V ucebnicich se tvrdi, ze neni zaznamenan zadny spolehlive overeny pripad zabiti cloveka meteoritem. Historicky je pouze dolozeno zraneni A. Hodgesove v meste Sylacauga v Alabame v USA dne 30. prosince 1954 meteoritem o hmotnosti 3,9 kg, ktery prorazil strechu domu a odrazil se na gauc od rozhlasoveho prijimace v mistnosti, kde zena spala. Dne 14. srpna 1992 zasahl v Mbale v Ugande drobny meteorit o hmotnosti 3,6 g hlavu chlapce, ktery vsak vyvazl bez zraneni, nebot meteorit se predtim odrazil od listu bananovniku. Ostatni obyvatele Mbale meli fakticky stesti, nebot slo o krupobiti meteoritu na plose 3 x 7 km2 a nalezene ulomky dosahovaly hmotnosti az 27 kg. Do rijna 1993 nalezli v terenu celkem 863 ulomku o uhrnne hmotnosti 150 kg.
Diky stale dokonalejsim teleskopum jsme si jiz zvykli na objevy cim dal vzdalenejsich galaxii az kdesi na okraji viditelne casti vesmiru ve vzdalenostech radu 10 miliard let. Tim vice prekvapilo sdeleni H.C. Kraan-Kortwega aj. (Nature 372:1994, 77), ze se jim podarilo nalezt krasnou spiralni galaxii doslova za humny - ve vzdalenosti kolem 10 milionu svetelnych let.
Stáři vesmíru Sunday, 11.05.2003 16:27 napísal: michalcik
Jiří Grygar
Standardni kosmologicka teorie velkeho tresku se opira o nekolik zakladnich udaju, zjistenych astronomickymi pozorovanimi. V r. 1929 nalezl Edwin Hubble linearni zavislost mezi vzdalenosti a cervenym posuvem ve spektru galaxii. To lze nejjednoduseji objasnit jako dusledek rozpinani vesmiru podle Fridmanovych-Lemaitrovych relativistickych modelu.
" Z ved je mi rozhodne nejblizsi astronomie, presneji receno kosmologie. Clovek chce totiz vedet, jak vypada jeho domov. Pachole prosmejdi svou svetnicku, jejiz zdi tvori hranice jeho sveta. Kluk uz prolita celou obec a dospely clovek kdyby na to mel - by nejradeji prosel cely svet. Ale to stale nejsou hranice jeho domova.
Ja jsem narazil az na klenbu nebes a ted tusim, ze se prostor rozprostira dal... A jestlize je pravda, ze jsme v ohromnych koncinach nasi Galaxie sami, je to porad nas domov. A kdovi, jestli ne cely vesmir. A tu mne povznasi vedomi, ze kosmologie je uz s to, pokud ne obsahnout, tak alespon uvazovat o vesmiru jako celku. A mam-li se vyznat ze svych pocitu, chtel bych, aby tento domov mel jakesi meze, aby byl utulny. Dovedu si predstavit, jak bylo cloveku pred Kopernikem, kdyz mel za svuj domov vesmir uzavreny sferami, kde jsou ÝnapichaneÝ hvezdy a pak uz nic... A jak mu asi bylo, kdyz se od Giordana Bruna dozvedel, ze vesmir je nekonecny, jak ho musel zamrazit ledovy dech nekonecna. Ja hledam pevny bod ve velkem tresku. Ten by mohl urcovat jakousi hranici pocatku..."
Málokterá vědecká otázka budí tolik emocí, jako právě
úvaha o možnosti existence života ve vesmíru. Převaha
pokleslé literatury na uvedené téma nad rozbory solidními je
zřejmá každému, kdo někdy nahlédne do polic jinak docela
renomovaných českých knihkupectví, o nádražních kioscích
raději ani nemluvě. Přitom jde o typickou interdisciplinární
záležitost, kde se mohou uplatnit nejen poznatky moderní
biologie a biochemie, ale i geologie, paleontologie,
planetologie, fyziky a ovšem i astronomie a kosmologie.
Vztah vědy a náboženské víry (Grygar Jiří)
z knihy "Věda a víra dle Jiřího Grygara"
Jsme v době hektického rozvoje vědy, která se snaží objasnit vše, co na této zemi zakoušíme. Přesto si člověk klade otázky, na něž, jak se zdá, přírodní vědy dávají nedostatečné, a proto neuspokojivé odpovědi. A tak se přímo vtírá otázka: Podávají přírodní vědy celistvý obraz o realitě? Na to jsem se zeptal astrofyzika Dr. Jiřího Grygara z Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky.
