Neozbrojené lidské oko dosáhne za tmy průměru zřítelnice až 8 mm a jeho úhlová rozlišovací schopnost pro dva stejně jasné objekty dosahuje až 1'. Vyniká skvělou kvantovou účinností (~ 0,5) a neuvěřitelným dynamickým rozsahem 1:10^7, ovšem jen v úzkém spektrálním pásmu s poměrem mezních vlnových délek pouze 1 : 1,8 pro méně citlivé čípky a monochromaticky (cca na 510 nm) pro podstatně citlivější tyčinky.
"Komet je ve vesmiru tolik jako ryb v mori." - Jan Kepler
1. Historicka poznamka
Komety byly zcela urcite pozorovany nasimi predky jiz v dobach predhistorickych a zaznamy o kometach nalezneme v nejstarsich archivnich dokladech zejmena z Dalneho vychodu. K tomu, aby byly zaznamenany, musely ovsem obvykle dosahnout alespon +2 mag. Nejstarsi doklad o objevu Halleyovy komety pochazi z cinskych pramenu z r. 240 pr. n. l. Az do 15. stol. n.l. vsak pretrvavalo mineni, ze jde o ukazy ("vypary") v zemskem ovzdusi. Kdyz vsak Regiomontanus v r. 1472 nebyl s to urcit paralaxu jasne komety, zacali se kometami zabyvat astronomove a definitivni dukaz o tom, ze komety jsou dale nez Mesic, podal r. 1577 Tycho Brahe, kdyz vyuzil mereni svych a Tadease Hajka.
Na otázku, zda existuje mimozemský život, nelze jednoznačně odpovědět ani ano, ani ne. Samotná otázka je totiž do jisté míry nejasná, neboť neumíme definovat ani život na Zemi a vůbec si nedokážeme představit, jak dalece by se mohl mimozemský život od toho pozemského odlišovat.
Diky stale dokonalejsim teleskopum jsme si jiz zvykli na objevy cim dal vzdalenejsich galaxii az kdesi na okraji viditelne casti vesmiru ve vzdalenostech radu 10 miliard let. Tim vice prekvapilo sdeleni H.C. Kraan-Kortwega aj. (Nature 372:1994, 77), ze se jim podarilo nalezt krasnou spiralni galaxii doslova za humny - ve vzdalenosti kolem 10 milionu svetelnych let.
Stáři vesmíru Sunday, 11.05.2003 16:27 napísal: michalcik
Jiří Grygar
Standardni kosmologicka teorie velkeho tresku se opira o nekolik zakladnich udaju, zjistenych astronomickymi pozorovanimi. V r. 1929 nalezl Edwin Hubble linearni zavislost mezi vzdalenosti a cervenym posuvem ve spektru galaxii. To lze nejjednoduseji objasnit jako dusledek rozpinani vesmiru podle Fridmanovych-Lemaitrovych relativistickych modelu.
" Z ved je mi rozhodne nejblizsi astronomie, presneji receno kosmologie. Clovek chce totiz vedet, jak vypada jeho domov. Pachole prosmejdi svou svetnicku, jejiz zdi tvori hranice jeho sveta. Kluk uz prolita celou obec a dospely clovek kdyby na to mel - by nejradeji prosel cely svet. Ale to stale nejsou hranice jeho domova.
Ja jsem narazil az na klenbu nebes a ted tusim, ze se prostor rozprostira dal... A jestlize je pravda, ze jsme v ohromnych koncinach nasi Galaxie sami, je to porad nas domov. A kdovi, jestli ne cely vesmir. A tu mne povznasi vedomi, ze kosmologie je uz s to, pokud ne obsahnout, tak alespon uvazovat o vesmiru jako celku. A mam-li se vyznat ze svych pocitu, chtel bych, aby tento domov mel jakesi meze, aby byl utulny. Dovedu si predstavit, jak bylo cloveku pred Kopernikem, kdyz mel za svuj domov vesmir uzavreny sferami, kde jsou ÝnapichaneÝ hvezdy a pak uz nic... A jak mu asi bylo, kdyz se od Giordana Bruna dozvedel, ze vesmir je nekonecny, jak ho musel zamrazit ledovy dech nekonecna. Ja hledam pevny bod ve velkem tresku. Ten by mohl urcovat jakousi hranici pocatku..."
