Tomi napísal: "Vieme nájsť v sebe odvahu hľadať racionálne jadro aj na hraniciach odsúvaných do pavedy?
Je všetko paveda, čo sa stavia kriticky k polohe súčasnej vedy a jej kráľovnej fyziky?
Otestujte sa!
Ak na to nemáte odvahu, pretože ste vychovaní v predsudkoch, ktoré stavajú vedu do polohy božstva, vedzte, že čas ľudstvo neúprosne tlačí k rozhodnutiam ako naložiť s vedou ďalej.
Nebude večne iba majetkom vyvolených. A potom tvrdenie: "Však ja som to tušil, že je to inak..." už nepomôže.
Vlastné svedomie sa nedá oklamať!"
Neozbrojené lidské oko dosáhne za tmy průměru zřítelnice až 8 mm a jeho úhlová rozlišovací schopnost pro dva stejně jasné objekty dosahuje až 1'. Vyniká skvělou kvantovou účinností (~ 0,5) a neuvěřitelným dynamickým rozsahem 1:10^7, ovšem jen v úzkém spektrálním pásmu s poměrem mezních vlnových délek pouze 1 : 1,8 pro méně citlivé čípky a monochromaticky (cca na 510 nm) pro podstatně citlivější tyčinky.
Jiří Grygar
(Ostravský astronomický víkend, Ne 14. 9. 1997)
1. Prehistorie
Historie výzkumu vesmíru je těsně spjata s metodami určování
vzdáleností kosmických objektů. Eratosthenés (kolem 280-192 př.
n.l.) určil obvod Země na 39 690 km z rozdílu ve výšce Slunce
mezi Assuánem a Alexandrií. Aristarchos ze Samu (kolem 310-230
př. n.l.) si všiml, že úhlový rozměr stínu Země při úplném
zatmění Měsíce je asi 3x větší než úhlový rozměr Měsíce.
Vznik české astronomie těsně souvisí se založením Univerzity Karlovy, na níž se začala astronomie záhy soustavně přednášet. Mezi prvními lektory astronomie na Karlově univerzitě vynikli zejména Křišťan z Prachatic (před r. 1370-1439) - autor spisu o využití astrolábu, a Jan Ondřejův, řečený Šindel (? - asi 1456), duchovní otec pražského orloje, sestrojeného kolem r. 1410 hodinářem Mikulášem z Kadaně.
Následující poznámky vycházejí z různých námitek, které jsou kladeny jednak těmi, kterým říkáme pavědci, jednak kritiky náboženské víry, kteří se domnívají, že bychom měli náboženskou víru vložit do stejného pytle jako pavědu. Pokusím se ukázat, že náboženská víra - alespoň v užším smyslu křesťanská víra - nepatří do pytle pavědy, ale spíše do pytle společného s vědou, neboť víra i věda mají společné racionální principy.
