23. 9. 1901 - 10. 1. 1986
Český lyrický básník, prozaik, publicista a překladatel Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v Praze na Žižkově. Seifert pocházel z proletářského prostředí. Po studiích (nedostudoval gymnázium) začal pracovat jako novinář a literát. Jaroslav Seifert je v pořadí druhým českým laureátem Nobelovy ceny (za literaturu).
Jaroslav Seifert byl ve dvacátých letech minulého století spoluzakladatelem, členem a mluvčím uměleckého hnutí Devětsil.
V roce 1929 byl Seifert vyloučen z komunistické strany - spolu s dalšími levicovými spisovateli podepsal manifest proti vedení KSČ v čele s K. Gottwaldem. Od roku 1930 byl Jaroslav Seifert členem sociální demokracie.
Redigoval řadu komunistických a levicových deníků a avantgardních časopisů (např. Rudé právo, Rovnost, Právo lidu, Nová scéna, Kytice). V letech 1945 - 1949 působil Seifert v deníku Práce. V letech 1946 - 1948 redigoval časopis Kytice.
V roce 1946 se Jaroslav Seifert stal členem České akademie věd a umění.
V 50. letech 20. století se stal pro své postoje Seifert terčem ostré kritiky představitelů KSČ.
V období kolem tzv. pražského jara (1968 - 1969) se politicky a kulturně angažoval. V letech 1969 - 1970 byl Seifert předsedou Svazu českých spisovatelů.
V letech 70. Seifert odešel do ústraní a začal spolupracovat s disentem a stal se jedním z prvních signatářů Charty 77. Jeho dílo bylo vydáváno v samizdatu.
Seifert básník
Seifert byl ve svých počátcích velkým proletářským bojovníkem (Město v slzách, 1921, Samá láska, 1923). Následně přešel k poetickému okouzlení moderní civilizací (Na vlnách TSF, 1925). Následně pak ve svém díle vyjadřuje cit k drobným darům života, k domovu a národní kultuře (Poštovní holub, 1929, Jablko z klína, 1933, Ruce Venušiny, 1936, Vějíř Boženy Němcové, 1940, Světlem oděná, 1940, Kamenný most, 1944).
Po roce 1945 vydal sbírku Přílba hlíny (1945, a rozšiřovaná vydání 1946, 1948), shrnující dobu ohrožení a zápasu za svobodu; dále dvě sbírky inspirované dílem M. Alše a J. Lady (Šel malíř chudě do světa, 1949, Chlapec a hvězdy, 1956); básnické skladby o tvůrčím údělu Píseň o Viktorce (1950) a sbírku zpěvné intimní lyriky Maminka (1954).
V 60. letech jeho verše zdrsněly, rým se vytratil a z básní zaznívá melancholie; objevuje se motiv smrti, vzpomínky na dětství a mládí (Koncert na ostrově, 1965, Odlévání zvonů, 1967, Halleyova kometa, 1967, Deštník z Piccadily, 1979, Morový sloup, 1981, Býti básníkem, 1983).
Jaroslav Seifert zemřel 10. ledna 1986 v Praze.
