Tvrdost podle Rockwella (ČSN 42 0373) se zjišťuje na Rockwellově tvrdoměru jako rozdíl hloubky vtisku vnikacího tělesa (ocelová kulička, diamantový kužel) mezi dvěma stupni zatížení (předběžného a celkového). Účelem předběžného zatížení je vyloučit z měřené hloubky nepřesnosti povrchových ploch. Kužel má vrcholový úhel 120° a poloměr kulové části 0,2 mm (HRA, HRC). Kulička má průměr 1,5875 mm (HRB).
Zkouška tvrdosti podle Rockwella (HRB, HRC)
Diamantový kužel nebo ocelovou kulička, dotýkající se povrchu zkoušeného předmětu, se nejprve předběžně zatíží silou 100 N (výchozí poloha pro měření hloubky vtisku). Potom se pozvolna zvětšuje zatěžovací síla tak, aby se za 3 až 6 sekund dosáhlo zatížení předepsané normou (např. předběžné zatížení silou 100 N + zkušební zatížení silou 1400 N = celkové zatížení silou 1500 N). Pak se zatěžují síla opět zmenšuje až na 100 N a v tomto stavu se zjistí přírůstek h hloubky vtisku, který nastal proti výchozí poloze při 100 N. Zkouška tvrdosti podle Rockwella je rychlá, snadná a vpichy (důlky) jsou velmi malé (max. hloubka 0,2 mm). Je vhodná pro běžnou kontrolu velkých sérií výrobků a tam, kde HB již není použitelná.
U nás jsou normalizovány tři zkoušky tvrdosti podle Rockwella. Tvrdost zjištěnou při těchto zkouškách označujeme HRA, HRB, HRC. Volba Rockwellovy stupnice (tj. druhu vnikacího tělíska) zavisí hlavně na předpokládané tvrdosti zkoušeného materiálu.
- HRA - tvrdost určená diamantovým kuželem při celkovém zatížení 600 N (pro slinuté karbidy a tenké povrchové vrstvy),
- HRB - tvrdost určená ocelovou kuličkou (B = ball) při celkovém zatížení 1000 N (pro měkčí kovy; 25 - 100 HRB),
- HRC - tvrdost určená diamantovým kuželem (C = cone) při celkovém zatížení 1500 N (doporučuje se používat pro rozsah HRC=20 - 67).
Zdroj: [16], Pavel Kryštůfek (zkráceno, upraveno)
