3. 12. 1886 - 25. 9.1978
Karl Manne Georg Siegbahn se narodil 3. prosince 1886 ve švédském městě Örebro v rodině přednosty železniční stanice. Od roku 1906 studoval na univerzitě v Lundu, kde v roce 1911 obhájil doktorát za práci Magnetische Feldmessung.
Od roku 1907 do 1911 pracoval Siegbahn jako asistent profesora Rydberga ve fyzikálním institutu univerzity v Lundu. V roce 1915 byl jmenován zástupcem profesora fyziky. Po Rydbergově smrti (1919) byl Siegbahn v roce 1920 byl jmenován profesorem. V roce 1923 se stal profesorem fyziky na universitě v Uppsale. V roce 1937 byl jmenován výzkumným profesorem experimentální fyziky na Královské švédské akademii věd. Siegbahn byl také prvním ředitelem fyzikálního oddělení Nobelova institutu.
První práce Siegbahna v letech 1908 - 1912 se týkaly výzkumů elektromagnetismu.
V období 1912 - 1937 se Karl Manne Georg Siegbahn věnoval spektroskopii za využití paprsků X. Vytvořil nové metody a navrhl pro ně přístroje. Siegbahn vyvinul nové přesné postupy, které vedly k novým objevům energie a záření v elektronovém obalu atomů. Svá zjištění Siegbahn publikoval v roce 1923 v knize Spektroskopie der Röntgenstrahlen.
V roce 1914 se Karl Manne Georg Siegbahn oženil s Karin Högbomovou. Měli dva syny. Bo Siegbahn (*1915) byl diplomatem, Kai Siegbahn (*1918) byl od roku 1954 profesorem fyziky na universitě v Uppsale (stejné místo zastával jeho otec v letech 1923 - 1937).
Výzkumy, které Siegbahn vedl, směřovaly k řešení problémů nukleární fyziky. K tomuto účelu byl v roce 1939 zkonstruován cyklotron pro urychlení deutéria na energii 5 - 6 MeV. Brzy byl postaven větší cyklotron schopný dosahovat energie až 30 MeV. Pro studium energie a záření různých radioaktivních izotopů byly zkonstruovány různé typy β-spectrografů.
Siegbahn hojně navštěvoval výzkumná střediska v Evropě (1908-1922), Kanadě a USA (1924-1925), kde na pozvání Rockefellerovy nadace, přednášel na Kolumbijské universitě, Yale, Harvardu, Cornellu, v Chicago, Berkeley, Pasadeně, Montrealu a několika dalších univerzitách. Po 2. světové válce v letech 1946 - 1953 Siegbahn navštívil hlavní centra jaderného výzkumu v USA (Berkeley, Pasadena, Los Angeles, St. Louis, Chicago, M.I.T., Boston, Brookhaven, Columbia atd.).
Siegbahn se jako člen Commission Internationale des Poids et Mesures (1937) účastnil výročního zasedání v Paříži. V roce 1956 byl Siegbahn zvolen čestným členem této komise. Siegbahn byl presidentem Mezinárodní unie fyziky (1938 - 1947). V roce 1924 získal Nobelovu cenu za fyziku. Dále získal např. Hughesovu Medaili (1934) a Rumfordovu medaili londýnské Královské společnosti (1940), Duddelovu medaili londýnské Fyzikální společnosti (1948). Získal čestný doktorát ve Freiburgu (1931), Bukurešti (1942), Oslo (1946), Paříži (1952) a Technické fakulty ve Stockholmu (1957). Byl členem londýnské Královské společnosti, pařížské Academie des Sciences atd.
Karl Manne Georg Siegbahn zemřel 25. září 1978.
Zdroj: [2]
