Vypalování filmů na SVCD
I když ceny DVD vypalovaček rapidně klesají, stále je velmi mnoho uživatelů, kteří vlastní CD-RW mechaniku a kteří by své video chtěli přehrávat na stolním přehrávači. Koneckonců, jejich video kolikrát ani nemá potřebnou kvalitu použitelnou pro DVD media. S Chipem se podíváme jak z DivX filmu nebo původně domácího analogového videa v nižším rozlišení, vytvoříme kvalitní Super VideoCD disky pro stolní přehrávače.
Dnešní stolní DVD přehrávače umí přehrávat stále více typů multimédií, které původně vznikly pro PC. Je to například hudba ve formátu MP3 nebo fotoalba na CD z fotografií JPEG. Pokud však jde o videoformáty, zůstává výčet překvapivě strohý – VCD (MPEG-1, 352x288 bodů, konstantní datový tok) a DVD (MPEG-2, 720x576, variabilní datový tok). Novější přístroje pak rozšiřují možnosti o SVCD (MPEG-2, 480x576, variabilní datový tok) a miniDVD (DVD video na CD mediu). Na trhu se sice už objevily přístroje, ve kterých je implementována technologie DivX, ale jde spíše o první vlaštovky, které se perou s (ne)kompatibilitou verzí DivX.
|
Na svém počítači asi nenajdete mnoho videí v použitelném formátu, které byste mohli přímo vypálit ve formě SVCD, protože kromě nesprávných poměrů stran a rozlišení, používají formát DivX nebo XviD. Takové video je potřeba nejprve převést do použitelného formátu, přizpůsobit zvuk a třeba přidat i titulky. Ve svém dalším návodu se soustředíme na přípravu Super VideoCD.
Při předělávání narazíme na řadu problému. Asi nejdůležitější je volba enkodéru, který převádí zdrojové video do kompatibilního formátu SVCD. Na internetu najdete takových programů spoustu. Třeba vypalovací program Ahead Nero Burning Room 6, který obsahuje nyní i MPEG-2 enkoder a má možnost vypálit SVCD téměř z jakéhokoliv zdroje. Tento způsob je asi nejednodušší se kterým se lze setkat, ovšem kvalita a další možnosti nastavení jsou slabé. Mnohem lepší je použít specializované programy. My použijeme osvědčený TMPGEnc, který je možné zdarma využít ve zkušební době 30 dnů.
Dalším problém je zvuk. SVCD nepodporuje prostorový 5.1 kanálový zvuk podle DolbyDigital, ale pouze dvoukanálové stereo. Máme-li tedy zdroj s prostorovým zvukem, musíme ho upravit pouze pro dva reproduktory. Ani v tomto případě však nemusíme ztratit prostorový efekt. I do dvou kanálů se dá uložit prostorový zvuk pomocí kódovaní Dolby Surround Prologic (umožňuje zakódovat čtyři kanály do dvou) nebo Dolby Surround Prologic 2. Tato norma dokáže uchovat všech 6 kanálů ve dvou fyzických kanálech. Každý DVD přehrávač zná normu první a nově se rozšiřuje i norma druhá. Pro převod prostorového zvuku do Dolby Surround Prologic použijeme AC3 kodek pro DirectShow AC3Filter.
Poslední věcí jsou titulky. Jak vyplynulo z předešlého odstavce, budeme k tvorbě SVCD používat filtry DirectShow a tak i na titulky použijeme jeden z nich - FFDShow. Tento filtr používá knihovnu kodeků llibavcodec a dokáže přehrát na počítači formáty DivX a XviD, aniž by byly nainstalovány. Titulky jsou pak zobrazovány přímo do videa. To se týká i přehrávání ve Windows Media Playeru – titulky musí být pouze umístěné ve stejném adresáři jako videosoubor a musí mít stejný název s koncovkou „sub“.
Jako zdrojový soubor budeme používat hlavně filmy ve formátu DivX a Xvid. Ale můžeme použít i mnoho jiných videoformátů, které podporují FFDShow. Jejich přehled zjistíme při konfiguraci tohoto filtru pod záložkou „Kodeky“. Část tohoto výpisu je na následujícím obrázku.
Tento výpis je pouze částí seznamu formátů, které použitý filtr podporuje, proto se domníváme, že se opravdu nesetkáte s videem, které nedokáže přehrát.
Zásadní problém nebude ani rozlišení zdrojového videa, ani u něj použitý poměr stran. Každé video si upravíme do poměru stran 4:3 nebo 16:9 opět pomocí FFDShow. A to tak, že původní poměr stran zdrojového videa zůstane zachován a na horní a spodní stranu se vloží černé plochy, v nichž se mohou nacházet titulky. Takto upravené video si již přebere TMPGEnc.
Zvukový kanál zdroje může být buď stereo, pak to bude MP3, nebo prostorový zvuk ve formátu AC3. První z nich nám zkomprimuje přímo TMPGEnc a druhý nám do sterea převede AC3Fiter.
Celý proces zpracování zdrojového obrazu do výsledného Super VideoCD vypadá přibližně takto. TMPGEnc otevře film a předá jeho zpracování rozhraní DirectShow (toto rozhraní je část DirectX). To film rozdělí na zvukovou a obrazovou stopu a předá tyto dvě částí svým filtrům. Obraz dostane na starosti FFDShow. Ten ho dekóduje, přidá do něj titulky a zvětší na velikost 480x576 obrazových bodů. Takto upravený a nekomprimovaný obraz předá enkodéru. Je-li zvuková ve formátu AC3 bude je dekódovat AC3Filter. Po dekódování do šesti diskrétních kanálů, použije Dolby Surround downmix a zakóduje těchto šest kanálu do dvou. Tyto dva kanály v nekomprimované formě opět předá TMPGEnc a ten je spolu z obrazem zkomprimuje do výsledného souboru.
Přípravou obrazu začneme i při popisu nastavení programů.
Při instalaci FFDShow je nám nabídnuto, o které z formátů se nám má filtr „starat“. Doporučujeme zaškrtnout všechny nabízené, protože pak se nestane, že by nám nějaké video hlásilo, že nejde přehrát z důvodu, že nemáte naistalovaný potřebný kodek. Po instalaci přibude v nabídce start položka FFDSh1ow a v ní jsou tří konfigurační odkazy. „Audio filtr configuratio“, „Configuration“ a poslední „Raw-only filter configuration“. Začneme prvním a nastavíme zvuk. V nabídce „Codecs“ je nastavení, které ze zvukových filtrů použijeme. Defaultním nastavením je pro dekódovaní AC3 zvuku nastaven kodek „mplayer`s liba52“. Protože my chceme používat AC3Filter, tak musíme tuto hodnotu změnit na „disabled“ jako je tomu v ostatních kolonkách. Okno nastavení potom bude vypadat následovně:
Můžete se ještě podívat jaké jsou další možnosti nastavení Audio fitru, ale jelikož ho nebudeme používat, je to pro náš postup výroby SVCD zbytečné.
Pod položkou „Configuration“ je pro nás skryto nejdůležitější nastavení tohoto filtru, tedy titulky. Pro ty z vás, kteří nevládnou nejlépe anglickému jazyku, který je přednastavený, je možnost v nabídce „Tray & Dialog setings“ v položce „Language“ možnost změnit jazyk na češtinu. Dále doporučujeme zapnou volbu „Shov tray icon“ což znamená, že je-li filtr používán, zobrazí se ikonka ve pravém spodním rohu obrazovky.
Přistoupíme nyní k samotnému nastavení filtru. Vzhledem k tomu, že je jich mnoho, popíšeme si jen ty, které budeme používat nebo jsou pro nás zajímavé.
Kodeky - výpis formátů, které jsou přehrávány FFDShow filtrem. Doporučujeme nechat všechno tak, jak je - je nastaveno, že všechny nejpoužívanější formáty, které FFDShow zná, přehraje sám, tedy přes „libavcodec“.
Informace – zobrazí informace o právě přehrávaném videu, včetně typu multimediálních instrukcí, které podporuje váš procesor.
Titulky – titulky musíme zapnout (viz obr. níže – možnost 1.) nebo 2.)). Při zaškrtnutí možnosti 2.) bude filtr po spuštění sám hledat titulky, které mají stejný název jako video. 4.) nám říká, kde se mají titulky hledat a nemají-li titulky stejný název jako video, můžeme je přímo otevřít. 5.) Letterbox – doporučujeme nastavit 4:3. Většina z vás má televizi s tímto poměrem stran. Vaše televize by zobrazila i poměr stran 16:9, ale výhoda zde spočívá v tom, že titulky budu z velké části pod filmem, čímž využijete zbylou plochu TV (protože většina dnešních filmů je již v poměru 16:9) a titulky budou čitelnější na černém pozadí. 6.) Pro vertikální umístnění titulků je vhodné ponechat přednastavenou hodnotu 90%, tj pro umístění při spodním okraji TV. Chcete-li mít titulky zobrazeny více do středu, tak tuto hodnotu můžete zmenšit.
Písmo – nastavení písma spočívá jen na vás. Většinou se používá font Arial (2.) a velikost 26. Možnost „Autosize“ příliš nedoporučujeme, protože potom bývají písmena většinou příliš veliká. Důležitou položkou je 2.) „Charset“, ta musí být „východoevropská“, jinak by se vám české titulky nezobrazovali korektně. Barvu 4.) doporučujeme zvolit buď bílou nebo žlutou. Poslední položkou je stín (5.) a 6.))kolem znaků. Tato vlastnost nám dělá čitelné bíle titulky na bílém pozadí. Opět záleží jen na vás, ale přednastavené hodnoty fungují spolehlivě.
Instalace AC3Filtru nemá žádné zvláštní možnosti a tak se rovnou podíváme na jeho důležitá nastavení. V nabídce start najdeme položku „AC3Filter“ a pod ní „AC3Filter Config“.
Nejdříve nastavíme tento filtr jako primární. Tato možnost je v záložce „Systém -> Filter Merit“, zatrhněte „Prefer AC3Filter“ a dále v „Default audio renderer“ „Direct Sound“. V záložce „Equalizer“ můžete nastavit jednak zpoždění každého kanálu (většinou ale již toto nastavení bývá na recieveru) a jednak je zde klasický equalizér, který se musí zapnout možností „Equalizer on“. Záložku „Mixer“ přeskočíme, protože všechna důležitá nastavení jsou v „Main“.
Nejdůležitějšími nastavení jsou 1.) a 2.). Pod položkou „Speakers“ musíme nastavit Dolby Suround/ProLogic kvůli zachování prostorového efektu. „Sample format“ je nutné mít nastaveno na PCM 16bit, protože při více bitovém samplu neumí TMPGEnc zkomprimovat zvuk do MP2 (zvuk u MPEG-2). Nastavení zesílení je položce „Gains“. My můžeme nastavit základní zesílení celé zvukové stopy („Master“) a máme-li zapnutou normalizaci, tak se nastaví skutečné zesílení tak, aby byl zvuk čistý a dostatečně hlasitý bez prskání (3.). Můžeme také nastavit zvlášť zesílení nízkofrekvenčního kanálu (LFE), mluveného slova (Voice) a zadních reproduktorů (Surround). Jsou-li zaškrtnuta políčka „BSI lock“, je zisk jednotlivých skupin zamčen na standardní hodnoty.
Nyní se dostáváme do fáze, kdy oba nastavené filtry použijeme a dáme obraz, zvuk i titulky do jednoho souboru.
Pozor, při prvním spuštění musíme nastavit program tak, aby používal DirectShow filtry. Zavřeme „Project Wizard“ a spustíme „Options“ a „Environmental setting“. Tady pod záložkou „VFAPI Plug-in“ klikneme pravým tlačítkem myši na „DirectShow Multimedia File Reader“ a zvolíme „Higher Priority“. Opakujeme dokud nemá tento plug-in nejvyšší prioritu. Podívejte se ještě do záložky CPU zda jsou zatrhnuty v „CPU Seting“ speciální instrukční sady vašeho procesoru: MMX, MMX-2, SSE a SSE-2 (Intel) nebo 3D Now! (AMD). Ostatní možnosti můžeme nechat přednastaveny.
Nyní spustíme „Project Wizard“ (File / Project Wizard) a vidíme všechny druhy videa, které tento program umí vytvořit. Nás bude zajímat Super VideoCD. Máme na výběr ze dvou obrazových norem. Americká a japonská norma NTSC má rychlost přehrávání přibližně 24 obrázků za sekundu (fps). Evropská norma PAL má rychlost 25 fps a proto je důležité zjistit v jaké normě je video, které chceme předělávat. Kdybychom toto neudělali a chtěli předělat film z NTSC do PAL, tak by nám v každé sekundě chyběl jeden snímek a ve výsledku by bylo výsledné video trhané, tedy 24 a 25 snímek v každé sekundě by byly stejné. Rychlost přehrávání nám ukáží některé přehrávače (např. Bsplayer), vždy po spuštění zdrojového videa. NTSC norma má dvě možnosti – NTSC Film a normální. Budeme používat první jmenovanou, jelikož většinou budeme přepracovávat právě filmy.
Další možností v prvním z pěti oken průvodce je nastavení „bitrate“, tedy datového toku. Jeho hodnota velkou měrou ovlivňuje kvalitu výsledného videa. Máme možnost nastavit konstantní datový tok (CBR) nebo proměnný datový (VBR). Při první možnosti se datový tok nemění po celou dobu trvání filmu. Což je samozřejmě plýtvání místem na datovém médiu. Při statických scénách stačí nízký tok, zatímco při dynamických (akčních) scénách je zapotřebí několikanásobně větší a je-li nastaven nižší než je zapotřebí, bude to ve výsledném videu vidět. Tento problém řeší VBR tím, že video zkomprimuje jednou a zapamatuje si kde je zapotřebí tok větší a kde menší a při druhé komprimaci se řídí těmito záznamy a v nepotřebných místech ubere zatímco v potřebných přidá. I toto zpracování má samozřejmě svůj nedostatek. Tady je to dvojnásobný čas pro překomprimování celého videa. Je tedy jen na vás, kterou možnost zvolíte. Méně času nebo vyšší kvalitu?
V dalším okně průvodce máme otevřít zdroj. „Video file“ je obrazová část a „Audio file“ je zvuková. Máme-li film, tak budou obě části v jednou souboru a program to pozná sám. Po načtení souboru musíme v „Expert Setting for Source“ nastavit „Video type“ na „Non-interlaced“ a „Aspect ratio“ na „1:1 (VGA)“
Ve třetím okně si můžete vybrat, kterou část filmu chcete převést pomocí „Source range“. Tuto možnost využijeme hlavně tehdy, máme-li film delší než jedna hodina, protože ho musíme rozdělit na dvě části. Zatrhnete-li tuto možnost, objeví se okno, kde si můžete vybrat první („Set start frame“) a poslední („Set end frame“) snímek první nebo druhé části. Je-li již zdroj rozdělen na dvě části, toto dělení samozřejmě již znovu dělat nemusíme, neboť je komprimujeme každou zvlášť.
Také zde jsou dvě možnosti odstranění šumu („Clip Frame“ a „Noise redusction“). Odstranění šumu značně prodlužuje dobu kódování a navíc zdroje většinou bývají dost kvalitní, takže se obejdeme i bez těchto filtrů. Důležité však je tlačítko „Other Setings“. Po jeho zmáčknutí se vám ukáže okno „Mpeg setings, kde v záložce video musíme nastavit tři položky.
První je „Rate control mode“ - tady si ještě jednou můžeme zvolit, mezi konstantním datovým tokem „Constant bitrate (CBR)“ a proměnným „2-pass VBR (VBR)“. Rozdíly mezi nimi jsou popsány výše. Za druhé musí být „Encode mode“ nastaveno na „Non-interlaced“. Nejzajímavější položkou, ovlivňující nejvíce výslednou kvalitu, je „Motion search precision“. Tady nastavujete jak moc pěkně bude vaše SVCD vypadat. Kvalita je zde samozřejmě zaplacena rychlostí, ale tady se vyplatí si chvíli počkat a proto doporučujeme nastavit na „High quality (slow)“. Vysoká kvalita se vyplatí hlavně tehdy, máme-li nízký datový tok.
V předposledním okně nastavíme to, co jsme naťukli již na začátku povídání o TMPGEnc. Datový tok nastavujeme s takovým omezením, aby se nám výsledný film vešel na CD disk.
Vybereme si tedy velikost CD média na které budeme chtít výsledek vypálit (1.). Dále musíme nastavit velikost na 100% zaplnění CD a program nám ukáže v jakém výsledném datovém toku bude naše SVCD (3.). Toto je velmi důležitá informace, protože aby byla kvalita obrazu slušná je zapotřebí mít datový tok alespoň 1600 kbit/sec při „2-pass VBR“ a „Motion search precision“ na „High quality (slow)“. Je-li zdroj delší než jednu hodinu, doporučujeme film enkódovat nadvakrát a mít tedy výsledek na dvou CD. Máte-li zdroj kratší než 35 minut, můžete klidně nastavit konstantní datový tok a normální kvalitu, protože datový tok bude stejně maximální, tedy 2520 kbps.
Poslední okno nám řekne, kam se výsledek uloží. Zatrhněte „Start encoding immediately“, zmáčkněte „OK“ a vaše SVCD se začne tvořit. Nyní máte spoustu času. Na procesoru Athlonu XP 2200+ trvá zpracování asi dvě až tři hodiny.
Poslední částí je vypálení vytvořeného souboru MPG na CD. Například v programu Nero Burning ROM.
Ten je dodáván k většině CD-RW mechanik. Spustíme Nero Expres a vybereme „Videos/Pictures -> Super Video CD", v dalším okně stiskneme tlačítko „Add" a přidáme vytvořený MPG soubor. Provede se kontrola formátu MPEG (může trvat i několik minut). Klikneme na „Finished". V dalším okně nastavíme rychlost vypalování, zadáme jméno SVCD a klikneme na „Burn".
Na závěr ještě pár internetových odkazů, které se zabývají naší problematikou.
Lubomír Říha
 |
Ukázky
na Chip CD