I přes poměrně široký výběr pamětí na českém trhu již nemá cenu kupovat pomalejší pamětí než DDR400. Za prvé je cena pouze o málo vyšší než u DDR333 modulů a za druhé nové desky pro Intel a AMD tyto paměti přímo doporučují! Při použití jiných pamětí dochází k poklesu výkonu, protože FSB (dnes AMD/Intel 200 MHz) je s pamětmi na synchronní frekvenci. Proto se DDR400 jednoznačně vyplatí.


Frekvence pamětí

Velikost není vše, je potřeba i dostatečná rychlost. V současnosti můžeme označit paměti DDR 3200 (400MHz) jako standard. Tyto paměti se staly standardem i u všech nových čipových sad pro obě hlavní platformy.

Na trhu se ještě můžete setkat se staršími modely, ale ty se do dnešních počítačů tolik nehodí a proto je ani do testu nezahrnujeme. Sem můžeme zařadit SDRAM paměti a některé starší DDR SDRAM paměti. Jedná se o modely DDR200 (označované též PC1600), které jsou však z trhu již zcela vytlačeny a pokud se někde ještě náhodou objeví nemá stejně cenu je kupovat. Dále pak paměti DDR266 (PC2100), a i ty už začínají být pomalu vytlačovány rychlejšími. Na trhu se stále ještě můžeme setkat s paměťmi DDR333 (PC2700), které již nabízí velice dobrý výkon, ale i tak bych rozhodně doporučil DDR400 (PC3200).

Všechny zmíněné typy byly standardizovány JEDECem (Joint Electron Device Engineering Council). Jedná se o paměťovou certifikační autoritu. Ale existují i typy pamětí, které pracují na jiné, nestandardní rychlosti. Neschválené tedy jsou typy DDR 366 (PC3000), DDR433 (PC3500), DDR466 (PC3700) a jako poslední DDR500 (PC4000).

Myslím, že snad ani není nutné přiliž vysvětlovat, že označení "DDR a číslo" znamená efektivní rychlost pamětí - tedy například, že DDR400 paměti pracují efektivně na frekvenci 400 MHz, i když jejich skutečná frekvence je 200MHz. Proto DDR, tedy Double Data Rate paměti, tj. s dvojnásobnou datovou propustností.



Časování a nastavení pamětí

Dalším podstatným faktorem při výběru pamětí je i její časování. To spolu s rychlostí určuje výkon počítače. Tedy laicky řečeno, časování pamětí značí jak rychle (respektive s jakým vnitřním zpožděním) budou paměti schopny reagovat na požadavky. Jedná se o několik nastavení, které určují paměti jakých čekacích cyklů při čtení či zápisu má použít, jaké má mít doby aktivací, vystavení, zotavení a další. Je jasné, že čím jsou tyto "čekací" doby kratší, tím rychleji bude paměť požadované informace dodávat.

Před dalším čtením by jste měli znát tyto pojmy:

1. tRP - Čas potřebný ke změně vnitřní buňky. (RAS Precharge)
2. tRCD - Čas potřebný mezi RAS (Row Address Select) a CAS (Column Address Select) přístupy do paměti.
3. tAC - Objem času potřebný k "přípravě" pro další výstup dat při použití Burst mode.
4. tCAC - Column Access Time.
5. CL - známé také jako CL nebo CAS Latency (Column Acces Strobe Latency latency), tedy odezva, je to počet cyklů, které jsou potřebné k získání dat z paměťové buňky. Možné hodnoty jsou od 1 (v praxi skoro nepoužitelné), přes 2 a 2,5 (nejfrekventovanější nastavení) a konče hodnotou 3 (která se pro svoji "pomalost" také normálně nepoužívá).
6. tCLK - Délka cyklu.
7. RAS - Row Address Select nebo Row Address Strobe.
8. RCT - Read Cycle Time
9. tRP (Precharge to Active)
10. tRCD (Active to CMD)
11. tRAS (Active to Precharge)

CL získáme ze vzorce CL >= tCAC / tCLK.

Vlastní nastavení časování má vliv na výkon systému v jednotkách procent, vše však závisí na používaných aplikacích. Každá z pamětí má od výrobce určené optimální nastavení tohoto časování tak, aby bylo zajištěno, že v systému (z tohoto pohledu) stoprocentně poběží a nebudou s ní problémy. Výrobci tím navíc usnadňují život běžným (nezkušeným) uživatelům, kteří se tak nemusí o nic starat. Toto optimální nastavení je s dalšími hodnotami (jako velikost paměti, voltáž, rychlost, …) uloženo v SPD (Serial Presence Detect) čipu, přítomného na každém paměťovém modulu, ze kterého toto nastavení deska přečte. Pokud na paměti tento čip není nebo je třeba poškozen a deska tak nedetekuje doporučená nastavení, poté automaticky nastaví nejkonzervativnější hodnoty. Pokud některým uživatelům nastavené hodnoty (ať už ty nejnižší nebo ty z SPD čipu) nevyhovují, pak je mají možnost na většině základních desek změnit v BIOSu sami.

Pozn.: Na další stránce najdete popis testovaných paměťových modulů.