http://www.cakewalk.com
Nejenom Steinberg se loni rozhodl zamířit o třídu výš, než kam jeho produkty
původně patřily. Svoje nové, ale na své mládí už perfektně vyzbrojené, dítě
vyslal do světa na zkušenou i Cakewalk. Jeho jméno je Sonar a zdá se, že už
je ve (vybrané) společnosti značně oblíbené.
Opravdu, kde se tenhle zajíc mezi multitrack softwary ukáže, většinou slízne všechnu smetanu a ostatním zbudou oči pro pláč. Novou desku na něj natočili Slipknot, pochvalují si ho zvukaři a ani novináři nešetří slovy chvály. Cakewalk se na svých stránkách chlubí, kdo všechno Sonar prohlásil produktem roku. Vyhrál Editor's choice časopisu Electronic Musician, Future Music Platinum Award, chválí ho časopis EQ i ProRec.com a nutno připomenout, že s prázdnou se nevrátil ani z letošního Nammu. A pak má člověk k recenzi přistupovat nezaujatě...
Jak už jsem se ale snažil naznačit v předchozím díle, těžko v současné konkurenci budeme hledat program, který by byl ideální pro všechny uživatele. Je to do jisté míry záležitost zvyku a typu práce, kterou v programu chcete dělat. Nadšeni ze Sonaru určitě budou ti uživatelé, kteří si zvykli na některé z řady produktů Cakewalk Pro Audio. Sonar totiž po devátém pokračování přerušil (vcelku úspěšnou) historii tohoto softwaru a místo desítky nabízí sám sebe. Dobrých osmdesát procent návyků si tito šťastlivci budou moci ponechat. Jenomže se budou muset ještě jednou tolik učit, protože Sonar nabízí nejméně dvojnásobné množství možností, než jeho předci.
Sonar si možná zamilují ti, jejichž pracovní náplň není jen jednostranně zaměřená
(třeba na mastering). Ti pak využijí všechny možnosti notace, skládání hudby
ze smyček (jako v ACIDu), jejich přípravy a sekání (jako ReCycle) a možnosti
práce s texty skladeb a videem. Sonar má tolik funkcí, že se mi až zdá, že
můžou být člověku, který se specializuje třeba jen na nahrávání, skoro na
obtíž. To z něj ale na druhou stranu dělá nástroj, který je naprosto univerzální
a může stejně dobře posloužit profesionálovi jako tomu, kdo má muziku jenom
jako koníčka.
Sonar svoje funkce rozděluje do takzvaných Views, tedy pohledů. (Docela mě
pobavilo, jak Sonar přejímá českou klávesnici se vším všudy. V menu View proto
najdete klávesové zkratky typu Alt+š pro Console view - mixpult, Alt+ř pro
Piano Roll a Alt+ě pro Loop Construction).
Tím hlavním, ve kterém se odehrává celá show, je bezpochyby velice šikovně
řešený Track View. Toto okno způsobí, že virtuální mixpult (který mi mimochodem
přijde jako jedno ze slabších míst Sonaru, protože prakticky nemá žádnou vlastní
funkci) budí dojem naprosté neopodstatněnosti. Dalo by se říct, že jsou tam
jen kvůli konzervativním zvukařům, kteří fadry od hlasitosti chtějí svisle.
Track View ale veškeré jeho funkce hravě zastane. V záhlaví stop, jehož velikost
se dá volně upravovat tak, abyste vždy viděli přesně všechno, co potřebujete
(a nic víc a nic míň), najdete kromě ovládání hlasitosti také tlačítka mute,
solo a record, možnosti posílání signálu do aux sendů (až šestnáct) či místo
pro realtime efekty.
Tvůrci Sonaru se rozhodli ignorovat možnosti 3D grafiky, s jejíž pomocí se
konkurence často snaží vytvořit prostředí podobné zvukařskému hardwaru, a
všechny fadery znázorňují pomocí barevných proužků. Do okna se tak vejde mnohem
více parametrů najednou. A tak je občas těžké se v něm najít. Proto určitě
uvítáte možnost přepínat pomocí záložek pohledy v Track view. Podle nich pak
máte v záhlaví stopy jen ty parametry, se kterými zrovna chcete pracovat -
efekty, vše k mixu, nebo vstupy a výstupy. Hned vedle záložek najdete ještě
jedno tlačítko, které vám odhalí veškeré možné virtuální submix busy (až šedesát
čtyři) a výstupy. Krátce řečeno, v jednom okně máte úplně všechno, abyste
mohli pohodlně udělat míchačku.
Audio data najdete ve stopách v podobě Clipů. Podobně jako u konkurenčních
programů vám tyto obdélníčky dávají možnost upravovat pozvolný fade in a fade
out, ale k jeho celkové hlasitosti se dostanete, až když se probojujete k
automatizačním křivkám (každý klip má svůj volumegraf a pangraf). Klipy lze
volně mezi tracky kopírovat, rozřezávat na kousky a vkládat na libovolná místa.
(Dokonce když jsem zmáčkl Ctrl+V při přehrávání, zastavil se playback a okno
Sonaru se mě zeptalo: "Chcete vložit klip na 2'25''4F?"). Navíc
je můžete podobně jako u Acidu čistě přeladit nebo podladit o přesný interval,
a rozsekáte-li je v Loop Construction View (standardně se otevírá dvojitým
kliknutím na klip), lze je natahovat a zkracovat v čase, aniž by se rozladily
nebo ztratily rytmus.
V Sonaru můžete kopírovat i celý track. Program pak má spousty otázek ohledně
dalších atributů, které chcete přetáhnout spolu s ním. Může to být jen efektová
část (záhlaví) nebo třeba celá kompletní stopa včetně všech klipů a křivek
automatizace.
Mám pocit, že Cakewalk Sonar je spíš určen pro mixování a aranžování. Oproti
Nuendu nebo Samplitudě mu totiž chybí možnost editovat zdrojový zvuk, takže
ve chvíli, kdy se vám vyloupne nějaký ojedinělý lupanec, nemůžete ho zaretušovat.
Sonar jako první mezi PC multitrack editory přišel s možností automatizace
DirectX pluginů (což je jediný typ efektů, které podporuje), ale zatím to
umí pouze u pěti, které jsou v něm vestavěné. Jakémukoli potenciometru, Studioverbu,
Chorusu, Delaye, Flangeru nebo skvělému osmipásmovému parametrickému ekvalizéru
ze sady DSP-FX můžete v Track View přiřadit graf automatizace. Její linku
editujete pomocí bodů, které na ní vytvoříte, a příkazů, jak se má mezi dvěma
místy chovat. Podle nich se potom vykreslí plynulá lineární nebo logaritmická
křivka (odpadá kreslení myší, které nijak zvlášť pohodlné není a k moc dobrým
výsledkům také nevede).
Kromě setu DSP-FX disponuje Sonar ještě řadou velice dobrých 32bitových DX
efektů (FX), mezi nimiž najdete výborný kompresor, expander a limiter, hned
několik druhů ekvalizérů a amp simulátor, který sice nedokáže nahradit opravdový
kytarový aparát, ale simulací beden umí přidat správný punch.
Je znát, když v programu od Cakewalku máte pluginy zase od Cakewalku. Jako
by se navzájem respektovaly a citlivě si dělily výkon počítače. Na deset stop
jsem musel navěsit šestnáct realtimových efektů, než se teploměr ukazující
spotřebu CPU (P4 - 1,4 GHz) vyšplhal na čtyřicet procent. Playback deseti
stop startuje přibližně stejně rychle jako přehrávání tří desítek (hned).
Zato při aplikaci efektů mimo reálný čas práce poněkud vázne, protože Sonar
není schopen přehrávat editovaný klip, zatímco hledáte ten správný zvuk. (Ale
to se snad změní v některém z upgradů, které pro majitele Sonaru bývají ke
stažení na webu Cakewalku.)
Pakliže jsem u audia narazil na nějaké drobné mušky, u MIDI sekce Sonaru
to říct nemůžu. Po všech stránkách se mi zdá, že je v tomto ohledu Sonar ten
nejsilnější nástroj, který můžete dostat. V neposlední řadě proto, že podporuje
nově se rodící standard DX instrumentů, z nichž čtyři zahrnuje už základní
instalace programu. Tyto virtuální syntetizéry (Tassman, Dreamstation, VSC
a Livesynth) jednoduše zapojíte do libovolného audio tracku a v MIDI stopě
si je zvolíte jako výstupní nástroj. Zvuk, který se z nich line, můžete potom
(pouze v reálném čase) efektovat jako u normální audio stopy. Výsledky mohou
být přinejmenším zajímavé. Navíc se už teď začíná internet těmito nástroji
doslova hemžit.
V Track view vypadají úseky MIDI podobně jako klipy audia. Lze s nimi také
provádět podobné operace (kopírování, přesuny), ale jejich editace nabízí
mnohem víc. Double click na MIDI klip otevře klasický Piano Roll View, ve
kterém můžete noty libovolně kreslit do mřížky podle klaviatury. Pokročilí
uživatelé ocení, že v tomto pohledu můžete mít najednou otevřených (a zároveň
editovat) i několik nástrojů bez toho, abyste museli neustále překlikávat
mezi okny. Pakliže to děláte tímto způsobem, jednotlivé nástroje od sebe odlišujete
podle barev "not", můžete je ztišit, nechat hrát sólo, ale máte
přístup i k nahrávání.
Pakliže se vám lépe pracuje s klasickou notovou osnovou, využijete možnosti
svoje skladby přímo do Sonaru napsat (a partituru pak vytisknout i s texty).
Nesedí-li vám ani klaviatura ani notová osnova, můžete sáhnout po kytaře.
Ovšem virtuální. Sonar totiž myslí i na ty, kteří mají tóny v hlavě sesumírované
podle hmatníku. Zvolíte si typ nástroje (kytara, 4-5-6 strunná basa), který
si pak libovolně naladíte, a pak už jen klikáte na pražce a Sonar zapisuje...
Samozřejmě mnohem pohodlnější, než se s MIDI mořit ručně, je noty, které ve
skladbě chcete mít, prostě nahrát. V Sonaru je to o to jednodušší, že nemusíte
být ani žádný virtuos. Stačí zvolit funkci Step by Step Recording a některé
složité prstolamy prostě nahrajete po jednotlivých notách.
Své velice užitečné místo mají v Sonaru také MIDI efekty. Klasické quantize,
transpose doplňuje arpeggiator, echo a delay (aplikace možná jak v reálném
čase, tak přímo na klip). Kromě nich můžete v menu MIDI efektů najít i řadu,
řekl bych, spíše pomocných utilitek. Session Drummer se adaptuje na tempo
vaší MIDI stopy a zahraje k vašemu nástroji rytmický doprovod, zatímco Chord
Analyzer v průběhu playbacku zobrazuje akordy, které právě hraje.
Možností, které MIDI sekce Sonaru skýtá, je tolik, že by se s nimi dala zastavit
řeka. Ale nedá mi to, abych ještě na závěr nevypíchl jednu maličkost. StudioWare
panely. To jsou malé softwarové mixpulty, které si libovolně můžete v Sonaru
skládat (přidávat čudlíky, fadery a šoupátka), abyste jimi mohli následně
ovládat externí MIDI zařízení, jako jsou keyboardy, mixpulty, samplery a efektové
jednotky.
Sonar je tak nabitý program, že se z toho až točí hlava. I přes design tlačítek
a lišt, který na přehlednosti dvakrát nepřidá, je jisté, že určitě své medaile
nezískává žádným podfukem. Je rychlý, přesný a šikovný v práci se soubory
(má dokonce možnost uložit celý projekt do jednoho obrovského souboru - *.bun
- tak, abyste si nemohli omylem smazat žádná data). Na trhu je Sonar ve dvou
inkarnacích. Kromě obyčejné můžete narazit ještě na Sonar XL, jehož distribuce
je obohacena o pár extra DX pluginů, velké množství audio smyček a sound fontů
(pro LiveSynth DXi) a v neposlední řadě o výborný kytarový systém ReValver,
který nejen že simuluje různé druhy zesilovačů v kombinaci snad se všemi možnými
soustavami reproduktorů, ale také skýtá množství rackových efektů.
Určitě se najde řada lidí, kteří Sonar vyzkouší a po pár hodinách ho odvrhnou,
ať už kvůli několika zmíněným nedostatkům, nebo proto, že si najdou jiné mouchy.
Za každého z nich, možná za každé dva, ale určitě bude alespoň jeden, který
k Sonaru čichne a už na něj nikdy nedá dopustit.
Jakub Tureček
Psáno pro Muzikus 2002/03
