Cool Edit Pro 2

http://www.cooledit.com

Starý jako Metuzalém, dalo by se o Cool Editu s klidným srdcem říct. Tenhle program často doplňoval softwarové vybavení hudebních nadšenců už v době prvních pentií. Vždycky mi přišlo, že tak trochu zastydl v pubertě a zaspal dobu, a tak jsem se mu ani v tomto seriálu nechtěl věnovat. Asi tři neděle před tím, než jsem začal psát tenhle článek, však vyšel Cool Edit Pro version 2. Po několika hodinách hraní s ním jsem byl přesvědčen, že to je software pro DAW.

Ono někdy dost záleží na překladu a citovém zabarvení slova. Cool může znamenat leccos. Může to být ekvivalent pro "ale jó, v pohodě" stejně tak jako vyjádření nadšení. V Syntrilliu, firmě, která Cool Edit vyvíjí, měli asi původně na mysli ten druhý případ. Postupem času se však program dostal do pozice, kdy sotva dostačoval k základní editaci. Všechny inovace a nové verze byly jako bičování mrtvého koně. Celá léta jsem stránky této firmy přehlížel, protože se mi zdálo, že se kolem toho nebohého zvířete už vznáší hejna much. Jedna dobře mířená rána ale způsobila, že se mrtvola probrala k životu, rozeběhla se za ostatními a má velké šance, že na dostizích neskončí poslední. Rychle se totiž rozkoukal a chytil dech. Naučil se velké většině současných trendů, mezi které mimo jiné patří i zpracování a realtimové efektování audia v kvalitě 24 bit/192 kHz.

Ovládání

Na první pohled se Cool Edit 2 od svých předchůdců příliš neliší. Když program poprvé otevřete, objeví se před vámi okno se stopami. Tomu ovšem ubírá část monitoru i rámeček nazvaný Organizer. Je to malé okno se třemi záložkami, které v základním módu funguje jako správce (audio, video a MIDI) souborů, se kterými v projektu pracujete, v dalších pak jako rozvětvené menu efektů a banka umožňující přístup k oblíbeným (často prováděným) operacím (Favorites). Někomu by to mohlo připadat jako plýtvání místem na úkor délky úseku audia, který najednou můžete vidět. Ale tak to není. Organizer, stejně jako ostatní dialogová okna, která vypadají jako vpečená do toho hlavního (Transport, Zoom Control, Time Display...), lze vyloupnout a nechat je "plavat" kdekoli na monitoru nebo je pomocí klávesových zkratek (Alt+1–9) podle potřeb nechávat objevovat a mizet.

Cool Edit podporuje všechny základní formáty včetně relativně nového mp3PRO nebo *.cel - Cool Edit Loop, což je v podstatě empétrojka, ve které jsou navíc zakódovány informace o ladění, tempu a počtu dob (podobně jako u Acidu). Soubory z Organizeru stačí jen přetáhnout na místo, kde je v projektu chcete mít. Tam se z nich stanou bloky, jež, obdobně jako u konkurenčních programů, lze nedestruktivně editovat. Můžete je přesunovat v čase a mezi stopami, stříhat, kopírovat nebo využívat příjemné funkce, která vám dovolí zarovnat délku bloků se selekcí. Při prvním otevření mě dost rozhodilo ovládání myší. Nezvyklé je především to, že levým tlačítkem myši editujete a pravým můžete bloky pohybovat, přičemž krátké klepnutí pravým tlačítkem vyvolá popup menu.

Na rozdíl od jiných programů (Pro Tools, Samplitude...), kde se mění povaha kurzoru podle jednotlivých editačních módů, disponuje Cool Edit ještě jednou zvláštností. Šipka zůstává neměnná bez ohledu na to, co se děje, a kurzor má všechny funkce, které zapnete na liště rozdělující okno se stopami a menu. Jejich pomocí můžete bloky zkracovat a protahovat nebo editovat volumegraf či křivku panoramy, automatizace efektů či poměru efektovaného a čistého zvuku, které se na každém bloku objeví.

Křivky jdou sice upravovat pouze základním způsobem, tedy rozkouskovat pomocí bodů, se kterými můžete libovolně hýbat, ale řekl bych, že to v pohodě stačí. Jediné, co mi vadilo, že pomocí této funkce musíte dělat i fade in/out a crossfade na hranicích bloků, což poměrně zdržuje při práci.

Editace a efekty

Jestli mě něco překvapilo, byl to počet efektů, kterými Cool Edit 2 disponuje. Celkem dvacet čtyři velice kvalitních vestavěných realtimových efektů zahrnuje snad všechno, co je potřeba. Najdete mezi nimi parametrický (jednopásmový) Dynamic EQ, grafický EQ, u kterého můžete podle libosti přepínat z deseti až na třicet pásem, Phaser, Distortion, ale i Delay a Echo. Nechybí ani efekty pro práci s dynamikou - Limiter a Compressor. Fajnšmekři ale budou asi postrádat multiband kompresor. Protože Cool Edit Pro 2 je kompatibilní s DirectX, lze škálu rozšířit ještě o externí pluginy. (Abyste v předešlé verzi Cool Editu mohli používat DX, museli jste nainstalovat zvláštní plug-in.)
Moc se mi líbil přístup, jaký Cool Edit má k realtimovým pluginům. Jednak je to instalace - k navěšení efektu stačí ho přetáhnout z Organizeru na stopu - a pak také práce s nimi. Každá stopa má svůj malý rack. V dialogu můžete pomocí záložek listovat okny pluginů (tolika, kolik váš počítač utáhne), a máte tak rychlý přístup ke všem jejich funkcím. Poslední záložka vám však na cestě k ideálnímu zvuku pomůže nejvíc. Je to efektový mixér, ve kterém má každý z pluginů svou šavli, jíž určujete, nakolik se ve výsledném zvuku projeví. Navíc některé z vestavěných pluginů (Dynamic EQ, Dynamic Delay, Pan/Expand) lze automatizovat a přitom jsou vcelku nenáročné na procesor.

Pakliže ale chcete aplikovat efekt přímo na zvukovou vlnu, musíte přepnout z Multitrack View do Edit View, kde můžete velkou většinu realtiomových pluginů aplikovat off-line. Navíc ale jejich výběr rozšíříte o další dvacítku efektů. Patří mezi ně čistící sada, která mimo jiné zahrnuje Hiss Reduction a Noise Reduction, sadu filtrů s výborným FFT filtrem, nástroje pro práci s amplitudou (Normalize, Envelope, Revert...) nebo Pitch Shiftery. Velice mě překvapily dva efekty ve složce nazvané Special. Brainwave Synchronizér dokáže zvukovou vlnu upravit tak, aby při poslechu (ve sluchátkách) působila na váš mozek tak, že ho můžete dostat do různých stádií (alfa - relaxace), jako to dělají drahé relaxační přístroje. Kdyby u vašeho CD posluchači usínali, asi by to nebyla zrovna dobrá vizitka, ale nikdy nevíte, k čemu se může tenhle plugin hodit. Pro ten druhý - Music - už ale najdete mnohem širší uplatnění. Podobně jako program Melodyne (www.celemony.com) totiž dokáže rozházet ladění zvukového souboru podle not, které mu zadáte. Ne vždycky je sice výsledek dokonalý a čistý (záleží na tom, jak daleko se odchýlíte od původního zvuku), ale v některých případech lze tímhle efektem nahradit plugin Autotune.

Je také příjemné, že destruktivní editace v Edit View se projevuje jen na tom bloku, který byl vybrán (a ne na jeho kopiích...).
Kromě již zmíněných dvou způsobů aplikace pluginů najdete v Cool Editu ještě třetí cestu. Je jí aplikace multitrack pluginů, jako jsou Vocoder, který moduluje zvuk nástroje podle hlasu, nebo Freqency Band Splitter, jenž zvuk rozdělí podle frekvencí na několik souborů, které můžete odděleně editovat (dá se využít jako náhrada za chybějící multiband kompresor).

Mixáž

Najdou se i vlastnosti, ze kterých by se od Cool Editu ostatní výrobci mohli učit. Jsou to některé funkce, které můžete využívat při mixáži v Cool Editu.

Virtuální mixpult se už tradičně stal zcela zbytečným, protože všechny jeho funkce přebírá záhlaví tracků, a nemusíte ho tudíž vůbec použít. Navíc u Cool Editu není ani nijak zvlášť dobrý. Chybí metry, pomocí kterých byste hlídali amplitudy. A navíc pomocí faderů nelze zapisovat automatizaci hlasitosti, takže ho možná ani neotevřete.

To, čím je ale Cool Edit výjimečný, je jiná věc. Každá stopa má svůj vlastní třípásmový parametrický ekvalizér, který je schopen si zapamatovat dvě různá nastavení (když nepočítám presety) - před úpravou a po úpravě. Ekvalizéry jednotlivých stop se navíc sdružují v jednom okně a můžete mezi nimi pohodlně a rychle listovat (opět pomocí záložek). Nemusíte tedy nic složitě hledat a rolovat. Jejich okno je navíc elastické, takže si křivku ekvalizéru můžete roztáhnout třeba přes celý monitor, čímž získáte spoustu prostoru k precizní práci.

Stejně šikovně je zařízena práce se záhlavími tracků. Pravým kliknutím do záhlaví některé ze stop vyvoláte jejich menu. Následným zvolením jednotlivých záložek se bleskově dostanete ke všem vlastnostem všech stop. Z okna lze řídit celkovou hlasitost stopy a celkovou panoramu, vlastnosti vstupů a nahrávání, máte v něm přístup k efektovému racku stopy, ovládání mute/solo, ale i přehled, kam zvuk ze stopy poputuje. To nemusí být nutně jen výstup zvukové karty, ale třeba jeden ze šestadvaceti možných interních busů, na něž také můžete navěsit spousty realtimových efektů.

V master sekci Cool Editu jsem zaznamenal jistou neohrabanost. Omezuje se totiž pouze na volume fader a nemá jediný slot na efekty nebo možnost posledních úprav, jako celková dynamika nebo EQ projektu. Pakliže byste se tím chtěli zabývat, museli byste si udělat mixdown, který byste natáhli do nového projektu a domasterovali.

Závěrem

Ve chvíli, kdy si na Cool Edit Pro 2 zvyknete, zjistíte, že je to velice výkonný program, který nese mnoho známek (dospělých) profesionálních systémů. Pracuje v interním 32 bitovém rozlišení, dokáže vypalovat CD, disponuje velkou škálou efektů, ale zdá se mi, že v některých ohledech přece jen trošku pokulhává za pelotonem. Možná by se měl jmenovat Cool Edit SemiPro, protože svým charakterem se podle mého názoru hodí nejvíce pro malá domácí studia. Je to vyšší střední třída. Ve své cenové kategorii však bude jen těžko hledat konkurenci. U nás tenhle jednoduchý a šikovný multitrack editor zatím distributora nemá, ale dá se jednoduše pořídit přes internet. Rozhodně stojí za vyzkoušení.

Jakub Tureček
Psáno pro: Muzikus 2002/06