http://www.uaudio.com, http://www.poweredplugins.com
UAD1 je dalším zástupcem DSP karet se speciálními pluginy fungujícími přes softwarové VST rozhraní. Ty se, až na latenci, prakticky neliší od běžných pluginů stejně tak jako např. v případě TC PowerCore. Ihned po otevření krabice je jasné, že po hardwarové stránce jde o podstatně novější koncept. Karta je poměrně malá a kromě středně velkého čipu na ní téměř nic není.
Důležitá část UAD1 se týká historie, vlastně jde o příběh otce a syna, přičemž oba se jmenují úplně stejně – Bill Putnam. Zatímco senior stál u zrodu legendárních kompresorů/limitérů firmy Urei a posléze se také stal vlastníkem Teletronics, z juniora se vyklubal odborník na DSP technologie a díky znalostem z obou světů pak vytvořil téměř nekompromisní emulace výtvorů (nejen) svého otce. Mimoto byla pod hlavičkou Universal Audio obnovena produkce opravdových reálných hmatatelných 1176LN a LA2A, ale to je materiál na úplně jiný článek.
Srdcem a mozkem karty je tedy jeden DSP procesor taktovaný na 1 GHz, což je na čisté DSP velmi pěkný výkon. UAD1 jsem měl nainstalované ve dvou počítačích, starém P II – 400 MHz (BX440) a novém P4 – 2,26 GHz (i850 s RDRAM). Starší konfigurace kartu bez problémů přijala, ale problémy nastaly, jakmile šlo zatížení karty i hlavního procesoru nahoru. Začínalo to občasným praskáním a končilo v úplném rozkladu zvuku na krátké útržky hudby a moc a moc praskání. V novém počítači už všechno běží bez problémů. Tedy kromě jediného, který nastává tak okolo 95 % zatížení karty. V tom okamžiku je systém tak ochromen, že máte problém zastavit přehrávání. Ptal jsem se ostatních uživatelů (na fóru www.chrismilne.com/uadforums) a prý je to “normální” chování. Příčinou je 5–10 % výkonu nutného pro komunikaci po PCI.
Od uvedení karty na trh už uplynulo dost času. To se projevilo také na verzi driverů (aktuálně 2.2.6). Dlouhou dobu se třeba čekalo na podporu Win2000 a WinXP, která nyní funguje bezchybně. Naopak se stále čeká na multi-card drivery, díky nimž by bylo možné spřáhnout více karet najednou. Spolu s nimi vyjdou také dva nové pluginy, zabijácký reverb a další stará ekvalizace (Neve?).
UAD1 je tu hlavně kvůli již zmíněným LA2A, 1176LN a Pultec EQP-1A, u kterých
se chlubí nejlepší dostupnou simulací na trhu. Vedle nich je tu pak RealVerb
Pro, Nigel (multiefekt a simulace komba) a také channel strip, nabízející
nadstandardní ekvalizaci, kompresi, delay a early reflections.
Design přístroje pochází z roku 1966, je tranzistorový (FET) a byl jako první schopen nést kvůli své rychlosti označení peak limiter. Kvalita komprese je také podpořena programově závislým releasem. To znamená, že po krátkém hlasitém signálu je release poměrně rychlý, a naopak po dlouhém signálu je návrat k původní hlasitosti pomalejší. 1176 je známý svým projasňujícím charakterem. Pročistí basy a dodá zvuku energii. V praxi je používán hlavně na bicí a vokály. Uživatele moderních kompresorů určitě zaskočí ovládání, na první pohled chybí například threshold a po prvním kroucení zjistíte, že attack-release se netradičně zkracují kroucením doprava. Během chvíle si na to však zvyknete a bez přemýšlení inputem natlačíte zvuk do fixního thresholdu v jednom ze čtyř poměrů komprese (4, 8, 12 a 20 : 1).
Tak to byla teorie, co ale praxe? Těžko mohu posoudit zvuk originál vs. plug-in, v Čechách se tyto krabice neválejí po stovkách, vlastně nevím ani o jednom kusu (a vy?). Čistě bez porovnávání pocitově mi moc sedí hlavně na skupině bicích, případně ještě s basou. Dá se vytočit do velkých redukcí a přitom je komprese slyšet minimálně. Charakter zprocesovaných zvuků je přímo návykový, sice tíhne k lehké agresivitě, ale je to přesně to množství, které je občas potřeba k ještě většímu nakopnutí perkusivních zvuků a nutné k probuzení zdechlých smyček.
Originál pochází z roku 1960, má v sobě lampy a o redukci hlasitosti se stará
elektro-luminescenční panel svítící na fotobuňku. Tento koncept v té době
umožnil velmi rychlý attack a hlavně příjemný dvoufázový release. LA2A používá
stejně jako 1176 fixní threshold, ale množství komprese a poměr je ovlivňován
pouze zesilováním signálu posílaného do redukčního obvodu. Celá tato světelná
show je ovládána minimálním počtem čudlíků. Je tu gain, redukce špiček a volba
mezi limitací a kompresí. Na jednu stranu se to zdá opravdu hodně málo a LA2A
opravdu není zrovna kompresor-chameleón, na stranu druhou jsou věci, které
dělá úplně nejlíp. Třeba na vokály je nedostižný. Charakterem je opakem 1176
(tj. ztučňuje).
Pověst nelhala, tolik komprese bych normálně na hlas nepoužil. I na basech
dostál svému jménu, speciálně kontrabas drží přesně tam, kde má být. Další
využití je hlavně v akusticky nástrojové oblasti a lehké kompresi podskupin.
Pečlivějším zkoumáním chování UAD kompresorů jsem zjistil, že u spodních frekvencí
zůstávají velmi striktní a zarovnávají všechno "do lajny" s tím,
že delším attackem "neprosvítají" žádné extrémní tečky jako u ostatních
pluginů. U materiálu, jako je třeba hlas, zachovávají mikrodynamiku na pokoji
a pracují s detaily, v tom asi spočívá jejich přirozený zvuk.
Obvod tohoto pasivního ekvalizéru vyvinula firma Western Electric za účelem
vylepšení zvuku telefonního systému v 30. letech. Koncept je z dnešního pohledu
nezvyklý, lowshelf na 20, 30, 60 a 100 Hz (nezávislý boost i cut), bell na
3, 4, 5, 8, 10, 12 a 16 kHz (pouze boost) a high shelf na 5, 10 a 15 kHz (pouze
cut). V basovém pásmu se v praxi často používá zároveň cut i boost, což zní
jako nesmysl, ale skutečnost je taková, že mají jiné křivky. Boost je příkřejší
a cut je pozvolnější, takže kousek nad zesíleným kopcem se vytvoří ve spodních
středech údolíčko a taky méně bláta.
Proč to nepřiznat, Pultec je můj nejoblíbenější ekvalizér. Dokáže naleštit
vokály, hihatky i shakery, submixy a vlastně všechno. Vždy se najde frekvence,
která zvuk příjemně rozsvítí. Na opačném konci slyšitelného spektra jdou dělat
jiné čáry. Udělal jsem si malé porovnání s RenQ, Ultrafunk R3 EQ (v mezích
možnosti). Hlavní rozdíl byl v čistotě. Oproti originálu Pultec téměř neztrácí
detail a ani nemá nějak znatelný problém s fází. A tak změny provedené Pultecem
působí jako součást daného materiálu a ne jak ekvalizovaný zvuk.
Pořádný reverb je asi nejčastěji diskutovaným pluginem. Jako plug-in prostě
schází, přestože nabídka je široká, málokdo je úplně spokojen. DSP karty v
tomto ohledu byly brány jako řešení, ale jak se očekávání naplnilo? Tak napůl,
MegaVerb na TC PowerCore dosahuje kvalit nejnižších HW řad a RealVerb na UAD
s ním drží krok. Oproti MegaVerbu je podstatně pestřejší, kromě obvyklých
hranolů, kupolí, taperů, podkov a chodeb umí i dva druhy pružin a různé druhy
plate reverbů. Ještě s možností kombinovat dva různé typy v jakémkoli poměru.
Barvu dozvuku určuje kombinace dvou materiálů. Velkým usnadněním je možnost
morfovat mezi dvěma presety a získat tak superjednoduchý, efektní a asi nejpřirozenější
možný přechod mezi dvěma prostory. To jistě ocení jakékoli postprodukční studio.
Namícháním všech ingrediencí vzniká dobrý koktejl, který se dobře váže na
suchý zvuk, nijak nezablacuje a má prostor. Bohužel však není schopen vytvořit
prostor/atmosféru tak, jak to dokáže M3000 nebo (pouze offline) třeba Acoustic
Mirror apod.
Velmi komplexní plugin z dílny Kind of Loud. Hlavním účelem je kvalitní simulace
velké řady kytarových a basových aparátů, dvanáct typů zkreslení (s možností
morfovat) a třiadvacet typů konfigurací reproduktorů, beden a způsobu snímání.
Nastavení je ještě k tomu takové množství, že svůj zvuk si najde snad každý.
Názory uživatelů v diskusích na webu se různí, někdo vychvaluje, jiný to považuje
za hračku. Je to evidentně věc vkusu. Jestli je ale místo, kde se mi Nigelova
distorze líbila, tak je to určitě baskytara, resp. jako část domíchávaná do
linkového signálu. Trochu stranou se krčí multiefektová část, u které je super,
že lze použít modul po modulu jako separátní pluginy. Všechny mají pár unikátních
vlastností, velmi příjemný zvuk a jejich použití je hodně široké.
Bez diskuse nejpoužívanější plugin, zátěž na DSP je malá a kvalita vysoká. Ekvalizér má pět pásem a překvapilo mě, že je poměrně neutrální, aspoň oproti Waves RenQ. V pár rychlých testících se mi asi nejvíc líbil při zesilování frekvencí v basech, byl naprosto nejpevnější z "normálních" ekvalizérů. RenQ působí, jako by byl nastaven o pár herzů výš a Ultrafunk R3 "blátí". Lepší je jen Pultec, který je zase poněkud omezený pro přesnější práci. Výšky jsem testoval na chřestidle a došel jsem taky k překvapivým zjištěním. Kde je EX pěkný na zesilování, tam RenQ působí tupěji a ultrafunk je rozmázlejší. A co kompresor? Design algoritmu vychází z 1176LN s ohledem na ulehčení práce DSP, implementaci moderního ovládání a možností. Jasně se řadí do rodiny UAD kompresorů svou stabilitou. Zajímavé je, jak mění své chování se změnou komprimovaného materiálu. U samotného kopáku nemá tendenci i s delším attackem propouštět "tečku", ale když komprimuje bicí smyčku, tak je při stejném nastavení podstatně kousavější než Waves C1.
Za cenu nového počítače dostanete druhý zcela hudební počítač i se softwarem. Karta a její výkon jsou na dnešní poměry velmi slušné. Přesto nelze spoléhat u složitějších mixů jen na kartu, ta má většinou roli jádra mixu (bicí, basa případně vokál). Hlavní rival PowerCore se zdá být spíš dobrým doplňkem k UAD. Třeba na pokrytí reverbů, pár kompresí a hlavně masteringu. I když to neznamená, že na UAD nelze dělat mastering. Přesto karta najde využití především při míchání, tam je její největší síla. Asi taková, že jsem se rozhodl obětovat zmíněnou částku, abych kartu nemusel vracet.
Matouš Godík
Psáno pro Muzikus 2002/11