|
|
|
 |
| 14.07.2003 09:54 |
Bohuslav Vφtek |
Talichovsk² archiv
|
Snad se p°edstavitelΘ Supraphonu nebudou mraΦit nad "vyp∙jΦenφm" tohoto nßzvu. Pat°il p°ed lety t°em alb∙m tehdy jeÜt∞ Φern²ch desek s reedicemi nahrßvek Vßclava Talicha. To prvnφ bylo v∞novßno v²hradn∞ nahrßvkßm Josefa Suka, druhΘ se soust°edilo na tvorbu Φeskou, t°etφ pak na repertoßr sv∞tov². Byla to tehdy velmi cennß a pro poznßnφ tΘto oblasti d∙le₧itß edice. Pro leckoho to vlastn∞ znamenalo prvnφ setkßnφ takΘ s Talichov²mi nahrßvkami mnohem starÜφmi - z let dvacßt²ch a₧ Φty°icßt²ch, kterΘ samoz°ejm∞ jeÜt∞ nepo°φdil Supraphon, ale lond²nskß firma His Master's Voice, pozd∞ji vydanΘ pod labely Electrola a Victor. Supraphon je dnes hlavnφ nad∞jφ, ₧e nahrßvky dirigenta Vßclava Talicha neupadnou v zapomn∞nφ. Jeho archiv toti₧ obsahuje vÜechny snφmky, kterΘ Talich po°φdil v dobßch, kdy zvukovΘ zßznamy u₧ zaΦaly b²t na p°ijatelnΘ technickΘ ·rovni, tedy od p°elomu Φty°icßt²ch a padesßt²ch let.
Mo₧nost technick²ch ·prav snφmk∙, ani₧ by se zßsadn∞ zm∞nila jejich identita, p°inesla v dob∞ nßstupu digitalizace a kompaktnφch disk∙ poΦßtkem let osmdesßt²ch n∞co, s Φφm asi mßlokdo poΦφtal. Ony t∞₧ko dostupnΘ snφmky z dob p°edvßleΦn²ch se zaΦaly objevovat ve velkΘm v bezvadn∞ vyΦiÜt∞n²ch podobßch, tak₧e je dnes u₧ mnohem snazÜφ vytvo°it si p°edstavu tehdejÜφ interpretace. VyÜly velkΘ kolekce Toscaniniho, FurtwΣnglera a dalÜφch dirigent∙. Z poslednφ doby zvlßÜtnφ pozornost zaslou₧φ rozsßhlß edice u EMI Great Conductors of the 20th Century. A tam se objevuje i dvojalbum Talichovo, by¥ se v∞tÜinou jednß o nov∞jÜφ snφmky Supraphonu. Ty u₧ na kompaktnφch discφch Supraphon v∞tÜinou vydal sßm - zvlßÜt∞ v tak zvanΘ "poÜtovnφ" edici k 100. v²roΦφ ╚eskΘ filharmonie. Pokud nßs vÜak zajφmajφ ony nahrßvky z dob, kdy probφhalo Talichovo obdobφ ÜΘfovskΘ, tedy za prvnφ republiky a za okupace, pak je jist∞ zajφmavΘ dvojalbum vydavatelstvφ Tahra, kterΘ poprvΘ na kompaktnφch deskßch mimo jinΘ zve°ej≥uje Dvo°ßkovy symfonie po°φzenΘ ve t°icßt²ch letech. A nelze zapomenout na velmi d∙le₧itΘ poΦiny firmy Koch Legacy (RCD), kterß se neobßvala vydat v∙bec prvnφ Talichovy nahrßvky MΘ vlasti (1929) a Slovansk²ch tanc∙ (1935). Tento ·vodnφ v²Φet chce p°ipomenout, ₧e u₧ je velmi naΦase, aby se Vßclav Talich, podobn∞ jako jeho velcφ kolegovΘ ve sv∞t∞, doΦkal vlastnφ velkΘ a soubornΘ antologie nahrßvek. Nenφ tajemstvφm, ₧e Supraphon takov²to projekt chystß. V∞°me, ₧e bude co nejd°φve a pokud mo₧no co nej·pln∞jÜφ. V²born² a zdß se, ₧e vyΦerpßvajφcφ jejich soupis nabφzφ novß anglickß talichovskß diskografie Grahama Slatera. Krßtkß studie Ladislava èφpa o nahrßvßnφ s Vßclavem Talichem, vlo₧enß pozd∞ji do almanachu vzpomφnek a dokument∙ Vßclav Talich sestavenΘm Ivanem Medkem (Praha 1967), je rovn∞₧ velmi cenn²m dokumentem, by¥ se jednß spφÜe o memoßr.
V souΦasnΘ dob∞ s velk²m zaujetφm znovu poslouchßme Φerstv∞ oÜet°enΘ a nov∞ vydanΘ nahrßvky Karla AnΦerla (edice AnΦerl Gold u Supraphonu). Tφm se zßrove≥ dostßvßme k hlubÜφmu poznßnφ ΦeskΘ interpretaΦnφ tradice - naÜφ n∞kdejÜφ domΘny. K tomu zßkladnφmu, z n∞ho₧ vychßzely celΘ generace, dosp∞jeme vÜak a₧ prost°ednictvφm nahrßvek Talichov²ch. Jen mßlokter² vrcholn² Φesk² interpret druhΘ poloviny dvacßtΘho stoletφ nebyl dotΦen Talichovou osobnostφ. Nemusely to b²t kontakty p°φmΘ, ale zprost°edkovanΘ pedagogy a dalÜφmi spolupracovnφky, kte°φ Talichovou Ükolou proÜli. Z talichovskΘho ducha vyÜli i Rafael Kubelφk, Karel AnΦerl, Charles Mackerras a dalÜφ v²znamnφ dirigenti, by¥ pozd∞ji vytvo°ili sv∙j vlastnφ styl. A nez∙stßvejme jen u dirigent∙! Oblast instrumentalist∙ dotΦen²ch Talichovou osobnostφ, kte°φ svΘ zkuÜenosti p°edßvali cel²m generacφm sv²ch ₧ßk∙, je jeÜt∞ rozsßhlejÜφ. Talich zem°el v roce 1961 a jeho p°φmφ pam∞tnφci pozvolna odchßzejφ. O stylu jeho prßce a o jeho nßzorech um∞leck²ch i lidsk²ch, je₧ byly v₧dy bezprost°edn∞ ·zce propojeny, se dozvφdßme ji₧ velmi zprost°edkovan∞, co₧ m∙₧e vΘst k nejednomu zkreslenφ. A tak nahrßvky vlastn∞ z∙stßvajφ jedineΦn²m pramenem poznßnφ. U ₧ßdnΘ z nich vÜak nejde o Talich∙v nßzor definitivnφ! Jak znßmo, nahrßval s velk²m zaujetφm, nikdy vÜak nepova₧oval um∞leck² v²sledek za definitivnφ. To plnou m∞rou platilo i pro koncertnφ sφ≥. P°φznaΦnß je jeho v∞ta po ukonΦenφ legendßrnφ nahrßvky MΘ vlasti v roce 1954: "Tak nashledanou p°i dalÜφm natßΦenφ MΘ vlasti!" I sebeznßm∞jÜφ dφlo pro ka₧dΘ novΘ uvedenφ Φi nahrßvßnφ do detailu nov∞ studoval, nejednou i se znaΦn∞ odliÜnou p°edstavou. Jako p°φklad m∙₧eme uvΘst n∞kolik snφmk∙ prßv∞ Smetanova cyklu. P°i konfrontaci nahrßvek z roku 1929 a 1954 zjiÜ¥ujeme, ₧e rozdφly jsou nejen v tempech (zde vÜak nutno respektovat fakt, ₧e v roce 1929 se natßΦelo v p∞timinutov²ch ·secφch odpovφdajφcφm jednΘ stran∞ ΦernΘ desky na 78 otßΦek), ale i v celkovΘm pojetφ. Ze starÜφho snφmku vane mladistv² duch, v∞tÜφ romantickß rozevlßtost, na druhΘ stran∞ nßs pon∞kud zaskoΦφ prost°edky dnes u₧ naprosto nep°ijatelnΘ (nap°φklad glissanda). Nov∞jÜφ nahrßvka z roku 1954 je statiΦt∞jÜφ, by¥ v nejmenÜφm nic neztrßcφ ze svΘho dynamickΘho toku ozdobenΘho zvukov∞ Ü¥avnat²mi vrcholy. Stejn∞ m∙₧eme hovo°it o nahrßvkßch Slovansk²ch tanc∙. Ta z roku 1935 je strhujφcφ ve svΘm tempu a energickΘm nasazenφ, mΘn∞ vÜak d∙sledn∞jÜφ v propracovßnφ detail∙. Je to pochopitelnΘ - nedalo se mazat! Naproti tomu v roce 1950 Talich pojal jednotlivΘ tance jako malΘ hudebnφ bßsn∞, bohatΘ °adou nßdhern²ch detail∙. Dvo°ßk∙v ₧ivotopisec Otakar èourek pr² p°i natßΦenφ v roce 1950 Dvo°ßka zlobφval tφm, ₧e ho u jednotliv²ch tanc∙ upozor≥oval na delÜφ minutß₧e oproti starÜφmu snφmku.
U nßs je u₧ lΘta zako°en∞n velmi zavßd∞jφcφ nßzor, ₧e Talich je oproti mladÜφm dirigent∙m, kte°φ se sna₧φ dßvat romantismus bez v∞tÜφ agogiky a spφÜe ve v∞cn∞jÜφm duchu, mnohem lyriΦt∞jÜφ, tempov∞ spφÜe pomal². B²vß vφce p°irovnßvßn k dirigent∙m tak zvanΘ starÜφ Ükoly, tedy typu Klemperera Φi B÷hma ne₧ nap°φklad Toscaniniho Φi Karajana. T∞₧ko °φci, na jakΘm zßklad∞ doÜlo k tomuto zkreslenφ a omylu. StaΦφ konfrontovat nap°φklad nahrßvky Dvo°ßkovy Serenßdy pro smyΦce E dur - Talichovu a o t°icet let mladÜφ Karajanovu. Talich toto dφlo v roce 1951 v²jimeΦn∞ netoΦil (na rozdφl od Serenßdy Sukovy) s ╚eskou filharmoniφ, ale s vybran²mi hrßΦi r∙zn²ch pra₧sk²ch orchestr∙. Piloval s nimi na mnoha zkouÜkßch ka₧d² detail, usiloval o co nejbohatÜφ v²razovou Ükßlu. Na konci stojφ nßdhernß dynamickß nahrßvka - neobyΦejn∞ dramatickß v rychlejÜφch Φßstech a tklivß, nikoliv vÜak melancholickß v ·secφch lyrick²ch. Je to ryzφ, vitßlnφ Dvo°ßk ve vÜech sv²ch p°φznaΦn²ch atributech. Karajan - mimochodem velk² Talich∙v obdivovatel - vytvo°il v roce 1981 s Berlφnsk²mi filharmoniky prav² opak, kter² se spφÜe blφ₧φ sv∞tu ╚ajkovskΘho Φi seversk²ch autor∙. PodobnΘ p°φklady bychom mohli nachßzet u nahrßvek Dvo°ßkov²ch symfoniφ, ale i dalÜφch d∞l. Nenφ prostor na hlubÜφ anal²zy Talichovy interpretace Dvo°ßka, dodnes velmi inspirujφcφ - p°ipome≥me alespo≥ p°edvßleΦnΘ lond²nskΘ nahrßvky 6. a 7. symfonie, dvojφ nahrßvky 8. a 9. symfonie, legendßrnφ snφmky Dvo°ßkova VioloncellovΘho koncertu s RostropoviΦem, klavφrnφho s Maxißnem a Stabat Mater s vynikajφcφm s≤listick²m obsazenφm. Nelze vÜak na tomto mφst∞ v²razn∞ji nep°ipomenout dvo°ßkovskou nahrßvku, kterß p°edstavuje v tomto sm∞ru jakousi talichovskou syntΘzu. Jde o symfonickΘ bßsn∞ podle Erbenovy Kytice. Nezb²vß ne₧ litovat, ₧e Talich - rovn∞₧ vynikajφcφ opernφ dirigent - nenatoΦil kompletn∞ ₧ßdnou operu! Prßv∞ v Dvo°ßkov²ch bßsnφch, jim₧ se mnohdy vyΦφtß urΦitß formßlnφ nesourodost, dokßzal, ₧e je stejn∞ dobr²m dramatikem jako architektem. Systematicky se t∞mito dφly zab²val, by¥ je nikdy kompletn∞ na koncert∞ neuvedl, a dokßzal (p°ipus¥me, ₧e i po urΦit²ch retuÜφch nap°φklad ve ZlatΘm kolovratu - ovÜem dle psan²ch pokyn∙ skladatele!), jak lze skloubit ob∞ slo₧ky v genißlnφ tvar. Cesta k n∞mu je vÜak velmi pracnß a vy₧aduje prßci s ka₧d²m detailem. AΦ existuje celß °ada nahrßvek t∞chto bßsnφ, k onomu p°esv∞dΦivΘmu ideßlu se vedle Talicha snad p°iblφ₧il pouze Zden∞k Chalabala. Tento zßva₧n² Talich∙v snφmek bohu₧el postihlo p°echodnΘ obdobφ spoΦφvajφcφ v p°echodu k nahrßvßnφ na magnetofonov² pßs. Symfonickß bßse≥ Vodnφk byla po°φzena jeÜt∞ d°φv∞jÜφ technikou a digitalizace se musela provßd∞t ze star²ch desek na 78 otßΦek. Za alespo≥ ΦßsteΦn∞ technicky dokonalejÜφ "nßhradu" lze pova₧ovat rozhlasov² zßznam symfonick²ch bßsnφ, jak zazn∞ly (bez ZlatΘho kolovratu) na jednom z koncert∙ v roce 1954. StudiovΘ snφmky Polednice, ZlatΘho kolovratu a zvlßÜt∞ Holoubka (rozjasn∞n² a citov∞ rozevlßt² st°ednφ dφl svatebnφho tance t∞₧ko uslyÜφme v p°esv∞dΦiv∞jÜφm podßnφ) vÜak jsou ji₧ zcela v∞rn²m obrazem tehdejÜφho filharmonickΘho zvuku.
Od Dvo°ßka nenφ daleko k Sukovi, v poΦßtcφch dvo°ßkovskΘmu pokraΦovateli, pozd∞ji dφky velkolep∞ pojat²m, interpretaΦn∞ nßroΦn²m partiturßm prvnφmu ΦeskΘmu modernistovi. Vedle legendßrnφho snφmku Serenßdy Es dur a technicky handicapovanΘ nahrßvky Pohßdky (viz v²Üe Vodnφk) pat°φ nahrßvky symfonie Asrael a rozsßhlΘ hudebnφ bßsn∞ Zrßnφ rovn∞₧ k tomu nejlepÜφmu a nejcenn∞jÜφmu v Talichov∞ archivu. Äelbohu nenatoΦil ji₧ Epilog a Pohßdku lΘta (tu vÜak nep°ekonateln²m zp∙sobem ve stejnΘ dob∞ s filharmoniφ po°φdil jeho dlouholet² kolega Karel èejna). Snφmek Asraela je ukßzkou modern∞ pojatΘ a propracovanΘ obrovitΘ partitury v jedineΦnΘ klenb∞ celku. V podobnΘm smyslu lze hovo°it i o Zrßnφ. Toto dφlo p°ipravoval Vßclav Talich pro natßΦenφ a₧ na konci svΘ um∞leckΘ drßhy. Prosadil nevφdan² poΦet zkouÜek, v nich₧ piloval ka₧d² detail. Filharmonici, aΦ vychßzeli stßle nespokojenΘmu Talichovi vÜemo₧n∞ vst°φc, cφtili ji₧ velkou ·navu. Kdy₧ cht∞l Talich koneΦn∞ dφlo jednou p°ehrßt vcelku, poprosili proto tajn∞ zvukovΘho mistra FrantiÜka Burdu, aby stiskl magnetofon. P°i p°ehrßvce potom p°esv∞dΦili velmi p°ekvapenΘho a spokojenΘho dirigenta, aby tento "tajn²" zßznam posv∞til jako definitivnφ. MalΘ retuÜe a dotßΦky se zßv∞reΦn²m ₧ensk²m sborem uΦinil dodateΦn∞ Talich∙v ₧ßk Zden∞k Bφlek. Prßv∞ dφky tomu, ₧e Ülo o nahrßvku jednΘ velikΘ pasß₧e bez p°eruÜenφ, zrodil se historick² dokument. V n∞m mßme mo₧nost vychutnat Sukovo Zrßnφ v celΘ svΘ jednolitosti, co₧ se u jin²ch snφmk∙ tohoto dφla nedß °φci.
Zcela zvlßÜtnφ mφsto zaujφmajφ nahrßvky d∞l LeoÜe JanßΦka - autora, kterΘho Talich obzvlßÜt∞ miloval a sv∙j hlubok² zßjem potvrdil i n∞koliker²m nastudovßnφmi jeho oper v Nßrodnφm divadle. Talich se jφm zaobφral velmi hluboce a provßd∞nφm jeho d∞l nesporn∞ p°isp∞l k jeho slßv∞. èkoda, ₧e byly uskuteΦn∞ny jen dv∞ nahrßvky, a ty navφc zrovna nevyznφvajφ p°φliÜ ideßln∞. Budφ toti₧ urΦitΘ rozpaky mnoh²mi, by¥ dob°e mφn∞n²mi Talichov²mi retuÜemi. Partitura Tarase Bulby byla na mnoha mφstech zromantizovßna a teprve Φas dal jednoznaΦn∞ za pravdu JanßΦkovu originßlu, jak jej dßvß na svΘ nahrßvce Bakala a pozd∞ji AnΦerl. Ani suitu z P°φhod liÜky BystrouÜky dnes nep°ijφmßme jednoznaΦn∞ a jako autentiΦt∞jÜφ cφtφme zpracovßnφ FrantiÜka Jφlka ne₧ Vßclava Talicha (respektive Jaroslava ╪φdkΘho a FrantiÜka èkvora). LiÜka BystrouÜka pat°ila k velk²m Talichov²m lßskßm. Jak² by asi byl jejφ cel² komplet pod jeho taktovkou v ΦistΘm originßle?
╚eÜtφ mist°i vd∞Φφ Talichovi za °adu dalÜφch skv∞l²ch snφmk∙, dodnes v mnohΘm vzorov²ch. Jmenujme za vÜechny jeden snadno p°ehlΘdnuteln² - Smetan∙v Pra₧sk² karneval. Na rozdφl od zdrcujφcφ v∞tÜiny dirigent∙, kte°φ si s tφmto zvlßÜtnφm orchestrßlnφm torzem nev∞dφ rady, Talich mistrovskou a promyÜlenou interpretacφ dokßzal, ₧e jde o dφlo mimo°ßdnΘ, je₧ dokonce n∞kter²mi momenty naznaΦuje i dalÜφ mo₧nΘ cesty sv∞tovΘho hudebnφho v²voje. Rovn∞₧ o sv∞₧φm a radostn∞ lad∞nΘm snφmku Smetanovy kantßty ╚eskß pφse≥ s tehdy jeÜt∞ ╚esk²m p∞veck²m sborem Jana Kⁿhna se tak°ka nevφ, nebo¥ nebyla novodob∞ vydßna.
ZahraniΦnφ auto°i jsou v jeho katalogu v∙Φi Φesk²m mistr∙m ve znaΦnΘ menÜin∞. Mohlo by se tak zdßt, ₧e Talichovou domΘnou byla pouze Φeskß hudba. Tuto chybnou jednostrannost velmi v²sti₧n∞ napadß Talichova nahrßvka jednoho z evergreen∙ sv∞tov²ch p≤diφ - ╚ajkovskΘho èestΘ symfonie zvanΘ PatetickΘ. Tak dramaticky a lidsky bolestnou prvnφ v∞tu s ·chvatn²m zßpasem v provedenφ m∙₧eme slyÜet na mßlokterΘm jinΘm snφmku. Potvrdil to sv²m obdivem i nestor ruskΘ dirigentskΘ Ükoly, mladÜφ Talich∙v kolega a p°φtel Jevgenij Mravinskij, jeho₧ rovn∞₧ slavn² snφmek se dle mΘho nßzoru Talichovu nevyrovnß. ZvlßÜtnφ je Talich∙v Mozart - ve v²raze naprosto vyvß₧en², mnohdy i citov∞ zaujat∞jÜφ, ne₧ jak jsme dnes zvyklφ (Klarinetov² koncert s V. ╪φhou). U nahrßvek baroka (Bach∙v Koncert d moll se S. Richt∞rem, HΣndel∙v Hobojov² koncert g moll s F. Hantßkem anebo Bachova Suita D dur s komornφm souborem SlovenskΘ filharmonie) mßme dnes pochopiteln∞ vß₧n∞jÜφ v²hrady, podobn∞ jako v p°φpad∞ jin²ch mistr∙ taktovky let pozd∞jÜφch (Klemperer, Karajan). Jde spφÜe o dokumenty, jak se baroko hrßlo jeÜt∞ relativn∞ nedßvno, tedy v duchu romantickΘ tradice.
Ze vÜech nahrßvek ΦiÜφ Talichova osobitost a nezb²vß ne₧ znovu litovat, ₧e t∞ch snφmk∙ nem∞l tento skuteΦn² mistr taktovky, nejv²znamn∞jÜφ v ΦeskΘm i sv∞tovΘm hudebnφm d∞nφ dvacßtΘho stoletφ, mo₧nost uskuteΦnit vφce. Anal²za celΘho talichovskΘho archivu, ka₧dΘ nahrßvky, v mnohΘm aktußlnφ, by i dnes vy₧adovala prostor celΘ publikace. Byla by vÜak nadmφru u₧iteΦnß. Tam by jist∞ nemohly b²t p°ehlΘdnuty souvislosti zmφn∞nΘ na zaΦßtku, t²kajφcφ se talichovskΘho odkazu. Jeden z p°φklad∙ za vÜechny: MyÜlenku Talichova ·silφ v krßtkΘ historii jφm zalo₧enΘho ╚eskΘho komornφho orchestru p°evzal o deset let pozd∞ji jeho mladÜφ spolupracovnφk, houslista, komornφ hrßΦ a pedagog Josef Vlach tφm, ₧e zalo₧il nov² ╚esk² komornφ orchestr. A tato myÜlenka nezanikla ani ·mrtφm tohoto v²znaΦnΘho um∞lce. ╚esk² komornφ orchestr - u₧ vlastn∞ t°etφ generace - ₧ije dßle za um∞leckΘho vedenφ Vlachova ₧ßka Ond°eje Kukala a Vlachovy dcery Jany. A op∞t zde mßme d∙kaz v podob∞ nahrßvek jednoho dφla - Sukovy SmyΦcovΘ serenßdy! Talich ji po°φdil sice s ╚eskou filharmoniφ, ale jak Vlachovu tak i Kukalovu nahrßvku uskuteΦnil ╚esk² komornφ orchestr. Ka₧d² z t∞chto snφmk∙ je naprosto osobit², v ka₧dΘm vÜak cφtφme ono zßzemφ, je₧ je vÜem spoleΦnΘ! Jako st°φbrnß ni¥ se tedy vine tradice poΦφnajφcφ u Talicha a suverΘnn∞ pokraΦujφcφ v naÜφ souΦasnosti.
|
|
