|
|
|
 |
| 14.07.2003 12:40 |
Jind°ich Bßlek, Petr Kadlec |
Vßclav Talich: Pracovat se dß za ka₧d²ch okolnostφ
|
Vßclav Talich znamenß pro ΦeskΘ interpretaΦnφ um∞nφ to, co Smetana nebo Dvo°ßk pro um∞nφ skladatelskΘ. Obsßhl velkou tradici ΦeskΘ hudby 19. stoletφ a dal jφ tvß°, kterß je dodnes modernφ. Kdy₧ se dφvßme na jeho Φinnost v ╚eskΘ filharmonii, Nßrodnφm divadle i jinde, zßhy zjistφme, ₧e to byl mo₧nß nejpracovit∞jÜφ Φesk² um∞lec - a hlavn∞ v zahraniΦφ byl srovnßvßn s nejv∞tÜφmi dirigenty svΘ doby. U₧ jen proto je dobrΘ se o Vßclava Talicha zajφmat. Smysl jeho ₧ivotnφho p°φb∞hu ovÜem dalece p°ekraΦuje oblast hudebnφho um∞nφ. Stejn∞ jako osudy vÜech velk²ch um∞lc∙ nastavuje zrcadlo dob∞, v nφ₧ ₧il, ale takΘ ·rovni dneÜka.
U╚EDNICK┴ L╔TA
Narodil se 28. kv∞tna 1883 v Krom∞°φ₧i, ale od dvou let vyr∙stal v Klatovech. Nepro₧il d∞tstvφ zßzraΦnΘho dφt∞te a jeho vzpomφnky na studentskΘ kapely, hranφ na tancovaΦkßch Φi provßd∞nφ Rybovy mÜe - kde ·Φinkoval jako tympanista - tak trochu p°ipomφnajφ Φasy F. L. V∞ka. U₧ na klatovskΘm gymnßziu byl fascinovßn latinskou a °eckou literaturou, kterß se stala jeho erbovnφ Φetbou na cel² ₧ivot.
Na pra₧skΘ konzervato°i studoval od roku 1896 housle a vstoupil dokonce do exkluzivnφ t°φdy profesora èevΦφka. Stipendium, kterΘ dostal na osobnφ doporuΦenφ Antonφna Dvo°ßka, ho navφc po dobu studiφ zbavilo hmotn²ch starostφ. Mohl navÜt∞vovat koncerty, univerzitnφ p°ednßÜky, sledovat Herben∙v ╚as a vßÜniv∞ diskutovat se spolu₧ßky o literßrnφch novinkßch.
Po absolutoriu p∙sobil rok jako prvnφ houslista BerlφnskΘ filharmonie. Setkßnφ s dirigentsk²m um∞nφm jejφho ÜΘfa, legendßrnφho Artura Nikische, na n∞j zap∙sobilo tak siln∞, ₧e se jednadvacetilet² Talich rozhodl stßt dirigentem. Kv∙li onemocn∞nφ tuberkul≤zou musel ale z Berlφna zanedlouho odejφt a po uzdravenφ odjel do Ruska. Jeho zß₧itky z p∙sobenφ v Od∞se, kde v roce 1905 za₧il pamßtnΘ p°istßnφ k°i₧nφku Pot∞mkin, a v Tbilisi jsou Φasto spφÜ dobrodru₧nΘ ne₧ um∞leckΘ. Byl ale rßd za ka₧dou p°φle₧itost odlo₧it housle a chopit se dirigentskΘ taktovky. Prvnφ delÜφ anga₧mß zφskal Talich v Lublani v letech 1908 - 1912. B∞hem tΘ doby se takΘ o₧enil a stihl si "odskoΦit" do Lipska, kde se zdokonaloval v hudebnφ teorii a skladb∞ u Maxe Regera.
Nßsledovalo t°φletΘ kapelnickΘ p∙sobenφ v Plzni a t°φletΘ obdobφ "bez prßce" (1915 - 1918). Tehdy se intenzivn∞ v∞noval antick²m klasik∙m, ale hlavn∞ studiu partitur - ani₧ by tuÜil, jestli je v∙bec n∞kdy bude dirigovat. V roce 1917 dokonΦil Josef Suk symfonickou bßse≥ Zrßnφ. O jejφ provedenφ se uchßzeli Ludvφk Vφt∞zslav ╚elansk² i Karel Kova°ovic, kter² p°edtφm dirigoval premiΘry Asraela i Pohßdky lΘta. Suk vÜak sv∞°il Zrßnφ svΘmu p°φteli, pro Prahu dosud neznßmΘmu plze≥skΘmu kapelnφkovi, Vßclavu Talichovi. PremiΘra 30. °φjna 1918, pouhΘ dva dny po vyhlßÜenφ samostatnosti ╚eskoslovenska, se pro n∞j stala zßsadnφm meznφkem. Po novΘm roce byl jmenovßn druh²m dirigentem ╚eskΘ filharmonie a v zß°φ 1919 se stal jejφm ÜΘfem.
D╪INA A SL┴VA
Stßt v Φele mladΘho orchestru zpoΦßtku znamenalo ka₧dodennφ boj za zlepÜenφ materißlnφch podmφnek hrßΦ∙. Chyb∞lo stßlΘ organizaΦnφ zßzemφ i spoleΦenskΘ pov∞domφ, ₧e Φeskß kultura pot°ebuje stßl² orchestr. Hmotnß nouze pro Talicha ale nikdy nebyla argumentem pro sni₧ovßnφ nßrok∙. Hospodß°skß situace orchestru se zlepÜovala jen pomalu, zato jeho ·rove≥ rostla strm∞ vzh∙ru. "Nepopφrßm, ₧e v ΦeskΘm hudebnφku je velkΘ p°irozenΘ nadßnφ, temperament a vßÜe≥, avÜak zßhy mi bylo jasno, ₧e mu chybφ disciplinovanost a ·cta k not∞, p°edpisu," vzpomφnal pozd∞ji Talich. "Proto prvnφ lΘta mΘ Φinnosti v ╚eskΘ filharmonii byla lΘty p°φprav a Ükolenφ. Teprve kdy₧ jsem si vytvo°il nßstroj, p°ichßzely t∞₧Üφ a t∞₧Üφ ·koly reprodukΦnφ."
Do filharmonie p°inesl nejen um∞leck² idealismus a nov² zp∙sob prßce, ale takΘ skuteΦn∞ koncepΦnφ p°em²Ülenφ o repertoßru. Hned v prvnφch letech uvedl cyklus Φesk²ch symfoniφ a symfonick²ch bßsnφ, ale p°iÜel takΘ s myÜlenkou stylov²ch veΦer∙ v∞novan²ch hudb∞ jednotliv²ch evropsk²ch nßrod∙. A kdy₧ uvß₧φme, ₧e vÜechny skladby studoval hlas po hlase z partitur, je rozsah provßd∞n²ch d∞l a₧ neuv∞°iteln². Filharmonie v tΘ dob∞ hrßla nejv∞tÜφ mno₧stvφ novinek a soudob²ch skladeb a Talich p°i interpretaci rßd experimentoval.
NeÜlo ovÜem jen o objevovßnφ nov²ch d∞l ale Φasto o prvnφ po°ßdnΘ nastudovßnφ d∞l znßm²ch. Nap°φklad o provßd∞nφ Slovansk²ch tanc∙ v dopise z roku 1918 vtipn∞ napsal: "Rßd bych dokßzal, ₧e Dvo°ßk byl poetou rytmu a nikoli muzikantem pφÜφcφm taneΦnφ hudbu. Äe je, Φi bylo mo₧no tφm zp∙sobem o Dvo°ßkovi mluvit, toho hlavnφ vinu mß naÜe skv∞lΘ reprodukΦnφ ¥um∞nφì, je₧ SlovanskΘ tance omφlalo v zakou°enΘm vinohradskΘm dom∞ p°i piv∞ a nynφ myslφ, ₧e chybu napravilo, p°eneslo-li je prost∞ do Obecnφho domu. Kou° a pivo na nich z∙stalo dodnes!"
V roce 1924 ╚eskß filharmonie pod Talichov²m vedenφm excelovala na mezinßrodnφm hudebnφm festivalu v Praze, o dva roky pozd∞ji s nφ Talich provedl StravinskΘho Sv∞cenφ jara, v tomtΘ₧ roce podnikl s Mahlerovou 9. symfoniφ zßjezd "do jßmy lvovΘ" - do Vφdn∞ - a ·sp∞ch byl ohromn². Talichova mezinßrodnφ proslulost rostla, tak₧e byl zvßn ke vÜem v²znamn²m evropsk²m orchestr∙m - do Itßlie, Francie, N∞mecka, VelkΘ Britßnie, Sov∞tskΘho svazu nebo do èvΘdska. Vφtal p°φle₧itost ov∞°it si, jestli obstojφ takΘ jinde. To vy·stilo v letech 1931 - 1933, kdy byl hlavnφm dirigentem StockholmskΘho orchestru.
Ve èvΘdsku za₧il n∞co podobnΘho jako osmdesßt let p°edtφm Bed°ich Smetana: zem∞ s nesrovnateln∞ chudÜφ hudebnφ tradicφ ho p°ijala s v∞tÜφ otev°enostφ, zßjmem, ·ctou a hlavn∞ s v∞tÜφm vd∞kem. A Talichovo jmΘno tu dodnes figuruje v ΦestnΘ galerii dirigent∙ n∞kde mezi Toscaninim a FurtwΣnglerem. Po dvou sezonßch se ale znovu vrßtil k ╚eskΘ filharmonii a koneΦn∞ mohl zaΦφt vyuΦovat i na MistrovskΘ Ükole Pra₧skΘ konzervato°e.
Od poΦßtku svojφ Φinnosti m∞l ale °adu zavil²ch nep°ßtel a prakticky ka₧d² jeho v²znamn² krok byl n∞k²m napadßn. Za p°φliÜnΘ prosazovßnφ Smetany, za malou ·ctu ke Smetanovi, za malou pΘΦi o soudobΘ autory, za p°φliÜ ΦastΘ uvßd∞nφ soudob²ch autor∙, za pedantstvφ, zßrove≥ za subjektivismus atd. Brßnil se proti tomu mßlokdy a v∞°il, ₧e nejsiln∞jÜφm argumentem je dob°e vykonanΘ dφlo. Nejv∞tÜφ kampa≥ se rozpoutala, kdy₧ mu bylo po smrti Otakara OstrΦila nabφdnuto mφsto ÜΘfa opery Nßrodnφho divadla. Tφm se Talich stal roku 1935, kv∙li povinnostem se ho ale ujal v podstat∞ a₧ na ja°e 1936.
N┴ROD SOB╠
Zatφmco v ╚eskΘ filharmonii musel mnohΘ budovat ·pln∞ od zaΦßtku, jako sprßvce opery Nßrodnφho divadla mohl navßzat na dva svoje p°edch∙dce. M∞l Kova°ovic∙v temperament a smysl pro plnost zvuku i vzd∞lßnφ a rozhled Otakara OstrΦila. Navφc m∞l modernφ hudebn∞ dramatickΘ cφt∞nφ, touhu po dokonalosti a odhodlßnφ vytvo°it interpretaΦnφ tradici smetanovskou, ale stejn∞ tak dvo°ßkovskou, janßΦkovskou a mozartovskou. Prvnφm dφlem, kter²m se uvedl, byla 19. 6. 1936 Dvo°ßkova Rusalka. Postupn∞ uvedl JanßΦkovu Kߥu Kabanovou, Jejφ pastorkyni, Smetanovu Prodanou nev∞stu, ale takΘ Tajemstvφ, ╚ertovu st∞nu a dalÜφ. S novou energiφ se pustil do inscenacφ Mozartov²ch oper.
Situace po mnichovskΘm diktßtu ho postavila p°ed otßzku, jestli z∙stat doma a vystavovat se rizik∙m, nebo emigrovat. Mo₧nostφ, kde hledat ·toΦiÜt∞, nebylo mßlo, ale rozhodl se z∙stat. VßleΦnß ·rove≥ Nßrodnφho divadla byla dφky n∞mu nejvyÜÜφ v historii. Vedle toho zalo₧il festival Pra₧sk² hudebnφ mßj a a₧ do roku 1941 byl zßrove≥ ÜΘfdirigentem ╚eskΘ filharmonie. Byl na vrcholu sil a jeho Φinorodost se opφrala o jasnΘ p°esv∞dΦenφ, ₧e prßce a nejvyÜÜφ kvalita sama o sob∞ znamenß urΦitou mravnφ hodnotu: "Zßle₧itosti kulturnφ p°estaly b²t v²sadou zasv∞cenc∙ a majφ se stßt nejd∙le₧it∞jÜφ slo₧kou projevu nßrodnφ v∙le a hrdosti." A kolegy p°φmo i nep°φmo zφskßval na svou stranu: "Obklopeni n∞meck²m mo°em m∙₧eme prokßzat prßvo na ₧ivot jedin∞ fanatickou v²konnostφ, v∞nujte se ·pln∞ naÜφ prßci - v₧dy¥ je to u₧ jedinΘ prßvo, kterΘ nßm ponechßvß dneÜnφ systΘm."
NacistΘ se p°irozen∞ sna₧ili zφskat Talicha na svou stranu. A kdy₧ se jim to neda°ilo s jeho souhlasem, obeÜli se bez n∞j. "VylepÜovali" jeho novinovΘ Φlßnky a rozhovory, proti jeho v∙li ho jmenovali do Ligy proti bolÜevismu, Φφm₧ oklamali znaΦnou Φßst ve°ejnosti. Talich protestoval a brßnil se dalÜφm pastem. Nechal si nap°φklad zbyteΦn∞ operovat k²lu, jen aby nemusel dirigovat v berlφnskΘ ope°e. Kdy₧ musela v Berlφn∞ hostovat ╚eskß filharmonie, vymφnil si Talich na program Beethovenova Egmonta a celou Mou vlast, kterß se v Protektorßtu sm∞la hrßt jen bez Tßbora a Blanφku.
V roce 1944 se marn∞ sna₧il zachrßnit soubor Nßrodnφho divadla p°ed totßlnφm nasazenφm. Od uzav°enφ Nßrodnφho divadla 1. zß°φ 1944 ₧il ve svΘ berounskΘ vile. Tam znovu studoval partituru Smetanovy LibuÜe a v∞°il, ₧e po vßlce to bude prvnφ opera, kterou uvede v Nßrodnφm divadle. Nikdy u₧ ji ale nedirigoval... B∞hem svΘ horeΦnatΘ Φinnosti za vßlky netuÜil, ₧e nejhorÜφ obdobφ teprve p°ijde.
MEZI DV╠MA PROPASTMI
Po osvobozenφ mu byl vstup do Nßrodnφho divadla zakßzßn. Podle Talichova starΘho nep°φtele a novΘho ministra Ükolstvφ Zde≥ka NejedlΘho m∞lo Nßrodnφ divadlo za vßlky mlΦet, a ne hrßt N∞mc∙m. JeÜt∞ v kv∞tnu 1945 byl Talich zatΦen - Φi jak se psalo "zajiÜt∞n" - a strßvil Üest ot°esn²ch t²dn∙ v pankrßckΘ v∞znici. D∙vod? KolaborantskΘ chovßnφ za vßlky. Obvin∞nφ bylo dlouhodob∞ neudr₧itelnΘ, tak₧e byl Talich nakonec Φestn²m soudem v plnΘm rozsahu osvobozen a bylo mu vysloveno "plnΘ zadostiuΦin∞nφ".
V tisku se ale "p°φpad Talich" odvφjel dßl a dalÜφ rßny na n∞j tvrd∞ a neΦekan∞ dopadaly. V jednom z dopis∙ z roku 1945 pφÜe: "Pravda a prßvo ovÜem vφt∞zφ, ale b∞da t∞m, je₧ B∙h vybφrß, aby na nich provedl d∙kaz o nepotlaΦitelnosti dobra. Pocφtil to nßÜ nßrod b∞hem t∞ch hrozn²ch Üesti let ve velkΘm a pocφtil jsem to jß b∞hem poslednφch sedmi m∞sφc∙ v malΘm. Te∩ chodφm ned∙v∞°iv², potluΦen², a bude t°eba potkat jeÜt∞ mnoho dobr²ch lidφ, aby se ve mn∞ znovu rozho°ela d∙v∞ra a chu¥ k prßci." A dß se °φct, ₧e obojφ znovu naÜel hlavn∞ dφky vzniku ╚eskΘho komornφho orchestru.
Na ja°e roku 1946 se seÜla skupina jeho ₧ßk∙ z mistrovskΘ Ükoly konzervato°e a spolu s Ivanem Medkem, kter² pak m∞l na starosti v∞tÜinu organizaΦnφch zßle₧itostφ, zalo₧ili dobrovoln² soubor mlad²ch konzervatorist∙. S nimi mohl Talich zaΦφt pracovat v dob∞, kdy nesm∞l ve°ejn∞ vystupovat. Talichovi se tφm zßrove≥ splnil dßvn² sen pracovat s menÜφm souborem. Na prvnφ zkouÜce v b°eznu 1946 m∞l 24 smyΦcov²ch nßstroj∙ a postupn∞ p°ibyly dalÜφ.
Kdy₧ se v kv∞tnu tΘho₧ roku konaly prvnφ povßleΦnΘ volby, stal se ministrem Ükolstvφ a osv∞ty dr. Jaroslav Strßnsk². A ten byl Talichovi naklon∞n. Jako prvnφ se znovu otev°ela mo₧nost pracovat s orchestrem Nßrodnφho divadla. S nφm Talich nastudoval Mou vlast pro svΘ prvnφ povßleΦnΘ vystoupenφ, kterΘ se uskuteΦnilo 27. zß°φ 1946 ve Smetanov∞ sφni. Kdy₧ se objevil na p≤diu, posluchaΦi vstali a vzdali mu hold.
Brzy potΘ p°iÜel prvnφ koncert s ╚esk²m komornφm orchestrem s po°adem starΘ ΦeskΘ hudby. V²kon mladΘho souboru vzbudil malou senzaci a ka₧dΘ dalÜφ vystoupenφ jen potvrzovalo prvotnφ nadÜenφ. Hrßli takΘ se slavn²m francouzsk²m violoncellistou Pierrem Fournierem, kter² °ekl: "UΦinφm vÜe mo₧nΘ, aby tento v²jimeΦn² soubor p°ijel do Pa°φ₧e, aby Francouz∙m ukßzal, jak se d∞lß komornφ hudba... Je to nejdokonalejÜφ soubor, kter² jsem nejenom kdy slyÜel, ale jak² v∙bec existuje."
Prßce s ╚KO Talicha t∞Üila do tΘ mφry, ₧e se zdrßhal p°ijmout nabφdku vrßtit se znovu na post ÜΘfa opery Nßrodnφho divadla. Nejrad∞ji by pracoval jen se sv²m mlad²m souborem. Mohl tam toti₧ d∞lat to, co v ₧ßdnΘm jinΘm orchestru nebylo mo₧nΘ - a mezi nφm a mlad²mi hrßΦi se vytvo°il naprosto ojedin∞l² vztah. V roce 1947 se do Nßrodnφho divadla vrßtil, zaΦal obnovovat d°φv∞jÜφ inscenace a p°ipravovat premiΘru Debussyho PellΘa a Melisandy. PsychickΘ a pracovnφ vyp∞tφ vÜak zp∙sobilo, ₧e koncem roku dostal zßchvat mrtvice a n∞kolik m∞sφc∙ se lΘΦil.
A pak p°iÜel ·nor 1948. Z bezv²znamn²ch pisßlk∙ se stali zaslou₧ilφ a mocnφ kulturnφ pracovnφci. A jimi vytvo°enß "kulturnφ fronta", v Φele se Zde≥kem Nejedl²m, byla spφÜe likvidaΦnφ Φetou. Nov² zßkaz Talichova vystupovßnφ a zßnik ╚eskΘho komornφho orchestru jsou ₧ivoucφ ukßzkou kulturnφho barbarstvφ socialismu.
TEMN╔ OBDOB═
Druh² zßkaz Φinnosti znovu o₧ivil rßnu, kterou mu zasadilo uv∞zn∞nφ na Pankrßci, rßnu, ze kterΘ se u₧ nikdy zcela nevzpamatoval. StateΦn∞ se chopil p°φle₧itosti budovat od zßklad∙ Slovenskou filharmonii a po t°i lΘta (1949 - 1952) pravideln∞ dojφ₧d∞l do Bratislavy. S ╚eskou filharmoniφ mohl postupn∞ zaΦφt alespo≥ nahrßvat. Dφky tomu mßme zaznamenßno z Talichova hudebnφho mistrovstvφ alespo≥ torzo.
I v t∞chto ztφ₧en²ch podmφnkßch byl nadßle Φlov∞kem, kter² zß°il a rozdßval. Slovenskß filharmonie mu byla b∞hem spoluprßce vd∞Φnß p°inejmenÜφm tak, jako p°ed lety Stockholmskß. A atmosfΘra p°i nahrßvßnφ s ╚eskou filharmoniφ byla n∞kdy p°φmo zßzraΦnß. "Jß straÜn∞ rßd pracuju a pracovat se dß za ka₧d²ch okolnostφ. Tento fanatismus prßce mne p°evedl p°es vÜechno," °ekl Talich p°i krßtkΘ promluv∞ k filharmonik∙m v den sv²ch dev∞taÜedesßtin, "ale nechci dßl chodit jako Φlov∞k, kter² se Φφmkoliv a tφm nejmenÜφm svΘmu nßrodu provinil."
Prvnφ ve°ejnΘ vystoupenφ s ╚eskou filharmoniφ a znovu se Smetanovou Mou vlastφ se ale mohlo uskuteΦnit a₧ 5. b°ezna 1954. Ten den naÜel Talich sφly dirigovat jen VyÜehrad. Zb²vajφcφ Φßst koncertu ve zcela zapln∞nΘ Smetanov∞ sφni p°evzal Karel AnΦerl. Celou Mou vlast provedl Talich o dva m∞sφce pozd∞ji na zahajovacφm koncert∞ Pra₧skΘho jara. B∞hem festivalu vystoupil jeÜt∞ n∞kolikrßt, nap°φklad na legendßrnφm koncert∞ se Svjatoslavem Richt∞rem. Naposledy ve°ejn∞ dirigoval 19. listopadu 1954 abonentnφ koncert s mozartovsk²m programem.
Dφky rodin∞, p°ßtel∙m a ₧ßk∙m se doΦkal moment∙ Ü¥astnΘho stß°φ. Celkov² obraz o tragickΘm konci jednoho z nejv∞tÜφch Φesk²ch um∞lc∙ to ale t∞₧ko zm∞nφ. Tφm mΘn∞ vinu t∞ch, kte°φ ho zp∙sobili. V p°edveΦer jeho Φty°iasedmdesßtin p°iÜlo jmenovßnφ nßrodnφm um∞lcem - pokryteckΘ gesto re₧imu a pozd∞ splacen² dluh. K tΘto p°φle₧itosti byla napsßna kniha Dokument ₧ivota a dφla, kterß je vynikajφcφm a dodnes nep°ekonan²m portrΘtem. Vyjφt ale mohla a₧ v roce 1967, tedy Üest let potΘ, co Vßclav Talich 16. b°ezna 1961 v Beroun∞ zem°el.
|
|
