|
|
|
 |
| 14.07.2003 12:20 |
Vßclav Kapsa, Marc Niub≤, Ivo Rozehnal |
Johann Sebastian Bach
MatouÜovy paÜije BWV 244
Deutsche Grammophon / Universal Music
80:16 + 81:16 |
"VelkΘ", to jest MatouÜovy paÜije majφ v kontextu Bachova dφla sv²m zp∙sobem v²jimeΦnΘ postavenφ. Prßv∞ ony stßly na poΦßtku znovuo₧ivenφ skladatelova odkazu, prßv∞ v jejich bohatΘ interpretaΦnφ tradici jako by se zhmotnila monumentalita Bachova gΘnia. Nenφ tedy divu, ₧e jejich prvnφ nahrßvka po°φzenß v duchu stßle provokativnφ a diskutovanΘ teorie J. Rifkina a A. Parrotta o s≤lovΘm obsazenφ vokßlnφch part∙ Bachov²ch skladeb vznikß a₧ nynφ, vφce ne₧ dvacet let po pr∙kopnickΘ Rifkinov∞ nahrßvce MÜe h moll a v dob∞, kdy jsou ji₧ k dispozici podobnΘ nahrßvky v∞tÜiny velk²ch Bachov²ch d∞l. P°ijmeme-li Rifkinovu zßkladnφ tezi, ₧e v Bachov∞ dob∞ zpφval ka₧d² zp∞vßk ze svΘho partu, je situace prßv∞ v p°φpad∞ MatouÜov²ch paÜijφ pom∞rn∞ jednoznaΦnß dφky dochovan²m autografnφm part∙m k jednomu z provedenφ. Paul McCreesh se tak spokojil s pouh²mi osmi zp∞vßky, k nim₧ p°ibyla jeÜt∞ sopranistka zpφvajφcφ chorßl v ·vodnφm a zßv∞reΦnΘm sboru prvnφ Φßsti; ·lohy Evangelisty a Je₧φÜe pak byly ve shod∞ s prameny sv∞°eny tenoristovi a basistovi prvnφho sboru (Padmore, Harvey). Jestli₧e varhanφk Timothy Roberts ve svΘm pr∙vodnφm slov∞ k nahrßvce p°edpovφdß, ₧e se kritika bude v∞novat p°edevÜφm tomuto aspektu nahrßvky, mß p°inejmenÜφm v mΘm p°φpad∞ pravdu. T∞₧ko se vÜak problΘmu obsazenφ nev∞novat, nebo¥ mß podstatn² vliv na celou nahrßvku. S≤listickΘ obsazenφ pochopiteln∞ umo₧≥uje pozoruhodn∞ preciznφ a plastickΘ vypracovßnφ virtu≤znφch sborov²ch pasß₧φ (Φ. 27b Sind Blitze, sind Donner). Samotn² vstup okouzlφ transparentnostφ a p∙sobivou rovnocennostφ sboru a orchestru vΦetn∞ flΘten a hoboj∙, zßrove≥ vÜak p°inejmenÜφm p°ekvapφ neobvykle rychl²m tempem, kterΘ sßm McCreesh v bookletu komentuje v tom smyslu, ₧e se s≤lov²m ansßmblem nejsou p°φliÜ pomalß tempa mo₧nß. V s≤lovΘm obsazenφ toho vÜak nenφ mo₧no vφce; m∞kΦφ a ÜirÜφ zvuk osobn∞ nejvφce postrßdßm zejmΘna v krßtk²ch sborov²ch vstupech v ßriφch (nap°φklad Φ. 20 Ich will bei meinem Jesu wachen, Φ. 27a So ist mein Jesus gefangen). Rovn∞₧ pozornß a v²raznß artikulace zp∞vßk∙, nesmφrn∞ p∙sobivß v s≤lov²ch Φφslech - skv∞lΘ jsou zejmΘna Deborah York a Magdalena Ko₧enß -, znφ v n∞kolika tutti mφstech nezvykle a snad a₧ pon∞kud syrov∞ Φi tvrd∞. Vynikajφcφ je nßpadit∞ pojednanΘ continuo bohat∞ vyu₧φvajφcφ mo₧nostφ velk²ch varhan, k neobvykl²m barevn²m objev∙m pat°φ unisono soprßnu a v²raznΘho varhannφho rejst°φku v ji₧ zmφn∞nΘ chorßlnφ melodii v obou krajnφch sborech prvnφ Φßsti paÜijφ. P°es vÜechny v²hrady kladu recenzovanou nahrßvku na pomyslnΘm ₧eb°φΦku nahrßvek MatouÜov²ch paÜijφ velmi vysoko. P∙sobφ vÜak podobn∞ razantn∞ jako prßv∞ restaurovanß starß malba - kdysi zaÜlΘ barvy jsou zß°iv∞ jasnΘ a smyslnΘ a mnohΘ skrytΘ souvislosti vyvstßvajφ na povrch, zßrove≥ se vÜak pon∞kud ztrßcφ patina i tajemstvφ skrytß pod nßnosy v∞k∙. Vφce ne₧ o Bachovi vypovφdß takov² p°φstup k interpretovanΘmu dφlu o nßs. Co? To u₧ nechßm na vßs.
Vßclav Kapsa
Jsou dφla, ke kter²m se interpreti a nahrßvacφ spoleΦnosti vracφ znovu a znovu, co₧ hudb∞ nenφ v₧dy ku prosp∞chu. AvÜak mezi takov²mito "vybran²mi" skladbami jsou nemalΘ rozdφly, kterΘ jsou zpravidla p°φmo ·m∞rnΘ d∙vod∙m k jejich nastudovßnφ. V∞°φm proto, ₧e dvojseΦnß p°φze≥ novodobΘho osudu MatouÜov²m paÜijφm nijak neuÜkodφ. SkuteΦn∞ nadΦasovΘ hodnoty tohoto Bachova dφla promlouvajφ snad ke ka₧dΘmu alespo≥ trochu kultivovanΘmu Φlov∞ku bez ohledu na jeho duchovnφ zalo₧enφ. NovΘ nastudovßnφ dφla tohoto °ßdu nem∙₧e uÜkodit ani jemu samotnΘmu, ani jin²m skladbßm, kterΘ snad z∙stßvajφ v onom pomyslnΘm stφnu.
Novß realizace MatouÜov²ch paÜijφ vznikla pod vedenφm Paula McCreeshe, jednΘ z nejv²razn∞jÜφch osobnostφ v∞nujφcφch se dnes hudb∞ renesance a baroka. Maximßlnφ snaha o p°iblφ₧enφ se p∙vodnφmu zn∞nφ hudebnφch d∞l vedla McCreeshe a "jeho" Gabrieli Players k °ad∞ pozoruhodn²ch a vysoce cen∞n²ch projekt∙. Ze sv²ch zßsad neslevil ani tentokrßt, kdy se ztoto₧nil s nßzorem n∞kter²ch muzikolog∙ na interpretaci Bachov²ch vokßlnφch d∞l s minimßlnφm poΦtem zp∞vßk∙. Soud∞ dle dochovan²ch provozovacφch materißl∙ a dalÜφch indiciφ, byly Bachovy paÜije, stejn∞ jako i v∞tÜina kantßt, provozovßny de facto s≤listicky. V p°φpad∞ MatouÜov²ch paÜijφ, kde jsou p°edepsßny dva Φty°hlasΘ ansßmbly, je tedy pot°eba osm zp∞vßk∙ zpφvajφcφch s≤lovΘ ßrie a sbory a nejmΘn∞ jeÜt∞ jeden soprßn pro sbory s chorßlem. TakovΘ °eÜenφ je samoz°ejm∞ interpretaΦn∞ nßroΦnΘ a dodnes pro leckoho t∞₧ko akceptovatelnΘ. I kdy₧ p°ijmeme nßzor, ₧e Bach svΘ veledφlo tφmto zp∙sobem provozoval, z∙stßvß otßzka, zda-li to takΘ sßm pova₧oval za nejlepÜφ °eÜenφ anebo zda-li se nejednalo spφÜe o kompromis vynucen² vn∞jÜφmi okolnostmi. A¥ tak Φi onak, jednß se o opodstatn∞n² p°φstup, jeho₧ um∞leckou hodnotu novß nahrßvka zcela obhßjila. Budi₧ ale zßrove≥ °eΦeno, ₧e tak jako v∞tÜina profesionßlnφch nahrßvek chrßmovΘ hudby, i tato nßm nabφzφ ideßlnφ akustick² produkt, kter² - obßvßm se - je vzdßlen² od toho, s Φφm by se posluchaΦ setkal p°i ₧ivΘm provedenφ v adekvßtnφm chrßmovΘm prostoru. To je ovÜem problΘm obecn∞jÜφho rßzu, kter² platφ i pro nahrßvky se stoΦlenn²mi sbory.
┌sp∞ch zvolenΘho interpretaΦnφho p°φstupu zßvisφ jeÜt∞ vφce ne₧ jindy na v²b∞ru s≤list∙ - zejmΘna prvnφ kvartet, kter² je v pr∙b∞hu celΘ skladby nejvφce anga₧ovßn, musφ b²t ÜpiΦkov². McCreeshovi se poda°ilo opravdovΘ terno: Deborah York, Magdalena Ko₧enß, Mark Padmore a Peter Harvey jsou vesm∞s p∞vci opl²vajφcφ jak krßsn²mi hlasy, tak vysok²m stupn∞m muzikality a technickΘ suverenity. A p°esto₧e se jednß o v²raznΘ osobnosti, pat°φ k t∞m typ∙m um∞lc∙, pro n∞₧ je urΦujφcφm kritΘriem dφlo samo a nikoliv vlastnφ hlas, co₧ je pro dokonalΘ vysti₧enφ Bachov²ch nßroΦn²ch part∙ nezbytn²m p°edpokladem. ╚tenß°e-patrioty mohu ujistit, ₧e Ko₧enß neztratila nic na svΘ jedineΦnΘ sametovΘ barv∞; ovÜem ve srovnßnφ s jejφm s≤lov²m bachovsk²m albem je jejφ projev dramatiΦt∞jÜφ a po vÜech strßnkßch vyzrßlejÜφ. Prost², p°irozen² ale p°itom nitern² a v²razov∞ bohat²: to je charakteristika, kterou lze vyslovit jak na adresu projevu Deborah York, osl≥ujφcφ sv²m st°φbrn²m flΘtnov²m t≤nem, stejn∞ jako o Harveyovi, kter² je takto zcela neodolateln²m Je₧φÜem. NejvyÜÜφ ocen∞nφ si ale zaslou₧φ Mark Padmore, kter² v roli Evangelisty podal tak°ka ₧ivotnφ v²kon. Troufßm si tvrdit, ₧e i posluchaΦ nerozum∞jφcφ ani zbla n∞mecky, bude zcela fascinovßn. Prßv∞ Padmore∙v strhujφcφ projev v²razn∞ urΦuje i charakter celΘ nahrßvky, kterß akcentuje dramatiΦnost Bachovy hudby a ono obrovskΘ nap∞tφ, kterΘ je p°φtomnΘ tak°ka v ka₧dΘ Φßsti. Tento zßkladnφ rys potvrzuje i McCreeshovo pojetφ sbor∙ a "chorßl∙", kde tradiΦnφ koruny slou₧φ pouze k odd∞lenφ frßzφ a nßdechu. S≤listickΘ obsazenφ sbor∙ lΘpe odkr²vß i rozmanitΘ barevnΘ kombinace Bachovy partitury, kterou skv∞le tlumoΦφ tΘm∞° t°icφtka hrßΦ∙ Gabrieli Players. Detailnφ prßce s tempem, artikulacφ a dynamikou, patrnß v hlasech vokßlnφch i instrumentßlnφch, je nejen zdrojem ryze hudebnφho p∙vabu, ale i klφΦem k d∙v∞rnosti a nalΘhavosti, se kterou na nßs MatouÜovy paÜije v tΘto nahrßvce promlouvajφ.
Marc Niub≤
Uplynulo vφce jak dv∞ desetiletφ od doby, kdy p°ednφ bachovsk² badatel Joshua Rifkin p°iÜel s revoluΦnφ tezφ, ₧e Bach provßd∞l svß sborovß dφla pouze s jednφm zp∞vßkem na sborov² part. Sv∙j p°φstup nevßhal uvΘst do praxe - v souΦasnΘ dob∞ je na CD k dispozici Rifkinova nahrßvka MÜe h moll a n∞kolik kantßt. Rifkin∙v bezprost°ednφ nßsledovnφk Andrew Parrott nebyl ve sv²ch bachovsk²ch nahrßvkßch (MÜe h moll, Janovy paÜije) tak ortodoxnφ a p°ipojil k s≤listovi alespo≥ jednoho ripienistu. MatouÜovy paÜije si vÜak musely poΦkat na svΘ "economy" provedenφ a₧ do souΦasnosti, respektive do lo≥skΘho roku, kdy prob∞hlo turnΘ a nßsledn∞ byla po°φzena nahrßvka pod vedenφm Paula McCreeshe se "sborem" Φφtajφcφm dohromady osm zp∞vßk∙.
P°i ·vodnφm poslechu za₧ije posluchaΦ uvykl² na historicky pouΦenΘ, p°esto vÜak stßle tradiΦnφ pojetφ, menÜφ Üok. ZejmΘna je to zvuk osmiΦlennΘho sboru (nap°φklad v ·vodnφm, mohutnΘm Kommt, ihr T÷chter) a jeho zvukovß rovnovßha s komornφm orchestrem (respektive orchestry), kterß umo₧≥uje slyÜet daleko vφce detail∙ a lΘpe sledovat polyfonnφ p°edivo hlas∙. Zßrove≥ mnohΘ zarazφ snad a₧ p°φliÜ svi₧nß tempa a urΦitΘ revize partitury, tak₧e se nap°φklad nedoΦkßme tradiΦnφho pojetφ chorßlu O Lamm Gottes, unschuldig v ·vodnφm sboru prvnφho dφlu paÜijφ. Je t°eba °φci, ₧e je opravdovou ·levou poslouchat zp∞vßky (Deborah York, Magdalena Ko₧enß, Mark Padmore, Peter Harvey, Julia Gooding, Susan Bickley, James Gilchrist, Stephan Loges), kte°φ nezßpasφ s krkolomnostmi partitury, navzßjem se poslouchajφ, barevn∞ se ideßln∞ dopl≥ujφ a hlavn∞ majφ pochopenφ pro styl. Hra orchestru je rovn∞₧ skv∞lß, k v²kon∙m jednotliv²ch instrumentalist∙ vskutku nelze mφt v²hrady. Barevn∞ velice hezkΘ je vrn∞nφ obou varhan v continuu.
CelkovΘ vyzn∞nφ nahrßvky je vÜak pon∞kud spornΘ. MatouÜovy paÜije jsou McCreeshovi p°edevÜφm komornφ hudbou, co₧ rozhodn∞ nenφ na zßvadu. Jeho p°φstup je vÜak v∞cn∞jÜφ, mΘn∞ zat∞₧kan∞jÜφ a pompΘzn∞jÜφ, paÜije v jeho podßnφ vyznφvajφ spφÜe jako sv∞tskΘ BraniborskΘ koncerty, postrßdajφcφ mohutnost a dramatickou exaltovanost nap°φklad Gardinerovy nahrßvky, i kdy₧ i zde se zp∞vßci a orchestr dovedou rozohnit, nap°φklad v Sind Blitze, sind Donner, avÜak p∙sobφ p°inejmenÜφm zvlßÜtn∞, kdy₧ osm respektive Φty°i zp∞vßci majφ p°edstavovat dav a "hlas lidu". McCreeshova nahrßvka bude mnoh²mi obvi≥ovßna z jistΘ akademiΦnosti, studenosti a odta₧itosti a nedostatku duchovnφho nßboje v interpretaci, avÜak posluchaΦi, kter² se teprve seznamuje s Bachovou hudbou, m∙₧e b²t takto pojφman² Velk² Bach mo₧nß p°φstupn∞jÜφ. Kdovφ. Mrßz po zßdech mi vÜak p°i poslechu McCreeshov²ch "matouÜovek" neb∞hal...
Ivo Rozehnal
|
nahrßli: Deborah York, Julia Gooding - soprßn, Magdalena Ko₧enß, Susan Bickley - mezzosoprßn, Mark Padmore, James Gilchrist - tenor, Peter Harvey, Stephan Loges - bas, Gabrieli Players, Paul McCreesh
|
|
