Vážení čtenáři,

 

po minulém úvodním dílu do problematiky tvorby distribučních jednotek aplikací je nejvyšší čas pustit se do poněkud neprobádaných končin. V dnešní částí uvidíte, jaké pokročilé možnosti nastavení ukrývá konfigurace instalačního projektu a začneme také s charakteristikou vestavěných editorů, s jejichž pomocí si můžete instalaci vaší aplikace přizpůsobit zcela k obrazu svému.

 

 

 

 

Možnosti modifikace a editace instalačního projektu jsou daleko rozsáhlejší, než jsme si minule ukázali. Integrované prostředí vám dovoluje nastavit takřka všechno tak, jak potřebujete. Podívejme se tedy, jak na to:

 

 

1. V okně Solution Explorer klepněte na složenou položku MojeInstalace pravým tlačítkem myši a z kontextuální nabídky vyberte příkaz Properties. Zobrazí se dialogové okno MojeInstalace Property Pages, které nabízí množství nastavení, týkajících se sestavení instalačního projektu (obr. 1).

 

 

Obr. 1 – Dialogové okno MojeInstalace Property Pages

 

 

Proberme si tato nastavení podrobněji.

 

 

 

V tomto textovém poli je zobrazeno jméno výstupního souboru, ve kterém budou uložena instalační data. Instalační soubor má třípísmennou příponu .MSI a ve skutečnosti jde o soubor instalační utility Windows Installer. Kromě samotného jména instalačního souboru zde můžete vidět i složku, ve které je tento soubor uložen. Pokud se projekt nachází v režimu ladění (Debug), je jako aktivní vybrán právě tento režim a instalační soubor bude uložen ve složce Debug, která se nachází ve složce MojeInstalace. Budete-li chtít změnit umístění a název výstupního instalačního souboru, můžete přepsat obsah textového pole, nebo klepnout na tlačítko Browse.

 

 

 

Nastavení možností seznamu Package files určuje, jak budou projektové soubory testovací aplikace zakomponovány do instalačního projektu. V seznamu máte na výběr tyto možnosti:

 

·         As loose uncompressed files

·         In setup file

·         In cabinet file(s)

 

Standardně je vybrána položka In setup file, která indikuje, že všechny potřebné soubory budou uloženy a zkomprimovány do jednoho instalačního souboru. Tato možnost je ideální, protože poskytuje velmi dobrý poměr mezi stupněm komprese a složitostí správy instalačního souboru. Jestliže nechcete, aby byly projektové soubory zkomprimovány, ani jakkoliv upravovány, můžete vybrat první volbu As loose uncompressed files. V tomto případě budou jednoduše vytvořené kopie všech projektových souborů, které budou umístěné do stejné složky jako instalační soubor (.MSI). Poslední varianta ukrývá možnost In cabinet file(s). Tu můžete výhodně použít tehdy, potřebujete-li přesně specifikovat velikost výsledních CAB souborů. Budete-li chtít distribuovat vaší aplikaci pomocí disket, vyberete asi tuto možnost. Důležitá zpráva: Zvolíte-li možnost In cabinet files(s), zpřístupní se přepínací pole CAB size, ve kterém můžete explicitně stanovit velikost jednotlivých souborů s CAB archivy.

 

 

 

Konfigurační položky, které se nacházejí v tomto seznamu, determinují, zdali má být společně s hlavním instalačním souborem vygenerována i menší instalační utilita, které se v originálu říká Bootstrapper. Za tímto názvem se skrývá aplikace, která zjistí, zdali se na cílovém počítači nachází požadovaná verze exekučního prostředí pro aplikaci Windows Installer. Pokud cílový počítač nemá vhodnou verzi běhového prostředí pro aplikaci Windows Installer, Bootstrapper ji nainstaluje a nakonec spustí primární instalační soubor. Bootstrapper instaluje aplikaci Windows Installer ve verzi 1.5, takže pokud se na cílovém počítači nachází starší verze tohoto softwaru, bude přepsána právě verzí 1.5.

 

Standardně je ze seznamu Bootstrapper vybrána položka Windows Installer Bootstrapper, která zařazuje aplikaci pro testování a případnou instalaci souborů pro Windows Installer do hlavního instalačního souboru. Měli byste vědět, že selekce této volby způsobí vygenerování dalších (dodatečných) souborů, popis kterých můžete najít v tab. 1.

 

 

 

 

Grafickou interpretaci procesu práce aplikace Bootstrapper můžete vidět na obr. 2.

        

 

Obr. 2 – Aplikace Bootstrapper v akci

 

Jestliže si nepřejete, aby byla do instalačního projektu zahrnuta aplikace Bootstrapper, vyberte ze seznamu Bootstrapper volbu None. V tomto případě ovšem budete muset zajistit, že se na cílovém počítači budou nacházet potřebné soubory exekučního prostředí pro běh instalace vaší aplikace. Chcete-li provádět instalaci aplikace z webového serveru, můžete zvolit třetí možnost s názvem Web Bootstrapper. Jakmile vyberete tuto položku, objeví se dialogové okno Web Bootstrapper Settings (obr. 3).

 

 

Obr. 3 – Dialogové okno Web Bootstrapper Settings

 

V tomto okně jsou umístěna dvě textová pole:

 

·         Setup folder URL – do tohoto textového pole zapište URL adresu, na které se nacházejí instalační soubory vaší aplikace. Může jít o určení složky na webovém serveru v síti Internet (jak je uvedeno na obr. 3), nebo o určení složky v rámci sítě Intranet. V každém případě se však ujistěte, že uvedená adresa směruje na složku a ne na hlavní instalační soubor (.MSI).

·         Windows Installer upgrade folder URL (optional) – toto textové pole slouží na zapsání URL adresy, na které se nacházejí soubory pro instalaci softwaru Windows Installer. Podobně jako v předchozím případě, i zde je potřebné určit adresu, která je nasměrována spíše na složku než na nějaký konkrétní soubor.   

 

 

 

 

Jak asi tušíte, seznam Compression nabízí volby pro kompresi finálního instalačního souboru (za předpokladu, že je ze seznamu Package files vybrána volba In setup file), nebo pro kompresi jednoho či několika CAB souborů (je-li vybrána volba In cabinet file(s)). Implicitní nastavení je Optimized for speed, což znamená, že kompilátor se bude snažit generovat instrukce instalačního souboru tak, aby bylo provádění kódu co možná nejrychlejší. Protože kompilátor v tomto případě přiřazuje vyšší prioritu právě rychlosti instalace, bude sestavený instalační soubor poněkud větší. Jestliže pro vás hraje důležitější roli právě kapacitní náročnost instalačního souboru, můžete zvolit volbu Optimized for size. Uděláte-li tak, dáte kompilátoru příkaz, aby se soustředil raději na minimalizaci velikosti instalačního souboru než na rychlost, se kterou je vykonáván instalační kód. A konečně, pokud nebudete chtít vůbec žádnou kompresi, je zde volba None.

 

 

 

 

Pole CAB size je aktivní, jenom když je ze seznamu Package files vybrána volba In cabinet file(s). Při určování velikosti CAB souboru, resp. souborů jsou vám k dispozici dva přepínače:

 

• Unlimited – zvolíte-li tento přepínač, bude vygenerován jenom jeden CAB soubor, v němž budou uložena veškerá data vaší aplikace.
• Custom – při aktivaci tohoto přepínače se okamžitě zpřístupní také textové pole, do kterého můžete zapsat přesnou hodnotu velikosti každého CAB souboru (tato hodnota je udávána v kilobajtech, KB).

 

 

 

 

 

 

Píšete-li profesionální aplikaci, budete zřejmě také chtít, aby byla nainstalována profesionálním způsobem. Onen punc profesionality můžete instalačnímu projektu dodat specifikací certifikačního souboru a privátního klíče. Tak bude váš instalační soubor digitálně podepsán a vaši uživatelé si můžou být jisti, že instalační soubor pochází právě od vás. Chcete-li váš instalační soubor opatřit uvedenými prvky, zatrhněte pole Authenticode signature a vyhledejte soubory s certifikátem (pole Certificate file) a soukromým klíčem (Private key file). Volitelně lze také specifikovat URL adresu serveru, který byl použit pro přidělení digitálního certifikátu (Timestamp server URL).

 

 

 

Editor Registry představuje velmi užitečnou pomůcku, která vám dovolí v režimu návrhu instalačního projektu naplánovat vytvoření klíčů a hodnot v registrech operačního systému Windows. Navržené klíče a odpovídající hodnoty budou do registrů zapsány při instalaci aplikace. I když bylo možné tento úkol zvládnout i v předchozí verzi Visual Basicu, šlo o poněkud náročnou práci (bylo zapotřebí napsat všechen kód ručně). Pokud jste tedy pracovali s VB 6, můžete na programování vlastních akcí s registry při instalaci aplikace díky bohu zapomenout. IDE vám nabízí komfort, jenž s sebou přináší vizuální práce s registrem!

 

Na následujících řádcích si předvedeme, jak vytvořit registrový klíč a jak mu přiřadit textovou hodnotu. Postupujte takto:

 

1. V okně Solution Explorer klepněte pravým tlačítkem myši na instalační projekt s názvem MojeInstalace.
2. Jakmile se objeví kontextuální nabídka, ukažte na nabídku View a klepněte na položku Registry Editor.
3. Podobu otevřeného editoru můžete vidět na obr. 4. V levém poli se nachází virtuální podoba registrů Windows na cílovém počítači. V pravém poli stojí dva sloupce: Name pro deklarování jména registrové proměnné a Value pro nastavení hodnoty této proměnné.  

 

 

Obr. 4 – Editor Registry

 

4. Klepněte na symbol plus (+) uzlu HKEY_LOCAL_MACHINE.
5. Klepněte na symbol plus (+) uzlu Software.
6. Klepněte na klíč [Manufacturer].
7. V okně Properties Window změňte hodnotu vlastnosti Name vybraného registrového klíče na MojeAplikace.

 

 

8. Z nabídky Action vyberte položku New a klikněte na položku Key. IDE vloží do editoru podklíč s implicitním názvem New Key #1.
9. Změňte název vytvořeného podklíče na Informace.
10. Přesvědčete se, že je stále vybrán podklíč Informace. Opět rozviňte nabídku Action à New, ovšem tentokrát aktivujte volbu String Value. Do sloupce Name, jenž se nachází v levém poli okna editoru, byla přidána textová proměnná (je standardně pojmenována jako New Value #1).
11. Klepněte na název proměnné pravým tlačítkem myši, vyberte příkaz Rename a změňte název proměnné na Verze.
12. Nyní proměnné přiřadíme hodnotu. V okně Properties Window vepište do vlastnosti Value hodnotu 1.0. Tato hodnota říká, že na cílovém počítači bude nainstalována první verze vaší aplikace. Podobu editoru Registry po uskutečněných změnách můžete vidět na obr. 5.

 

 

Obr. 5 – Finální podoba editoru Registry

 

13. V okně Solution Explorer klepněte na položku MojeAplikace pravým tlačítkem myši a klepněte na příkaz Build.

 

Integrované prostředí vygeneruje výstupní instalační soubory, které budou uloženy do složky Debug adresáře MojeInstalace. Obraz složky Debug je zobrazen na obr. 6.

 

 

 

 

Obr. 6 – Obraz složky Debug

 

Instalaci zahájíte poklepáním na aplikaci Setup.exe. Okamžitě bude zjištěna přítomnost nevyhnutných souborů pro Windows Installer a v případě potřeby budou potřebné soubory automaticky nainstalovány. Když instalační program zjistí, že cílový počítač disponuje použitelnou verzí softwaru Windows Installer, bude spuštěna instalace samotné aplikace. Následujte pokyny průvodce až do finální etapy. Instalátor zabezpečí správné nainstalování aplikace, přidá ikonu zástupce na plochu a vykoná zápisy do registrů systému Windows. Podíváte-li se do větvě HKEY_LOCAL_MACHINE\Software, uvidíte zde položku s názvem MojeAplikace (obr. 7).

 

 

Obr. 7 – Informace, které do registrů Windows přidal instalátor

 

 

Příště si ukážeme další triky a postupy, jak vytvořit instalaci na profesionální úrovni.

 

 

Ján Hanák