Současnost a budoucnost bezdrátové komunikace Připojení na cestách dnes a za pár let Již dnes se najdou lidé, pro které je nepřijatelná představa, že by měli být odpojeni od internetu jenom proto, že nesedí u svého pracovního stolu. Existuje řada technologií, které umožňují zůstat v kontaktu bez ohledu na to, kde se nacházíte. Pokusím se je stručně představit, a to i s výhledem do budoucna ( jakkoliv jsem si vědom toho, že být prorokem ve světě ICT jest ošidné a nevděčné). Paging: Requiescat In Pace Začnu poněkud netradičně, a to u nás skoro zapomenutou technologií pagingu. "Skoro zapomenutá" byla tato technologie celá léta proto, že ji úspěšně nahrazovaly mobilní telefony a SMS brány fungující zdarma. To je situace svým způsobem ojedinělá, protože ve většině ostatních zemí to se SMS zprávami nikdy tak zábavné nebylo, což otevíralo prostor i pro společnosti provozující pagingové sítě. Normalizace stavu v oblasti mobilních sítí by mohla vést i k exhumaci pagingu u nás. Mohla, kdyby společnost Multitone beznadějně nezaspala. V ČR jsou provozovány dvě veřejné pagingové sítě, obě společností Multitone CZ. První je založena na starší technologii RDS (Radio Data System). Má celoplošné pokrytí, ale dost technických omezení - mj. délka zprávy může být nejvýše 80 znaků. Výhodnější, zejména v boji se SMS, je technologie ERMES (Enhanced Radio Messaging System). Ta sice pokrývá jenom Prahu a okolí, ale umožňuje přenos zpráv o délce až tisíc znaků. Hlavní výhodou pagingu je cena: za měsíční paušál 290 Kč máte možnost neomezeného příjmu zpráv. Hlavní nevýhodou pagingu proti mobilním telefonům je jeho jednosměrnost, protože pager umí zprávy pouze přijímat, nikoliv odesílat. Rovněž také není zaručeno, že zpráva bude skutečně doručena, protože vysílače ji tupě odvysílají, nemajíce možnost zjistit, zda se daný člověk momentálně nachází v oblasti pokrytí a zda má zapnutý přijímač. Pro současnou mladou "esemeskující" generaci by mohl být pager docela zábavná hračka. 290 Kč měsíčně je méně, než dnes většinou mládež vydá za kredity předplacených karet. Kdyby Multitone zprovoznil WAP bránu, bylo by možné zprávy i velmi levně (při vhodně navržených stránkách, režimu práce s nimi a použití GPRS) odesílat z mobilu a přijímat na pager. Ačkoliv má tato technologie mé nezměrné sympatie, hlavní nevýhodou je firma jejího provozovatele. Když se na Mobil serveru objevil článek o tom, že Multitone má nějaké problémy a že bude vypínat svou síť (společnost tuto zprávu vzápětí popřela), nejobvyklejší reakce ve čtenářské diskusi zněla: "On v České republice funguje nějaký paging? To jsem nevěděl." O jistých problémech svědčí i moje osobní zkušenost. Před několika lety jsem pager s ERMES úspěšně používal. Pak mi ho ukradli, takže jsem chtěl starý zablokovat a koupit nový. Bohužel, provozovatel systému (tehdy ovšem ještě firma Radiokontakt Operator) byl zcela nekomunikativní a na mé žádosti nijak nereagoval. Přestal jsem tedy platit faktury, ty časem přestaly chodit a víc jsem o milém "Operátorovi" neslyšel. Současný provozovatel není o mnoho lepší. Pro účely psaní tohoto článku jsem se snažil sjednat si s někým z Multitone schůzku, abych se optal na některé detaily jejich působení, ale bohužel se to ani přes měsíční snažení nepodařilo. Jak může dopadnout souboj takové firmy s mobilními operátory je nasnadě. Cituji z tiskové zprávy společnosti Multitone: "Kdybychom k provozování pagingu přistupovali jen z podnikatelského hlediska, nikdy bychom asi tuto službu nepřevzali. Od počátku to z naší strany bylo spíše fandovství, z čehož ovšem vyplývají jak pozitiva, tak i určitá negativa. Někteří zákazníci se mohou domnívat, že v porovnání s gigantickými společnostmi operátorů GSM, disponujícími miliardovými rozpočty, nejsme schopni obstát po stránce srovnání kvality marketingu, zákaznické podpory, úrovně webových stránek apod. Tuto ambici jsme však nikdy ani neměli." Jakkoliv projektům provozovaným ne pro peníze, ale z nadšení fandím, v tomto případě dodávám jenom "bohužel". Teď už zbývá jen nad pagingem v ČR navršit úhlednou mohylu a dát na ni křížek s nápisem "Requiescat In Pace". GPRS: Předmostí O připojení k internetu prostřednictvím GPRS se až do nedávné doby spíše mluvilo, než že by ho někdo prakticky používal. Vody nedávno rozčeřila až společnost Eurotel v našich krajích nevídanou nabídkou: neomezené připojení k internetu za 1000 Kč měsíčně. Tímto krokem Eurotel celkem slušně zamíchal poměry na českém trhu s internetovou konektivitou. Jde totiž o nejvýhodnější nabídku na trhu, která je obecně dostupná ( jistě že se najdou i lepší nabídky, např. u některých kabelových televizí, ale ty jsou, na rozdíl od GPRS, co do dostupnosti silně omezené). Pro řadu aplikací je ovšem GPRS výhodné i bez paušálu. Jmenujme na prvním místě rozličné instant messagingové programy (ICQ, MSN Messenger) a IRC, tedy aplikace, kde jste připojeni dlouhou dobu, ale přenesete velmi málo dat. Eurotel si tímto krokem připravuje půdu pro nástup sítí UMTS. Aby tyto sítě u nás měly šanci na přežití, je třeba zlomit dva základní předsudky: Připojení k internetu přes mobil je nehorázně drahé. Mobilní připojení k internetu používám již řadu let, a to i přesto, že nejsem osoba právě majetná. Při smysluplném využití je i klasické dial-upové připojení přes mobil finančně únosné. Nicméně lid obecný je stále přesvědčen, že mobilní připojení je jenom drahá hračka pro topmanažery a zbohatlíky, kteří nevědí, co s penězi. * Připojení k internetu je jen pro mobilní uživatele - nemáte-li notebook nebo PDA, nemá smysl o něm uvažovat. Zřejmá výhodnost současné nabídky GPRS je způsobilá zvýšit počet levných GPRS telefonů trvale připojených ke stolním počítačům. UMTS: Budoucnost s otazníkem V licencích na provoz sítí třetí generace utopily rozličné telekomunikační společnosti absurdní množství peněz. U nás byly tyto částky o něco menší, především kvůli nepružnosti naší vlády, nicméně i tak značné (T-Mobile zaplatil 3,9 miliardy Kč, Eurotel 3,5 miliardy Kč). Ve světě již bylo spuštěno několik UMTS sítí, nicméně jedinou opravdu úspěšnou je britský operátor Hutchison 3G UK, který nabízí dumpingové ceny hovorů. V České republice je na poli 3G sítí aktivní Eurotel, zatímco u T-Mobilu je zatím ticho po pěšině. Eurotel spustil v Praze testovací síť 3G, kde testuje technologii společnosti Ericsson. Plány Eurotelu s UMTS jsou rozhodně zajímavé. V první řadě, Eurotel plánuje UMTS nikoliv jako konkurenci, ale jako doplněk sítě GSM. Zákazník tedy u běžného hovoru ani nebude vědět, zda se ten koná v síti UMTS, nebo GSM. Rovněž pokrytí UMTS nebude celoplošné, ale budou pokrývány jenom části s vyšší zátěží. Síť bude také umožňovat handover mezi GSM a UMTS, tedy změnu technologie v průběhu hovoru. To je v daném okamžiku zdrojem největších problémů, neboť se nejedná o zcela standardní situaci. Hlavní výhoda UMTS proti GSM spočívá ve vysokorychlostních datových přenosech. Zatímco GSM sítě jsou navrženy primárně pro přenos hlasu a datové přenosy jsou do nich jaksi dodatečně naroubovány, UMTS je založeno na obecných datových přenosech, přičemž hlasové hovory nebo videokonference jsou jednou z mnoha aplikací. Za pozornost stojí i to, že ony proslulé videokonference jsou v UMTS realizovány protokolem H.324, takže je technicky reálné provozovat videokonferenci mezi normálním počítačem připojeným k internetu a UMTS telefonem. Nicméně nedá se předpokládat, že by právě možnost videokonferencí byla tím trhákem, který pohne světem mobilních telekomunikací. Ve většině případů totiž svůj protějšek vidět nepotřebujeme (a vybavím-li si obličeje osob, s nimiž běžně komunikuji, tak já osobně snad ani nechci). Nehledě na to, že představa lidí chodících při hovoru s rukou vytrčenou před sebe, aby je zabrala kamera v mobilu, je docela absurdní. Výhodou 3G sítí je vysokorychlostní připojení k internetu. A z tohoto úhlu pohledu je smysl současné akce "GPRS za paušál" zcela zřejmý: musí zákazníky naučit používat internet přes své technologie. Což znamená mimo jiné zlomit výše zmiňované předsudky. Chvályhodný je též úmysl Eurotelu konkurovat pomocí UMTS pevným přípojkám. Sítě 3G umožňují poměrně vysoké rychlosti připojení, v řádu stovek kb/s. Takovou šířku pásma ovšem mobilní zařízení využije dosti obtížně. Smysl má pro běžný počítač (např. notebook s běžnými aplikacemi), ale nedá se předpokládat, že by takto fungovala zásadnější masa lidí. Bude zajímavé sledovat, jakým způsobem se bude tato idea rozvíjet po totálním ovládnutí Eurotelu Českým Telecomem, kterému rozhodně nikdo přílišnou snahu o podporu široké dostupnosti internetové konektivity vyčítat nemůže. Wi-Fi: Překročí svůj stín? Wi-Fi je zkratka pro bezdrátové technologie pracující podle rodiny standardů 802.11. Základním posláním technologií Wi-Fi bylo a je sloužit jako náhrada klasického "drátového" Ethernetu pro připojení do lokálních sítí. Tato technologie se vzdáleně podobá GSM tím, že je založena na pokrytí prostoru buňkami (cells), které spolu vzájemně spolupracují. V posledním roce se Wi-Fi dočkalo razantního rozšíření, a to i směrem k veřejným datovým sítím. Existují komerční i nekomerční projekty, které umožňují uživatelům vybaveným Wi-Fi kartou připojit se v dosahu tzv. "hotspotů". V ČR existuje takových sítí několik, nejznámější jsou aktivity pražské firmy WIA a testovací provoz hotspotů Českého Telecomu (dočtete se o něm ve vloženém článku). Nedá se dost dobře očekávat, že by se připojení k internetu přes Wi-Fi stalo masovou záležitostí. Jeho význam se bude nadále zvyšovat s dostupností zařízení vybavených bezdrátovou síťovou kartou. Letos poprvé prodej notebooků v celosvětovém měřítku překročil prodej stolních počítačů. Dá se očekávat, že až tento trend dorazí i k nám, bude většina přenosných počítačů vybavena též bezdrátovými kartami, což rozšíří počet lidí, kteří budou schopni tuto technologii využít. Michal A. Valášek, alt@ir.cz TESTOVACÍ PROVOZ HOTSPOTŮ ČESKÉHO TELECOMU Český Telecom prodloužil bezplatný testovací provoz svých padesáti veřejných hotspotů do konce letošního září. Hodnocení úspěšnosti projektu, do něhož se zaregistrovalo přibližně 900 lidí, nechávám na Telecomu, nicméně po technické stránce vše funguje tak, jak má. Stačí své zařízení připojit do sítě s ESSID "telecom" a přihlásit nebo zaregistrovat se na webových stránkách projektu. Jednou z vad na kráse je, že přístupové jméno a heslo vám vygeneruje systém náhodně, a jde tedy o zcela nesmyslnou a nezapamatovatelnou kombinaci znaků. Dosah signálu v hotspotech se pohybuje řádově v desítkách metrů a vlivem použité technologie (indoor access pointy bez externích antén) se omezuje prakticky pouze na vnitřní prostory. Každý hotspot je připojen k internetu linkou o šířce pásma 256 kb/s, přičemž tato kapacita se dělí mezi jednotlivé uživatele hotspotu. Za současného stavu je tedy pravděpodobné, že budete mít onu "dvěstěpadesátšestku" pro sebe. Telecom uživatelům přiděluje standardní veřejné adresy a v provozu se mi nepodařilo najít žádné technické zádrhele všechny běžné i ty mírně obskurní protokoly fungují tak, jak mají. Jsem přesvědčen, že Telecom oproti svému obvyklému zvyku předběhl svou dobu. Momentálně je pro něj asi jednodušší provozovat síť zdarma, než pro těch pár stovek (v lepším případě) uživatelů konstruovat a provozovat platební systém. Jak dlouho mu tato trpělivost vydrží, ukáže budoucnost.