Vtipy, vtφpky, legrßcky ...

151. "Um∞l bys vyjmenovat deset zvφ°at ₧ijφcφch za polßrnφm kruhem?"
"No jasn∞. Dev∞t sob∙ a jeden lednφ medv∞d."
150. Panφ Knφjovß se u₧ zase rozΦiluje nad Ctirßdkem:
"To se nestydφÜ, b∞hat mi po m∞st∞ s takhle roztrhan²mi kalhotami?"
"Ale mami," chlßcholil ji Ctirßdek, "v₧dy¥ jß chodφm pomalu."
149. Marcele musφ jeÜt∞ ka₧d² den po ob∞d∞ chodit spßt. Jednou zrovna p°ed jejich domem dla₧diΦi spravujφ ulici.
"Jß se divφm," zlobφ se Marcelka, "₧e ti lidΘ d∞lajφ takov² rßmus a nejdou radÜi taky spßt."
148. UΦitel u₧ si nevφ s ₧ßkem Netφkem rady. Pozve tedy do Ükoly jeho matku a zaΦne nejd°φv mφrn∞:
"Panφ Netφkovß, vßÜ syn je hrozn∞ nepozorn² a nesoust°ed∞n²."
"Jß vφm, jß vφm, pane uΦiteli," p°ikyvuje matka. "To mß po otci."
"A taky je drz² a chovß se nesluÜn∞ k d∞vΦat∙m."
"Jß vφm, jß vφm, to mß taky po otci."
"Ale on jeÜt∞ ke vÜemu l₧e a krade!"
"Jß vφm," vzdychne si panφ Netφkovß, "To mß taky po otci - jeÜt∞ ₧e jsem si toho Φlov∞ka nevzala."
147. Na Φele pana Soukala vyvstaly mraky hn∞vu:
"A nynφ, ₧eno, budeme spolu ·Φovati vzhledem ku tvΘmu chovßnφ v lßznφch ..."
Pojednou si uv∞domil, ₧e v pokoji je i syn Rudolfek:
"Rudolfe, jdi na chvφli ven; chci b²t s maminkou sßm!"
"Ale papß, nech m∞ poslouchat," ₧ßdß synßtor, "uv∞dom si, ₧e to jednou budu mo₧nß pot°ebovat."
146. Emφnka jeÜt∞ nerozumφ mnoha zßhadßm ₧ivota:
"Maminko, proΦ ti v₧dycky lφbß pan doktor ruku?"
"VφÜ, Emφnko," pravφ mate° zasn∞n∞, "kdy₧ je pßn k dßm∞ galatnφm, dßvß tφm jenom najevo svou vzd∞lanost. ╚φm vzd∞lan∞jÜφm takov² pßn je ..."
Emφnka u₧ chßpe:
"Aha - tφm vφce lφbß, vi∩?"
145. Mßrinka si vyÜla s mladou tetiΦkou na vychßzku. Potkaly tetinΦina ctitele, a ten s dφvenkou za₧ertoval:
"MarouÜku, dala mn∞ hubinku!"
Ale Mßrinka se vzp∞Φuje:
"Pane, to se p°ece nesluÜφ! PoΦkejte alespo≥, a₧ tetiΦka odejde."
144. Otec se do Ükoly p°ijde zeptat na syna Milana.
"Jak₧ tak₧ by to s nφm Ülo," konstatuje panφ uΦitelka."UΦφ se celkem sluÜn∞, jen kdyby neu₧φval tak hrub²ch slov a nenadßval."
Otec vyskoΦφ:
"Hergot! Krucipφsek! Kde k tomu ten pacholek p°iÜel?"
143. Ji°φΦek by mohl b²t p°φkladem rozmazlenΘho dφt∞te. T°eba vΦera: zatφmco byl v biografu, rodiΦe svorn∞ poΦφtali jeho domßcφ ·kol. Kdy₧ se Ji°φΦek vrßtil, maminka mu oznamovala:
"íUkol mßÜ hotov². Ale dal nßm zabrat!"
Ji°φΦek jen k²vl:
"O nic jste nep°iÜli. Ten film taky za moc nestßl."
142. "Copak to pφÜeÜ," ptß se matka.
"Dopis Karlu Gottovi."
"Jak mu m∙₧eÜ psßt, ky₧ neznßÜ jeho adresu?"
"Jß si mu o ni prßv∞ pφÜu."
141. "Brr, to je ale studenß voda!"
"To je! Kdyby mi to doma nezakßzali, tak bych tam nevlezl ani za nic!."
140. Otec zahajuje v²chovnou chvilku:
"Lhßt se nemß. To si pamatuj, milΘ dφt∞. Kdy₧ jsem byl tak mal² jako ty, ani jednou jsem nezalhal."
Syn se zeptß se zßjmem:
"A kolik ti bylo, kdy₧ jsi zaΦal?"
139. Neznßm² pßn jde po silnici a potkß chlapeΦka:
"ChlapeΦku, jakpak daleko je to odtud do Vßclavic?"
"Asi t°i roky."
"PoslyÜ, nejsi ty n∞jak² drz²?" rozzlobil se pßn.
"Na zastßvce mi °ekli, ₧e je to asi hodinu, a nejmφ≥ p∙lhodinu u₧ jsem na cest∞!"
ChlapeΦek klidn∞ °ekne:
"Nojo, vß₧en² pane, jen₧e jdete na druhou stranu."
138. Vlastφk Hulvφnek miluje sladkosti. Je po ob∞d∞ a Vlastφk poÜilhßvß po dortu, ale rodiΦovΘ, zmo₧enφ ned∞lnφm vep°o knedlo zelo, se k niΦemu nemajφ.
"Tati, chceÜ dort?" optß se Vlastφk.
"Nechci," zasupφ pan Hulvφnek.
Nastane poob∞dnφ ticho. Jenom moucha dorß₧φ na okna.
"Tati," °ekne Vlastφk. "A te∩ se zase zeptej ty mne!"
137. Jirka vylezl na sousedovu hruÜe≥. NestaΦil jeÜt∞ urhnout ani prvnφ hruÜku, kdy₧ ho soused zaregistroval.
"Honem dol∙!".
Jirkovi se moc nechce.
Soused to tedy zkouÜφ po dobrΘm:
"Poj∩, neboj se, jß ti chci jenom n∞co °φct."
"┴le. Takov² mal² kluk jako jsem jß nemusφ jeÜt∞ vÜechno v∞d∞t."
136. "ChlapeΦku, proΦpak tahßÜ tu koΦku za ocas? To se d∞lß?"
"Jß ji netahßm. Jß ji jen dr₧φm a ona se tahß sama."
135. "Babi, poj∩ si se mnou hrßt na zoologickou zahradu."
"Tak dob°e. A co mßm d∞lat?"
"Jß budu jako opiΦka a ty mi budeÜ dßvat o°φÜky."
134. Jßra byl zase po dlouhΘ dob∞ na nßvÜt∞v∞ v Praze. Kdy₧ se vrßtil, zajφmaly celou rodinu jeho dojmy:
"Tak copak se ti v Praze nejvφc lφbilo?" zaΦal otec.
Jßra nemusel v∙bec vßhat.
"Äe tet∞ netekla voda a jß jsem se nemusel m²t."
133. HolΦiΦka straÜn∞ plßΦe.
"Jß jsem ztratila tatφnka!"
Strß₧nφk ji uklid≥uje:
"NeplaΦ, holΦiΦko, zavedu t∞ dom∙, a bude vÜecko zase v po°ßdku."
HolΦiΦka breΦφ dßl:
"Copak jß! Ale chudßk tatφnek, jak ten dostane, a₧ se vrßtφ dom∙ sßm!"
132. Mal² Skot Jack dostal od str²Φka p∞tikorunu. èel do obchodu a po₧ßdal o drobnΘ. Potom Üel do druhΘho obchodu a drobnΘ rozm∞nil v jeÜt∞ drobn∞jÜφ. Takhle to opakoval n∞kolikrßt.
"ProΦ to d∞lßÜ?" ptal se otec.
"Podφvej," vysv∞tlil mu Jack. "O nic p°ijφt nem∙₧u. A co, kdyby se nßhodou n∞kdo p°edal?"
131. Frantφk je s otcem prvn∞ na b∞₧eck²ch zßvodech. Vyzvφdß:
"A tati, co budou d∞lat ti pßnovΘ v tren²rkßch?"
"Podφvej, Frantφku," vysv∞tluje otec, "a₧ tamhleten pßn vyst°elφ z pistole, tak budou vÜichni utφkat."
Frantφk se rozzß°φ:
"A kdyby vyst°elil z d∞la, to by teprve utφkali, vi∩?"
130. V p°epln∞nΘ tramvaji sedφ Borisek Cφzner∙ a nad nφm stojφ sta°enka s rancem. Sta°enka p°eÜlapuje, vzdychß, ale Borisek se nemß k tomu, aby jφ uvolnil mφsto. A₧ to sta°enku dopßlφ:
"ChlapΦe, ty nem∙₧eÜ vstßt?"
"Jo," odv∞til s liÜßck²m ·sm∞vem Borisek, "jß vstanu, a vy si sednete na moje mφsto ..."
129. "Mohl bys mi, chlapeΦku, pov∞d∞t, kde tu bydlφ pan doktor?" ptß se neznßm² pßn èimona.
"Hned vedle BartonφΦkovic chalupy."
"Hm, a kde je ta BartonφΦkovic chalupa?" vyzvφdß neznßm² pßn.
"Tu u₧ vßm ukß₧e pan doktor."
128. UbreΦenß Jarmilka p°ib∞hne k strß₧nφkovi:
"Dobr² den. Prosφm Vßs, nepotkal jste tady nßhodou jednu panφ bez takovΘ hezkΘ holΦiΦky jako jsem jß?"
127. Jarmila je jakßsi nesvß.
"Mami," osm∞lφ se za chvφli, "kdy₧ se vdßm, dostanu takovΘho man₧ela jako je tatφnek?"
"To se vφ, ₧e ano."
"A kdy₧ se nevdßm, tak ze mne bude takovß starß panna jako je teta Ji°na?"
"Ano."
"Tak, to jsem teda v p∞knΘ kaÜi."
126. "Jßro, co se ti stalo?"
"Dostal jsem v²prask od d∞dy. Ale v∙bec to nebolφ."
"Tak proΦ breΦφÜ?"
"Aby m∞l d∞da radost."
125. Do obchodu p°ijde mal² chlapeΦek, pozdravφ a °ekne:
"Mßte mi dßt p∙l kila povidel. Tady na to mßm hrnek."
Dostane povidla a odchßzφ.
"PoΦkej", volß za nφm prodavaΦ. "A kde mßÜ penφze?"
"V hrnku!"
124. Frantφka poslali na poÜtu s balφkem. SleΦna u okΘnka se podφvala na pr∙vodku vypln∞nou tu₧kou a stroze °ekla:
"Perem!"
Frantφk se s balφkem vrßtil dom∙ a otrßven∞ povφdal:
"Dneska balφky neberou. Perou."
123. "Vendo, b∞₧ se um²t, p°ijde k nßm nßvÜt∞va."
"A co kdy₧ nep°ijde?"
122. Jirka vyb∞hne za matkou:
"Mami, prosφm t∞, nejezdi nikam, Tßta se strejdou by se poprali!"
"Co t∞ to napadlo?" divφ se matka.
"╪φkali, jen co odjedeÜ, ₧e si dajφ do nosu."
121."Mami, proΦ mß tatφnek na hlv∞ pleÜ?"
"VφÜ, to je tφm, ₧e pracuje hlavou."
"Aha, tak proto ti nerostou fousy."
120.Kluci b∞hajφ nazφ u °eky. Jde kolem panφ v plavkßch a pohorÜen∞ °φkß jednomu z nich:
"Vy necudovΘ! Copak to se d∞lß?"
Kluk na ni mrkne:
"Jß vφm, ₧e se to nesmφ. Ale m∙j tatφnek je u policajt∙, tak jestli chcete, Üup, plavky dol∙ a do vody!"
119.Matka vyφtß Pavlφkpovi:
"Kde ses tak dlouho toulal?"
Pavlφk se v∙bec netvß°φ provinile.
"╪φkala jsem ti p°ece, abys chodil ze Ükoly rovnou dom∙."
"Mami, my jsme nemohli, my jsme d∞lali dobr² skutek."
"V tom p°φpad∞ ti odpouÜtφm. A jak²pak dobr² skutek jste d∞lali?"
"P°evßd∞li jsme p°es ulici jednu starou, kulhavou panφ."
"A to vßm trvalo tak dlouho?"
"No, ona p°es ulici necht∞la."
118.Rozzlobenß matka p°ib∞hne na dv∙r mezi kluky.
"ProΦpak Jind°φÜkovi nechcete dovolit, aby si s vßmi hrßl na Indißny?"
"Kdy₧ on mß d∞lat bφlou tvß°, a nechce se jφt um²t!"
117.K Hejkrlφkov∙m p°ijela na nßvÜt∞vu teta.
"Poj∩, JarouÜi, dej tet∞ pusu!"
"Ale mami," vylekal se JarouÜ, "v₧dy¥ jsem byl cel² den hodn²!"
116.Ke KluΦk∙m p°ijela minul² t²den na nßvÜt∞vu tetiΦka. Mal² Lßdφk byl hned u nφ a tetiΦko sem, tetiΦko tam, a:
"TetiΦko, jß ti dßm bonb≤n, chceÜ?"
TetiΦka je pot∞Üena tak okat∞ projeven²mi sympatiemi a bonb≤n si samoz°ejm∞ vezme. Lßdφk tetiΦku chvφli pozoruje, jak cucß bonb≤n, a pak se optß:
"Äe je dobrej?"
"V²teΦn²," pokyvuje uznale hlavou tetiΦka.
"No vidφÜ," povφdΘ Lßdφk se zadostiuΦin∞nφm, "jß to taky Azorovi tvrdil, ₧e je dobrej. A te∩ by m∞ zajφmalo, proΦ ho vypliv."
115.""D∞deΦku, mßÜ zuby?"
"Nemßm."
"Tak mi m∙₧eÜ podr₧et tu hruÜku."
114."Tatφnku, proΦ se vlastn∞ dneÜku °φkß èt∞dr² den?" dotazuje se JenφΦek.
"To proto, JenφΦku, ₧e je dnes ka₧d² Üt∞dr²m," vyklßdß otec. "Dnes dostaneÜ od vÜeho vφce ne₧ jindy."
JenφΦek smutn∞ pok²vß hlavou:
"Mhm! Proto tedy jß dnes dostal od maminky u₧ dvakrßt nß°ez!"
113.Rozßrka naÜla pod stromeΦkem spoustu hraΦek. LeΦ pojednou si uv∞domila, ₧e maminka sedφ s prßzdn²ma rukama:
"A co tob∞ nad∞lil Je₧φÜek, maminko?"
"Mn∞?" odpov∞d∞la maminka vyh²bav∞. "P°ece tuhle tatφnka."
Rozßrka ned∙v∞°iv∞:
"Copak si s tatφnkem jeÜt∞ m∙₧eÜ hrßt?"
112.Pßr dn∙ po vßnocφch se pan uΦitel zle rozlobil nad jednou domßcφ ·lohou. Zvolal:
"M∞li jste za ·kol popsat kapra, nenφ-li₧ pravda, a co tys popsal, MrkviΦka?"
MrkviΦka klidn∞:
"My jsme kapra letos nem∞li, tak tatφnek povφdal, abych popsal aspo≥ sardinku".
111."Pane domovnφku," povφdß Pavlφk, "tadyhle mßte desetnφk."
"A zaΦpak, mlad² pane?" podivuje se ten dobr² mu₧.
"Abyste otev°el d∙m, kdyby k nßm nßhodou p°iÜel Je₧φÜek a₧ po desßtΘ hodin∞"
110."Co myslφte, d∞ti," prßla panφ VeteÜnφkovß, "jakΘ asi radostnΘ p°ekvapenφ bychom dnes ke èt∞drΘmu veΦeru m∞li uchystat tatφnkovi?"
Lad∞nka dostala nßpad:
"VφÜ co, maminko? Tatφnek by byl asi nejradostn∞ji p°ekvapen, kdybychom se vÜichni hned po ob∞d∞ sebrali a odjeli k babiΦce!"
109."Maminko, tahle kachna je urΦit∞ starostovic nebo aspo≥ sprßvcovic," ukazuje Julinka.
"ProΦ myslφÜ, Julinko?"
"Inu - ₧e nepije s ostatnφmi z jednΘ kalu₧e."
108.Je op∞t èt∞dr² veΦer a panφ Vokßlovß se rozhlΘdne po Φlenech rodiny. Pravφ k panu Vokßlovi:
"Mu₧φΦku, vφÜ-li pak, ₧e nep∙jdem dnes u veΦe°e do pßru? A to pr² nenφ dob°e ..."
Malß Mßrinka se chce matince zavd∞Φit:
"Ale maminko, pozvi tedy k nßm toho pana in₧en²ra, co se v₧dy na tebe sm∞je a lφbß ti ruku. Ten by k nßm snad Üel do pßru!"
107. Bo₧enka dostala k vßnoc∙m krßsnou pannu. Mφsto radosti se vÜak dala do plßΦe:
"Maminko, jß jsem p°ece necht∞la pannu, jß cht∞la ₧ivΘ miminko v kolφbce, abych je mohla houpat!"
"Ale jdi Bo₧enko," vymlouvß jφ maminka jejφ nßpad a ukazuje na druhou ze sv²ch ratolestφ, dospφvajφcφ dceru Amßlku.
"Tadyhle Amßlka je v∞tÜφ ne₧ ty - a po ₧ßdnΘm miminku netou₧φ!"
106."Maminko, letos byl svat² MikulßÜ Ükrob," post∞₧oval si nad chud²m dßrkem Tonφk.
"Dr₧ klapaΦku, kluku!" vyjela na n∞j panφ Drnomistrovß. "Ty Φerta vφÜ, co takovß hloupost stojφ pen∞z."
105."Maminko," povφdß ArnoÜtek, "na tom svatΘm MikulßÜi se mi n∞co nelφbilo ..."
"Ale?" ₧asne maminka. "A co to bylo?"
"Äe m∞l na nohou tatφnkovy vyÜφvanΘ st°evφce ..."
S podez°enφm:
"Snad mu je nevzal?"
104."Tak co, Vohnoute, byl u vßs svat² MIkulßÜ?
"Byl."
"A copak ti nad∞lil?"
"Nic. Dal si p∙l litru piva a bu°ta a zase odeÜel."
103.K Vozßbl∙m p°iÜel MikulßÜ a hned na PepφΦka:
"Nu₧e, synßΦku, mluv - budeÜ-li pak hodn²m a posluÜn²m chlapcem?"
Ale PepφΦek Vozßbl∙ je opatrn²:
"A₧ podle toho, co dostanu!"
102.O posvφcenφ se vÜichni sesedli ke stolu, s rodinou takΘ str²c Loula.
"Maminko," hlßsφ LojziΦka, "tady schßzφ jeÜtÜ jeden talφ°."
"Kdepak, milßΦku?"
"Zde u pana str²ce," ukazuje LojziΦka."
"Ale v₧dy¥ nßÜ mil² pan host u₧ talφ° mß."
"Inu ano," p°iznß shovφvav∞ LojziΦka, "ale tys p°ece vΦera povφdala, ₧e pan Loula bude zase jφst za dva!"
101."Dajφ mi za Φty°i koruny bonb≤n∙ a Üest korun mi vrßt∞jφ zpßtky," ₧ßdß v cukrßrn∞ DarliΦka.
"A kde mßÜ tu desetikorunu, duÜinko?" °φkß pan cukrß°.
"Tu jß p°inesu a₧ p°φÜt∞."
100."ProΦ plßΦeÜ, Honzφku? vyptßvß se pan soused.
Honzφk nenφ k utiÜenφ.
"Ale ... maminka mi dala d₧bßn na pivo ... jß s nφm p∙jdu na nßves ... budu se honit s kamarßdy ... roztluΦu ho ... a potom budu doma bit!"
99."Kam jdeÜ, tatφnku?" tß₧e se pana SlepejÜe syn Karel.
"Do hostince."
Syn Karel se zasmuÜφ:
"Prosφm t∞, p°ij∩ brzy dom∙, aby maminka zase celou noc nehubovala a jß mohl spßt."
98.BabiΦka volß na vnuΦku:
"Copak to d∞lßÜ, copak nevidφÜ, ₧e m∞ pφchßÜ Üpendlφkem do nohy?
VnuΦka:
"Vφte, babiΦko, to jß schvßln∞. Vy °φkßte, ₧e kdy₧ vßs v noze pφchß, ₧e bude hezky, a tatφnek povφdal, bude-li zφtra hezky, ₧e p∙jdeme do ZOO."
97. Otec vedoucφ se za ruku se synßΦkem potkß starΘho p°φtele, dajφ se spolu do °eΦi a mezi jin²m otec prohodφ:
"Ba, ba, pravdu mßÜ p°φteli mil², ₧e za naÜeho mlßdφ vÜeciΦko bylo jaksi lepÜφ."
SynßΦek zaslechna to, tß₧e se otce:
"I tatφnkovΘ, tatφnku?"
96.èestiletß Anna hßzela ve spoleΦnosti sousedovic hoch∙ sn∞hov²mi koulemi, z nich₧ jedna nßhodou rozbila okno.
"Ach tatφnku," obrßtila se pak ne svΘho rozezlenΘho otce. "Nebij m∞, prosφm t∞, sra₧ si to rad∞ji z mΘho v∞na."
95.Malß Elvφra je velice starostlivß. Vybφzφ maminku:
"Maminko, vzbu∩me ji₧ tatφnka! On mß p°ece dnes jφt do n∞jakΘ komise!"
"I jen ho nech!" mßvne rukou panφ Honzßlkovß. "Mß spßt doma nebo tam, to je snad jedno!"
94."Kolik je jedna a jedna?" ptß se pan uΦitel v prvnφ t°φd∞.
Äßk Äφ₧ala nevφ.
Pan uΦitel mu chce pomoci, proto se ptß, Φφm je jeho otec.
"Sφm, °eznφk," povφdß ₧ßk Äφ₧ala.
"No vidφÜ," pokyvuje spokojen∞ hlavou pan uΦitel a povφdß.
"Tak kolik je, Äφ₧alo, jedna Üunka a jedna Üunka?
"Sφm, to je jeden zadek.
93.Ji°φΦek p°iÜel dom∙ a s plßΦem si st∞₧oval, ₧e mu pan uΦitel nedß pokoj, ₧e si na n∞ho zasedl a ₧e u₧ to zkrßtka nenφ k vydr₧enφ. Proto₧e tatφnek na Ji°φΦka dß, vypravil se druh² den do Ükoly za panem uΦitelem. Pan uΦitel ani nehne brvou, jen zavolß Ji°φΦka a p°ed otcem se ho zeptß:
"Tak nßm °ekni, kolik je t°ikrßt Φty°i."
Ji°φΦek zavzlykß:
"VidφÜ, tati, u₧ zase zaΦφnß!"
92."Tak mi pov∞z, Jelφnku," pravil pan uΦitel KaÜtφ°, "co je to rovnice."
Äßk Jelφnek p°esv∞dΦiv∞:
"Prosφm, samice rovnφku."
91.Pan uΦitel LiÜka po₧ßdal ₧ßka PrtiΦku, aby mu sklo≥oval jmΘno nßm∞atek. Äßk PrtiΦka ze sebe vychrlil:
"Nßm∞stek. Na tebe stek. Na n∞j stek."
90."Äe se nestydφÜ," °ekne Jindrovi pr∙vodΦφ v tramvaji. "Sßm si sedφÜ a tuhltu starou, nemocnou panφ nechßÜ stßt."
"Ale to je p°ece moje babiΦka."
89.Pan uΦitel Komßrek vyz²vß p°i hodin∞ p°φrodopisu: "
"A te∩ mi, ₧ßci pov∞zte, kdo z vßs u₧ vid∞l skopce?"
Hlßsφ se Peterovß:
"Prosφm, jß vidφm i do kopce!"
88.Äßci si majφ vymyslet zajφmavou p°φhodu. Nejvφc popustil uzdu fantazie ₧ßk JanouÜek. ZaΦal:
"Jednou jsem jel na kole, vezl jsem mladÜφho bratra, a jak tak jedeme, p°ijdeme do hlubokΘho lesa, kde nßs n∞kolikrßt p°epadli a zabili zlφ loupe₧nφci ...
87.Dcera hostinskΘho byla poprvΘ ve Ükole.
"Tak co, jak se ti lφbila panφ uΦitelka?" ptß se otec.
"Moc. Ale p°edstav si - sedφ za pultem, mß tam samΘ knφ₧ky a seÜity a ani jednu flaÜku."
86.UΦitel chemie se ptß ₧ßkyn∞ TouÜkovΘ:
"TouÜkovß, kde je nejvφce dusφku?"
TouÜkovß dlouho usilovn∞ p°em²Ülφ. Pak °ekne rozhodn∞:
"Ve Znojm∞."
P°ekvapen² uΦitel se ptß?
"A proΦ?"
"To nevφm."
85.PΘ¥a mß sice starÜφ sourozence, nesmφrn∞ vÜak tou₧φ po mladÜφm brat°φΦkovi nebo sest°iΦce. Prost∞ po miminku. A p°i vÜech mo₧n²ch i nemo₧n²ch p°φle₧itostech dynuje na matce a na otci, aby mu miminko zakoupili.
"A co bys s nφm d∞lal, PΘ¥o?" ptajφ se.
PΘ¥a nadÜen∞:
"Jß bych ti mu tak naplßcal ..."
84."VφÜ," rozva₧uje Milßnek ╚ernock²ch, "mßm-li u₧ ve Ükole propadnout, propadnu rad∞ji v zim∞ ne₧ v lΘt∞."
"To proto, ₧e celoroΦnφ vysv∞dΦenφ je d∙le₧it∞jÜφ ne₧ pololetnφ?" zv∞dav∞ se dohaduje jeho p°φtel.
"Taky, ale hlavn∞ proto, ₧e vejprask od tatφnka nep°ilehne tolik na Üat zimnφ jako na letnφ."
83.Potkajφ se dva kluci na nßvsi:
"ProΦ nechodφÜ do Ükoly, Ferdo?"
"Jß nesmφm, naÜe Ma°ka se osejpß!"
"Ale tob∞ p°ece nic nenφ."
"To nevφÜ, ₧e by se nemoc mohla po Ükole rozÜφ°it?"
Ozve se Ükolßk∙v vzdech:
"èkoda, ₧e se taky neosejpß nßÜ Lojzek."
82.Pan uΦitel zkouÜφ pravopis:
"Zajφci se pekli - jakΘ i napφÜeÜ, Kohoutku?" Kohoutek bez p°em²Ülenφ odpovφ:
"Prosφm, tvrdΘ."
UΦitel zachmu°φ lφc:
"Ach, nek≥ubo, co₧pak zajφci jsou ne₧ivotnφ?"
Kalousek p°ik²vne:
"Kdy₧ se pekli, pane uΦiteli, pravda, ₧e nemohli b²t ₧ivotnφ."
81.Äßk Kalousek p°ib∞hne s °evem za panem uΦitelem:
"Pane uΦiteli, pane uΦiteli, Kukla m∞ kousl do nosu!" Pan uΦitel znß Kalouska jako znßmΘho lhß°e a jednoduÜe ho odbude:
"Nel₧i! Jist∞ sis to zase ud∞lal sßm!"
80. Pan uΦitel vede ₧ßky k zdvo°ilΘ mluv∞:
"Skßlo, ji₧ n∞kolikrßt jsem ti °φkal, ₧e se ne°φkß huba, n²br₧ ·sta. No, co na m∞ tak otvφrßÜ hubu?"
79.Pan uΦitel se v²hru₧n∞ postavφ nad ₧ßkynφ ╚ßpovou a °ekne hlasem pln²m hn∞vu:
"╚ßpovß, ten p°φklad jsi opsala od NovotnΘ!" Äßkyn∞ ╚ßpovß p°ik²vne:
"V₧dy¥ jste mi, pane uΦiteli, sßm °φkal, abych si z nφ vzala p°φklad."
78.Pan uΦitel se obrßtil k ₧ßk∙m s touto °eΦφ:
"Vyprßv∞l jsem vßm vΦerejÜφho dne, ₧ßci, kterak Φesk² rod krßlovsk² vym°el po meΦi. Abych seznal, jak jste tomu porozum∞li, pov∞z mi - t°eba ty, èt∞tino - zdali se n∞co podobnΘho stalo nap°φklad ve vaÜem p°φuzenstvu."
Äßk èt∞tina odpovφ:
"Nestalo. NßÜ tatφnek um°el po houbßch."
77.Pan uΦitel se ptß ₧ßka, jak pochopil jeho v²klad o ne°esti opilstvφ:
"HoskovΦe, °ekni mi, jak² je rozdφl mezi Φlov∞kem se zdrav²m rozumem a mezi Φlov∞kem opilcem?"
Äßk Hoskovec bez vßhßnφ odpov∞d∞l:
"Inu, Φlov∞k se zdrav²m rozumem jde z domova do hospody a Φlov∞k opilec jde z hospody dom∙."
76.UΦitel vede ₧ßky k pozornosti p°i ka₧dΘm v²kladu. Onehdy jim °ekl:
"Äßci, probrali jsme prßv∞ kon∞, ale na n∞co jsme p°i popisu zapomn∞li. Vzpomφnejte si. No, nevid∞li jste jeÜt∞ n∞co na koni?" Hlßsφ se ₧ßk èebesta:
"Prosφm, husara!"
75."Jak rozumφÜ tomu mφstu v bibli, kde se pravφ - v potu tvß°e budeÜ jφsti chlΘb sv∙j?" tß₧e se uΦitel ₧ßka Lebedy:
Äßk Lebeda:
"Äe mßme jφsti tak dlouho, a₧ se budeme potit."
74.Pan katecheta vyklßdß:
"Pak B∙h stvo°il Adamovi ₧enu. Jak se jmenovala?" Äßk JI°φΦek:
"Adamka."
73.Pan katecheta se ptal tuhle ₧ßka Veverky:
"Veverko, zdalipak se taky n∞kdy veΦer modlφÜ za mne a za pana uΦitele?"
Veverka na to:
"ZajistΘ, velebn² pane, jß se modlφm ka₧d² den i za svΘ nep°ßtele."
72.Pan uΦitel klade jednu z nejzßva₧n∞jÜφch otßzek:
"Z ka₧dΘho Φlov∞ka bude po smrti prach a co, Dudku?"
Synek pana nadlesnφho rychle °ekne:
"A broky!"
71. UΦitel hartusφ na ₧ßka Krch≥u:
"Krch≥a, Krch≥a, zase jsi kradl. Tentokrßt jsi, jak jsem se dozv∞d∞l, uzmul slepici. To d∞lßÜ tedy rodiΦ∙m malou radost!"
Äßk Krch≥a vykulφ oΦka:
"Malou? To jste m∞l vid∞t, pane uΦiteli, jakou m∞li radost, kdy₧ jesem ji p°inesl dom∙."
70."Äe se nestydφÜ," °ekne Jindrovi pr∙vodΦφ v tramvaji. "Sßm si sedφÜ a tuhltu starou, nemocnou panφ nechßÜ stßt."
"Ale to je p°ece moje babiΦka."
69.Frantφk musφ vÜechno nosit po starÜφm bratrovi Oskarovi. Po kalhotßch, koÜili, Φepici, rukavicφch a svetru p°iÜly tuhle na °adu i pono₧ky. To u₧ se Frantφk neovlßdl a °ekl rodiΦ∙m:
"Jß snad po tom Oskarovi dostanu jednou i vdovu!"
68.Pan uΦitel v prvnφ t°φd∞ zkouÜφ znalost pφsmenek ΦeskΘ abecedy:
"Jak se jmenuje tohle pφsmeno, ₧ßku VomßΦko?"
VomßΦka pφsmeno prohlφ₧φ ze vÜech stran a pak pokrΦφ rameny:
"Prosφm, od vid∞nφ ho znßm docela dob°e, ale jmΘno jsem zapomn∞l."
67.Povφdß MaryÜka zamilovan∞:
"VφÜ, Janko, z dßlky se mi zdßÜ tak² hl·puΦk² a p°inda blφ₧ - akorßt.
66.ArnoÜtek se ptß v zoologickΘ zahrad∞ otce:
"Tati, kdyby te∩ nßhodou ten tygr vylomil m°φ₧e, vyskoΦil a se₧ral t∞, kterou tramvajφ se dostanu dom∙?"
65.Pan uΦitel si zavolß ₧ßka Vonßska a mß ho k odpov∞di:
"Vonßsku, tys °ekl starostovic VaÜφkovi, ₧e je osel. Je to pravda?"
Vonßsek na to:
"Pravda to je, ale jß to ne°ekl.
64.Rodina je na prochßzce za m∞stem. Zapadß slunce, obzor rudne. Otec se zalφbe- nφm pozoruje syna, jak tenhle krßsn² p°φrodnφ jev vyvolßvß ne jeho lφci ·sm∞v.
"To jsou nßdhernΘ Φervßnky, vi∩?"
Syn zklaman∞ sv∞sφ koutky:
"J≤, tak to jsou Φervßnky. Jß myslel, ₧e nßm ho°φ Ükola."
63."P°ijm∞te moji hlubokou soustrast!"
"???"
"Moje ₧ena mß nov² kost²m a Üla se ukßzat vaÜφ panφ."
62."Jak jste si mohl dovolit polφbit vΦera v noci moji panφ?!"
"Kdy₧ se na ni podφvßm ve dne, taky se tomu divφm."
61."Hele, tamhle sedφ Cabourek, co si vzal tvoji b²valou ₧enu."
"Tak dßvej pozor, za chvilku bude p∙l devßt² a uvidφÜ, jak poma₧e dom∙."
60."To₧, jak se da°φ vaÜim dcerßm?"
"Ale dejte pokoj. Hotov² blßzinec. Jedna plßΦe, ₧e je svobodnß a druhß zase breΦφ, ₧e se vdala."
59.Pan Novßk s panφ Novßkovou se koupajφ v bazΘnu. Panφ se pono°φ, vyno°φ, pono°φ, vyno°φ. Vrhne na pana Novßka chlubiv² pohled:
"MilßΦku, lφbφ se ti to?"
"Ale jo, v₧dycky jen chvilku."
"Jak to myslφÜ?
"No, kdy₧ jsi pod vodou, tak je to moc krßsn², ale jak se vyno°φÜ, tak mßm po radosti!"
58."Poslouchejte, pane Novßk, ta vaÜe panφ se mi moc nelφbφ."
"Abych °ekl pravdu, pane doktore, tak vaÜe ₧ena taky nenφ ₧ßdn² zßzrak."
57."Mu₧, kter² si mne vezme, musφ b²t hrdina."
"Ale sleΦno, ned∞lejte se horÜφ ne₧ jste."
"NejlepÜφ je vÜechny starosti utopit."
"No jo, ale jß Amßlku k vod∞ nedostanu."
56."Poslechni, ty Üpatn∞ vypadßÜ....Copak t∞ trßpφ?"
"Ale, mßm spoustu starostφ."
"NejlepÜφ je vÜechny starosti utopit."
"No jo, ale jß Amßlku k vod∞ nedostanu."
55."Jak se ti lφb∞j holky Novßkovic?"
"No, mladÜφ je d∞sn∞ prostß a starÜφ prost∞ d∞snß.
54."Va°φte si jeÜt∞ po°ßd sßm, nebo jste se o₧enil?"
"Oboje!"
53."Jak se ti lφb∞j holky Novßkovic?"
"No, mladÜφ je d∞sn∞ prostß a starÜφ prost∞ d∞snß.
52."Je jeÜt∞ Ela tak hezkß?"
"Ano, ale trvß jφ to o hodinu dΘle."
51.Man₧el stojφ u lo₧e svΘ ₧eny, kterß mß porodit prvnφ dφt∞. Cel² se chv∞je, man₧elce je ho lφto:
"Netrap se Karlφku, v₧dy¥ ty za to nem∙₧eÜ."
50."Co dßvßÜ svΘmu mu₧i, kdy₧ mu nechutnß ob∞d?"
"Klobouk a kabßt."
49."Po°ßd jen va°φm, va°φm a co z toho mßm? Nic!"
ON: "Jsi Ü¥astnß, milßΦku. Jß z toho mß pocuchan² ₧aludek."
48."Karle, kdy₧ vyhraji ve sportce, tak si koupφm nov² kost²m "
"A kdy₧ nevyhrajeÜ?"
"Tak mi ho koupφÜ ty?"
47.Hajn² si p°ivedl do hßjovny novoman₧elku. Za n∞jak² Φas povφdß:
"Vi∩, ₧e je tu nßdhern∞_ I ty, kdy₧ vstßvßÜ, tak vonφÜ lesem."
"Bodej¥, kdy₧ spφm celΘ noci vedle pa°ezu!"
46."Byl jsem straÜn² hlupßk, ₧e jsem si t∞ vzal."
"To ano, hloup² mß v₧dycky Üt∞stφ."
45."Nic naplat, Alois, musφme se nynφ uskrovnit. Ty p°estaneÜ kou°it a jß, aby to bylo
spravedlivΘ, ti budu chodit pro pivo jenom v ned∞li ... "
44.Povφdß man₧el svΘ ₧en∞:
"Poslouchej, jde sem ten VopiΦka. Dej na n∞ho pozor. Musφ mφt vÜechno, co vidφ."
"Tak mu p°edstavφme naÜi nejstarÜφ dceru."
43."Podφvej, PepouÜi, jakse ti mladφ chlapci dovedou krßsn∞ potßp∞t. Jß bych pod
vodou nevydr₧ela ani vte°inu."
"To ti v∞°φm, p°i tom musφ b²t zav°enß pusa."
42."Jednou jsi mi °ekla, ₧e m∞ budeÜ milovat, co budu na sv∞t∞! "
"Copak jsem mohla tuÜit, ₧e budeÜ ₧φt tak dlouho?"
41."V man₧elstvφ s tebou jsem nenalezla to, co jsem Φekala."
"Jß nachßzφm zase to, co jsem neΦekal. "
40."Holka, ty mßÜ krßsn² kost²m! Ten musel stßt f∙ru pen∞z. To ti p°idali, nebo jsi zm∞nila mφsto?"
"Ale ne, zm∞nila jsem man₧ela."
39."Vstßvej, starej, vstßvej, slepice u₧ dßvno kdßkajφ!"
"Tak se jim do toho neple¥!"
38."Vφte, panφ PtßΦkovß, ₧e v₧dycky vo p∙lnoci se mi zjevuje nebo₧tφk mu₧?"
"Ale jd∞te, v₧dy¥ von v₧dycky chodil a₧ ve t°i!"
37."Starej, zφtra je to t°icet let, co jsme se vzali. Mßm zabφt toho kohouta?"
"ProΦ bys ho zabφjela? Copak on za to m∙₧e?"
36."A to uklφzφÜ doma sama?"
"Ale ne, man₧el se na mne p°itom koukß".
35.Rybß° se vrßtφ dom∙:
"MilßΦku, Φtrnßct dn∙ nekupuj maso!"
"To jsi tolik ulovil?"
"Ne, propil jsem v²platu!"
34."DrahouÜku, cht∞la bys jφt se mnou takto cel²m ₧ivotem?"
"Ano, jak rßda. Ale musφm b²t zase v deset doma."
33."A to jsi nemohla Robertovi °φci, ₧e jsi poΦestnΘ d∞vΦe?"
"Co jsem mohla, maminko, d∞lat, kdy₧ tomu necht∞l v∞°it?"
32."ChceÜ se stßt mojφ ₧enou?"
"Nechci!"
"Chvßla bohu, mohu se tedy s tebou dßl st²kat."
31."MilujeÜ m∞, Frede?"
"Ano, Marion."
"Jen m∞, Frede?"
"Jen tebe, Marion."
"A nemilovals ₧ßdnou jinou p°ede mnou?"
"Äßdnou, Marion."
"A nebudeÜ ani v budoucnu milovat druhou?"
"Nikdy, Marion."
"Tak koukej-dnes se vidφme naposled, pon∞vad₧ s takov²m lhß°em jß chodit nebudu!"
30."Co asi °ekne tv∙j tatφnek, ₧e jsme se zasnoubili?"
"Bude jist∞ pot∞Üen, jako v₧dy!"
29."Jestli mne ihned nepolφbφte, budu k°iΦet ..."
28."Mohla byste si vzφt n∞jakΘho marnotratnφka?"
"P°ijde na to, kolik mß na promarn∞nφ."
27."Podφvej, Amßlko, kolik dßvajφ nov²ch film∙. Na kter² p∙jdeme?"
"To je jedno. Tma je vÜude."
26."Znßmost s Karlem p°eruÜφÜ!"
"A proΦ, mami?"
"Otec ho potkal v mφstech, kam sluÜn² Φlov∞k nevkroΦφ."
"A co tam d∞lal tatφne?"
25."Podφvej, Amßlko, kolik dßvajφ nov²ch film∙. Na kter² p∙jdeme?"
"To je jedno. Tma je vÜude."
24."Mladφku, mluvte otev°en∞ a pravdu. Co je mezi vßmi a mojφ dcerou?"
"Jenom vy!"
23."Holka, jß jsem ti tak Ü¥astnß. Lojza mi dal vΦera svΘ srdce!"
"Tak bu∩ opatrnß, mn∞ °φkal, ₧e jsem mu je zlomila."
22."To je hrozn², jß si myslela, ₧e jsi bohat² a ty nemßÜ ani vindru."
"Ale milßΦku, v₧dy¥ jsem ti p°ed svatbou °φkal, ₧e jsi moje vÜecko."
21."Tak jsem se zasnoubila a p°φÜtφ m∞sφc se vdßvßm."
"Opravdu, jß jsem si myslela, ₧e je to jenom takov² mal² flirt."
"Karel si to myslel ze zaΦßtku takΘ."
20.StarÜφ lΘka° se ptß oÜet°ovatelky:
"Co vßm mßm dßt, abyste se nechala polφbit?"
"Nark≤zu, pane doktore."
19."Vy jste, sleΦno, opravdu nesm∞lß. Vy jste jist∞ nem∞la jeÜt∞ chlapce, vi∩te?"
"Ne, loni jsem m∞la holΦiΦku."
18."Chlapec p°iÜel na prvnφ nßvÜt∞vu k rodiΦ∙m milovanΘ dφvky. Otec si mladΘho mu₧e prohlΘdl, podφval se na dceru:
"Jsem rßd, Aleno, ₧e sis naÜla zaΦφnajφcφho bßsnφka ..."
"Ale, jß ..." Φervenal se chlapec.
"No, to je moc fajn. Minule jsem musel vyhazovat n∞jakΘho atleta."
17."VezmeÜ si mne?"
"Ne."
"Tak se oblΘkni!"
16."╙ milostivß, jak jste krßsnß!"
"èkoda, ₧e nemohu jß °φci totΘ₧ o vßs."
"Ale m∙₧ete, d∞lejte to jako jß, l₧ete!
15."VφÜ, milßΦku, m∙₧eme se mφt rßdi jako Adam a Eva."
"No jo, ale Adam nem∞l navybranou."
14."VφÜ, Amßlko, kdybych snad p°ece zem°el d°φv ne₧ ty, tak si vem toho vod vedle. Von mi dal jednou pßr facek."
13.Do obchodu p°ijde mal² chlapeΦek, pozdravφ a °ekne:
"Mßte mi dßt p∙lkila povidel. Tady na to mßm hrnek."
Dostane povidla a odchßzφ.
"PoΦkej," volß za nφm prodavaΦ. "A kde mßÜ penφze?"
"V hrnku!"
12."Co to bylo za mlßdence, kter² t∞ vΦera lφbal?"
"V kolik hodin, maminko?"
11. "V∞ro, milovalas u₧ p°ede mnou n∞jakΘho mu₧e?"
"Ne, milßΦku. Pravda, m∞la jsem k n∞kolika mu₧∙m ·stu a obdiv pro jejich krßsu, odvahu, sφlu, vzd∞lßnφ, inteligenci nebo roztomilost, ale u tebe, Harry, je to jen a jen Φistß lßska!"
10. "SleΦno, jste prvnφ ₧enou, kterou miluji."
"Je₧φÜmarjß, zase zaΦßteΦnφk!"
9."Maminka vypravuje svoji dceru poprvΘ samotnou na ples KoneΦn∞ je vÜe v po°ßdku a nezb²vß, ne₧ ud∞lit poslednφ rady."
"AniΦko, bu∩ rozumnß a opatrnß. Mo₧nß, ₧e t∞ n∞kter² z mu₧∙ po₧ßdß, aby t∞ sm∞l doprovodit. Bude ti vyznßvat lßsku a bud∞ t∞ lφbat. Vφce mu nesmφÜ dovolit. Nenech se vyprovokovat. To by byla naÜe rodina znemo₧n∞na."
Dcera se k rßnu vrßtila. Matka, kterΘ oko nezamhou°ila, se vyptßvß:
"Tak povφdej, jak to bylo?"
"Jak jsi °φkala. Doprovodil m∞, vyznal mi lßsku a polφbil m∞ ..."
"No a co bylo dßl?"
"Pak jsem ho vyprovokovala jß, tak₧e je znemo₧n∞na jejich rodina"
8. Sofie LorenovΘ se jednou ptali:
"ProΦ majφ krßsnΘ ₧eny u mu₧∙ v∞tÜφ Üt∞stφ ne₧ ₧eny moudrΘ?"
"To je jednoduchΘ, jen velmi mßlo mu₧∙ je slep²ch, ale hodn∞ jich je hloup²ch."
7."Proboha t∞ prosφm, Amßlko, jednej se mnou jako se psem!"
"Jak to myslφÜ?"
"Dej mi najφst a pus¥ mne ven!"
6."Ach jo, b²valy Φasy, kdy jsi °φkal, ₧e bys mne lßskou sn∞d."
"M∞l jsem to ud∞lat."
5."Ten m∙j mi d∞lß pomyÜlenφ."
"To ten m∙j je zase hrozn∞ citlivej. Kdy₧ peru prßdlo, tak si sedne do kouta a breΦφ, ₧e se musφm tak d°φt."
4."ProΦ si v₧dycky stoupneÜ k oknu, kdy₧ zaΦnu zpφvat?"
"Aby si sousedΘ nemysleli, ₧e t∞ biju."
3."ZnßÜ ho deset minut a u₧ ho lφbßÜ?"
"A co si mßm s ·pln∞ cizφm Φlov∞kem povφdat?"
2.Na laviΦce v parku sedφ dvojice. Dφvka zßvistiv∞ pozoruje pßr na druhΘ laviΦce a °φkß svΘmu partnerovi:
"Podφvej, jak je ten mlßdenec k tΘ dφvce n∞₧n². Za tu dobu, co tu sedφme, ji u₧ desetkrßt polφbil. ProΦ to taky nezkusφÜ?"
"DrahouÜku, v₧dy¥ tu dφvku v∙bec neznßm."
1. Tonφk klepe na okΘnko:
"AniΦko poj∩ ven"
"Nejdu!.
"AniΦko, poj∩!"
"Nejdu!"
"AniΦko, poj∩, jß ti nic neud∞lßm."
"Tak, proΦ m∞ volßÜ?"