Systém jako takový je údajně celý napsán v assembleru (konkretně pod překladačem Nasm, který umí vytvářet 16 i 32-bitové binární soubory) a jeho duchovním otcem je Joost Faassen. Jedná se o 32-bitový, multitaskingový operační systém, u kterého je dáván důraz především na rychlost a nenáročnost, využívá SAS technologie. Je šířen pod licencí GPL a na jeho vývoji se může podílet každý, kdo má zájem.
Systém je velice nenáročný. Bohatě si vystačí s 640 kB konvenční paměti, doporučované minimum je 128 kB, 32-bitový procesor kompatibilní s procesory Intel (80386 a novější) a jakýmkoliv bootovatelným médiem (rozuměj médium, ze kterého lze zavádět operační systém) - disketa, harddisk, CD...
První veřejné jádro bylo ve verzi 0.54, systém velice trpěl pomalým spouštěním aplikací a také měl problémy se zpracováním více úkolů najednou. V současné době je celý V2_OS stále hluboko ve stádiu vývoje. Posledním stabilním jádrem verze 0.64.3b, kterou si můžete stáhnout z oficiálních stránek projektu a také několik aplikací a dokumentace. Tato verze V2_OS neumí pracovat s adresáři (nepodporuje souborový systém), a také správa paměti pokulhává za počtem postupně přibývajících funkcí a služeb.
Úplně poslední v řadě je jádro 0.70b5-001 (unstable) pocházející z podzimu roku 2001. Hlavními novinkami jsou přepracovaná správa paměti, statická volací tabulka, jenž je vlastně polem volatelných funkcí a ukazatelů a výrazně zrychluje celý systém, a také nově "modularita" - kumulace modulů, které jsou spojovány do celků a lépe pak spolupracují a využívají procesorový čas. Bohužel jednou z velkých nevýhod je to, že V2_OS ještě stále nemá vlastní nativní překladač assembleru, což je při vývoji operačního systému nepříjemné.
Vlastní systémové prostředí je "klasická" příkazová řádka jako v GNU/Linuxu nebo BSD systémech. Nad toto "nepřívětivé" prostředí jsou vyvíjeny hned dvě grafická prostředí - The V2 Graphical User Interface project a SoylentGreen. Bohužel mi není známo, v jakém stádiu se momentálně nacházejí. Systém je tvořen s podporou Objektově orientovaného programování (OOP), což umožňuje zdrojovému kódu assembleru chovat se jako objektově orientovaný a v pozdějším stádiu vývoje usnadní tvorbu programů pro koncové uživatele.
Jak jsem již psal výše, celý operační systém si můžete stáhnout z oficiálních stránek projektu. Chcete-li vyzkoušet i starší verze jádra, naleznete je někde archivech v odkazech na konci článku.
Instalace jádra 0.70 je velice jednoduchá:
(V obou případech se předpokládá, že je v BIOSu nastaveno zavádění systému nejdříve z diskety.)
Po zavedení systému se ocitnete v prostředí příkazového řádku. Samotné jádro umí pouze čtyři příkazy: v2os, contributors, help (který vyvolá tento seznam příkazů s popisem) a version. Nic víc, nic míň - jedná se stále jen o testovací verzi a navíc holé jádro.
V současné době je nemožné předpovědět budoucnost tohoto systému. Je v příliš ranném stádiu. Jedná se jednoznačně o zajímavou koncepci a řešení, ovšem je to stále jen celkem neznámý projekt na počátku vývoje. Optimismu nepřidá ani fakt, že poslední update oficiálních stránek byl proveden 27. listopadu 2001 a od té doby jako by se po vývojářích zem slehla.
Nechci Vám namlouvat, že se jedná o nastupující konkurenci Windows, Linuxu a dalších, což jste jistě poznali sami z textu výše. Je to prostě jen malý operační systém, který si, pokud obětujete asi 10 minut času, můžete vyzkoušet.
Článek původně vyšel na serveru PC Svět.