D∙m o tisφci patrech je m∙j prvnφ romßn. Kdy₧ v roce 1929 vyÜel, m∞l jsem ji₧ za sebou t°i knφ₧ky povφdek, kterφ byly vydßny v jednom roce. Prvnφ podle po°adφ Barßk smrti, druhΘ Zrcadlo, kterΘ se opo₧∩uje, a t°etφ Fant≤m smφchu.

D∙m o tisφci patrech vzbudil pozornost v∞tÜφ, ne₧li jsem doufal, stal se poslΘze mou pracφ nejznßm∞jÜφ. Kolik by to bylo patron∙ Φi sudiΦek u kolΘbky tohoto dφla, kdybych m∞l vypoΦφtat vÜechna jmΘna, je₧ mu kritikovΘ p°isuzovali, od de l' Isle-Adama (v Hostu) a₧ po Franze Kafku (v literßrnφ p°φloze lond²nsk²ch Times∙). N∞kte°φ kritikovΘ nepochopili m∙j zßm∞r °eÜit p°φb∞h tak, aby skuteΦnost byla snem a sen skuteΦnostφ. V t∞ch snech vid∞li prßv∞ hlavnφ vadu knφ₧ky. Probuzenφm vojßka ze snu se pr² celß stavba tΘto pr≤zy zhroutφ. Tφm vφce m∞ bolelo, ₧e takto posuzoval knφ₧ku kritik, kter² jinak hodnotil romßn kladn∞ a prvnφ rozpoznal, ₧e ₧ivot v obrovitΘm dom∞ je podobenstvφm kapitalistickΘho sv∞ta, kdy₧ napsal: "Babyl≤nskß stavba Mullertonu ... to jako by byla chaotickß, Üφlenß a nesmyslnß stavba kapitalismu, hrajφcφ si z v∙le jedinc∙ nelidsky s osudy jedinc∙ i lidsk²ch zßstup∙..."

Takto to p°ece bylo komponovßno, beze snu se ₧lutou lamiΦkou v zajateckΘm barßku, do n∞ho₧ se hrdina znovu a znovu vracφ, nebylo by ani domu o tisφci patrech, kter² se musel nakonec ₧°φtit, aby se zajatec mohl probudit do skuteΦnΘho ₧ivota.

Je p°irozenΘ, ₧e jsem tohoto vydßnφ pou₧il k tomu, abych mφsty zastaral² sloh znovu osv∞₧il. I v druhΘm vydßnφ z∙stala jistß topornost z prvnφ verze knφ₧ky, v nφ₧ autor mßlo zkuÜen² stßle jeÜt∞ zkouÜel sv∙j nßstroj. Mnohde zastaral slovosled, mnohΘ, co platilo jen da≥ svΘ dob∞, se stalo archaismem. Mφsty bych byl nejrad∞ji nemilosrdn∞ Ükrtal celΘ odstavce a znovu si je vybßjil, jak se mi hrnuly neodolateln∞ novΘ obrazy, ale zdr₧el mne od tohoto poΦφnßnφ nejen respekt k sazeΦi, ale i respekt k tomu, co jsem tehdy napsal - a tak a¥ to z∙stane!

Byly zachovßny a snad jeÜt∞ zd∙razn∞ny vÜechny grafickΘ ·pravy v textu, jak se objevili v prvnφm a jak byly p°evzaty do druhΘho vydßnφ. Ty rßmeΦky, titulky, firmy, nßpisy, hlasy a vyhlßÜky jsou dnes neobvyklΘ, ale jß si nedovedu p°edstavit "D∙m" bez nich. Je v tom sφla evokace i kouzlo naivnosti. Je v tom tajnΘ p°ßnφ autorovo, aby i pφsmo pomßhalo vytvß°et atmosfΘru, provokovalo, pohrßvalo si, biΦovalo a spolup∙sobilo k rozletu fantazie. A prßv∞ pφsmo k tomu dopom∙₧e mnohdy lΘpe ne₧li Üpatnß ilustrace.

Uv∞°il-li Φtenß° autorovi, uvφtß ka₧d² odrazov² m∙stek do nejstrm∞jÜφch poloh fantazie. Existuje vzßjemnß ·mluva mezi autorem a Φtenß°em: Uv∞° mi, na nic se neptej a poletφme!

Jan Weiss