Kopírování CD a DVD diskůKopírování CD a DVD disků
Mezi softwarovým průmyslem a kopírujícími piráty se vede neúprosná válka. Za této situace se mnoho „obyčejných“ uživatelů ptá, co vlastně mohou kopírovat. Pokusíme se tuto problematiku objasnit.
Než začnete nakládat s DVD nebo CD jakýmkoliv způsobem, je třeba si uvědomit, že velkokapacitní nosič tohoto typu může obsahovat díla chráněná autorským zákonem. To mohou být zvuková, obrazová nebo zvukově-obrazová díla – nejčastěji filmy nebo písničkové klipy, ale také fotografie a počítačové programy. Podle nového autorského zákona č. 121/2000 Sb. (dále jen AutZ) platí, že předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. To se tedy týká v našem případě zejména děl audiovizuálních, u nichž bez dlouhého uvažování raději předpokládejme, že jde o dílo splňující výše uvedené podmínky, a tedy chráněné autorským zákonem.
Chráněny jsou podle AutZ také počítačové programy, jsou-li původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. A konečně jsou chráněny také databáze, které jsou způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem. Tedy s výjimkou „opsaných“ programů a databází opět prakticky všechny.
Autorský zákon umožňuje zhotovení kopie takového díla (přesně řečeno jeho rozmnoženiny) bez souhlasu autora nebo majitele autorských práv pouze pro osobní potřebu. Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, přičemž rozmnoženina zhotovená pro osobní potřebu nesmí být použita k jinému účelu; to neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze, přičemž pouze u počítačového programu si můžeme zhotovit záložní rozmnoženinu, je-li to potřebné pro jeho užívání.
Z právního předpisu tedy vyplývá, že audio CD disky a DVD videa smějí být kopírovány pro osobní potřebu, i když ani to se nositelům autorských práv moc nelíbí. Zdůrazňuji ale, že pouze pro osobní potřebu, což značí pro potřebu mojí jako fyzické osoby, maximálně pak pro použití v kruhu osob mně blízkých. Mohu tedy zkopírovaný film pustit svým přátelům, kteří přijdou na návštěvu, ale jakmile se objeví kopie v prodeji nebo jsou jakkoliv prezentovány na veřejnosti (včetně zpřístupnění na internetu), jedná se o porušení autorského práva. Jakmile by ovšem měla i tato rozmnoženina sloužit pro podnikání či jinou výdělečnou činnost, případně by se mělo dílo předvádět na veřejné produkci (na firemním večírku nebo školní akci, v restauraci apod.), pak jde již o užití nepřípustné.
I když zákon okopírování pro osobní potřebu umožňuje, v poslední době se výrobci pokoušejí prosadit, co je už u DVD dávno běžné, ochranu proti kopírování jako CSS nebo Macrovision, která kupci brání ve zhotovování kopií (a to i v podstatě zákonných). Naskýtá se problém jednak technický, jednak právní.
Doposud byla každá ochrana proti kopírování po krátké době rozluštěna. Kopírovací programy (jako jsou DeCSS) zdolají ochranné systémy a umožní spotřebiteli vyrobit jemu podle práva náležící soukromé kopie. Avšak zákonnost použití takovéhoto softwaru je velmi sporná.
V autorském zákoně totiž najdeme ustanovení, podle kterého do práva autorského neoprávněně též zasahuje ten, kdo vyvíjí, vyrábí, nabízí k prodeji, pronájmu nebo půjčení, dováží, rozšiřuje nebo využívá pro dosažení majetkového prospěchu poskytováním služeb nebo jiným způsobem pomůcky zamýšlené k odstranění, vyřazení z provozu nebo omezení funkčnosti technických zařízení nebo jiných prostředků k ochraně práv. Přitom za jiné prostředky se považují jakýkoli postup, výrobek nebo součástka vložené do postupu, přístroje nebo výrobku, jež mají předcházet, omezit nebo zabránit neoprávněnému zásahu do práva autorského k dílu, které je zpřístupňováno jen s použitím kódu nebo jiným způsobem umožňujícím odkódování. Dále platí, že neoprávněným zásahem do práva autorského je i odstranění nebo změna jakékoli elektronické informace o identifikaci práv k dílu, jakož i rozšiřování rozmnoženin díla včetně jejich dovozu a sdělování díla veřejnosti, u nichž byly elektronické informace o identifikaci práv k dílu odstraněny nebo pozměněny bez svolení autora.
Používání, či dokonce prodej kopírovacího systému (DeCSS) je tedy podle autorského práva ilegální. Není tedy zakázáno kopírování CD a DVD disků, ale používání ilegálního kopírovacího softwaru, odstraňujícího omezení daná výrobcem.
Existuje tedy zdánlivý rozpor mezi ochranou soukromí, tedy i soukromí činit kopie děl pro osobní potřebu, a ochranou hospodářskou, kterou výrobci, resp. majitelé autorských práv realizují uvedenou kryptografickou či podobnou ochranou. Je ale třeba mít na paměti, že právo volného užití díla pro osobní potřebu je spíše excesem z autorskoprávní ochrany, a tedy pokud se rozhodne výrobce nosič chránit, je to ochrana jeho oprávněných zájmů, a nelze tedy požadovat např. u Ústavního soudu, aby nařídil odstranění ochrany. Navíc zákaz používání nekalých pomůcek formulovaný v AutZ je absolutní, vztahuje se tedy i na tuto situaci.
Pokud by navíc někdo šířil informace, jak ochranu prolomit, mohlo by to být považováno i za porušení obchodního tajemství.
Obzvláště oblíbenými kandidáty na kopírování jsou hry na CD nebo DVD discích. To jsou již ale počítačové programy, které jsou v autorském zákoně samostatně zmíněny a obzvláště chráněny. Pro kupce to znamená, že jakékoliv kopírování – tedy i pro soukromé použití – je zakázáno. Přípustná je pouze jedna – opravdu jen jedna – zálohovací kopie. Tato kopie by měla sloužit výhradně jako pojistka pro případ ztráty nebo poškození originálního datového nosiče. Není možné ji tedy nikomu a za žádných okolností poskytnout ani ji provozovat na druhém počítači.
V případě podezření na nelegální nakládání s autorskými díly, např. v podobě CD a DVD, nelze vyloučit provedení domovní prohlídky nebo prostor určených k podnikání. V prvním případě na základě souhlasu soudu, v případě druhém stačí souhlas státního zástupce.
Pokud se najdou při domovní prohlídce ilegální kopie, jsou okamžitě zabaveny jako důkazní materiál. Může ale dojít i k zabavení počítačů, i když by nemusely být zabaveny natrvalo. Pokud nebyly nezákonné kopie prodávány, má postižený velkou šanci dostat svůj počítač jednoho dne zpět, protože státní zástupce nemůže vycházet z toho, že hardware byl nakoupen za prostředky získané z prodeje nezákonných kopií. Ale pokud bude přesvědčen, že počítač sloužil podstatným způsobem k porušování zákona, může v rámci obžaloby navrhnout jeho propadnutí čili o něj můžete přijít definitivně a bez náhrady.
Pokud pachatel obchodoval s nezákonnými kopiemi, může se to ještě pěkně prodražit.
Vlastník autorských práv může požadovat po narušiteli licence náhradu škody.
Ta by vycházela z ušlých příjmů, ale nemusela by se omezovat pouze na ně, pokud
by bylo prokázáno způsobení nějaké další, například i nemateriální škody.
