Použité standardy a identifikace stavebních objektů

Zde se dočtete o tom, proč je pro identifikaci domů použito číslo domovní a ne orientační a k čemu slouží kód části obce. Je zde uveden odkaz na stránky, na kterých najdete všechny stavební objekty ČR včetně všech identifikačních údajů doručovací adresy apod.

Program v maximální možné míře používá standardy Úřadu pro veřejné informační systémy (bývalý Úřad pro státní informační systém, budoucí Ministerstvo informatiky), zvláště pokud se týká geografických údajů a osobních údajů.

V těchto Standardech však došlo k určitým změnám: Ve Věstníku Úřadu pro veřejné informační systémy, ročník II (2001), částce 2 jsem si například všiml, že nyní předávací adresou na stavební objekt není složený datový prvek skládající se ze tří datových prvků Kód části obce - Typ čísla domovního - Číslo domovní, jako tomu bylo u standardů ÚSIS, ale jednoduchý datový prvek Kód stavebního objektu.

Zde si dovoluji ocitovat zveřejněný standard ÚSIS pro předávací adresu.

Trochu mi vadí rychlá změna standardu. Standardy by měly být konzervativní, proto jsou to standardy. Norma pro metrický závit je pěkně vousatá a právě proto dobře slouží. Stejně jako norma rozteč kolíků v zásuvce.

Možná, že byl dobrý důvod ke změně standardu - třeba se ukázalo, že se vyskytuje více případů, kdy v téže části obce bylo více domům přiděleno popisné číslo. Pro naše účely myslím postačí původní standard ÚSIS. Je to snadnější pro pořizování: Pracujete s několika málo částmi obce a těm snadno zapíšete jejich šestimístný kód. Pro domy pak nastavíte (inteligentním kombem) odkaz na část obce, zapíšete číslo domovní a máte dům jednoznačně identifikovaný v rámci celé ČR.

Měl bych asi vnésti více světla do pojmů. Tak tedy: Předávací adresa na stavební objekt slouží k předávání dat, týkajících se stavebních objektů, mezi informačními systémy. Stavebním objektem rozumnějí standardy stavbu označenou jednotlivým číslem popisným nebo evidenčním (souhrnný název pro obě čísla je číslo domovní).

To, zda jde o číslo popisné či evidenční, udává datový prvek typ čísla domovního.

Každý stavební objekt je označen právě jedním číslem (popisným nebo evidenčním) a v rámci části obce se vyskytuje pro každou dvojici (typ čísla domovního, číslo domovní) nejvýše jeden stavební objekt, který je touto dvojicí označen.

Šestimístný číselný kód části obce jednoznačně identifikuje část obce v rámci celé ČR.

Z toho je patrno, že trojice Kód části obce - Typ čísla domovního - Číslo domovní by měla jednoznačně identifikovat stavební objekt v rámci ČR, což se výborně hodí pro předávání dat: Dejme tomu, že kromě mého software zakoupíte ještě jiný, řešící jinou část Vaší evidence týkající se správy domů. Profesionální správce jistě ocení, když si budou oba informační systémy schopny vyměňovat data. Podle mých zkušeností bývá často kamenem úrazu jednoznačná identifikace záznamů, kterých se (vstupní) data týkají: Pokud má být například do dat zařazena pohledávka, nestačí udat výši částky. Je třeba také jednoznačně identifikovat dlužníka a uvést údaje o tom, jak pohledávka vznikla. Na formátu je třeba se dohodnout, přijímající strana zpravidla řekne, keré údaje bude k identifikaci požadovat (má téměř právo veta) a vyjednávání velmi urychlí, budou-li se obě strany pokud možno držet standardů.

Nepodceňujete to: Je to kategorický imperativ. Důsledky zásady jednoznačné identifikace už proběhly médii (i když, proboha, s nimi nemám nic společného). Šlo o případy soudní exekuce u nesprávného Nováka (omlouvám se všem Novákům).

Odhaduji, že mnou použitá identifikace pomocí kódu části obce a čísla domovního bude přibližně stejně spolehlivá, jako identifikace osob rodným číslem. Při kupónové privatizaci se prý ukázalo, že i v rodných číslech se vyskytují duplicity - inu, jsme chybující lidé.

V mnohých městech (nikoli ve Zlíně) bývají domy kromě čísel popisných označovány také číslem orientačním. Všiml jsem si, že řada mých potenciálních zákazníků uvádí pouze číslo orientační. Pro doručování je to v pořádku - doručovatel ví, kam zásilku donést. Pro evidenci však bude profesionální správce potřebovat číslo popisné, protože číslo orientační se pro jednoznačnou identifikaci stavebních objektů nehodí: Některé stavební objekty je nemají vůbec, některé jich mají více a naopak, existují orientační čísla, která jsou společná více stavebním objektům. V územně identifikačním registru jsem dokonce našel stavební objekt, který má dvě doručovací adresy, lišící se ulicí, číslem orientačním a dokonce i PSČ. Z toho je vidět, že ulicí a číslem orientačním jsou označovány spíše vchody do stavebních objektů, než objekty samotné a hodí se pro pošťáky, saniťáky, hasiče, atd. a každého, kdo jde po ulici a chce najít určitou adresu. Čísla orientační nejsou určena pro identifikaci objektů při jejich evidenci, program Porter však umožňuje uchovávat v záznamech o domech i čísla orientační.

Pokud budete znát obec, ulici a číslo orientační a nebudete znát číslo popisné (popřípadě ani část obce), pomůže Vám Územně identifikační registr adres, který vede Ministerstvo práce a sociálních věcí. Můžete si zde najít kódy částí obce svého města a vyhledat stavební objekt podle údajů, které o něm víte. Takže nemusíte znát úplnou adresu stavebního objektu - stačí takové údaje, abyste dostali rozumě velký výběr a poznali, o který objekt jde a zde se o něm dozvíte všechny identifikační údaje, včetně kódu stavebního objektu a úplné doručovací adresy.

Také typy a délky osobních údajů jsem v projektu navrhl podle Standardů ÚSIS.

Ovšem, doručovací adresu osob můžete klidně dále uvádět pomocí ulice a čísla orientačního: Všimněte si, že výše se píše o identifikaci stavebních objektů - to je důležité zejména pro profesionální správce, který jich spravuje mnoho. Pokud Váš obchod poroste, zmatky v identifikaci by Vám mohly znepříjemnit život a nakonec se stát překážkou růstu.

Pokud spravujete jeden dům, tak to samozřejmě oželíte.

Poznámka: V informačních systémech lze v podstatě rozlišit tři druhy identifikačních údajů:

• interní. Identifikační údaje pro odkazy mezi záznamy uvnitř informačního systému - je použita technologie "náhradního klíče" - surrogate key. Tyto údaje nevidíte, protože jsou pro Vás nezajímavé. Vyjímečně si však lze představit, že by mohly být použity i externě.
• pro obsluhu - jména, názvy
• pro předávání dat mezi informačními systémy - sem patří kódy podle standardů, apod.

Některé údaje sloužící k předávání dat mezi informačními systémy jsou tak rozšířené, že jsme si na ně zvykli a vnímáme spíše jako údaje pro obsluhu. K návyku zřejmě dojde tam, kde jde o hmotné konktrétní entity (tak vnímáme číslo popisné, PSČ, rodné číslo, apod.).