Verze 1.2.37 až 1.2.38

Problematiku fondu oprav považuji za poměrně vyřešenou a uzavřenou.

Vyúčtování je také vyřešeno, (pořízení podkladů, procesy související s rozúčtováním i základní sestavy jsou připraveny od první uvolněné verze) ale prezentace jeho výsledků byla zatím poměrně strohá. Proto se nyní několik měsíců budu věnovat rozvíjení a pilování presentace výsledků rozúčtování nákladů.

Dále byly provedeny některé úpravy formuláře pro pořízení hromadného odečtu bytových měřidel: Hromadné odečty nyní nejsou řazeny sestupně, ale vzestupně, avšak při spuštění formuláře se ukazatel záznamu nastaví na poslední záznam (tedy záznam o nejčersvějším hromadném odečtu) a je aktivována karta pro rychlý přesun místo obvyklé karty pro úpravy. Na kartě pro úpravy je pod mřížku s odečty umístěna trojice ovládacích prvků, s jejichž pomocí lze pořídit většinu záznamů o odečtech pouze s klávesami 0 až 9, desetinné čárky a klávesy <Enter>. Odečty měřidel, které budou sloužit jako konečné odečty, nejsu k dispozici dříve, než na konci roku a nelze je proto ani dříve zaznamenat. Nelze se vyhnout tomu, aby jejich pořízení spadalo do hektického období vyúčtování, a proto jsem se je snažil co nejvíce usnadnit.

Do verze 1.2.37 je nově zařazen formulář "Rozúčtování nákladů a jednotky". Zatímco formulář "Prohlížení rozúčtování nákladů" Vám odpoví na otázku "Jak byly rozúčtovány náklady vybrané zúčtovací jednotky?", tento formulář Vám odpoví na otázku "Jaké náklady připadly na danou jednotku?", včetně postupu výpočtů.

Před více než rokem (12. října 2001) vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj Vyhlášku č. 372/2001 Sb. Rok 2001 bude prvním rokem, který bude rozúčtován podle této vyhlášky. Rozúčtování je poměrně složité, vyhláška totiž pracuje s příliš mnoha vstupními veličinami. Připadá mi to tak, že ten, kdo tuto vyhlášku psal, silně zjednodušil model reality. Zapomněl například, že během zúčtovacího období může proběhnout více odečtů, než jeden na začátku a jeden na konci a že se v téže zúčtovací jednotce, někdy dokonce v téže jednotce, mohou vyskytovat v jednom zúčtovacím období období náměry, neměřené spotřeby, i spořeby, jejichž náměr byl zmařen. Na takto zjednodušený model reality pak autor vyhlášky aplikoval řešení situací s dodatečnou složitostí.

Například spotřební složka nákladů na ohřev a náklady na vodu (§5) se rozúčtují podle náměrů (§5 odst. 4), podle průměrného počtu osob (§5 odst. 6), nebo podle plochy (§5 odst. 7, 9). Vzhledem k tomu, že v jediné zúčtovací jednotce v jedniném zúčtovacím období se mohou vyskytovat jevy podmiňující použití všech v předchozí větě zmíněných odstavců, nabývá rozúčtování na složitosti.

Přesto se mi podařilo tuto vyhlášku implementovat, a to dokonce bez takového zjednodušení modelu reality, které by bránilo řešení situací, které mohou dle mých bezmála desetiletých zkušeností nastat (od roku 1993 se zbývám softwarovým řešením správy bytů). Rozúčtování podle výše zmíněných tří kriterií jsem uspořádal hierarchicky.

Při aplikaci vyhlášky je ovšem třeba také užít rozumu: Například tam, kde byl zmařen náměr pouze za část zúčtovacího období, je nutno (u vody a ohřevu alikvotně, u otopu podle koeficientů klimatické náročnosti) upravit příslušnou část spotřební složky nákladů na tuto část období ku celému zúčtovacímu období. Můj program to dělá.

Rozumu je třeba užít také při aplikaci §6 odst. 1: Připusťme, že tam, kde nelze stanovit, která část tepla v zúčtovací jednotce připadá na otop a která na ohřev, připadne 60% na otop a 40% na ohřev, ale to určitě neplatí v červenci a srpnu. Předpokládám, že autor měl na mysli zúčtovací období trvající celý rok, i když v §2 písm. h připouští i zúčtovací období kratší. Ve výpočtové metodě implementované v programu jsem použil vzorec vycházející z předpokladu, že zatímco spotřeba tepla pro ohřev TUV se během roku příliš nemění, spotřeba tepla pro otop je rozložena podle koeficientů klimatické náročnosti období (takže například ve výše zmíněných letních měsících připadá 100% spotřebovaného tepla na ohřev TUV). Dále jsem vyšel z předpokladu, že celkový poměr spotřeby pro otop a ohřev za celý kalendářní rok je určen §6 odst. 1 vyhlášky. Z této soustavy rovnic o dvou neznámých mi vyšel vzorec pro libovolnou část roku, který jsem pak implementoval v programu.

Další výhradu mám k §6 odst. 5b.

• Zaprvé je celý §6 odst. 5 chybně uveden: k rozúčtování základních složek při stěhování přece nemusím znát náměry. A znám-li je, pak, doslovně vzato bych §6 odst. 5 nemohl k rozúčtování základních složek použít.
• Zadruhé a hlavně: Ví někdo, co znamená termín počet dní otápění? Ve vyhlášce tento termín definován není. Kolik minut musí kotel topit nebo kolik GJ musí spotřebovat, aby určitý den byl započítán do počtu dnů otápění? Kde bere ator vyhlášky jistotu, že tento údaj je vždy k dispozici? Den otápění v měsíci květnu má stejnou váhu, jako den otápění v lednu? Navíc aplikace tohoto ustanovení by bránilo racionalizaci: Počet dnů otápění ani dny otápění (třeba jako kalendářní intervaly) se jinde ve vyhlášce nevyskytují, než právě při změně konečného spotřebitele. Chtělo by o Ocamovu břitvu! Já jsem ji použil a základní složku nákladů na otop v případě stěhování rozúčtovávám tak, jak uvádí §6 odst. 5 v písmenu a), tedy podle skutečné klimatické náročnosti příslušných částí zúčtovacího období.

Uvažuji o tom, že na Internetu zveřejním kompletní analýzu Vyhlášky 372/2001 Sb. a způsob aplikace a informaci o implementaci v mém programu jako seriál.