SφdliÜt∞ 2002
| |
P°i svΘ nßvÜt∞v∞ Prahy po°φdila Radka n∞kolik fotografiφ na pra₧sk²ch sφdliÜtφch. Zdenk∙v text, kter² naleznete pod nimi, byl inspirovßn t∞mito fotografiemi. Nenφ ale (jen) o nich.
|
M∞l jsem to Üt∞stφ, ₧e jsem vyr∙stal na rozhranφ Äi₧kova a Vinohrad, v mφst∞, kterΘ m∞lo lidskΘ dimenze a
p°irozenou kontinuitu. Na Vßclavßk se chodilo p°es R²grßk a p∞Üky s kopce to byla slabß Φtvrthodinka. Pro
mlΘko a housky se chodilo k panφ èvarcovΘ do mlΘkarny v sousednφm dom∞ a pro deset deka bramborovΘho salßtu a
dva rohlφky k panφ StejskalovΘ hned vedle. Tßmhle v tom okn∞ naproti bydlel pan Jelφnek, kterΘmu d∙m d°φve
pat°il a ta korpulentnφ dßma, co se p°ed nφ nesm∞lo nadßvat na pom∞ry a co nem∞la rßda bigbφt byla soudru₧ka
╚audrovß a bydlela v tomhle dom∞ v pßtΘm pat°e. NaÜinec si musel dßvat pozor na to, co d∞lß a °φkß, nebo¥
jinak veΦer u₧ cel² d∙m v∞d∞l, ₧e ten BakÜtajn∙ sφgr zas po mal²m Novotn²m ze sedumadvacφtky hßzel blßtem a pak se servali jak kon∞. SφdliÜt∞ se tehdy teprve stav∞la.
Koncem Üedesßt²ch a pak v sedmdesßt²ch letech zaΦala mizet pole a plßn∞ kolem Prahy a na jejich mφst∞
vyr∙staly dlouhΘ a vysokΘ bloky Üediv²ch krßlφkßren. VyvolenΘ mladΘ pßry koneΦn∞ dostaly mo₧nost opustit
p°epln∞nΘ malΘ byty ve star²ch Φtvrtφch a ₧φt ve svΘm a po svΘm, podniky v∞Φn∞ hladovΘ po pracovnφch silßch
mohly mimopra₧sk²m nabφdnout "stabilizaΦnφ" byt, bylo kam p°esunout nßjemnφky z demolovanΘ starΘ zßstavby
Äi₧kova a dalÜφch Φtvrtφ. Novostavby se tak zaplnily pestrou sm∞sicφ obyvatel, kte°φ se neznali a Φasto m∞li
spoleΦnΘ jen mφsto, kam chodili p°espat. NormalizaΦnφ atmosfΘra velela k obez°etnosti a uzav°enosti p°ed
cizφmi, voln∞ cestovat se dalo jeÜt∞ tak k Baltu, na Balaton nebo k ╚ernΘmu mo°i a tak vznikal nov² ₧ivotnφ
styl: veΦernφ sledovßnφ serißlu v televizi za zav°en²mi dve°mi svΘho bytu a v pßtek sednout do auta, znamenφ
blahobytu, Φekajφcφho od pond∞lka na svou p°φle₧itost, a odjet na chatu Φi chalupu, kde za ₧iv²m plotem m∙₧ete
zkusit najφt alespo≥ trochu soukromφ a vym∞nit sadu zvuk∙, dolΘhajφcφch k vßm ₧alostn∞ izolovan²mi st∞nami a
Üachtami panelßk∙, za n∞co jinΘho. A v ned∞li veΦer zase zpßtky do rozbahn∞n²ch sφdliÜ¥, p°i jejich₧ v²stavb∞
byly hlavnφmi kritΘrii poΦet byt∙ a cena. Domy pat°ily stßtu a co bylo venku, za dve°mi jejich bytu, obyvatele v∞tÜinou nezajφmalo. A¥ se stßt starß.
U₧ v tΘ dob∞ se sφdliÜt∞ stala nßm∞tem pro mnoho fotograf∙, kte°φ zachycovali ₧eny ov∞ÜenΘ nßkupnφmi taÜkami, vlßΦejφcφ koΦßrky hlubok²m bahnem a lou₧emi na pozadφ uniformnφch panelßk∙. Uplynulo t°inßct let od zlomu, kter² znamenal urΦitou zm∞nu ve sm∞ru v²voje spoleΦnosti, a najednou nßm tu n∞kdo p°eklßdß sΘrii fotografiφ sφdliÜ¥. No, tohle p°ece znßme, to u₧ tu vÜechno bylo, koho m∙₧e jeÜt∞ zajφmat tohle banßlnφ tΘma. Nenφ to tak. Fotografie mohou b²t podobnΘ, jejich poselstvφ vÜak je jinΘ a snad jeÜt∞ d∞siv∞jÜφ, ne₧ p°ed Φtvrt stoletφm. MnohΘ se ve spoleΦnosti obrßtilo k lepÜφmu, mnohΘ negativnφ jevy vÜak p°etrvßvajφ, nab²vajφ nov²ch dimenzφ. Autorka ₧ije ji₧ n∞kolik let v zahraniΦφ a tak je vnφmav∞jÜφ k tomu, co
nßm zevÜedn∞lo a co bereme jako samoz°ejmost a mnohdy ani nevnφmßme.
ZvolenΘ ΦernobφlΘ podßnφ oproÜ¥uje fotografie od ruÜiv²ch vliv∙ a podtrhuje neut∞Üenost nßm∞tu. Perspektiva Üiroko·hlΘho objektivu umo₧≥uje zasadit objekty do kontextu a poskytuje autorce alibi: nenφ to umn∞ naaran₧ovan² vytr₧en² detail, skuteΦn∞ to tam takovΘ je. SφdliÜt∞ v RadΦin∞ podßnφ je opuÜt∞nΘ, vylidn∞nΘ. Vidφme lidskß obydlφ, majetek obyvatel a d∙sledky jejich Φinnosti, ale nikoho, kdo by tomu vÜemu dßval smysl. A pokud ji₧ n∞koho potkßme, pak jen proto, aby jeho p°φtomnost dokreslila obludnost prost°edφ.
Tramvaj bez cestujφcφch, stejnß jako p°ed t°iceti lety, otev°e svΘ dve°e a vyplivne nßs uprost°ed kulis,
p°ipraven²ch pro staronov² Orwell∙v p°φb∞h. Ohrady a zdi s roztrhan²mi plakßty nßs nenechajφ ani rozhlΘdnout a s vydatnou pomocφ zßbradlφ nßs na₧enou ke shod∙m do podzemφ. P°ed sebou zahlΘdneme dv∞ opuÜt∞nΘ postavy, tak malΘ v moΦφ pßchnoucφ betonovΘ stoce na lidi, sp∞chajφcφ, aby co nejd°φve byly v bezpeΦφ mikrosv∞ta svΘho 3+1. Vystoupφme op∞t nad zem a p°ed nßmi se zaΦnou st°φdat obrazy. U n∞kter²ch nepoznßte, ze kterΘ doby pochßzejφ, na jin²ch je vid∞t zm∞na - je vÜak otßzkou, zda k lepÜφmu.
Zele≥, kterß p°e₧ila pravidelnΘ vßnoΦnφ post°i₧iny (spφÜe tedy pokradiny), za uplynulß desetiletφ p°ece jen povyrostla a odvßdφ pozornost od chßtrajφcφch dom∙. Ani voln∞ rozv∞ÜenΘ prßdlo ale nezakryje novinku, sv∞dΦφcφ o zm∞n∞ spoleΦenskΘho klimatu: m°φ₧e, uzavφrajφcφ lod₧ie v p°φzemφ a Φasto i v prvnφm pat°e.
V∙z, pamatujφcφ prvnφ obyvatele tohoto sφdliÜt∞, je materializacφ v²sm∞chu: Duch mφsta je nesmrteln²! Vytvo°ili jste n∞co, co ka₧dΘho, kdo sem vstoupφ, polapφ, semele a p°etvo°φ ke svΘmu obrazu, ani₧ by si toho vÜiml.
Absurdnφ parodii na d∞tskΘ h°iÜt∞ nakreslenou tu₧kou znud∞nΘho architekta ke slepΘ zdi domu nezachrßnφ ani navezen² pφsek. P°iv°ete oΦi a spφÜ ne₧ d∞ti zde uvidφte znud∞nΘho puber¥ßka s cigaretou, povinn∞ venΦφcφho rodinnΘho dalmatina. U₧ budeÜ, ty bestie?
Mineme smeΦku symbol∙ vlastnictvφ, Φekajφcφch jako p°ed lety jejich p°edch∙dci na svou vφkendovou p°φle₧itost a koneΦn∞ je tu nßÜ d∙m. Vchod je nositelem vφce informacφ ne₧ dokß₧e snΘst, zejmΘna vÜak tΘ, ₧e lhostejnost je chronickß. ┴, poÜta. Ne, nikdo nepφÜe. Zase jen samΘ reklamy. Znechucen∞ je odhodφme na zem pod schrßnky, u₧ je jich tam p∞knß hromada.
Vyjedeme v²tahem (fotografie snad nenφ ani t°eba, vÜichni ho znßme: pokleslß podlaha, sk°φpot, tabulky olßmanΘ a popßlenΘ cigaretami, st∞ny poÜkrßbanΘ nßpisy a symboly kosoΦtverc∙. Je nutnΘ vyjet o patro v²Ü ne₧ je t°eba, u nßs se neotevφrajφ dve°e) a koneΦn∞ jsou tu spßsnΘ dve°e se t°emi zßmky, ob²vacφ st∞na, sedaΦka a hlavn∞ televize. Te∩ u₧ samoz°ejm∞ vÜude barevnß. Ne₧ zatßhneme zßclony a usedneme p°ed ni, abychom o n∞kolik hodin stejn∞ jako p°ed dvaceti lety konstatovali "zas tam nic nebylo", shlΘdneme jeÜt∞ jednou na p°epln∞nΘ
parkoviÜt∞: Klika! Dnes se nßm poda°ilo p°ijet d°φv ne₧ ostatnφm a tak jsme p°eparkovali auto tak, ₧e na n∞j
vidφme z okna! Na tom velkΘm parkoviÜti na kraji sφdliÜt∞ nßm ho u₧ dvakrßt vykradli. No, ale te∩ hlavn∞ aby
nßm ho zase neod°el soused.
Exkurze by mohla konΦit nßsledujφcφ fotografiφ, ironickou h°φΦkou: Hrom aby do toho sφdliÜt∞! To by ale byla p°φliÜ jednoduchß zkratka. SkuteΦnost je krut∞jÜφ. Hezky rßno vstßt a celΘ znova: honem na tramvaj (tedy pokud pat°φte k t∞m, kdo "socißlku" pou₧φvajφ - co₧ rozhodn∞ nenφ "in"!) a zaΦφnß novΘ kolo nekoneΦnΘho p°φb∞hu o... ...o domov∞.
|