Úvodem svého článku chci vyjádřit poděkování všem, kteří se pokusili úkol splnit. Jsem opravdu rád, že tolik lidí vzalo úkol vážně a vyrazili do ulic (nebo tvořili doma). Prakticky všichni na prosincové pražské besídce domácí úkol měli a většina dokonce velmi podařený. Velmi mě také potěšilo, že když jsem šel večer „na kontrolu“, tak jsem potkal spoustu známých, kteří na splnění úkolu poctivě pracovali. Všem, kteří zadání splnili, patří můj velký dík. Ještě větší patří těm, kteří se svými výsledky veřejně pochlubili a vůbec největší těm, kteří mi je, jak jsem vás žádal, poslali e-mailem a přispěli tak ke vzniku tohoto článku.

Do oficiálního vyhodnocení úkolu přihlásilo 12 autorů celkem 50 fotografií. To je velmi úctyhodné číslo a bylo opravdu z čeho vybírat. Byl jsem upřímně rád. Potěšily mě zejména ty snímky, které nebyly prvoplánové, ale které uvedenou symboliku skrývaly ve druhém nebo někdy i třetím plánu. Nyní k jednotlivým autorům (abecedně):

Pavel Baudyš

Pavel nám poslal sérii ohňových efektů, které předváděli čerti na Staroměstském náměstí. Z fotek je jasně patrné to, co čeká každého z nás, kdo se dostane do pekla – hra s ohněm. Možná je to také varování pro současnost – nehrajte si s ohněm nebo se spálíte. Zároveň je na nich vidět (resp. není), že čerti jsou bytosti mystické a není jednoduché je zachytit tak, aby byla poznat jejich podoba. Každopádně jsou ty fotky velmi efektní a rozhodně dokreslují atmosféru tohoto svátku. Svoji sérii Pavel doplnil ještě efektním snímkem Mikuláše, který také nechce zjevit svoji tvář a je „magicky rozostřen“ a humorným snímkem, kdy anděl, Mikuláš a čert fotografují – asi také plní náš domácí úkol, ale bohužel nestihli včas poslat svoje výsledky.

Tomáš Cihelka (Tobík)

Tobík neměl lehký úkol. Musel zůstat dlouho v práci a tak první, druhou ani třetí vlnu čertů a Mikulášů nestihl. Přijel domů pozdě v noci, ale ani to ho neodradilo od pokusu domácí úkol splnit. Připravil si tedy fotoaparát a číhal, jestli se ještě někde nějaký ten čertík neobjeví. Nakonec se mu jeho čekání vyplatilo. Vyfotil Mikuláše právě v okamžiku, kdy opouští prostor, který osvětluje pouliční lampa. Určitě ho na přiloženém snímku poznáte podle jeho typické čepice. :-) Ani tady ale nedopřál našemu reportérovi, aby byla zachycena jeho pravá tvář. Autor se omlouvá za technickou kvalitu, ale ve výhledu mu ještě bránila síť proti hmyzu - snímek je tím pádem lehce rozostřen a nejsou tedy vidět všechny Mikulášovy detaily. :-)

Jan Hlinák

Honza přistoupil k úkolu trochu jinak – místo toho, aby honil cizí čerty a Mikuláše po ulici, tak si řekl, že si postavy udělá svoje vlastní. Je samozřejmě otázkou, nakolik jsou zobrazené role skutečné (zda je chlapec skutečný andílek, jestli je Radka opravdu taková čertice a jestli tatínek je tím Mikulášem, který ostatním vždy jen rozdává dárečky). Toto ale necháváme stranou. Každopádně se tady poprvé setkáváme s čertem-ženou (ale ne naposledy, jak bude vidět dále), což možná obsahuje nějakou skrytou symboliku (znáte to: Kam čert nemůže, ...). Také zde poprvé vidíme bytostem do tváře a dokážeme je tak pro příště snadno identifikovat...

Jiří Charvát (Luky)

Lukymu se podařilo zachytit Mikuláše ve fázi příprav na večerní show. Je vidět, že ještě není kompletně připraven a zrovna si dává pauzu před večerním „soubojem“ se zlobivými dětmi. Už je ale vidět, že svoji tvář stihl zakrýt a zamaskovat tak, že bychom ho asi normálně nepoznali. Rouška noci nakonec skryje i ty zbývající detaily. Jinak mi tahle fotografie připomněla takovou tu „výchovnou“ reklamu na kouřícího Mikuláše, který místo rozdávání dárečků vykrádá banku. Ale to asi neměl Luky přímo na mysli...

Jarka Jelínková

Jarka je druhou, u ktere se objevují snímky čerta-ženy. Navíc tu máme první snímek skutečného obřadu, kdy se nějaký nešťastník zpovídá ze svých hříšných činů. Je otázkou, jestli se onen školák nakonec obhájil, dostal podmínku nebo si ho odnesli. To už se v zachyceném příběhu bohužel neříká. Ale vzhledem k tomu, že se chlapec natahuje k Mikulášovi, tak bych řekl, že špatně nedopadl. Každopádně se akt odehrává ještě za světla, takže tady vlastně máme jakýsi „předvoj“ před hlavním večerním tažením. Jakmile postavy zakryje tma, změní se v ještě tajemnější a ještě strašidelnější, než je tomu ve dne...

Jakub Kencl

Jakub poslal reportáž o „řádění živlů“ v jeho rodině. Je z ní vidět, že jeho děti Eliška i Matýsek musely svoje hříšné činy splatit nějakou písní a je vidět, že jim to šlo velmi dobře, protože následně dostali očekávanou koledu. Čert na jeho snímku vypadá opravdu strašidelně, připomíná mi toho, který za mých dětských let strašil u nás. Podle všeho z něj šel opravdu strach (Eliška by to asi potvrdila...).

Jaromír Paleček (mir@)

Tak a máme tu první fotku, která nezobrazuje ani jednu z postav a přesto má s domácím úkolem hodně společného. Poznáte, co to je? Malá nápověda: má to něco společného s jednou dětskou říkankou. Pořád nic? Tak tedy: „Ententýky, dva špalíky...“.

Ono vůbec bylo těžké zachytit skutečné postavy na citlivý materiál. Když si vzpomenu na besídku, tak spousta lidí neměla tolik štěstí a přinesla fotky, na kterých je vidět jen jejich marná snaha čerta zachytit - vždy zachytili jen jeho stopu nebo následek jeho řádění. Když se podíváte na zbytek úkolů, zjistíte, že jen velmi málo z nich je skutečně přímočarým dokumentem zachycujícím anděla, Mikuláše či čerta v jejich klasické podobě.

Pavel Pola

Jak jsem už psal v úvodu, byl jsem kontrolovat plnění domácího úkolu na Staroměstském náměstí. Takže jsem si samozřejmě také vyfotil magické ohnivé kreace, ale celou cestu jsem si říkal, že už to není takové, jako to bývalo. Buď jsem zestárl, nebo zeslábly převleky (nebo obojí). Celou cestu jsem nepotkal žádného čerta, kterého bych se sám bál – a to dřív nebyl zase takový problém. Ten den jsme potkávali samé malé děti, ale pořádný čert nikde. Až v jednom okamžiku jsem ho viděl. Jen krátce, ale viděl. A toho jsem se opravdu bál. Rychle jsem ho tedy vyfotil a tady je výsledek. Jak vidíte, detaily v obličeji opět nejsou dvakrát rozeznatelné...

radka

radka poslala svoji verzi domácího úkolu, který se ale bohužel v USA moc nafotit nedá. Poslala tedy alespoň jednoho vedrem zmoženého Santa Clause, který zaslouženě odpočívá v Santiagu de Chile. Je to rozhodně ten nejexotičtější příspěvek k tomuto domácímu úkolu, který k nám do redakce přišel.

Karel Richtr & Arnwald

Pánové na to šli z druhé strany a poslali sérii „Ti, kterých už se dnes nebojíme“. Je z ní vidět, že ne všichni čerti jsou nesmrtelní, jak nám to neustále všichni vštěpují do hlavy, ale že jsou mezi nimi i tací, kterým nesmrtelnost jednoho dne dojde. Uvedená série dokumentuje jeden takový případ, kdy byl čert nalezen mrtev. Na dokumentu je vidět průběh vyšetřování a ohledání místa činu, včetně zajištění stop. Celá série byla fotografována policejní sestavou Pentagon Six TL + Flektogon 50 + blesk Metz.

Jan Seifert

Honza vzal zadání naproti tomu doslova a do písmene. Proto poslal tři níže uvedené snímky. Opět se zde setkáváme s čertem-ženou, kterou dokonce familiérně nazývá „Čertovka“. Asi se znají už z dřívějška. Rozhodně je to opět jiný a odlišný pohled na danou tematiku.

Zdeněk Tichý & Barborka

Zdeňkovi patří velké uznání. Na počest domácího úkolu totiž sestavil vlastní webovou stránku, na kterou umístil svoje výsledky. Zpracování pojal opět s kreativitou sobě vlastní. Najdete na uvedených snímcích Anděla, Miku(o)láše a Čerta? Další primát patří nejmladšímu účastníkovi - jak jste jistě poznali z přiloženého obrázku. Barborka je Zdeňkova pětiletá dcerka ;-). Maluje docela pěkně, viďte? Od tatínka je pěkné, že ji už od malička vede k tomu, že domácí úkoly je třeba plnit.

Pavel Kopřiva (Dundee) & Helena

Pavla jsem si nechal záměrně na konec. Ten totiž na besídce připomněl to, co je hlavním poselstvím Mikuláše - rozdávat radost a dávat malé i větší dárečky. Některé dary jsou ale na celý život a to je také Pavlovo poselství: Ať vám Mikuláš rozdává radost po celý život. Proto se svoji přítelkyní Helenou nafotili sérií tří snímků, kde právě Helena vystupuje v trojroli – nejprve jako něžný bílý andílek, pak jako svůdná černá čertice a nakonec jako Mikuláš – dárce toho nejcennějšího, co může žena muži dát. Uvedené snímky mohli všichni vidět na besídce a určitě uznáte, že byly více než povedené. Protože je náš prostor ale omezený, tak zveřejníme jen ten, který je nositelem onoho poselství. Vzhledem k tomu, že snímek Pavlovy přítelkyně není vhodný pro děti do 18 let, tak jej skrýváme a zobrazit si jej můžete kliknutím na tento link.

Pozn. red.: těsně po schválení článku nám do redakce dorazily originální snímky. Je nám opravdu ctí představit skutečnou práci Pavla a Heleny, kterou, jak jistě uznáte, pojali možná odvážněji, než Leslie Nielsen... :-)) Patří jim za to zvláštní dík.

Na besídce se sešla ještě řada dalších prací, které byly všechny výborné. Je jen škoda, že nám je autoři neposlali v elektronické formě, abychom je mohli zveřejnit. Každá za to stála. Snad tedy příště.

A co tomu říkáte vy? Jaký z uvedených snímků je podle vás nejlepší?

1    2    3    4    5 1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný

Ještě jeden příspěvek...	Pavel Pola	24.1.2003 23:47	[ reakce ]
[ zobrazit vše ]   [ přidat příspěvek ]   [ plné znění ]