|
... špatné počasí
| |
Nejsou jen hezké dny. Nesvítí vždycky slunce. Je ještě asi tisíc věcí, kterým říkáme „špatné počasí“. Na to všechno dohromady nadáváme a fotoaparát necháváme doma. Myslím ... vím, že je to chyba. |
| | Když se cesty ztrácejí... |
Můj děda, kterému jsem věnoval jeden z předchozích dílů tohoto cyklu, byl fotograf takříkajíc ze staré školy – fotografoval, jen když bylo hezky. Pokud tedy nesvítilo sluníčko, byla zima, pršelo nebo dokonce byla mlha, nechal aparát doma. Jednak proto, že by to bylo plejtvání filmem, a jednak také proto, že by se foťáku mohlo něco stát, kdyby třeba zmoknul. Říká se, že maminka a režisér mají vždycky pravdu. Dodal bych k tomu, že dědečkové zpravidla taky, ale zrovna v této otázce děda pravdu neměl. Stejný názor o tom, že se má fotografovat, jen když je sluníčko, má dlouhý zástup lidí, kteří fotopřístroj používají při stejných příležitostech jako sluneční brýle. Samozřejmě ani já nechodím fotografovat, když je průtrž mračen, ale... Na aparát a veškeré příslušenství je sice potřeba dávat zvláštní pozor, ovšem to je předmětem mnoha jiných článků v učených knihách a neméně učených článcích. Nechme je teď stranou. Vůbec se zde vlastně nezabývejme otázkou JAK, ale podstatnější otázkou CO a PROČ...
| | Když prší... |
Každý jistě pamatuje dovolenou, kdy celý týden – v horším případě dva – pršelo, byla mlha, zima, bylo – řečeno zkrátka jedním slovem – hnusně. K tomuto textu mě ostatně inspiroval nejen letošní podzim, kdy bylo převážně tak, jak je psáno v předchozí větě, ale také vzpomínka na jeden ne úplně dobrovolně vyslechnutý rozhovor na stanici tramvaje před výlohou minilabu: "My jsme letos ani nefotili, pořád bylo hnusně, mraky, vítr... A to Kája extra kvůli tomu móři koupil takovej ten drahej film ... jo ... ten kodak..." Katastrofa, že? Milá paní tedy nebude moci po zbytek roku „obšťastňovat“ své přátele snímky, z nichž mělo být patrno, že i to počasí bylo skvělé, když přece ten zájezd stál hříšný peníze... (Mimochodem, proč jsou ty peníze hříšné???) Ne, nebudeme se posmívat. Ale Kája si asi nikde nepřečetl, že lepší než modré vymetené nebe a polední slunce je podvečer nebo třeba oblaka. Dřív jsem tomu taky nevěřil. Když jsem kdysi dávno četl, že mlha je velmi fotogenické počasí, zdálo se mi, že se autor zbláznil. Pak jsem to zkusil a zpětně se mu omlouvám.
| | Když mrzne... |
Pomyslný Rubikon – nebo lépe řečeno jeden z mnoha Rubikonů – ve fotografii najdeme v okamžiku, kdy si troufneme dát na rady zkušenějších a přestaneme fotografovat v poledne, kdy si zkusíme, že špatné počasí je pravděpodobně lepší, zaručeně však zajímavější. Když chci v cizině dokonale modré nebe, zpravidla prší. A naopak. Krásné počasí k cestování nějak podvědomě patří. Ještě že se prodávají ty pohledy...! Ale někdy ani to ne. Byl jsem před pár lety na Slovensku v Bílých Karpatech. Bylo tak ošklivo, že každá získaná fotografie byla opravdová výhra. Pohledy neměli, protože jsme byli maximálně tak v konzumu. O to víc věcí se mi vybaví při každé fotografii, která třeba není dokonalá, ale její hodnota je spíše v tom, že přivolává vzpomínky. Proto jsem rád, že jsem neposlechl dědu, a přestože bylo ošklivo, fotografoval jsem. Takových příkladů mám hodně. Když je příliš krásně, dopadne to tak, že si nad snímkem vzpomenu hlavně na to, jak bylo hezky (nebo taky na hrozné vedro). Někteří jdou ještě dál. Mám známého, který fotografuje jen když je ošklivo - čím hůř, tím líp. Je to fotograf-filosof. Když je krásně, zavře se do komory a dělá fotky, při nichž mu je příjemně chladno, a já mu pak závidím, že některé z oněch snímků nejsou moje.
| | Když je prostě ošklivo... |
Nechci tímto říct, že bychom měli přestat fotografovat, když je krásné počasí. Naopak. Ale měli bychom zkoušet kombinovat to s fotografiemi počasí právě opačného. Obojí – zdá se – takto lépe vynikne. Obojí je totiž krásné. Stejně jako v „Rozmarném létě“ od Vladislava Vančury – nemusíme popisovat déšť; zkusme něco, co ten déšť připomene. Tento způsob léta... A tak dále. Ostatně ta knížka je vůbec nádherná, i když se v ní píše pořád o tom, že je nehezky – děje se přece tolik jiných věcí ... děje se to, že se nic neděje... Jednou (bohužel jen jednou!) jsem viděl cyklus fotografií nazvaný stejně jako Vančurova knížka. Nádhera. Autora neznám, ale to je jedno. Ta mlha mi otevřela oči, tak k čemu jméno, když už - díky onomu bezejmennému člověku, který fotografoval, když se to nemá - konečně aspoň trochu vidím...
 |
 |
| Když se ráno stmívá... |
Když... |
Když je špatné počasí, jsou venku jen lidé, kteří mají nějaký cíl. Když je ošklivé počasí, zpravidla přicházejí lepší nápady. Špatné počasí, to je: list v louži, zaběhnutý pes, promoklá holka kdesi na nádraží, hudba kapek a poezie kanálů, zvuk přicházející z mlhy a zase v ní mizející, mlha, která nekončí a nezačíná, nálada jako z knížky, lesklá dlažba a zpožděný vlak, teplo domova a odpolední lenost, rozečtená knížka a kočka na parapetu, čaj s rumem a nebo i bez něj, čas, kdy se i ráno stmívá a ještě mnoho dalšího. Špatné počasí jsou také: lepší, umyté barvy (někdy také žádné barvy...), promáčené boty, hospody, kde se ještě pořád topí v kamnech a kde nemají juke-box ani hrací automaty, vzpomínky na to, jak bylo onehdy hezky, kapky na okně ve věčném závodu shora dolů, návštěvy přátel, příchody a odchody někam či odněkud, přízraky a semafory utopené v kouřové mlze a fotky, které – když se nebojíme – budeme ukazovat známým a říkat jim, jak jsme při tom málem zmrzli... Špatné počasí je vlastně docela prima, i když na druhou stranu nutno říci, že všeho moc škodí.
| | Když je mlha... |
Zkuste si to. Vezměte s sebou deštník a někoho, kdo ho nad vámi bude při fotografování držet, vezměte své nápady a hlavně fotoaparát a jděte. Fotografujme špatné počasí! Třeba jen proto, že se nám dokonalé letní snímky budou zdát ještě hezčí. Nebo proto, že hezky má jen jeden význam (prostě svítí slunce a fotografují všichni), kdežto ošklivo může být nejmíň na sto způsobů (a fotografovat budete možná jen vy). Kdybych psal tento článek do společenského časopisu pro muže, mohl bych ještě dodat, že vaše fotografie budou zajímavé, čímž budete nepochybně zajímavý i Vy sám. Redaktoři časopisů pro muže se bohužel domnívají, že ženy nemají žádné koníčky, což je politováníhodný omyl. Fotografujte špatné počasí, ať jste žena či muž – zajímavé je to vždycky... Fotografujte špatné počasí, protože i přes tu mlhu, sníh či déšt je někdy paradoxně vidět dál a víc, jako je někdy více vidět se zavřenýma očima. Fotografujte špatné počasí. Fotografujme špatné počasí.
Použitá technika: Minolta Dimage 2300, Olympus OM 10 & OM 2000 (obj. Zuiko 50 mm f/1.8, 35-70 mm f/3.5-4.8), Praktica MTL 5 (Pentacon auto 50 mm f/1.8) a Nikon F65 (Voigtländer Ultragon AF 19-35 mm f/3.5-4.5 a Sigma AF 70-210 mm f/4.5-5.6).
|
