|
Bulharsko 2. část - Jeskyně Magura a Belogradčické skály
| |
Navštěvujeme Jeskyni Magura, město Belogradčik s pevností Kaleto a procházíme se Belogradčickými skalami... |
Pondělí 12.8. Jeskyně Magura a pevnost Kaleto
| | Plánek Magury |
| | Jeskyně Magura |
Ráno není ani památky po vytrvalém nočním dešti, vítá nás modrá obloha s bílými mráčky. Přestože je pondělí, jeskyně je otevřená. Daří se nám usmlouvat studentský vstup, ale i tak platíme 22 Leva (3 za osobu a 10 za anglický výklad). Jeskyně je dlouhá asi 1 km a má devět dómů. Z důvodů rekonstrukce osvětlení jsou přístupné pouze tři a v nich je bohatá krasová výzdoba. V rekonstruované části nám tak zůstávají schovány největší klenoty této jeskyně – hnědé nástěnné malby staré asi 3000 let. Pod východem z jeskyně leží Rabiško jezero. Jde o největší bulharské tektonické jezero s průzračně čistou vodou. Je domovem mnoha vodních ptáků a výbornou příležitostí k rekreaci.
 |
 |
| Rabiško jezero |
Belogradčik |
| | Pevnost Kaleto |
|
| | Brána pevnosti |
|
V Rabiše se delší dobu dohadujeme s jedním Bulharem, kudy vede správná cesta do města Belogradčik. Jsme tak nechápaví, že bere auto a jede s námi cca 300m, aby nám to na křižovatce ukázal.
To, že je zde minimum ukazatelů, to nás z míry nevyvádí. S čím ale máme problém je to, že když Bulhar řekne „naprávo“, má na mysli, že máme pokračovat rovně. 
| | Otakárek ovocný |
Nu což, na to, abychom si zvykli, máme měsíc, to by se nám i mohlo podařit. Do 20 km vzdáleného Belogradčiku přijíždíme brzy odpoledne. Město má 6000 obyvatel a rozkládá se v údolí pod pevností Kaleto. Tu postavili Římané, byla rozšířena v 7.-8. století, přestavěl ji v polovině 15. století sultán Mehmed II a nynější podoba vznikla při rekonstrukci na počátku 19. století. Pevnost se nachází mezi skupinou skal tvořenou slepencem.
Ta dodává tomuto místu tu správnou mýtickou atmosféru a připočteme-li nádherné rozhledy z vršků skal po pevnosti i okolí, určitě nebudeme litovat vstupného 2 Leva na osobu (studenti 1 Leva). Pevnost je otevřena do 16 hodin. Pro prohlídku a fotografování doporučuji počítat s nejméně dvěma hodinami. Na hradě poletuje spousta motýlů, když budete trochu trpěliví, krásně pózují.
| | Belogradčické skály |
|
| | Budoucí večeře |
|
| | Belogradčické skály |
Nad městem se táhne asi 10 km dlouhý pás Belogradčických skal. Jedná se o táhlý hřeben, ve kterém se vyskytuje několik míst se seskupenými skalními útvary ze slepence. Připomíná to naše skalní pískovcová města v Českém Ráji. Jedna skupina skal se tyčí přímo nad městem a mezi skalami jsou zbytky pevnosti Kaleto. Chceme si zde udělat okruh a tak se pokoušíme sehnat mapu skal. Bohužel neúspěšně. Pouze před pevností je neurčitá skica. Z té volíme asi 7 hodinový okruh po červeném značení. Blíží se večer, tak balíme batohy a vyrážíme na značený okruh. Protože se jedná o dosti suchou oblast, doplňujeme vodu na cestu z pítka před pevností. Značení je zpočátku červenomodré a dosti řídké. Cesta ale v podstatě kopíruje hřeben, takže není kam zabloudit. Občas se nám z louček mezi stromy otevírají výhledy na osamocené skalní útvary. Kromě této duševní „potravy“ a „žrádla“ pro fotoaparáty je zde spousta zralých ostružin, takže ani naše žaludky nepřijdou zkrátka. Ve vzdálenosti cca 2 hodiny chůze od Belogradčiku nacházíme palouček mezi stromy, v okolí je mnoho pravých hřibů a tak se shodujeme, že se jedná o to správné místo na rozbalení stanů. Následuje bohatá večeře aneb pravé hřiby na různé způsoby.
Úterý 13.8. Belogradčické skály
V noci se budím s pocitem, že mě něco kouše. Asi mravenec. Zaplácnu ho a pokouším se spát dále. Po chvíli mám podobný pocit znovu a to už je mi divné. Rozsvěcím baterku a strnu. To, co vidím, by nevymyslel ani scénárista těch největších hororů. Vidím mravenčí dálnici vedoucí od mezírky ve spojení zipů kolem nás k batohům a zpět. Mohutně přemýšlím co teď. 
| | Struktura skal |
| | Skalní tvary |
Všude je hluboká tma, takže vyhánět to množství mravenců ven nelze. Jít spát ven pod širák taky není řešení, protože je tu písčitá zemina a mravenci jsou tu téměř všude. Vzhledem k tomu, že mravenci ve stanu nejsou agresivní, uzavírám s nimi v duchu příměří ve stylu: když si vás nebudu všímat, tak si mě taky nevšímejte. Toto příměří je sice dodržováno lehce jednostranně, ale dá se to vydržet. Zbytek noci se s Káťou tiskneme uprostřed stanu na co nejmenší ploše. Noc nám připadá proklatě dlouhá, toužebně očekáváme první ranní paprsky světla. Sláva, jsou tady, začíná být vidět. Rychle vypovídáme uzavřené příměří a snažíme se stan a všechny věci odmravenčit. Přitom budíme druhý stan, kde je Václav s Verčou, kteří v klidu spali. Je na rozdíl od nás mravenci svou návštěvou nepoctili. Zjišťuji rozsah škod (v duchu jsem se připravil na nejhorší a odepsal veškeré jídlo) a dochází k největšímu překvapení. Ničeho se ani nedotkli. Pouze si pod našimi batohy začali stavět nové mraveniště. To se jim dařilo celkem úspěšně a než jsme je začali vyklízet, mohlo se jich k nám nastěhovat několik tisíc. U snídaně se z toho hrozného zážitku vzpamatováváme a už se tomu i pokoušíme smát.
Balíme batohy a pokračujeme dále. Červená značka se odděluje, my pokračujeme po modré. Zhruba 200 metrů před námi vidíme skalní město, ke kterému míříme. 
| | Belogradčické skály |
| | Belogradčické skály |
|
| | Netřesk horský |
|
Jediná překážka, zato dosti důkladná, je to, že se značka ztratila a místo ní tu vyrostlo neprostupné trnité akátové houští. To vzdoruje všem našim pokusům o průchod tak dlouho, až hlasujeme, zda se vrátíme zpět. Jímá mě hrůza při představě, že jdu takový kus pěšky, nechám se okusovat od mravenců a otočím se zpět, když mám cíl nadohled. To tedy za žádnou cenu. Sbírám v lese pořádné sukovice a vrhám se s nimi vstříc akátovým trnům. Souboj je dosti dlouhou dobu nerozhodný, občas objevím zarostlou modrou značku.
| | Rozhledna |
Během té půlhodiny, co si klestíme cestu, mne napadla asi tisíckrát myšlenka, zda bychom neměli zařadit mačetu do standardní cestovní výbavy. Nakonec vytrvalost vítězí, akáty se rozestupují a my vcházíme mezi skály. Jediné, čím jsem si naprosto jistý, je to, že tu před námi dlouho nikdo jiný nešel. Namáhavá cesta ale stála za to. Jsme v labyrintu skal roztodivných tvarů a velikostí. Struktura skal je takový hodně hrubý slepenec. Vypadá to na zpevněné štěrkové náplavy tvarované vodní erozí. Roste tu hodně netřesků a další skalničky. Nahoře na skalách nás kromě vynikajícího rozhledu čeká překvapení. Zánovní dřevěná rozhlednička. Její výskyt zde na nás vzhledem k akátové nepřístupnosti působí naprosto absurdně. No nic, jsme v zahraničí a podobných absurdit bude jistě ještě dost. Pobíháme nahoře po vršcích skal a hledáme, zda sem není ještě nějaká jiná přístupová cesta. Žádnou jsme nenašli, tak se vracíme zpět. Protože jdeme stejnou cestou, ubíhá rychle a brzy odpoledne jsme zpět v Belogradčiku u auta.
|
