|
Polná
| |
V dnešním tipu zavítáme do jednoho z nejstarších moravských měst, které leží na Českomoravské vrchovině u českých "hranic", v údolí potoka Šlapanka. Dnes odlehlé město v okrese Jihlava bylo dříve významným centrem na Haberské cestě při přechodu z Čech na Moravu. |
Do města se dostaneme nejlépe autem nebo autobusem; přestože je ve městě nádraží, již asi 20 let tam vlak nejezdí. Autem směřujeme na Havlíčkův Brod, poté na Střítež a dále na Dobronín a Polnou. Parkovat lze přímo na Husově náměstí.
Ves byla založena asi v polovině 12. století a první dochovaný doklad o existenci Polné - majetková listina Jana z Polmny potvrzená králem Václavem I. - pochází z roku 1242. V té době to byla trhová obec. Centrem dění byl vždycky místní hrad, jenž byl založen pány z Polné v polovině 13. století. Hrad chránily na třech stranách dodnes zachované rybníky. V době vlády pánů z Kunštátu (Viktorin z Kunštátu byl synem krále Jiřího z Poděbrad) v letech 1464 - 1515 byl hrad goticky přestavěn a nově byl vybudován trojpodlažní obytný palác. Také tu v roce 1471 probíhala mírová jednání mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Roku 1584 však hrad vyhořel a po adaptaci byl upraven na renesanční zámek a navíc bylo vystavěno nové jižní křídlo a také hospodářské budovy. Po bitvě na Bílé hoře připadlo konfiskované panství rodu Dietrichsteinů; ti vlastnili Polnou až do roku 1864. Dietrichsteinové upravili předhradí a později také prostory nádvoří. Ovšem už od 17. století sloužil hrad jen jako sídlo správy panství a byty úředníků. Během třicetileté války dvakrát vyhořel zámek a jednou i celé město...
Roku 1794 postihl Polnou další požár a Dietrichsteinové již nechtěli investovat do opravy celého objektu hradu. Proto dali zbořit třetí patro paláce, zbytek provizorně zastřešili a v roce 1844 byla zlikvidována i velká část severního křídla s arkádovou chodbou a kaplí. Zbytek hradu pak byl pronajímán jako byty a skladiště. Roku 1922 získalo zámek město a dalo opravit palác podle architekta Karla Hilberta; vzniklo zde muzeum. Dnes je hrad tvořen předhradím s branou a polokruhovou budovou, hrad má kromě paláce zachovány i hospodářské objekty a hradbu s baštou.
Samotné město si dodnes udrželo starobylý vzhled a najdeme zde celou řadu zajímavých památkových staveb, přestože po posledním velkém požáru v roce 1863 ztratila většina domů své renesanční a barokní fasády. Domy na náměstí však stále prozrazují svou někdejší krásu a také význam celého města; údajně se na "rozeklaném" půdorysu Polné projevilo umístění na křižovatce obchodních cest. Částečně se zachovaly městské hradby a také obě brány - Horní i Dolní - pocházející z 15. století. V Poděbradově ulici je unikátní expozice - stará škola s třídami a bytem učitele. Otevřeno je sezónně. Další zajímavostí je panský pivovar (dnes již nefunkční) z let 1710 - 1713. Zajímavá je i původně renesanční radnice, jež byla upravena v polovině 19. století.
 Největší rozvoj zažila Polná v 16. století, kdy se hojně rozvíjely cechy a řemesla vůbec. Z roku 1562 pochází nejstarší místní gruntovní kniha a z roku 1588 je nejstarší dochovaná městská pečeť. Ovšem dále již nebyl vývoj tak příznivý - přišla třicetiletá válka, mor, hladová léta a pravidelně se opakující požáry… V 19. století prakticky zanikla místní výroba sukna, protože manufaktury nemohly konkurovat levnější tovární výrobě. Když se pak Polné vyhnula i hlavní železniční trať, byla dovršena přeměna kdysi bohatého a významného města v regionální centrum převážně zemědělské oblasti.
Podlouhlé náměstí, které prostupuje téměř celým centrem Polné, je rozděleno na dvě části obrovským barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Byl vystavěn podle projektu architektů D. Martinelliho a G. Spinettiho v letech 1699 - 1707 jeho interiér patří k největším kostelním interiérům u nás. V sousedství špitálu je gotický špitální kostel svaté Kateřiny, který byl významně přestavěn v roce 1894. Stejnojmenný kostel stojí také na kopci za hradem, na Kateřinském předměstí. Další církevní památkou je hřbitovní kostel svaté Barbory s freskami A. Cereghettiho. Roku 1447 založil zeman Jan z Rochova špitálskou nadaci, která pak fungovala mnoho staletí, věnoval jí svůj dům a na jeho místě pak vznikl dodnes existující kostel svaté Anny, někdejší špitální kaple.
Další zajímavostí města je židovské ghetto, které vzniklo podle smlouvy Židů s vrchností jako samostatný soubor roku 1681 na jihovýchodě města. Později bylo uzavřeno dvěma branami. Jádrem ghetta je trojúhelníkové náměstí, které jedním svým cípem zasahuje až k bráně. Zástavba je sice dnes silně pozměněna, ale její charakter je stále převážně barokní. Součástí ghetta je také židovský hřbitov ze 17. - 18. století. Roku 1684 byla vystavěna synagoga, klenutá studna a lázeň. V roce 1734 celé židovské město vyhořelo, ale rozvoj pokračoval - v roce 1757 žilo v Polné ve 24 domech celkem 57 židovských rodin, v roce 1830 už to bylo 128 rodin. Od té doby počet Židů klesal, svůj velký podíl na tom měla i tzv. hilsneriáda roku 1899 (kdy byl později osvobozený Žid obžalován z údajné rituální vraždy). Roku 1920 odešel z Polné poslední rabín David Alt, a to již měla židovská obec jen 85 souvěrců. Za druhé světové války židovské město zcela zaniklo; z 36 polenských Židů přežily válku jen 3 osoby a ty se nikdy do Polné nevrátily. V roce 1990 začaly práce na záchranu zničené synagogy, v níž bylo roku 2000 otevřeno Regionální židovské muzeum.
Polná byla vždycky kulturním centrem, zejména pak v době národního obrození. Od roku 1798 zde fungovalo ochotnické divadlo, od roku 1808 i divadlo české. V letech 1840 - 1842 zde pobývala Božena Němcová se svým manželem. Dlouho si pak dopisovala se starostou Antonínem Pittnerem, který byl také přítelem K. H. Borovského. Roku 1900 vzniklo městské muzeum a roku 1914 také veřejná knihovna. Po druhé světová válce sice toto odlehlé městečko ležící mimo hlavní taky přišlo o velký průmysl, ale jako ostatní malá sídla může být útěchou to, že byl v podstatě zachován původní charakter zástavby.
Snímky byly pořízeny zrcadlovkou Olympus OM 1N (objektivy Zuiko 35 - 70 mm f/4 a 28 mm f/2.8) na materiál Kodak T-max 400. Foto ©2002 Radovan Sýkora
| 
