V tomto čase se na pulty většiny knihkupectví dostává nová kniha s jednoduchým názvem Elektronický podpis. Je to vůbec poprvé, kdy v České republice vychází takto ucelený přehled právní úpravy elektronického podpisu s komentářem k prováděcí vyhlášce a s výkladem základních pojmů této problematiky. Autory knihy jsou odborníci z Úřadu pro ochranu osobních údajů, kteří stáli i u zrodu prováděcí vyhlášky k zákonu o elektronickém podpisu.

Nakladatelství Anag si k vydání této naučné publikace nemohlo vybrat lepší chvíli. Před několika dny nabylo účinnosti rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů, kterým se uděluje vůbec první společnosti u nás akreditace k působení jako akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb podle zákona o elektronickém podpisu. Od 1. 10. 2000, kdy vstoupil v účinnost zákon o elektronickém podpisu, tak uplynulo téměř jeden a půl roku, než byly překonány všechny legislativní a administrativní překážky užívání zaručeného elektronického podpisu podle zákona. Široké veřejnosti se tak otevírá možnost platně činit řadu právních úkonů elektronicky a jistě v dohledné době i využívat elektronické prostředky ke komunikaci s úřady státní správy. Nutnou podmínkou je však znalost občanů alespoň základních práv a povinností spojených s používáním elektronického podpisu a také elementárních technických postupů vytváření a ověřování elektronického podpisu. Kniha Elektronický podpis poskytuje nejen tyto informace, ale je adresována i čtenářům, kteří se elektronickým podpisem zabývají profesionálně. Převážná část knihy je určena rozboru právních aspektů elektronického podpisu a povinností jednotlivých subjektů, které figurují v procesu poskytování a užívání certifikačních služeb. Autoři se pak především soustředili na poskytovatele certifikačních služeb, kteří působí či hodlají působit v rámci zákona o elektronickém podpisu. Součástí knihy je i velice kvalitní překlad Směrnice Evropského parlamentu o zásadách společenství pro elektronické podpisy, která představuje primární motiv, ale i cílovou šachovnici přijímaných právních předpisů pro elektronické podpisy.

Druhá část knihy je určena především širokému okruhu čtenářů. Jsou zde vysvětleny základní pojmy, které nabývají v současné době na popularitě i díky propagaci elektronického podpisu v masmédiích. Ve své profesní praxi se často setkávám s neznalostí či neporozuměním ať už základních či složitějších institutů elektronického podpisu a to jak na straně laické veřejnosti, tak ze strany některých odborníků. Příčina těchto nejasností však není chybou posluchačů, ale spatřuji ji v neexistenci kvalitní literatury, která by korektním způsobem dokázala popsat a vyložit tyto pojmy. Kniha elektronický podpis má jistě ambice tuto znalostní mezeru vyplnit. Čtenář má možnost pochopit, co znamená a jaké důsledky má tzv. akreditace, co je elektronická podatelna, k čemu slouží certifikáty, jaké jsou povinnosti podepisující osoby apod.

V České republice, jako v jednom z mála evropských států, existuje komerční subjekt, který vydává tzv. kvalifikované certifikáty pro zaručené elektronické podpisy. Pouze málo občanů však ví, k čemu lze těchto služeb využít a jaké výhody přinášejí. Naopak nepřiměřené politické proklamace a víra, že elektronický podpis dokáže spasit státní správu, působí na obecné povědomí o tomto kryptografickém pojmu kontraproduktivně. Publikace Elektronický podpis odborníků na danou problematiku se vyrovnává s tímto nedostatkem a věřím, že v budoucí době přispěje k vyjasnění veřejného povědomí.