Podzimní rozhovor s Denjisou
Rozhovor byl natočen a zpracován Štěpáném Benešem z i-zine Amplion 27.11.2002
Začneme od začátku, jak vaše kapela vznikla ?
Pavel: potkali jsme se v roce 1999 při natáčení pořadu "Dobré ráno", kdy jsme hráli jako doprovodní hráči v jedný méně známý kapele: Ivan - basa a zpěv, Karel - bicí a já - kytara, ovšem to nám moc nevyhovovalo a začali jsme časem zkoušet sami.
Karel: spolu jsem začali hrát, protože jsem zjistili že jako doprovodný hráči se nemůžeme pořádně realizovat, protože to bylo pod vedením jedný ruky, vše podle představ jednoho člověka, a my jsme se sešli proto, že se můžeme každej realizovat po svým, vlastně každej může hrát to, co chce.
Pavel: takže začali jsme zkoušet ve třech, s tím že Karel se později v hospodě "Na skaláku" seznámil se zpěvačkou Denisou a přivedl ji k nám. Ještě s námi začínal Pepa Hadinec - zpěv, kytara. První zkušebnu jsem měli na statku, kde se netopilo, v dost nuzných podmínkách, uprostřed cikánský kolonie ...
Karel: ...před zkušebnou byl chov prasat a hned vedle byl velkosklad lihovin ...
Pavel: ... což nás i trošku ovlivnilo při tvorbě muziky :-). To bylo v roce 1999. Ale to bych ještě nebral jako oficiální začátek kapely Denjisa, ale vznik bych datoval do začátku března roku 2000, kdy Pepu Hadince nahradil Olda Gremlica.
Kam chcete vaši muziku směrovat ? Přebíráte, hrajete standardy nebo se snažíte o původní tvorbu ?
Ivan: Chceme hrát svojí původní tvorbu, dát tomu naší pečeť. Pokud možno, nechceme být nikomu podobní a věřím tomu, že kapela je z takových osobností, že tomu tak opravdu je.
Karel: je možná zajímavý, že každý z nás vychází z něčeho jinýho, ale dohromady se nám z toho daří vytvořit kompaktní celek.
Můžete tedy každý říct z čeho vycházíte ?
Denisa: já jsem odmalička zpívala ve sboru a to je úplně jinej styl muziky, navíc si radši poslechnu tvrdší, rockovější muziku, ale co to děláme v kapele se mi líbí.
Ivan: snažím se o širokej záběr, jak se říká "od Vlacha až po Bacha" :-).
Pavel: já mám dneska radši spíš zamyšlenější jazzový věci, ale vyšel jsem z tvrdší, kytarový muziky. Karel: já vycházím z grunge a funky.
Olda: jsem folkař, tělem i duší a tím jsem asi i zůstal, ale náš styl muziky mě baví už kvůli tomu, že se v něm nekladou žádný meze.
Kdo skládá muziku ?
Pavel: tak zatím je to tak, že se snažíme aby každý dostal prostor ...
Karel: ... no spíš se snažíme stíhat Pavlovi Eisenhammerovi :-))))
Aranže nosíte už hotový nebo vznikají až zkouškách ?
Olda: něco přinese Pavel, něco vzniká až na zkouškách, asi jako v jiných kapelách.
Pavel: spíš si necháváme volnej prostor, každej se do toho snaží vnést něco svýho. Hodně nápadů vzniká taky při jamech.
Máte někdo hudební vzdělání, nebo jste "amatéři" ?
Pavel: tak největší muzikant je Ivan, kterej je , podle mého názoru, absolutní sluchař a ten nás koriguje a dělá veškerý vokálový aranže.
Karel: já jsme byl na jedný lekci - půjčil jsem si auto a jel do Ústí za Danielem Hofštajnem, to byl bubeník z Motorbandu a pak jsem byl na dvou lekcích u Jardy Drápala, kterej mě naučil ladit rytmičák.
Pavel: pro mě bylo největší hudební vzdělání poslouchat Claptona a podobný "pány muzikanty". Denisa: já navštívila jednu hodinu zpěvu :-).
Živíte se někdo muzikou ?
Ivan: to bysme asi umřeli hlady :-)
Máte další hudební projekty?
Pavel: každý z nás něco má, ale prvotní je pro nás Denjisa.
Karel: já jsem měl tři hudební projekty. Jeden z nich se dostal i k podpisu na Sony, ale beze mě, protože si myslím, že každej muzikant by měl jít za tím co mu sedí a ne se nechat zmanipulovat, protože když budeš dělat muziku, který nevěříš, tak můžes bejt sice možná slavnej, ale nebude ti to nic dávat a bude to trvat třeba jenom dva roky.
Ivan: základ je ten, že se vzájemně nijak neomezujeme a jestli si někdo jde zahrát tam nebo tam, tak se žádný překážky nekladou a stejně nám to docela hezky drží.
Denisa: ono to i prospívá, protože se přináší nový nápady a rozhled.
Živý hraní - jak často hrajete ?
Pavel: snažíme se naplnit tak dva koncerty v měsíci. Je to daný tím, jak jsme říkali, že nikdo z nás se muzikou neživí a víc bychom asi časově neutáhli.
Jezdíte Severní Čechy nebo vyrážíte i dál ?
Pavel: tak pravidelně to není, ale snažíme se hrát po celý republice.
Kolik lidí tak chodí na vaše koncerty ?
Karel: na domovský scéně, když hrajem po okrese, chodí okolo stovky lidí, někde venku ..., no nejmíň přislo zatím asi 25 lidí. Když hrajeme venku, snažíme se to pořádat přes nějaký místní známý, který dělaj propagaci.
Olda: Většinou funguje i to, že když hrajem někde podruhý, tak lidi přijdou.
Záleží vám na tom jestli přijdou lidi ?
Pavel: no každopádně.
Denisa: určitě !
Bavilo by vás hrát pro 10 lidí ?
Denisa: bavilo, ale asi ne tolik.
Pavel: řeknu příklad z nedávna - hráli jsem v v Lounech v Opeře, vyloženě nám to tam sedlo, bylo to super, dobrej zvuk, všechno perfektní, cítili jsme se tam dobře, ale nebylo to ono, protože tam bylo tak 20 lidí.
Karel: když je málo lidí, tak se zaměříme víc na muziku, než když je lidí víc, to děláme větší show.
Při živým hraní improvizujete nebo se snažíte držet pevný formát písniček ?
Pavel: to zrovna aktuálně řešíme, jestli míchat improvizaci s písničkama, jestli to provazovat, ale nejsme si s tím dvakrát jistí, jakým způsobem propojit pevnej základ skladby a improvizace...
Ivan: ...ale stejně to spontánně děláme ...
Pavel: ...a většinou to dělám já, že kluky rozhazuju v tom, že začnu něco hrát a prostě jsou donucený se ke mě přidat :-)
Denisa: Pavel vytvoří chvilkovou stresovou situaci, ale my se ze chvilku přizpůsobíme :).
Pavel: někdy to vyjde, někdy nevyjde. Jsou typy lidí, kterým se to líbí, že je tam najednou prvek, kterej neznaj - nechodí na Ein Kessel Buntes, kde je všechno nalinkovaný, ale jsou lidi, který to vysloveně štve.
Olda: nejhorší je, že prvek toho neznámýho přichází i pro mě :). Pak nastává takzvaný "hudební okno" :-)
Pavel: a o tom to je. I tímhle způsobem spolu komunikujeme, třeba folkař začne jamovat na grunge :-)
Ivan: dá se říct, že se nechováme otrocky.
Denisa: je jasný, že pokaždý jam úplně nesedne, ale má to atmosféru.
Karel: písničku jako takovou hrajeme podle scénáře, ale jde o sóla a konce, tam se vychází z pocitu.
Pavel: taky jde o to, že písničky procházejí nějakou proměnou a ta písníčka není pořád stejná. Třeba z rok může vypadat úplně jinak, sólo budu hrát jinak, vokál, a to je i tím, že to zkoušíme na koncertech jak lidi reagují, ale není to plánovaný, prostě spontánní.
Používáte mašinky na živejch koncertech ?
Pavel: Jednou jsme to zkoušeli, sice ne z Denjisou, ale nemáme na to techniku.
Jakej na to máte názor?
Pavel: jó určite. Je to budoucnost. Rocková muzika už v podstatě vyčerpala téměř všechny harmonické možnosti a musí se skloubit s modernou. Nehledě na to, že o generaci mladší poslouchaj rockovou muziku tak z dvaceti procent, spíš ještě míň.
Karel: jako jedni z prvních začali víc elektroniku používat Tatabojs. Já bych jako bubeník chtěl do budoucna používat sampler, ale vše je o penězích.
Olda: je to oživení muziky a nebráníme se tomu, ale gró by mělo zůstat na lidech. Jde o doplnění zvuku, kterej ti zpříjemní koncert nebo CD.
Co problém mnoha kapel - zkušebna ?
Karel: zatím jsem prošli třema zkušebnama: první byla v Lomu, pak v Otevřeným Světě v Litvínově a teď zkoušíme v Citadele. V současný době - protože zkušeben je nedostatek - jsme se rozhodli koupit barák v Lomu, čtyři kilometry od Litvínova, kde by se měly vybudovat zkušebny a studio. Ve studiu bychom chtěli podporovat místní kapely, takže ať nám všichni přejou ať to vyjde.
Pavel: jinak se zkušebnama je velkej problém, to je asi všude stejný, ale je fakt že mi jsme se zkušebnama zatím měli štestí, kde jsme časem měli pro sebe sál. To nám hrozně pomohlo, protože jsem se dobře slyšeli a vychytali mouchy. Zkušebna v Otevřeném světě v Litvínově nám vlastně pomohla vytvořit sound naší kapely. Takže potom jsme hledali něco podobnýho a jsme tady v Citadele, která je super, až na to, že musíme tahat věci.
Karel: jestli si můžu taky trochu dloubnout - jednali jsme taky s panem Maxou o zkoušení v jeho klubu. Ovšem přes jeho proklamace o podpoře mladých muzikantů, jsme zjistili, že jde jen o pózu.
Nahrávali jste nějaká CD, můžete k tomu něco říct ?
Pavel: první demíčko jsme natočili s Petrem Králem ve studiu Softex - čímž mu chceme poděkovat - v roce 2000, což byl vzhledem ke vzniku kapely docela fofr. Natočili se dvě věci - "Za zrcadlem" a "Starý město". Tohle demo nás sice už dnes moc nereprezentuje - teď už to vidíme jinak - ale moc nám pomohlo. Obeslali jsme kluby a pár rádií (Relax, Rádio 1, Zlín, Egrensis), kde nás začali hrát, domluvili jsme koncerty. Za půl roku jsme získali zkušenosti a nový pohled na věc, takže jsme se rozhodli, že natočíme další písníčky, ale ve vlastním studiu, že si to budeme celý produkovat a aranžovat, prostě podle svýho a spíš hledat co umíme, co neumíme. No a z materiálu kterej jsme natočili jsme udělali CD ...
Olda: ...který nám pomohlo v tom, že jsme se našli - styl a tak. Nevím jestli to znáš, přechod ze zkušebny do studia, najednou se slyšíš, nahráváš, vidíš to jinak. Myslíš si, že jseš v něčem strašne dobrej, nahraješ to a zjistíš, že už to tak nikdy neuděláš. Ale hlavně bych řek, že za minimální náklady jsme dosáhli cíle, kterýho většina kapel dosahuje až po podepsání smluv, což už je zase určitým způsobem zavazuje.
Prozradíte jakou technikou jste nahrávali ?
Pavel: technicky na to byl použit jeden počítač s multistopovým programem a mikrofon Shure SM-58 Beta. Nejdřív jsme experimentovali. Musím říct, že tomu předcházeli dvě demíčka "Hudba" a "Kavárna", kdy jsme zkoušeli a tápali. Nedopadlo to moc dobře, protože jsme použili místo bicích automat a to je na nahrávce znát. Na CD jsme už pak použili už předtočený smyčky z klasický soupravy...
Karel: ...to je problém kapel, který nemaj peníze, protože nejdražší na studiu jsou bubny. Jeden den trvá nazvučení bubnů, další nahrávání. Zvukově se bubny dělaj velice těžce. Takže tady to nám ušetřilo hodně času a peněz, i když jako bubeník jsem z toho samozřejmě nebyl nadšenej.
Olda: dobrý bylo, že se nenahrávalo ve studiovým stresu, pod dohledem zvukařem, kterej by tě do něčeho drtil, aby's přesně něco nahrál.
Ivan: tím že jsme nebyli tlačený časem a penězma, tak na celý desce není stopa nervozity, prostě se v tom krásně válíme.
Kolik času to stálo ?
Pavel: času to stálo hodně, protože jsem se vlastně učil, ale samotný nahrávání probíhalo hodně rychle, až jsme se sami překvapili :-)
Co vaše kapela o OSA?
Pavel: na koncertech jsme s OSA, abych pravdu řekl, problémy neměli. Přemýšlel jsem, že si necháme svoje věci zaregistrovat, ale byl to nesmysl, protože OSA nám napsala - jinýmy slovy - že jsem „nýmandi“, že je prostě nezajímáme. Na to, že mají ve stanovách podporu mladých kapel, tak bych chtěl vidět audity nebo podklady, kolik kapel podpořili. Myslím, že peníze jdou lidem jako Janda, Janeček, ale mladý kapely z toho moc nevidí.
Karel: Mě vadí, že OSA není dělaná profesionálně. Kdyby byla dělaná na profesionální úrovni, průhledně a peníze by chodily tam kam mají, neměl bych nic proti.
Texty si píšete sami nebo přebíráte ?
Olda: dva texty máme Lenky Janis, kterou našel Pavel na Internetu, jeden máme od Gellnera, Baudelaira a jinak je píší Denisa a Pavel.
Jak jsou pro vás texty důležitý ?
Olda: neměl by to být blábol a musí zapadat do muziky.
Pavel: já mám podobný názor jako Kocáb a to, že texty jsou v rockový muzice až někde na třetím, čtvrtým místě, musí to spíš sedět a nebourat stavbu skladby, protože čeština je strašně těžká.
Denisa: snažím se volit slova opatrně, nerada bych texty byly plytký. Ivan: banality žvejkat nechceme, důležitej je ale rytmus a rým.
Olda: zpíváme česky, protože je pro nás důležitá přístupnost posluchačům. Pavel: myslím si že texty odpovídají našemu stylu, kterej se postupně vyhranil. Nechceme si dělat legraci, podobně jako třeba MIG 21, spíš je to lyrika.
Ivan: snažíme se taky vyhýbat vulgarismům a násilnostem v textech.
Můžete na závěr říct proč muziku děláte a proč zrovna v Denjise ?
Denisa: já mám hudbu hrozně ráda, můžu říct že hudbu miluju, je pro mě v životě hodně důležitá a myslím že bych bez ní být nemohla, ať je to jakoukoli formou. Samozřejmě u mě je to jenom zpívaní, protože na pořádně na nějakej hudební nástroj neumím. Dělám texty, tím jsem se zabývala vždycky, vždycky jsem psala básničky, vždycky jsem jimi obdarovávala přátele. Hodně ráda čtu, má ráda knížky, hrozně ráda si čtu a čerpám myšlenky z těch knížek a hudba mě naplňuje určitým uspokojením, ať ji poslouchám nebo dělám.
Karel: já dělám muziku, protože chci v životě něco dokázat a v hudbě nacházím jednu ze smysluplnejch cest. Navíc je mi příjemně ve společnosti lidí z týhle kapely, ale bez toho by to asi ani nešlo.
Olda: na záčatek bych chtěl říct, že hudba u mě není na prvním místě, mám spoustu jiných zájmů, ale je pro mě hodně důležitá. Do kapely jsem nevstupoval protože bych chtěl bejt v muzice slavnej, ale nadchlo mě to tak, že jsem i dokonce koupil elektrickou kytaru (jako folkař :) ). Dneska už vím, že to dělám kvůli pohodě a kvůli tomu, že ty lidi okolo sebe mám rád.
Ivan: po letech hraní v různejch kapelách jsem našel konečně partu kde to sedí, kde mezi sebou dobře komunikujeme. Baví mě zpívání, způsob práce v týhle kapele a když se zadaří i na koncertech, tak asi, a to bude na prvním místě, odezva lidí.
Pavel: já muzikou žiju, maximálně se tím realizuju. Dlouho pro mě na prvním místě byla samotná muzika, ale zjistil jsem že důležitější jsou kluci (a holka :-)), tahle kapela kolem, protože bez nich už bych to asi nedělal.
Olda: to je asi to, o čem naše kapela je. Sešli se povahy, který se dobře doplňujou.
Pavel: kdybych to měl ještě shrnout za sebe, tak cokoli jsem dělal z jinýma kapelama, tak jsem to bral jako produkt, ale na to jak hrajeme z Denjisou, cokoli jsem udělali, jsem hrdej.
Denisa: já bych ještě chtěla říct, že když jsem poprvý vlezla na pódium, to už kluci byly v podstatě zahraný, protože já byla dlouho pracovně v Německu, tak se mi hrozně klepali kolena, úplně šíleným způsobem. Měla jsem hroznej strach a právě Olda mi povídal: "neboj, bude to super a uvidíš jak se na to začneš těšit". Musím říct, že je to pravda, protože předávat dál to co člověk vytvořil, i když větší část tvoří muzika, ale i ty texty, když můžeš předat dál, tak je to nádherný, úplně bomba, husí kůže...
Rozhovor byl natočen a zpracován Štěpáném Benešem z i-zine Amplion 27.11.2002
Rozhovor byl natočen a zpracován Štěpáném Benešem z i-zine Amplion 27.11.2002
Začneme od začátku, jak vaše kapela vznikla ?
Pavel: potkali jsme se v roce 1999 při natáčení pořadu "Dobré ráno", kdy jsme hráli jako doprovodní hráči v jedný méně známý kapele: Ivan - basa a zpěv, Karel - bicí a já - kytara, ovšem to nám moc nevyhovovalo a začali jsme časem zkoušet sami.
Karel: spolu jsem začali hrát, protože jsem zjistili že jako doprovodný hráči se nemůžeme pořádně realizovat, protože to bylo pod vedením jedný ruky, vše podle představ jednoho člověka, a my jsme se sešli proto, že se můžeme každej realizovat po svým, vlastně každej může hrát to, co chce.
Pavel: takže začali jsme zkoušet ve třech, s tím že Karel se později v hospodě "Na skaláku" seznámil se zpěvačkou Denisou a přivedl ji k nám. Ještě s námi začínal Pepa Hadinec - zpěv, kytara. První zkušebnu jsem měli na statku, kde se netopilo, v dost nuzných podmínkách, uprostřed cikánský kolonie ...
Karel: ...před zkušebnou byl chov prasat a hned vedle byl velkosklad lihovin ...
Pavel: ... což nás i trošku ovlivnilo při tvorbě muziky :-). To bylo v roce 1999. Ale to bych ještě nebral jako oficiální začátek kapely Denjisa, ale vznik bych datoval do začátku března roku 2000, kdy Pepu Hadince nahradil Olda Gremlica.
Kam chcete vaši muziku směrovat ? Přebíráte, hrajete standardy nebo se snažíte o původní tvorbu ?Ivan: Chceme hrát svojí původní tvorbu, dát tomu naší pečeť. Pokud možno, nechceme být nikomu podobní a věřím tomu, že kapela je z takových osobností, že tomu tak opravdu je.
Karel: je možná zajímavý, že každý z nás vychází z něčeho jinýho, ale dohromady se nám z toho daří vytvořit kompaktní celek.
Můžete tedy každý říct z čeho vycházíte ?
Denisa: já jsem odmalička zpívala ve sboru a to je úplně jinej styl muziky, navíc si radši poslechnu tvrdší, rockovější muziku, ale co to děláme v kapele se mi líbí.
Ivan: snažím se o širokej záběr, jak se říká "od Vlacha až po Bacha" :-).
Pavel: já mám dneska radši spíš zamyšlenější jazzový věci, ale vyšel jsem z tvrdší, kytarový muziky. Karel: já vycházím z grunge a funky.
Olda: jsem folkař, tělem i duší a tím jsem asi i zůstal, ale náš styl muziky mě baví už kvůli tomu, že se v něm nekladou žádný meze.
Kdo skládá muziku ?
Pavel: tak zatím je to tak, že se snažíme aby každý dostal prostor ...
Karel: ... no spíš se snažíme stíhat Pavlovi Eisenhammerovi :-))))
Aranže nosíte už hotový nebo vznikají až zkouškách ?
Olda: něco přinese Pavel, něco vzniká až na zkouškách, asi jako v jiných kapelách.
Pavel: spíš si necháváme volnej prostor, každej se do toho snaží vnést něco svýho. Hodně nápadů vzniká taky při jamech.
Máte někdo hudební vzdělání, nebo jste "amatéři" ?
Pavel: tak největší muzikant je Ivan, kterej je , podle mého názoru, absolutní sluchař a ten nás koriguje a dělá veškerý vokálový aranže.
Karel: já jsme byl na jedný lekci - půjčil jsem si auto a jel do Ústí za Danielem Hofštajnem, to byl bubeník z Motorbandu a pak jsem byl na dvou lekcích u Jardy Drápala, kterej mě naučil ladit rytmičák.
Pavel: pro mě bylo největší hudební vzdělání poslouchat Claptona a podobný "pány muzikanty". Denisa: já navštívila jednu hodinu zpěvu :-).
Živíte se někdo muzikou ?
Ivan: to bysme asi umřeli hlady :-)
Máte další hudební projekty?
Pavel: každý z nás něco má, ale prvotní je pro nás Denjisa.
Karel: já jsem měl tři hudební projekty. Jeden z nich se dostal i k podpisu na Sony, ale beze mě, protože si myslím, že každej muzikant by měl jít za tím co mu sedí a ne se nechat zmanipulovat, protože když budeš dělat muziku, který nevěříš, tak můžes bejt sice možná slavnej, ale nebude ti to nic dávat a bude to trvat třeba jenom dva roky.
Ivan: základ je ten, že se vzájemně nijak neomezujeme a jestli si někdo jde zahrát tam nebo tam, tak se žádný překážky nekladou a stejně nám to docela hezky drží.
Denisa: ono to i prospívá, protože se přináší nový nápady a rozhled.
Živý hraní - jak často hrajete ?Pavel: snažíme se naplnit tak dva koncerty v měsíci. Je to daný tím, jak jsme říkali, že nikdo z nás se muzikou neživí a víc bychom asi časově neutáhli.
Jezdíte Severní Čechy nebo vyrážíte i dál ?
Pavel: tak pravidelně to není, ale snažíme se hrát po celý republice.
Kolik lidí tak chodí na vaše koncerty ?
Karel: na domovský scéně, když hrajem po okrese, chodí okolo stovky lidí, někde venku ..., no nejmíň přislo zatím asi 25 lidí. Když hrajeme venku, snažíme se to pořádat přes nějaký místní známý, který dělaj propagaci.
Olda: Většinou funguje i to, že když hrajem někde podruhý, tak lidi přijdou.
Záleží vám na tom jestli přijdou lidi ?
Pavel: no každopádně.
Denisa: určitě !
Bavilo by vás hrát pro 10 lidí ?
Denisa: bavilo, ale asi ne tolik.
Pavel: řeknu příklad z nedávna - hráli jsem v v Lounech v Opeře, vyloženě nám to tam sedlo, bylo to super, dobrej zvuk, všechno perfektní, cítili jsme se tam dobře, ale nebylo to ono, protože tam bylo tak 20 lidí.
Karel: když je málo lidí, tak se zaměříme víc na muziku, než když je lidí víc, to děláme větší show.
Při živým hraní improvizujete nebo se snažíte držet pevný formát písniček ?
Pavel: to zrovna aktuálně řešíme, jestli míchat improvizaci s písničkama, jestli to provazovat, ale nejsme si s tím dvakrát jistí, jakým způsobem propojit pevnej základ skladby a improvizace...
Ivan: ...ale stejně to spontánně děláme ...
Pavel: ...a většinou to dělám já, že kluky rozhazuju v tom, že začnu něco hrát a prostě jsou donucený se ke mě přidat :-)
Denisa: Pavel vytvoří chvilkovou stresovou situaci, ale my se ze chvilku přizpůsobíme :).
Pavel: někdy to vyjde, někdy nevyjde. Jsou typy lidí, kterým se to líbí, že je tam najednou prvek, kterej neznaj - nechodí na Ein Kessel Buntes, kde je všechno nalinkovaný, ale jsou lidi, který to vysloveně štve.
Olda: nejhorší je, že prvek toho neznámýho přichází i pro mě :). Pak nastává takzvaný "hudební okno" :-)
Pavel: a o tom to je. I tímhle způsobem spolu komunikujeme, třeba folkař začne jamovat na grunge :-)
Ivan: dá se říct, že se nechováme otrocky.
Denisa: je jasný, že pokaždý jam úplně nesedne, ale má to atmosféru.
Karel: písničku jako takovou hrajeme podle scénáře, ale jde o sóla a konce, tam se vychází z pocitu.
Pavel: taky jde o to, že písničky procházejí nějakou proměnou a ta písníčka není pořád stejná. Třeba z rok může vypadat úplně jinak, sólo budu hrát jinak, vokál, a to je i tím, že to zkoušíme na koncertech jak lidi reagují, ale není to plánovaný, prostě spontánní.
Používáte mašinky na živejch koncertech ?
Pavel: Jednou jsme to zkoušeli, sice ne z Denjisou, ale nemáme na to techniku.
Jakej na to máte názor?
Pavel: jó určite. Je to budoucnost. Rocková muzika už v podstatě vyčerpala téměř všechny harmonické možnosti a musí se skloubit s modernou. Nehledě na to, že o generaci mladší poslouchaj rockovou muziku tak z dvaceti procent, spíš ještě míň.
Karel: jako jedni z prvních začali víc elektroniku používat Tatabojs. Já bych jako bubeník chtěl do budoucna používat sampler, ale vše je o penězích.
Olda: je to oživení muziky a nebráníme se tomu, ale gró by mělo zůstat na lidech. Jde o doplnění zvuku, kterej ti zpříjemní koncert nebo CD.
Co problém mnoha kapel - zkušebna ?Karel: zatím jsem prošli třema zkušebnama: první byla v Lomu, pak v Otevřeným Světě v Litvínově a teď zkoušíme v Citadele. V současný době - protože zkušeben je nedostatek - jsme se rozhodli koupit barák v Lomu, čtyři kilometry od Litvínova, kde by se měly vybudovat zkušebny a studio. Ve studiu bychom chtěli podporovat místní kapely, takže ať nám všichni přejou ať to vyjde.
Pavel: jinak se zkušebnama je velkej problém, to je asi všude stejný, ale je fakt že mi jsme se zkušebnama zatím měli štestí, kde jsme časem měli pro sebe sál. To nám hrozně pomohlo, protože jsem se dobře slyšeli a vychytali mouchy. Zkušebna v Otevřeném světě v Litvínově nám vlastně pomohla vytvořit sound naší kapely. Takže potom jsme hledali něco podobnýho a jsme tady v Citadele, která je super, až na to, že musíme tahat věci.
Karel: jestli si můžu taky trochu dloubnout - jednali jsme taky s panem Maxou o zkoušení v jeho klubu. Ovšem přes jeho proklamace o podpoře mladých muzikantů, jsme zjistili, že jde jen o pózu.
Nahrávali jste nějaká CD, můžete k tomu něco říct ?
Pavel: první demíčko jsme natočili s Petrem Králem ve studiu Softex - čímž mu chceme poděkovat - v roce 2000, což byl vzhledem ke vzniku kapely docela fofr. Natočili se dvě věci - "Za zrcadlem" a "Starý město". Tohle demo nás sice už dnes moc nereprezentuje - teď už to vidíme jinak - ale moc nám pomohlo. Obeslali jsme kluby a pár rádií (Relax, Rádio 1, Zlín, Egrensis), kde nás začali hrát, domluvili jsme koncerty. Za půl roku jsme získali zkušenosti a nový pohled na věc, takže jsme se rozhodli, že natočíme další písníčky, ale ve vlastním studiu, že si to budeme celý produkovat a aranžovat, prostě podle svýho a spíš hledat co umíme, co neumíme. No a z materiálu kterej jsme natočili jsme udělali CD ...
Olda: ...který nám pomohlo v tom, že jsme se našli - styl a tak. Nevím jestli to znáš, přechod ze zkušebny do studia, najednou se slyšíš, nahráváš, vidíš to jinak. Myslíš si, že jseš v něčem strašne dobrej, nahraješ to a zjistíš, že už to tak nikdy neuděláš. Ale hlavně bych řek, že za minimální náklady jsme dosáhli cíle, kterýho většina kapel dosahuje až po podepsání smluv, což už je zase určitým způsobem zavazuje.
Prozradíte jakou technikou jste nahrávali ?
Pavel: technicky na to byl použit jeden počítač s multistopovým programem a mikrofon Shure SM-58 Beta. Nejdřív jsme experimentovali. Musím říct, že tomu předcházeli dvě demíčka "Hudba" a "Kavárna", kdy jsme zkoušeli a tápali. Nedopadlo to moc dobře, protože jsme použili místo bicích automat a to je na nahrávce znát. Na CD jsme už pak použili už předtočený smyčky z klasický soupravy...
Karel: ...to je problém kapel, který nemaj peníze, protože nejdražší na studiu jsou bubny. Jeden den trvá nazvučení bubnů, další nahrávání. Zvukově se bubny dělaj velice těžce. Takže tady to nám ušetřilo hodně času a peněz, i když jako bubeník jsem z toho samozřejmě nebyl nadšenej.
Olda: dobrý bylo, že se nenahrávalo ve studiovým stresu, pod dohledem zvukařem, kterej by tě do něčeho drtil, aby's přesně něco nahrál.
Ivan: tím že jsme nebyli tlačený časem a penězma, tak na celý desce není stopa nervozity, prostě se v tom krásně válíme.
Kolik času to stálo ?
Pavel: času to stálo hodně, protože jsem se vlastně učil, ale samotný nahrávání probíhalo hodně rychle, až jsme se sami překvapili :-)
Co vaše kapela o OSA?Pavel: na koncertech jsme s OSA, abych pravdu řekl, problémy neměli. Přemýšlel jsem, že si necháme svoje věci zaregistrovat, ale byl to nesmysl, protože OSA nám napsala - jinýmy slovy - že jsem „nýmandi“, že je prostě nezajímáme. Na to, že mají ve stanovách podporu mladých kapel, tak bych chtěl vidět audity nebo podklady, kolik kapel podpořili. Myslím, že peníze jdou lidem jako Janda, Janeček, ale mladý kapely z toho moc nevidí.
Karel: Mě vadí, že OSA není dělaná profesionálně. Kdyby byla dělaná na profesionální úrovni, průhledně a peníze by chodily tam kam mají, neměl bych nic proti.
Texty si píšete sami nebo přebíráte ?
Olda: dva texty máme Lenky Janis, kterou našel Pavel na Internetu, jeden máme od Gellnera, Baudelaira a jinak je píší Denisa a Pavel.
Jak jsou pro vás texty důležitý ?
Olda: neměl by to být blábol a musí zapadat do muziky.
Pavel: já mám podobný názor jako Kocáb a to, že texty jsou v rockový muzice až někde na třetím, čtvrtým místě, musí to spíš sedět a nebourat stavbu skladby, protože čeština je strašně těžká.
Denisa: snažím se volit slova opatrně, nerada bych texty byly plytký. Ivan: banality žvejkat nechceme, důležitej je ale rytmus a rým.
Olda: zpíváme česky, protože je pro nás důležitá přístupnost posluchačům. Pavel: myslím si že texty odpovídají našemu stylu, kterej se postupně vyhranil. Nechceme si dělat legraci, podobně jako třeba MIG 21, spíš je to lyrika.
Ivan: snažíme se taky vyhýbat vulgarismům a násilnostem v textech.
Můžete na závěr říct proč muziku děláte a proč zrovna v Denjise ?
Denisa: já mám hudbu hrozně ráda, můžu říct že hudbu miluju, je pro mě v životě hodně důležitá a myslím že bych bez ní být nemohla, ať je to jakoukoli formou. Samozřejmě u mě je to jenom zpívaní, protože na pořádně na nějakej hudební nástroj neumím. Dělám texty, tím jsem se zabývala vždycky, vždycky jsem psala básničky, vždycky jsem jimi obdarovávala přátele. Hodně ráda čtu, má ráda knížky, hrozně ráda si čtu a čerpám myšlenky z těch knížek a hudba mě naplňuje určitým uspokojením, ať ji poslouchám nebo dělám.
Karel: já dělám muziku, protože chci v životě něco dokázat a v hudbě nacházím jednu ze smysluplnejch cest. Navíc je mi příjemně ve společnosti lidí z týhle kapely, ale bez toho by to asi ani nešlo.
Olda: na záčatek bych chtěl říct, že hudba u mě není na prvním místě, mám spoustu jiných zájmů, ale je pro mě hodně důležitá. Do kapely jsem nevstupoval protože bych chtěl bejt v muzice slavnej, ale nadchlo mě to tak, že jsem i dokonce koupil elektrickou kytaru (jako folkař :) ). Dneska už vím, že to dělám kvůli pohodě a kvůli tomu, že ty lidi okolo sebe mám rád.
Ivan: po letech hraní v různejch kapelách jsem našel konečně partu kde to sedí, kde mezi sebou dobře komunikujeme. Baví mě zpívání, způsob práce v týhle kapele a když se zadaří i na koncertech, tak asi, a to bude na prvním místě, odezva lidí.
Pavel: já muzikou žiju, maximálně se tím realizuju. Dlouho pro mě na prvním místě byla samotná muzika, ale zjistil jsem že důležitější jsou kluci (a holka :-)), tahle kapela kolem, protože bez nich už bych to asi nedělal.Olda: to je asi to, o čem naše kapela je. Sešli se povahy, který se dobře doplňujou.
Pavel: kdybych to měl ještě shrnout za sebe, tak cokoli jsem dělal z jinýma kapelama, tak jsem to bral jako produkt, ale na to jak hrajeme z Denjisou, cokoli jsem udělali, jsem hrdej.
Denisa: já bych ještě chtěla říct, že když jsem poprvý vlezla na pódium, to už kluci byly v podstatě zahraný, protože já byla dlouho pracovně v Německu, tak se mi hrozně klepali kolena, úplně šíleným způsobem. Měla jsem hroznej strach a právě Olda mi povídal: "neboj, bude to super a uvidíš jak se na to začneš těšit". Musím říct, že je to pravda, protože předávat dál to co člověk vytvořil, i když větší část tvoří muzika, ale i ty texty, když můžeš předat dál, tak je to nádherný, úplně bomba, husí kůže...
Rozhovor byl natočen a zpracován Štěpáném Benešem z i-zine Amplion 27.11.2002