Také jste už zažili pád svého systému? Pokud ano, tak nám jistě dáte za pravdu, že v těchto situacích každý ocení existnci záchranné diskety. V tomto návodu si ukážeme, jak při její tvorbě postupovat v systému Windows 2000.
Úvod
V minulém díle návodů jsme si ukázali, jak vytvořit záchranný disk v prostředí
Windows 9x a ME. V závěru jsme vám pak slíbili, že příští měsíc si ukážeme tvorbu
těchto „krabiček poslední záchrany“ v prostředí skutečných 32 bitových systémů
- tedy Windows 2000. Záchranný mód lze ve Windows 2000 aktivovat dvěma způsoby.
První z nich spočívá v použití klasické záchranné diskety, druhý je oproti Windows
řady 9x zcela nový a je spojen s využitím tzv. Konzoly pro zotavení
systému.
Záchranná disketa
Podívejme se nejdříve na způsob klasický, tedy vygenerování záchranného
disku. K jeho vytvoření slouží v prostředí Windows 2000 program Backup.
Pro jeho spuštění se přemístíme do nabídky Start, sekce Příslušenství
– Systémové nástroje, kde poklepeme na ikonku zástupce
Zálohování. Následně se objeví okno aplikace MS Backup. Pokud
zde zástupce pro spuštění programu nemáte, pravděpodobně jste zvolili minimální
instalaci systému a Zálohování tak musíte nainstalovat ručně ( složka Ovládací
panely, komponenta Přidat nebo ubrat programy, záložka
Přidat nebo odebrat součásti systému). Po úspěšném doinstalování
a aktivaci nás přivítá kýžená aplikace Zálohování:
![]() |
Nás bude zajímat tlačítko Záchranná opravná disketa, proto na něj klikneme. Program nás poté vyzve k vložení prázdné naformátované diskety. Pokud hodláme zálohovat i registr Windows, zaškrtneme příslušné políčko. V tomto případě však mějte na paměti, že potřeba disket diametrálně vzroste:
![]() |
Následně dojde k nakopírování dat a záchranná disketa je tak vytvořena. Nám už jen zbývá odklepnout závěrečnou – dobře míněnou – radu o nutnosti dobré úschovy této diskety.
Podívejme se nyní, jaké soubory na disketě najdeme:
![]() |
Jak vidíme, vyjma konfiguračních souborů na disketě nic jiného nemáme. Takto vytvořená disketa totiž není záchrannou disketou v pravém slova smyslu, slouží spíše jako pomocník při obnově systému. Ze souboru „setup.txt“ je totiž možné rekonstruovat důležité systémové údaje. K této činnosti je však nutné aktivovat modul, o němž jsme se zmínili již na začátku – Konzoli pro zotavení systému (dále jen KPZ).
Konzole pro zotavení systému
KPZ lze aktivovat buď přímo z instalačního CD Windows 2000 nebo z bootovací
nabídky, kterou je pro tento účel nutné upravit. První způsob je však v praxi
využívanější, neboť jen málokdo (vyjma zkušených uživatelů či systémových administrátorů)
myslí na zadní kolečka a spouštěcí nabídku systému pro to připraví.
Přibližme si tedy, jak postupovat při aktivaci KPZ z instalačního disku Windows 2000. Předpokládejme, že jste se dostali do situace, kdy systém nenajíždí a nám tak ani nic jiného než využití KPZ z instalačního CD ani nezbývá. Po vložení CD restartujeme počítač a na výzvu stiskneme klávesu pro spuštění systému z CD. V úvodní nabídce vybereme volbu Oprava poškozené instalace (klávesu R):
![]() |
Na další obrazovce pak stiskneme klávesu C – budeme chtít opravit instalaci pomocí konzoly pro zotavení:
![]() |
Následně se systém přepne do prostředí příkazové řádky, kde nás vyzve k vybrání instalace, ke které se chceme přihlásit. Předpokládáme, že na svém počítači provozujete pouze jednu kopii Windows 2000, proto stiskneme klávesu 1, poté Enter:
![]() |
Zadáme heslo administrátora, samozřejmě, pokud jsme mu nějaké při instalaci nebo poté v systému přidělili:
![]() |
Poté nás už „přivítá“ prostředí Konzole pro zotavení systému:
![]() |
Zde můžeme použít několik příkazů podle rozsahu poškození našeho systému. Typickou ukázkou budiž snaha o obnovu zaváděcího sektoru disku (MBR), jež byl přepsán aktivitou viru. Pro tento účel použijeme příkaz fixmbr:
![]() |
Jak vidno z nápovědy, správně bychom – pro případ obnovy na prvním disku – měli použít příkaz v syntaxi fixmbr \Device\HardDisk0. Microsoft však počítal s tím, že drtivá většina instalací je na primárním oddílu prvního disku a tak - pokud žádný parametr nepoužijeme- bude obnoven zaváděcí sektor na tomto oddílu. Pokud chcete znát, jaké mají jednotlivé oddíly přiřazení, použijte příkaz map:
![]() |
Dalším – při havárii hojně využívaným příkazem – bude bezesporu fixboot. Ten je určen k obnově zavaděče systému. Použijeme jej tedy v situacích, kdy si tento zavaděč přepíšeme - ukázkovým ilustračním příkladem budiž instalace první verze Windows 95. Příkaz fixmbr použijeme v syntaxi fixmbr c:, kde c: je oddíl, na který chceme zavaděč instalovat.
Patříte-li mezi pamětníky časů éry MS-DOS, pak jistě v seznamu marně hledáte program fdisk, bez nějž si tvorbu diskových oddílů v těchto operačních systémech nelze ani představit. Stejnou úlohu plní ve Windows 2000 příkaz diskpart. Podrobný popis parametrů získate zadáním příkazu help diskpart.
Zbývá už jen dodat, kdy použít záchrannou disketu, kterou jsme si v jednom z přecházejících odstavců vygenerovali. Pro tento účel se musíme navrátit do úvodní části instalačního procesu, provedeme tedy – pokud se nacházíme v prostředí KPZ – restart počítače. Poté v úvodní nabídce instalačního programu stiskem klávesy R zvolíme Opravu systému a v dalším dialogu pak stiskem klávesy R Opravu systému pomocí záchranné diskety:
![]() |
V dalším okně pak zvolíme stiskem klávesy F volbu Rychlé opravy. Poté nás systém vyzve k vložení záchranné diskety:
![]() |
Z ní program následně provede obnovu poškozené instalace systému, přičemž bude využívat informace uložené na záchranné disketě.
Závěr
Doufáme, že se vám náš malý přehled možností obnovy systému líbil a jako
vždy se budeme těšit na vaše připomínky či osobní zkušenosti s nej(h)různějšími
pády systému.