Canopus ProCoder – je libo MPEG nebo něco jiného?

Téměř vždy, když se na trhu objeví nový MPEG encodér, strhne se v diskusních skupinách polemika o tom, jak je to s jeho kvalitou a rychlostí. Většinou diskuse končívá tím, že na Cinema Craft v žádném ohledu nemá a kvalitativně je horší než TMPGenc nebo LSX. Většinou, ale ne pokaždé. Světlou výjimkou je ProCoder od Canopusu, který se objevil zcela nečekaně, a který záhy sklidil mnohá uznání.

ProCoder není jen obyčejným MPEG encoderem, ale poměrně komplexním nástrojem pro konverzi videa, nepříliš vzdáleným filozofii např. Virtual Dubu. Přestože je především určen pro konverzi videa do formátů MPEG 1 a 2, dokáže pracovat i s jinými formáty a vzájemně je mezi sebou převádět, ale nepředbíhejme.

Program patří mezi ty nástroje, které jsou hardwarově zabezpečeny proti kopírování. Bez hardwarového USB klíče ProCoder nepracuje. Naštěstí se již Canopus vyvaroval chyby,  která provázela jiný jeho produkt, DV Booster Pack. Aby klíč zbytečně nezabíral jeden USB port, najdeme v balení rozbočovač se čtyřmi USB konektory. Součástí ProCoderu je také velmi zajímavá kniha popisující různé druhy kodeků a způsoby komprese.

ProCoder je čistě softwarový nástroj, takže jeho výkon závisí jen na výkonu PC a zejména procesoru. ProCoder, podobně jako jiné HW produkty Canopusu, využívá firemní škálovatelné technologie. V praxi to znamená, že rychlost převodu stoupá s výkonem PC, ale teoreticky není omezena. Jinými slovy, má-li film dvě hodiny, může být na opravdu rychlém PC převeden jen za jednu hodinu, neboli dokáže zpracovat místo 25 fps rovnou 50 fps. Podobným způsobem je „napsán“ i engine Cinema Crafu, který to však prokazuje již v dnešních podmínkách na relativně pomalejších strojích. U ProCoderu je dnes takovýto výkon prokazatelný především na sestavách se dvěma CPU. Rovněž záleží na konfiguraci kvality výstupu, která má na rychlost převodu nezanedbatelný vliv.

Jak jsme uvedli výše, výstup ProCoderu nemusí být jen MPEG formáty. Program zvládne konverzi AVI souboru zpět do AVI prostřednictvím jiného systémového kodeku. Z DV upřednostňuje Canopus DV, Microsoft DV a Apple DV. Pro vytvoření streamu vhodného pro publikaci na internetu jsou k dispozici kodeky a nástroje Windows Media, RealVideo nebo Apple Streaming.

Neobvyklou možností je i kvalitní převod mezi TV normami PAL a NTSC. Výběr potřebného formátu je díky předdefinovaným šablonám, rozdělených do skupin jednoduchý. Například pod záložkou VCD/DVD najdeme přednastavené parametry MPEG pro VideoCD, SVCD nebo DVD. Samozřejmě můžeme použít i vlastní parametry a uložit je do výběrové tabulky. K rychlejšímu nadefinování vlastností formátu přispívají i tzv. Droplety. Vytvoříme-li takový Droplet, vznikne např. na ploše ikonka, na kterou z Průzkumníka přetáhneme zdrojové video. Program si pamatuje parametry Dropletu, takže pak jen stačí stisknout tlačítko Convert.

Prostředí programu se trochu vymyká standardnímu windowsovému. Ovládání je rozděleno do tří kroků. Prvním je volba zdrojového souboru.

Máte-li demoverzi ProCoderu, možná vás překvapilo, že zdrojovým videem nemusí být jen AVI nebo MOV, ale i  MPEG a výsledným opět MPEG, třeba v jiné podobě. Pro zajímavost jsme vyzkoušeli, zda si program poradí i s VOB soubory. Ty ProCoder načte, ale je třeba je přejmenovat na m2v. Víte kam míříme? Při zálohování DVD není nutné používat frameserver.  Program podporuje dávkové zpracování, to znamená, že můžeme enkódovat několik souborů s rozličnými parametry najednou. A nejen to, odlišné mohou být při dávkové konverzi i výstupní formáty. Není problém ani pro různé typy souborů navolit rozdílné adresáře, do kterých se budou ukládat. Použijeme-li funkci Stitch, budou soubory spojené do jednoho. Zajímavější „tvář“ programu se skrývá pod tlačítkem Advanced.

V rozšířené části lze zvolit nejen rozsah konverze, ale i aplikovat na zdroj filtr, např. adaptivní De-interlace, korekce barev a Gamma,  přidání rozmazání nebo oříznutí obrazu. Zajímavým filtrem je Bitmap Keying, s jehož pomocí je hračkou zkombinovat video s obrázkem a do výsledného obrazu zakomponovat třeba logo. Při manipulaci s filtry je k dispozici náhledové okno, takže výsledek úpravy bezprostředně porovnáme se zdrojovým videem. Nakonec je možné provedené úpravy uložit pro další použití.

Ve druhé fázi musíme nastavit konkrétní parametry výstupního souboru. Na nejvíce možností narazíme samozřejmě u MPEG. Nechybí zde prakticky nic podstatného, s čím se setkáváme u jiných encodérů. Šťouralům snad jen vlastní editace matriční tabulky nebo více než jen dvojnásobné průchodové kódování. U variabilního datového toku lze zvolit jen 2pass neobvykle jen pomocí průměrné a maximální hodnoty VBR. Nepovažujeme to za příliš omezující, je-li zajištěna odpovídající kvalita obrazu.

Dostáváme se tak k tomu nejpodstatnějšímu – tedy kvalitě a potažmo i rychlosti. Ani v jednom případě nelze vyřknout jednoznačný ortel. Kvalitu lze totiž nastavit ve čtyřech stupních (Speed, High, Highest a Mastering Quality) od nichž se odvíjí i rychlost.  Při volbě Speed  byla rychlost převodu s  CPU P4 2GHz jen o necelou polovinu delší (2:40), než byla délka zdrojového videa (2min). S nastavením High a Highest se téměř zdvojnásobila, resp. zčtyřnásobila (4:45 resp. 7:51). Je jedno, zda použijete CBR nebo VBR. Mastering Quality sice poskytuje špičkovou kvalitu, ale za cenu podstatně delší doby konverze (41 min). Rozdíly v kvalitě obrazu mezi těmito volbami nejsou příliš patrné, přesto se dá říci, že větší rozdíl je spíše mezi Speed a zbývajícími třemi, u kterých není tak patrný šum. Mezi nimi jsou rozdíly opravdu minimální a jde spíše o schopnost vykreslení jemných detailů.

První výsledek s defaultním nastavením jasně naznačoval, že ProCoder si v ničem nezadá s ostatními encodery. K posouzení jeho kvalit jsme mu vybrali za soupeře LSX 3.5, Cinema Craft 2.64 a TMPGEnc 2.64.  Poměrně tvrdým oříškem bylo přímé porovnání s Cinema Craft. Zde bylo velmi těžké odhalit nějaké rozdíly. Někdy se zdálo, že obraz Pro Coderu je o vlásek detailnější a kontrastnější, jindy naopak. Zatímco barevné podání ProCoderu a CC bylo téměř shodné se zdrojovým videem, u TMPGEnc  a zejména u LSX bylo, nic naplat,  mizerné. TMPGEnc nabízí mírně horší obraz s „falešnými“ barvami s nádechem do zelena. Relativně nehůře dopadl LSX s vyšším šumem v obraze a také mdlými barvami. Nejde jen o subjektivní dojem, protože stejné výsledky prokázal v testovacím signálu s normovými barevnými pruhy i „vektorskop“. Vzhledem k použitému vyššímu Bitrate (VBR 2000-5000-8000) se u žádného encoderu neobjevily rušivé bloky. Narazili jsme i na jednu zvláštnost, která byla patrná až z výpisu Bitrate Vieweru. ProCoder používá při vyhodnocování pohybu Zig Zag scanování, zatímco ostatní alternativní, které je v případě prokládaného signálu vhodnější. Na závěr jsme udělali ještě malé srovnání mezi TMPGEnc a Pro Coderem v kvalitě převodu do SVCD. Pro tento účel jsme použili normové nastavení  MPEG pro formát SVCD. Pro Coder prokázal své kvality i při nižším datovém toku a bez problémů si poradil i se scénami s vysokým stupněm pohybu, což o TMPGEnc říci nelze. Nejsme sice příliš velkými příznivci SVCD, ale s Pro Coderem bychom o tomto formátu uvažovali pro pořízení pracovní kopie, protože tak kvalitní výsledek jsme zatím neviděli. Ostatně demoverzi najdete na firemním WEB Canopusu, takže si o kvalitě výstupu udělejte obrázek sami.

Myslíme, že Pro Coder můžeme jednoznačně zařadit po bok nejlepších softwarových nástrojů pro převod videa. Nedosahuje sice rychlosti Cinema Craft, zato má kromě kvality obrazu jiné přednosti, které z něj činí rovnocenného soupeře. Bohužel, ProCoder je pro běžného uživatele možná příliš drahý. Ovšem, máte-li peněz nazbyt a požadujete kvalitu nebo chcete-li všestranný pracovní nástroj do malého studia, je ProCoder výbornou volbou.

Jan Kosnar