Hardwarová tlačítka, zvuky, ledky a další (chybějící) vymoženosti

Hardwarová tlačítka a zvláště pak dvojice Up/Down byla a jsou u SONY terčem velmi časté a tvrdé kritiky. Dlužno říct že oprávněné, protože nad tím, co svedli designéři provést, zůstával často rozum stát.

V případě SL-10 - zdá se - došlo k jistému poučení z krizového vývoje, protože HW tlačítka aplikací jsou vcelku pohodlná a mačkají se spolehlivě. Horší je to u páru tlačítek Up/Down – tam došlo jen ke kosmetickému zlepšení.

Po bližším prozkoumání jsem zjistil, že je stále tvoří ona otravná páčka, známá z jiných Clií, jen je na ni nasazeno větší tlačítko. To sice o něco málo zlepšuje mačkatelnost, nicméně do pohodlných a nekomplikovaných řešení má stále na míle daleko.

Navíc při stisku Up/Down dochází i k pohybu či spíše viklání sousedních tlačítek „Address“ a „To Do“ - a to důvěru v jejich pevnost moc nepřidá. Velká škoda.

Ostatní hardwarové vychytávky a'la SONY jsou také potlačeny anebo chybí zcela – cenové dieta se musela někde projevit. Na celém strojku proto nenajdete ani jednu stavovou ledku (například pro tichý alarm nebo provoz Memory Stick slotu by se určitě hodily), zapomeňte na vibrace nebo polyfonní zvuky. A když už jsem u zvuku - „pípák“ tohoto Clié je dost slabý, možná vůbec jeden z nejslabších, co jsem kdy slyšel. Opět škoda.

Displej: nadšení a rozpaky nad rozlišením a kontrastem
Displej je černobílý ve velmi příjemném rozlišení 320x320 pixelů se všemi výhodami, které tento grafický režim přináší a který rozhodně není obvyklý u low-end strojků. Nicméně doba, kdy jsme lapali po dechu při pohledu na cokoli s rozlišením vyšším než 160x160 je fuč a navíc je třeba si přiznat, že Hi-Res je sice kladem tohoto displeje, ovšem ten nepostrádá i určité vady na kráse. A ne jednu.

Začnu barvami. Ptáte se - jakými barvami u černobílého displeje? Také jsem se divil. Když je displej vypnutý, je černý a odráží vše jako zrcátko. Svou odrazuschopnost však zcela neztrácí ani když je zapnutý, bohužel. V zapnutém stavu má displej pro změnu poklad zelený a pixely se na něm zjevují černě. Teoreticky černě, některé odstíny černé jsou totiž na tomto displeji laděny spíš do modra. Sorry Mr. Sony, ale „ttahle bbarva zzdarma nnavíc ppůsobí sspíš rušivě”.

Druhá zpráva, která vám mnoho radosti neudělá, je kontrast displeje. Poprvé jsem zapnul Clié na plném slunci a byla to paráda, kontrast jako když vyšije. Ovšem čím slabší okolní osvětlení, tím slabší i byla čitelnost displeje, až jsem musel sáhnout k podsvícení. Bohužel, musím potvrdit ta varování, která tvrdila že kontrast SONY Clié PEG SL-10 často o mnoho nepředčí kontrast už několik let nevyráběných Palmů "trojkové" řady. Připočtěte k tomu jistou setrvačnost zobrazení (klasická testovací kosmická střílečka Zap!2000 šla zapařit jen s rozpaky, o mnoho lépe nedopadlo ani promítání videa pomocí aplikace gMovie) a z displeje budete mít hodně rozporuplné pocity.

Doplňky - aneb co ještě vypadlo z krabice
Moc toho nebylo, nějaký ten už tradičně hodně skromný (tedy skoro k ničemu) manuálek, samolepka s nápovědou graffity znaků a CD, obsahující kromě SONY Clié Desktopu kopku zajímavého softwaru.

Mezi něj bude určitě patřit Intellisync Lite v. 4.0 a Documents To Go® Standard Edition, klasické doplňky pro grafiku a video od SONY (Paint, Photo Stand, PictureGear, World Alarm Clock) či utility pro práci s MS kartami (Autorun, Backup, Export, Gate a Import).

Koneckonců i ta kupka přibalených shareware her a utilit může ledaskomu udělat na radost. Minimálně po dobu trial period :-) SONY umí namíchat zajímavý softwarový mix na svá CD - to se cení. A pak ještě z krabice vypadlo něco, co jsem nečekal – párek originál SONY AAA baterií. Blbost, ale nového majitele určitě potěší.