349

N┴LEZ
┌stavnφho soudu

JmΘnem ╚eskΘ republiky

┌stavnφ soud rozhodl dne 18. Φervna 2002 v plΘnu o nßvrhu prezidenta republiky na zruÜenφ n∞kter²ch ustanovenφ zßkona Φ. 6/2002 Sb., o soudech, soudcφch, p°φsedφcφch a stßtnφ sprßv∞ soud∙ a o zm∞n∞ n∞kter²ch dalÜφch zßkon∙ (zßkon o soudech a soudcφch), ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙,

takto:

Od∙vodn∞nφI.

Dne 1. b°ezna 2002 obdr₧el ┌stavnφ soud nßvrh prezidenta republiky na zruÜenφ n∞kter²ch ustanovenφ zßkona Φ. 6/2002 Sb., o soudech, soudcφch, p°φsedφcφch a stßtnφ sprßv∞ soud∙ a o zm∞n∞ n∞kter²ch dalÜφch zßkon∙ (zßkon o soudech a soudcφch), (dßle tΘ₧ "zßkon"). V d∙vodech prvnφ Φßsti svΘho nßvrhu se prezident republiky zam∞°uje na ustanovenφ º 134 - 163 zßkona (a ustanovenφ navazujφcφ), kterß zavßd∞jφ jako nov² institut povinnΘ periodickΘ hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti s d∙sledkem mo₧nΘho skonΦenφ soudcovskΘho mandßtu. Tato ustanovenφ jsou podle n∞j v p°φmΘm rozporu s Φl. 1 ┌stavy ╚eskΘ republiky (dßle jen "┌stava"), podle n∞ho₧ ╚eskß republika je demokratick² prßvnφ stßt zalo₧en² na ·ct∞ k prßv∙m a svobodßm Φlov∞ka a obΦana, nebo¥ je p°esv∞dΦen o tom, ₧e mezi zßkladnφ atributy prßvnφho stßtu bezesporu pat°φ i princip d∞lby moci. Tato ustanovenφ vidφ takΘ jako stojφcφ v rozporu s Φl. 82 odst. 1 a 2 a s Φl. 93 ┌stavy. Soudce je do svΘ funkce jmenovßn prezidentem republiky bez ΦasovΘho omezenφ, pokud spl≥uje zßkladnφ ·stavnφ a dalÜφ zßkonnΘ p°edpoklady vΦetn∞ odbornΘ zp∙sobilosti. Dßle ji₧ soudce nelze proti jeho v∙li odvolat, s v²jimkou odvolßnφ na zßklad∞ rozhodnutφ kßrnΘho senßtu. ┌stavodßrce m∞l na mysli, kdy₧ stanovil v²jimku z neodvolatelnosti soudce v Φl. 82 odst. 2, jednßnφ p°inejmenÜφm stejnΘ intenzity, jako je kßrnΘ provin∞nφ. Za takovΘ by bylo mo₧no pova₧ovat pouze zßva₧nΘ protiprßvnφ jednßnφ. Tφm se zaruΦuje nezßvislost soud∙ na moci zßkonodßrnΘ i v²konnΘ. Zßkon vÜak umo₧≥uje, aby ·stavnφ postavenφ soudce bylo ohro₧eno v²sledkem dodateΦnΘho hodnocenφ jeho odbornΘ zp∙sobilosti, bez nφ₧ by ani nemohl b²t do funkce jmenovßn. Pro zamezenφ v²konu funkce soudce osobou, kterß nebude dostateΦn∞ dbßt o svoji odbornou ·rove≥, je₧ se projevφ p°i jeho rozhodovacφ Φinnosti, je dostaΦujφcφm prost°edkem ochrany kßrnΘ °φzenφ. V tΘto souvislosti poukazuje nßvrh na povinnost soudce se soustavn∞ vzd∞lßvat a prohlubovat svΘ odbornΘ znalosti pro °ßdn² v²kon funkce (º 82 odst. 2 zßkona), p°itom poruÜenφ tΘto povinnosti m∙₧e b²t kßrn²m provin∞nφm, za kterΘ lze soudce z jeho funkce odvolat. PoruÜenφ tΘto povinnosti vÜak musφ b²t konkrΘtnφ, jejφ dopad se musφ projevit v rozhodovacφ Φinnosti soudce, a svou intenzitou tak musφ ohrozit d∙v∞ru v nezßvislΘ, nestrannΘ a spravedlivΘ rozhodovßnφ soud∙ (º 87). V rßmci kßrnΘho °φzenφ musφ b²t takΘ mezi takov²m poruÜenφm povinnosti a jeho nßsledkem (ohro₧enφ d∙v∞ry) prokßzßna p°φΦinnß souvislost. Navφc, zatφmco kßrnΘ °φzenφ mß celou °adu sankcφ odstup≥ovan²ch podle zßva₧nosti provin∞nφ, hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti znß samo pouze sankci jedinou, a to ztrßtu funkce.

Zßkonem nov∞ zavedenΘ °φzenφ - posuzovßnφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙ - se bude vΘst pauÜßln∞ se vÜemi soudci. V jeho rßmci se teprve zaΦne zjiÜ¥ovat, zda jsou dßny p°edpoklady k tomu, aby bylo mo₧no konstatovat, ₧e soudce je odborn∞ (ne)zp∙sobil². Tato (ne)zp∙sobilost se vyhodnotφ na zßklad∞ abstraktnφch, vßgn∞ formulovan²ch a s rozhodovacφ Φinnostφ soudce nesouvisejφcφch hledisek (º 136). Zßkon tak presumuje p°φΦinnou souvislost mezi negativnφm vyhodnocenφm a rozhodovacφ Φinnostφ soudce. Jin²mi slovy, konstatovßnφ o nevyhovujφcφ schopnosti organizovat Φinnost soudnφho odd∞lenφ a minimßlnφ publikaΦnφ, v∞deckß a pedagogickß Φinnost je automaticky spojovßna s rozhodovacφ Φinnostφ soudce a m∙₧e vΘst k zßniku funkce soudce. Pokud se vychßzφ z koncepce zßkona, kterß stanovφ p°edsedy soud∙ orgßnem stßtnφ sprßvy soud∙, tedy souΦßstφ moci v²konnΘ, je tak stßtnφ sprßv∞ soud∙ dßna i kompetence hodnotit odbornou zp∙sobilost soudce. Moc v²konnß tak m∙₧e zahßjit proti soudci °φzenφ o zkoumßnφ jeho odbornΘ zp∙sobilosti s d∙sledkem mo₧nΘho skonΦenφ ┌stavou garantovanΘho Φasov∞ neomezenΘho mandßtu, ani₧ by d∙vodem k jeho zahßjenφ byla dosavadnφ rozhodovacφ Φinnost soudce. V²hrady prezidenta republiky dßle sm∞°ujφ proti zßsahu do principu d∞lby moci, kterou ┌stava p°edpoklßdß. Tento princip je podle n∞j poruÜen mimo jinΘ rozsahem pravomocφ ministra spravedlnosti v oblasti hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudce, kterΘ dßle vyjmenovßvß se zßv∞rem, ₧e takov² rozsah dßvß v²konnΘ moci nep°im∞°en∞ Üirokou pravomoc, je₧ umo₧nφ ovliv≥ovat rozhodovßnφ soudc∙.

V d∙vodech druhΘ Φßsti svΘho nßvrhu zam∞°en²ch na ta ustanovenφ, jimi₧ zßkon sv∞°uje v²kon stßtnφ sprßvy soud∙ v uvedenΘm rozsahu p°edsed∙m a mφstop°edsed∙m soud∙, kte°φ jsou zßrove≥ soudci, prezident republiky tvrdφ jejich rozpor s Φl. 82 odst. 3 ┌stavy, kter² stanovφ nesluΦitelnost funkce soudce s jakoukoliv funkcφ ve ve°ejnΘ sprßv∞. Uvßdφ, ₧e z n∞kter²ch Φinnostφ a ze zp∙sobu jmenovßnφ a odvolßvßnφ p°edsed∙ a mφstop°edsed∙ soud∙ plyne, ₧e se jednß o funkci ve ve°ejnΘ sprßv∞, a p°edsedovΘ a mφstop°edsedovΘ soud∙ se tak zΦßsti stßvajφ souΦßstφ moci v²konnΘ. Lze mφt tak vß₧nΘ obavy o ohro₧enφ jejich nezßvislosti p°i v²konu soudcovskΘ Φinnosti, zejmΘna jestli₧e jejich setrvßnφ ve funkci p°edsedy a mφstop°edsedy soudu zßvisφ na rozhodnutφ p°edstavitele moci v²konnΘ. Poukazuje na ustanovenφ º 106 odst. 1 zßkona, podle n∞ho₧ p°edsedovΘ i mφstop°edsedovΘ soud∙ mohou b²t odvolßni ze sv²ch funkcφ, jestli₧e neplnφ °ßdn∞ svΘ povinnosti. Tato podmφnka pro odvolßnφ je podle n∞j vyjßd°ena velmi obecn∞ a m∙₧e vΘst k uplatn∞nφ libov∙le v²konnΘ moci p°i odvolßvßnφ p°edstavitel∙ moci soudnφ. Jak dßle uvßdφ prezident republiky, je si v∞dom toho, ₧e v n∞kter²ch evropsk²ch stßtech vykonßvajφ stßtnφ sprßvu soud∙ p°edsedovΘ soud∙ z °ad soudc∙. NaÜe ┌stava vÜak neumo₧≥uje slouΦenφ funkce soudce s v²konem jakΘkoliv funkce ve ve°ejnΘ sprßv∞ a je v∞cφ ·stavodßrce, zda slouΦenφ t∞chto funkcφ umo₧nφ. ┌stava v Φl. 82 odst. 3 v²slovn∞ uvßdφ Φinnosti, kterΘ jsou nesluΦitelnΘ s funkcφ soudce. Zßrove≥ umo₧≥uje, aby zßkon okruh nesluΦiteln²ch Φinnostφ dßle rozÜφ°il. P°ijat² zßkon v º 74 odst. 3 vÜak okruh nesluΦiteln²ch, ┌stavou v²slovn∞ zakßzan²ch Φinnostφ obchßzφ tφm, ₧e funkce v n∞m uvedenΘ vyjφmß z re₧imu tohoto zßkazu (a to dokonce pomocφ prßvnφ fikce). V tomto p°φpad∞ se ┌stava definuje pomocφ zßkona. AvÜak prßvnφ norma ni₧Üφ prßvnφ sφly, tj. v tomto p°φpad∞ zßkon, nem∙₧e eliminovat okruh Φinnostφ dan²ch prßvnφ normou vyÜÜφ prßvnφ sφly - ┌stavou. V zßv∞ru tΘto Φßsti nßvrhu pak prezident republiky napadß takΘ mo₧nost doΦasnΘho p°id∞lovßnφ soudce k ministerstvu, co₧ pova₧uje rovn∞₧ za nesluΦitelnΘ s principem d∞lby moci a s poslßnφm funkce soudce.

DalÜφ napadenΘ ustanovenφ º 160 odst. 3 zßkona, kter² stanovφ, ₧e jednßnφ NejvyÜÜφho soudu ve v∞cech posouzenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙ jsou neve°ejnß, pova₧uje za stojφcφ v rozporu s Φl. 96 odst. 2 ┌stavy, Φl. 38 odst. 2 Listiny zßkladnφch prßv a svobod (dßle jen "Listina") a Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy o ochran∞ lidsk²ch prßv a zßkladnφch svobod (dßle jen "┌mluva"), kterΘ zakotvujφ zßsadu ve°ejnΘho projednßnφ v∞ci. Mß za to, ₧e nejsou d∙vody k prolomenφ zßsady ve°ejnΘho jednßnφ v soudnφm °φzenφ p°ed NejvyÜÜφm soudem, jeho₧ rozhodnutφ je rozhodnutφm ve v∞ci a je koneΦnΘ. Rozhodnutφ bude mφt zßsadnφ dopady na ₧ivot danΘho jednotlivce. ╚l. 6 odst. 1 ┌mluvy stanovφ podmφnky pro mo₧nΘ vylouΦenφ ve°ejnosti. Äßdnß z t∞chto podmφnek vÜak nenφ v napadenΘm ustanovenφ napln∞na. Zßkon tak omezuje prvek kontroly ve°ejnosti nad pr∙b∞hem soudnφho °φzenφ v rozporu s ┌mluvou.

V poslednφ Φßsti d∙vod∙ nßvrhu, zam∞°enΘ na ustanovenφ t²kajφcφ se JustiΦnφ akademie, pak prezident republiky s op∞tovn²m d∙razem na Φl. 1 ┌stavy, princip d∞lby moci, jako₧ i na ·stavn∞ zaruΦenou nezßvislost soud∙ a soudc∙ (Φl. 81 a Φl. 82 odst. 1 ┌stavy) vyjad°uje p°esv∞dΦenφ, ₧e nezßvislost na moci v²konnΘ je t°eba hledat nejen p°i rozhodovacφ Φinnosti soud∙ v ·zkΘm slova smyslu, ale i v celkovΘ mo₧nosti moci v²konnΘ rozhodovacφ Φinnost soudc∙ ovliv≥ovat. Soudce nese odpov∞dnost za svou odbornou ·rove≥ a je povinen se soustavn∞ vzd∞lßvat a prohlubovat svΘ odbornΘ znalosti pro °ßdn² v²kon funkce (º 82). M∞lo by vÜak b²t pouze na n∞m, jak²m zp∙sobem toho dosßhne. Je t∞₧ko sluΦitelnΘ s principem d∞lby moci a nezßvisl²m v²konem soudnictvφ, aby se soudci povinn∞ vzd∞lßvali v instituci, jejφ₧ slo₧enφ a obsah v²uky mß p°φmo Φi nep°φmo v rukou moc v²konnß. Mo₧nost NejvyÜÜφho soudu poskytovat toto vzd∞lßnφ ve srovnatelnΘm rozsahu je vzhledem k stßvajφcφm personßlnφm, rozpoΦtov²m i technick²m kapacitßm NejvyÜÜφho soudu nereßlnß. Celo₧ivotnφ povinnΘ vzd∞lßvßnφ soudc∙ se tak dostßvß prakticky pod kontrolu moci v²konnΘ. Prezident republiky v nßvrhu dßvß najevo, ₧e sice pova₧uje za sprßvnΘ, aby Ministerstvo spravedlnosti vzd∞lßvßnφ soudc∙m umo₧nilo, a proto je vhodnΘ, aby JustiΦnφ akademie z°φzena byla, nicmΘn∞ vÜak podle jeho nßzoru nenφ myslitelnΘ, aby soudci byli v periodicky stanoven²ch intervalech povinni se ·Φastnit Ükolenφ prßv∞ a fakticky v²luΦn∞ v tΘto instituci.

V zßv∞ru pak prezident republiky shrnuje, ₧e ve stßt∞ ovlßdanΘm principy prßvnφho stßtu musφ b²t d∞lba stßtnφ moci zalo₧ena na systΘmu brzd a protivah, p°ijatß prßvnφ ·prava vÜak tento systΘm naruÜuje, a to ne·m∞rn²m vlivem moci v²konnΘ na moc soudnφ. ┌kolem moci v²konnΘ v intencφch ┌stavy je zabezpeΦit chod soudnictvφ po strßnce materißlnφ, personßlnφho zabezpeΦenφ sprßvy soud∙, p°φpravy budoucφch soudc∙ na v²kon jejich funkce a zajiÜt∞nφ jejich dostateΦnΘho poΦtu. P°ijat² zßkon vÜak vyvß₧enφ mocφ nerespektuje a mφra vlivu moci v²konnΘ na moc soudnφ m∙₧e podle n∞j ohrozit nezßvislost justice jako jednoho z pilφ°∙ demokratickΘho prßvnφho stßtu. Navrhuje proto p°ijetφ nßlezu, jφm₧ budou zruÜena tato ustanovenφ zßkona o soudech a soudcφch: º 15 odst. 2 v∞ta druhß, º 26 odst. 2 v∞ta druhß, º 30 odst. 2 v∞ta druhß, º 34 odst. 2 v∞ta druhß, º 50 odst. 1 pφsm. f) a pφsm. g), odst. 3 a odst. 4, º 51 odst. 1 pφsm. f) a pφsm. g), odst. 3 a odst. 4, º 52 odst. 1 pφsm. f) a pφsm. g), odst. 3 a odst. 4, º 53 odst. 1 pφsm. e), odst. 3 a odst. 4, º 68 odst. 1 slova "k ministerstvu nebo", º 71 odst. 4, º 72 odst. 2 v∞ta poslednφ, º 74 odst. 3, º 82 odst. 2 v∞ta druhß, º 94 pφsm. d), º 99 odst. 1 pφsm. c) slova "k ministerstvu nebo", º 106 odst. 1, º 119 odst. 2 a odst. 3, º 120, º 121, º 123 odst. 3 a odst. 4, º 125, º 126, º 127, º 128, º 130 odst. 2 slova "za°azenφ soudc∙", º 131 odst. 1 pφsm. a), pφsm. b), º 132 odst. 1 pφsm. a) a pφsm. b), v odst. 2 slova "soudc∙ a", odst. 3, º 134 a₧ 163, º 185, º 187 slova "3 advokßty za Φleny Rady pro odbornou zp∙sobilost soudc∙ a jejich 3 nßhradnφky a" a º 188 s tφm, ₧e zßrove≥ v pom∞ru k ustanovenφm º 15 odst. 2 v∞ty druhΘ, º 26 odst. 2 v∞ty druhΘ, º 30 odst. 2 v∞ty druhΘ a º 34 odst. 2 v∞ty druhΘ navrhuje odklad vykonatelnosti tak, aby Parlamentu byla poskytnuta dostateΦn∞ dlouhß doba k p°ijetφ novΘ prßvnφ ·pravy.

II.

┌stavnφ soud vy₧ßdal v souladu s ustanovenφm º 69 zßkona Φ. 182/1993 Sb., o ┌stavnφm soudu, ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙, vyjßd°enφ ·Φastnφk∙ tohoto °φzenφ - obou komor Parlamentu ╚eskΘ republiky.

Poslaneckß sn∞movna ve svΘm vyjßd°enφ ze dne 9. 4. 2001, podepsanΘm jeho p°edsedou prof. Ing. Vßclavem Klausem, CSc., po rekapitulaci napaden²ch ustanovenφ uvßdφ, ₧e hlavnφm cφlem soudnφ reformy, kterß byla zapoΦata p°ijetφm klφΦov²ch norem t²kajφcφch se p°edevÜφm zajiÜt∞nφ podmφnek realizace soudnφ moci, je rychlΘ, spravedlivΘ a jednotnΘ soudnictvφ. Zßkladem takovΘ p°edstavy vÜak m∙₧e b²t pouze vysokß odbornost soudc∙ jako zßklad pro kvalitnφ v²kon soudnictvφ. Proto byl p°ijat program celo₧ivotnφho vzd∞lßvßnφ soudc∙ v JustiΦnφ akademii s tφm, ₧e bude odbornß zp∙sobilost soudce ov∞°ovßna (duplicitnφ ·prava byla mimochodem p°ijata i u stßtnφch zßstupc∙) prost°ednictvφm Rady pro odbornou zp∙sobilost soudc∙ (dßle jen "Rada"). Z hlediska slo₧enφ Rady jsou zde zastoupeni jednak soudci volenφ (p°φpadn∞ urΦenφ losem), soudci p°φsluÜnΘho soudu, dßle pak odbornφci prßvnφ praxe. Ka₧d² soudce je nejd°φv hodnocen tφm, kdo mß nejvφce informacφ o jeho znalostech prßvnφch p°edpis∙, judikatury atd., tedy p°edsedou p°φsluÜnΘho soudu. Jestli₧e je vyhodnocena odbornß zp∙sobilost soudce jako nevyhovujφcφ, prob∞hne ve druhΘm stupni °φzenφ u NejvyÜÜφho soudu. V ₧ßdnΘm p°φpad∞ vÜak nenφ hodnocena Φinnost soudce z hlediska v∞cnΘ sprßvnosti jeho rozhodovßnφ, tudφ₧ nelze hovo°it o neoprßvn∞n²ch zßsazφch do jeho Φinnosti a rozhodovßnφ.

Soudcem m∙₧e b²t podle Φl. 93 odst. 2 ┌stavy jmenovßn obΦan, kter² spl≥uje zßkladnφ p°edpoklady danΘ p°φmo ┌stavou, a to bez·honnost a vysokoÜkolskΘ prßvnickΘ vzd∞lßnφ. DalÜφ p°edpoklady a postup je ponechßn na zßkonnΘ ·prav∞. V souladu s tφmto ustanovenφm m∙₧e zvlßÜtnφ zßkon stanovit dalÜφ podmφnky a postup p°i p°ezkoumßvßnφ p°edpoklad∙ pot°ebn²ch pro funkci soudce. Mezi p°edpoklady p°i jmenovßnφ vÜak rozhodn∞ nepat°φ hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudce vykonßvat funkci, nebo¥ k tomu dochßzφ a₧ po uplynutφ urΦitΘ doby od nßstupu do soudcovskΘ funkce u p°φsluÜnΘho soudu.

Zßkon o soudech a soudcφch v podstat∞ p°evzal p∙vodnφ ·pravu o stßtnφ sprßv∞ soud∙, kdy postavenφ ·st°ednφho orgßnu stßtnφ sprßvy soud∙ mß Ministerstvo spravedlnosti, a vymezuje dalÜφ sprßvnφ orgßny - p°edsedy p°φsluÜn²ch soud∙. ┌kolem stßtnφ sprßvy soud∙ je na stran∞ jednΘ vytvo°it podmφnky k zajiÜt∞nφ °ßdnΘho v²konu soudnictvφ po strßnce organizaΦnφ, personßlnφ, finanΦnφ a hospodß°skΘ, na stran∞ druhΘ pak vykonßvat dohled v mezφch zßkona nad °ßdn²m pln∞nφm ·kol∙ p°φsluÜnΘho soudu. V²kon stßtnφ sprßvy vÜak v ₧ßdnΘm p°φpad∞ nesmφ zasahovat do nezßvislosti soud∙. Ji₧ podle p°edchozφ ·pravy byla ministru spravedlnosti dßna mo₧nost jmenovat p°edsedy a mφstop°edsedy soud∙ s v²jimkou p°edsedy NejvyÜÜφho soudu. V zßkon∞ o soudech a soudcφch je zp∙sob jmenovßnφ zachovßn s tφm, ₧e je navφc stanovena povinnost ministra spravedlnosti, aby takovΘ jmenovßnφ projednal se soudcovskou radou p°φsluÜnΘho soudu, jeho₧ funkcionß°em mß b²t soudce jmenovßn.

DoΦasnΘ p°id∞lovßnφ soudce k v²konu funkce k jinΘmu soudu nebo Ministerstvu spravedlnosti nebo JustiΦnφ akademii je zßsadn∞ vßzßno na souhlas p°id∞lovanΘho soudce (tak jako podle p°edchozφ prßvnφ ·pravy) a zßkonem je omezena dΘlka p°id∞lenφ.

V Φl. 38 odst. 2 Listiny jsou uvedena n∞kterß procesnφ prßva ·Φastnφka °φzenφ, tj. prßvo na ve°ejnΘ projednßvßnφ v∞ci, kdy v²jimky z tΘto zßsady mohou b²t povoleny jen zßkonem, kter² m∙₧e ve°ejnost vylouΦit i ·pln∞. ┌Φastnφk °φzenφ mß prßvo, aby byl p°φtomen projednßvßnφ svΘ v∞ci, a to i tehdy, bylo-li podle zßkona °φzenφ prohlßÜeno za neve°ejnΘ. I toto prßvo vÜak m∙₧e b²t zßkonem, p°φpadn∞ rozhodnutφm na zßklad∞ zßkona, omezeno. Tato zßsada je obsa₧ena rovn∞₧ v Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy, podle kterΘho tisk a ve°ejnost mohou b²t vylouΦeny bu∩ po dobu celΘho nebo Φßsti procesu, kdy₧ to vy₧aduje ochrana soukromΘho ₧ivota ·Φastnφka, anebo v rozsahu pova₧ovanΘm soudem za zcela nezbytn², a v Φl. 96 odst. 2 ┌stavy, kde se uvßdφ, ₧e jednßnφ p°ed soudem je zßsadn∞ ·stnφ a ve°ejnΘ, avÜak zßkon m∙₧e stanovit z tΘto zßsady v²jimky. Zßkon o soudech a soudcφch v º 163 zßrove≥ °φkß, ₧e se pou₧ijφ v °φzenφ ve v∞cech odbornΘ zp∙sobilosti soudce p°ed NejvyÜÜφm soudem p°im∞°en∞ ustanovenφ Φßsti prvnφ a t°etφ obΦanskΘho soudnφho °ßdu, nestanovφ-li tento zßkon jinak. Z toho vypl²vß, ₧e i obΦansk² soudnφ °ßd institut vylouΦenφ ve°ejnosti znß a u₧φvß jej. Z toho lze dovodit, ₧e ustanovenφ t²kajφcφ se neve°ejnΘho jednßnφ NejvyÜÜφho soudu ve v∞cech posouzenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙ nelze pova₧ovat za ne·stavnφ.

Z°φzenφ JustiΦnφ akademie zßkonem o soudech a soudcφch si klade za cφl p°edevÜφm zv²Üenφ odbornosti soudc∙ jako zßruky kvalitnφho soudnictvφ. Proto program celo₧ivotnφho vzd∞lßvßnφ v JustiΦnφ akademii dßvß mo₧nost vÜem soudc∙m osvojit si takovΘ znalosti a dovednosti v rßmci svΘ profese, aby dokßzali naplnit Φl. 1 ┌stavy, a to d∙v∞ru v prßvo. V prßvnφm stßt∞ musφ mφt obΦan zßruku, ₧e prßvnφ cestou dosßhne spravedlnosti a uspokojenφ nßrok∙, kterΘ mu ze zßkona nßle₧ejφ. Proto jsou na soudce kladeny stßle vyÜÜφ po₧adavky na znalost zßkon∙ a jin²ch prßvnφch p°edpis∙, judikatury, jako₧ i schopnosti jejich aplikace v rßmci rozhodovacφ Φinnosti.

Zßv∞rem se ve vyjßd°enφ PoslaneckΘ sn∞movny uvßdφ, ₧e zßkon byl schvßlen pot°ebnou v∞tÜinou poslanc∙ PoslaneckΘ sn∞movny, byl podepsßn p°φsluÜn²mi ·stavnφmi Φiniteli, tj. jak p°edsedou PoslaneckΘ sn∞movny a p°edsedou vlßdy, tak i samotn²m prezidentem republiky, byl °ßdn∞ vyhlßÜen, a je vyjßd°eno stanovisko, ₧e zßkonodßrn² sbor jednal v p°esv∞dΦenφ, ₧e p°ijat² zßkon je v souladu s ┌stavou a naÜφm prßvnφm °ßdem. Je na ┌stavnφm soudu, aby v souvislosti s podanou ·stavnφ stφ₧nostφ prezidenta republiky a jeho nßvrhem na zruÜenφ n∞kter²ch ustanovenφ zßkona Φ. 6/2002 Sb. posoudil ·stavnost tohoto zßkona a vydal p°φsluÜnΘ rozhodnutφ.

Senßt Parlamentu ╚eskΘ republiky pak ve svΘm vyjßd°enφ, podepsanΘm jeho p°edsedou doc. JUDr. Petrem Pithartem, uvßdφ, ₧e nßvrh zßkona o soudech a soudcφch, se kter²m Poslaneckß sn∞movna vyslovila souhlas dne 30. °φjna 2001, byl dne 12. listopadu 2001 postoupen k projednßnφ Senßtu. OrganizaΦnφ v²bor p°ikßzal nßvrh zßkona dne 13. listopadu ·stavn∞prßvnφmu v²boru, kter² ho p°edepsan²m zp∙sobem projednal a usnesenφm Φ. 68 ze dne 28. listopadu doporuΦil Senßtu nßvrh zßkona zamφtnout. PoslΘze nßvrh zßkona projednalo plΘnum Senßtu dne 30. listopadu 2001 na svΘ 11. sch∙zi t°etφho funkΦnφho obdobφ a usnesenφm Φ. 220 nßvrh zßkona schvßlilo ve zn∞nφ postoupenΘm Poslaneckou sn∞movnou.

P°i projednßvßnφ nßvrhu zßkona o soudech a soudcφch byly v Senßtu, a to jak v ·stavn∞prßvnφm v²boru, kterΘmu byl jako jedinΘmu nßvrh zßkona p°ikßzßn, tak na plΘnu, vedeny obsßhlΘ rozpravy. Vzhledem k tomu, ₧e zßkon o soudech a soudcφch je postaven p°edevÜφm na filosofii dosa₧enφ vyÜÜφ kvality v²konu soudnictvφ prost°ednictvφm vyÜÜφ kvality odbornosti jednotliv²ch soudc∙, se v∞tÜina p°φsp∞vk∙ t²kala prßv∞ problematiky stφ₧nostφ napadenΘho hodnocenφ soudc∙ a otßzky jejich celo₧ivotnφho povinnΘho vzd∞lßvßnφ. DanΘ tΘma vÜak nebylo spornΘ z pohledu prßvnφ normou sledovanΘho cφle, n²br₧ - m∞°eno maximami postavenφ moci soudnφ v systΘmu d∞lby moci a nezßvislosti soud∙ a soudc∙ - kv∙li prost°edk∙m, jak²mi ho mß b²t dosa₧eno.

Zatφmco mezi jednotliv²mi senßtory panovala tΘm∞° bezv²hradnß shoda v tom, ₧e naÜe soudnictvφ je t°eba posunout na kvalitativn∞ vyÜÜφ ·rove≥, nßzory na dosa₧enφ tohoto cφle se r∙znily. Z jednΘ strany, ze strany odp∙rc∙ zßkona, zaznφvaly nßmitky ve vztahu k p°ece≥ovßnφ po₧adavku odbornosti soudc∙ a obavy z ohro₧enφ jejich nezßvislosti prost°ednictvφm povinnΘho hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti p°edsedou soudu jako funkcionß°em jmenovan²m ministrem spravedlnosti; v²hrady se t²kaly i "povinnΘho doÜkolovßnφ" pod kontrolou moci v²konnΘ. Pochybnosti byly vzneseny i nad nastavenφm systΘmu odbornΘ zdatnosti soudce v∙bec. Podle n∞kter²ch zßkonodßrc∙ by m∞l b²t kladen d∙raz na v²chovu budoucφho soudce p°ed nßsledn²m povinn²m dohßn∞nφm odbornosti, p°φp. by m∞la b²t za soudce vybrßna osoba, kterß se ji₧ osv∞dΦila v p°edchozφ prßvnickΘ praxi. ╚etnΘ byly tΘ₧ v²hrady k v²konu stßtnφ sprßvy soud∙ osobami v dvojjedinΘm postavenφ - postavenφ funkcionß°e, vykonavatele stßtnφ sprßvy, kter² podlΘhß ·st°ednφmu exekutivnφmu orgßnu, a postavenφ nezßvislΘho soudce vykonßvajφcφho soudnictvφ. Oponenti zßkona zpochyb≥ovali nejen proti·stavnost n∞kter²ch jeho ustanovenφ, ale i jeho celkov² p°φnos ke zlepÜenφ situace v soudnictvφ, kdy₧ soudili, ₧e "nep°ijetφm zßkona se v naÜem soudnictvφ nic ani nezhorÜφ ani nezlepÜφ".

Argumenty, kterΘ zazn∞ly ve prosp∞ch zßkona, vychßzely z p°esv∞dΦenφ, ₧e zvolen² zp∙sob prßvnφ regulace je vhodn²m zßkladem pro dalÜφ mo₧nΘ osamostat≥ovßnφ soudnφ soustavy a svou povahou je krokem p°echodn²m. Oproti obavßm z omezovßnφ moci soudnφ nabφzeli zastßnci zßkona pohled opaΦn², zalo₧en² na skuteΦnosti, ₧e nov∞ z°izovanΘ soudcovskΘ rady, by¥ jako orgßny poradnφ, omezujφ p°edsedy soud∙ p°i v²konu justiΦnφ sprßvy. To bylo chßpßno jako v²znamn² posun oproti dosud platnΘ ·prav∞. Zastßnci zßkona se takΘ vyjßd°ili, ₧e prßv∞ zvolen² model nenφ modelem v Evrop∞ neznßm²m, a vyjßd°ili p°esv∞dΦenφ, ₧e tlak na soudcovskΘ povolßnφ, kter² zßkon o soudech a soudcφch jist²m zp∙sobem vyvφjφ, je vhodn²m nßstrojem celkovΘho vzestupu soudnictvφ, p°iΦem₧ nenφ zpochybn∞na premisa, ₧e v jeho rßmci musφ v²konnß moc slou₧it moci soudnφ. Proponenti nßvrhu zßkona spat°ovali v nastavenΘm systΘmu rovn∞₧ cestu k dosa₧enφ legitimnφho oΦekßvßnφ standardnφho chovßnφ soudc∙ ve standardnφch situacφch. K otßzce nep°φpustn²ch zßsah∙ do nezßvislosti soudc∙ posuzovßnφm jejich odbornΘ zdatnosti zazn∞l z plΘna Senßtu mj. i argument, ₧e "zßvislost na nedostateΦnΘ odbornosti je horÜφ pro spoleΦnost ne₧ cokoli jinΘho". Zastßnci nßvrhu zßkona vyΦetli kritik∙m p°edlo₧enΘ osnovy nedostatek vlastnφho °eÜenφ a bezradnost nad tφmto spoleΦensk²m tΘmatem.

P°i svΘm rozhodovßnφ se Senßt p°iklonil k argument∙m podporujφcφm schvßlenφ nßvrhu zßkona ve zn∞nφ postoupenΘm Poslaneckou sn∞movnou, a uΦinil tak pom∞rem hlas∙ 37 ku 14, kdy₧ bylo hlasovßnφ Φ. 54 p°φtomno 64 senßtor∙.

Vychßzejφc z p°ijatΘho rozhodnutφ a s ohledem na projednßvßnφ zßkona v orgßnech Senßtu, vyjßd°enφ obsahuje nßsledujφcφ argumenty ve prosp∞ch v∞tÜinovΘ v∙le Senßtu:

╚l. 82 odst. 1 ┌stavy stanovφ, ₧e soudci jsou p°i v²konu svΘ funkce nezßvislφ. Jejich nestrannost nesmφ nikdo ohro₧ovat. V rßmci konstantnφ judikatury EvropskΘho soudu pro lidskß prßva je nezßvislost a nestrannost soudc∙ a soud∙ spojovßna s nezbytnostφ jejich d∙v∞ryhodnosti. NepostaΦuje jen, aby soudce nestrann² byl, ale aby se tak stranßm i jevil a i jinak vzbuzoval d∙v∞ru ve vedenφ spravedlivΘho procesu (PavlφΦek V., H°ebejk J., ┌stava a ·stavnφ °ßd ╚eskΘ republiky. Svazek I.: ┌stava ╚eskΘ republiky, Praha: Linde Praha, a. s., 1994, s. 194). Nenφ pravd∞podobn∞ pochyb, ₧e odbornost soudce, seznatelnß v podob∞ rychlΘho a spravedlivΘho procesu, je jednφm z legitimnφch po₧adavk∙ spoleΦnosti. Koneckonc∙ i na p∙d∞ ┌stavnφho soudu se objevily nßzory, ₧e nezßvislost soudce je spat°ovßna v souboru p°edpoklad∙, z nich₧ nejsiln∞jÜφ jsou odbornß ·rove≥ a ty povahovΘ vlastnosti, kterΘ ze soudce Φinφ integrovanou osobnost (Pl. ┌S 13/99, Pl. ┌S 16/2000).

Podle º 82 odst. 1 zßkona o soudech a soudcφch nese soudce odpov∞dnost za svou odbornou ·rove≥ p°i v²konu soudcovskΘ funkce. Navrhovatel by pova₧oval za dostateΦnou ochranu spoleΦnosti p°ed soudcem, kter² nebude dostateΦn∞ dbßt o svoji odbornou ·rove≥, ulo₧enφ jednoho z kßrn²ch opat°enφ (d∙tka, snφ₧enφ platu, odvolßnφ z funkce p°edsedy senßtu i mo₧nost odvolßnφ z funkce soudce) v rßmci kßrnΘho °φzenφ a z tohoto pohledu se mu odvolßnφ z funkce soudce jako jedin² d∙sledek nevyhovujφcφho odbornΘho hodnocenφ soudce jevφ jako proti·stavnφ. Senßt vÜak zaujal stanovisko, ₧e odvolßnφ z funkce soudce by v p°φpad∞ jeho neodbornosti nem∞lo b²t "trestem" uklßdan²m v rßmci kßrnΘho °φzenφ, p°esto vÜak d∙vodem pro jeho odchod z justice. Vzhledem k tomu, ₧e kßrnΘ °φzenφ je svou povahou °φzenφm trestnφm, vybudovan²m na principu zavin∞nΘho poruÜenφ povinnostφ soudce (navφc by neodbornost byla prakticky neprokazatelnß a odpov∞dnost soudce tedy nulovß), p°iklonil se zßkonodßrce ke specißlnφ procedu°e hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti, zakotvenΘ v Φßsti prvnφ hlav∞ III dφlu 5 zßkona o soudech a soudcφch. Z tohoto pohledu se jevφ proklamovan² rozpor s Φl. 82 odst. 2 ┌stavy nep°φpadn²m, nebo¥ ┌stava v tomto sm∞ru ponechßvß jistou volnost.

Podle tohoto vyjßd°enφ nelze takΘ pominout dalÜφ skuteΦnosti t²kajφcφ se danΘ problematiky. Hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti je hodnocenφm t°φstup≥ov²m, p°iΦem₧ hodnotφcφm subjektem jsou bu∩ v²luΦn∞ nebo majoritn∞ soudci sami. P°ezkum negativnφho hodnocenφ probφhß standardnφmi procesnφmi postupy. V koneΦnΘm stupni jde o specißlnφ soudnφ °φzenφ p°ed p∞tiΦlenn²m senßtem NejvyÜÜφho soudu, kterΘ vy·stφ v soudnφ rozhodnutφ. VÜechny tyto skuteΦnosti by m∞ly b²t dostateΦnou zßrukou spravedlivΘho rozhodnutφ o odbornΘ zp∙sobilosti soudce.

Pokud jde o nesluΦitelnost funkcφ ve smyslu Φl. 82 odst. 3 ┌stavy, resp. nep°φpustnΘho vlivu moci v²konnΘ na moc soudnφ prost°ednictvφm funkcionß°∙ vykonßvajφcφch stßtnφ sprßvu soud∙, nelze nevid∞t, ₧e jak zp∙sob v²konu justiΦnφ sprßvy, tak jmenovßnφ funkcionß°∙ prezidentem republiky v p°φpad∞ p°edsedy a mφstop°edsedy NejvyÜÜφho soudu nebo ministrem spravedlnosti v ostatnφch p°φpadech byly jako vyhovujφcφ a ·stavn∞ konformnφ p°ejaty z p°edchozφ platnΘ prßvnφ ·pravy. Zßkonodßrce nikdy nezpochybnil jednoznaΦn∞ danou maximu naprostΘ odd∞lenosti v²konu soudnictvφ od stßtnφ sprßvy soud∙ na vÜech stupnφch. Funkcionß°skΘ posty, tj. funkce p°edsed∙ a mφstop°edsed∙ soud∙, vÜak nejsou z dikce zßkona ·°ady sprßvnφmi, n²br₧ zßkon v taxativn∞ vymezen²ch p°φpadech sv∞°uje t∞mto osobßm jist² podφl na v²konu sprßvnφch Φinnostφ, vychßzeje z p°edpokladu dokonalΘ znalosti otßzek personßlnφch i v∞cn²ch toho soudu, jeho₧ jsou reprezentanty. Senßt si byl p°esto v∞dom nutnosti zv²Üit ·Φinnost mechanismu brzd a protivah, a proto schvßlil v zßkon∞ o soudech a soudcφch bez p°ipomφnek pasß₧ t²kajφcφ se soudcovsk²ch rad. Prakticky ₧ßdnΘ rozhodnutφ p°edsedy soudu p°i v²konu stßtnφ sprßvy soudu by podle tΘto prßvnφ ·pravy nem∞lo b²t od 1. dubna 2002 uΦin∞no bez vyjßd°enφ p°φsluÜnΘ soudcovskΘ rady.

Bez pozm∞≥ovacφch nßvrh∙ byla schvßlena i ustanovenφ zßkona o soudech a soudcφch v∞novanß JustiΦnφ akademii. V tΘto souvislosti je t°eba vid∞t d∙le₧itou roli º 129 odst. 3 zßkona o soudech a soudcφch, kter² umo₧≥uje provßd∞t ve stejnΘm rozsahu a se stejn²mi ·Φinky odbornΘ vzd∞lßvßnφ i NejvyÜÜφmu soudu. Pokud existuje pro soudce alternativa v rozhodovßnφ, lze sotva spat°ovat jeho zßvislost v nabφzenΘ mo₧nosti vzd∞lßvßnφ v JustiΦnφ akademii. Poukßzat je t°eba i na nesporn² fakt, ₧e nezßvislost soud∙ a soudc∙ je garantovßna toliko ve vztahu k v²konu soudnictvφ. Z tΘto ·stavnφ premisy je nßvazn∞ t°eba vyvodit, ₧e stßt je p°φmo povinen vytvo°it p°edpoklady pro nezßvisl² v²kon soudnictvφ, tedy i zajistit mo₧nosti k jejich dalÜφmu vzd∞lßvßnφ. Jin²mi slovy: za obecnΘ v²chodisko p°i °eÜenφ soudcovskΘ nezßvislosti je nutnΘ pova₧ovat odliÜenφ nezßvislosti prßvnφ, ve smyslu ·stavnφho principu, od nezßvislosti psychickΘ, kterß mß prvn∞ jmenovanou zabezpeΦit.

V zßv∞ru vyjßd°enφ se pak uvßdφ, ₧e je zcela na ┌stavnφm soudu, aby posoudil ·stavnost napaden²ch ustanovenφ.

III.

┌stavnφ soud v °φzenφ o zruÜenφ zßkon∙ a jin²ch prßvnφch p°edpis∙ posuzuje obsah zßkona podle hledisek obsa₧en²ch v ustanovenφ º 68 odst. 2 zßkona Φ. 182/1993 Sb., tedy z hlediska jejich souladu s ·stavnφmi zßkony a mezinßrodnφmi smlouvami podle Φl. 10 ┌stavy (ve smyslu novelizace provedenΘ zßkonem Φ. 48/2002 Sb. s ·Φinnostφ od 1. 6. 2002 z hlediska jejich souladu s ·stavnφmi zßkony). D°φve ne₧ p°istoupil k meritornφmu projednßnφ nßvrhu, p°ezkoumal tΘ₧ ve smyslu citovanΘho ustanovenφ, zda byly spln∞ny formßlnφ podmφnky p°ijetφ zßkona a napaden² zßkon Φ. 6/2002 Sb., o soudech, soudcφch, p°φsedφcφch a stßtnφ sprßv∞ soud∙ a o zm∞n∞ n∞kter²ch dalÜφch zßkon∙ (zßkon o soudech a soudcφch), byl p°ijat v mezφch ┌stavou stanovenΘ kompetence a ·stavn∞ p°edepsan²m zp∙sobem.

V tomto sm∞ru z t∞snopiseckΘ zprßvy o 35. a 39. sch∙zi PoslaneckΘ sn∞movny, 3. volebnφ obdobφ, zjistil, ₧e Poslaneckß sn∞movna zßkon Φ. 6/2002 Sb. schvßlila po °ßdnΘm projednßnφ na svΘ sch∙zi konanΘ dne 30. 10. 2001, kdy₧ z p°φtomn²ch 180 poslanc∙ jich pro nßvrh hlasovalo 172, jeden poslanec hlasoval proti nßvrhu. Z t∞snopiseckΘ zprßvy z 11. sch∙ze Senßtu, 3. funkΦnφ obdobφ, bylo prokßzßno, ₧e dne 30. 11. 2001 pro nßvrh ve zn∞nφ postoupenΘm Poslaneckou sn∞movnou hlasovalo z p°φtomn²ch 64 senßtor∙ 37, proti nßvrhu bylo 14 senßtor∙. Po p°ijetφ byl zßkon Φ. 6/2002 Sb. podepsßn p°φsluÜn²mi ·stavnφmi Φiniteli a °ßdn∞ publikovßn v Φßstce 4 Sbφrky zßkon∙, kterß byla rozeslßna dne 11. 1. 2002. Tento zßkon nabyl ·Φinnosti 1. 4. 2002. ┌stavnφ soud proto konstatuje, ₧e zßkon Φ. 6/2002 Sb. byl °ßdn∞ p°ijat a vydßn v mezφch ┌stavou stanovenΘ kompetence a ·stavn∞ p°edepsan²m zp∙sobem ve smyslu ustanovenφ º 68 odst. 2 zßkona Φ. 182/1993 Sb., ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙, Φφm₧ je spln∞n p°edpoklad, aby se ┌stavnφ soud mohl podan²m nßvrhem v∞cn∞ zab²vat.

Na tomto mφst∞ je t°eba takΘ uvΘst, ₧e navrhovatel p°i ·stnφm jednßnφ p°ed ┌stavnφm soudem navrhl, aby jφm podan² nßvrh byl posouzen ve zn∞nφ zßkona Φ. 151/2002 Sb., kter²m se m∞nφ n∞kterΘ zßkony v souvislosti s p°ijetφm soudnφho °ßdu sprßvnφho, co₧ ┌stavnφ soud akceptoval. Uveden²m zßkonem byla toti₧ novelizovßna i n∞kterß z napaden²ch ustanovenφ, na jejich₧ podstat∞ vÜak novela nic nezm∞nila, pouze zohlednila z°φzenφ a budoucφ existenci NejvyÜÜφho sprßvnφho soudu.

IV.

Nßvrh prezidenta republiky na zruÜenφ n∞kter²ch ustanovenφ zßkona Φ. 6/2002 Sb. se v podstat∞ vztahuje k celkem t°em zßkladnφm okruh∙m.

Prvß skupina ustanovenφ navrhovan²ch ke zruÜenφ se t²kß posuzovßnφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙. Zahrnuje p°edn∞ cel² dφl 5 hlavy III Φßsti prvnφ zßkona o soudech a soudcφch, upravujφcφ v ustanovenφch º 134 - 163 zßkona postup p°i posuzovßnφ odbornΘ zp∙sobilosti. Stanovuje zejmΘna periodicitu hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti, osobu hodnotitele, hlediska hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti, zp∙sob prov∞rky rozhodovacφ Φinnosti soudce zvlßÜtnφm senßtem danΘho soudu v p°φpad∞ nevyhovujφcφho hodnocenφ, slo₧enφ Rady pro odbornou zp∙sobilost soudc∙ z°φzenΘ Ministerstvem spravedlnosti a °φzenφ p°ed nφ v p°φpadech, ₧e i zvlßÜtnφ senßt soudu ohodnotφ rozhodovacφ Φinnost soudce jako nevyhovujφcφ, a koneΦn∞ °φzenφ p°ed NejvyÜÜφm soudem o nßvrhu ·Φastnφka °φzenφ, kter² nesouhlasφ s rozhodnutφm Rady ve v∞ci odbornΘ zp∙sobilosti. Z oddφlu 2 dφlu 2 hlavy I Φßsti prvnφ uvedenΘho zßkona, upravujφcφho p∙sobnost soudcovsk²ch rad, jsou navrhovßna ke zruÜenφ ustanovenφ º 50 odst. 1 pφsm. f) a g), odst. 3 a 4, º 51 odst. 1 pφsm. f) a g), odst. 3 a 4, º 52 odst. 1 pφsm. f) a g), odst. 3 a 4 a º 53 odst. 1 pφsm. e), odst. 3 a 4, kter²mi se soudcovsk²m radßm stanovujφ v rßmci jejich p∙sobnosti i ·koly vztahujφcφ se k posuzovßnφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙. Z dφlu 3 hlavy III Φßsti prvnφ p°edm∞tnΘho zßkona, upravujφcφho p∙sobnost orgßn∙ stßtnφ sprßvy soud∙, jsou navrhovßna ke zruÜenφ ustanovenφ º 123 odst. 3 a 4, º 124 odst. 4, º 125 odst. 3, º 126 odst. 3 a º 127 odst. 3, jimi₧ jsou stanovena oprßvn∞nφ Ministerstva spravedlnosti a p°edsed∙ jednotliv²ch stup≥∙ soustavy soud∙ p°i posuzovßnφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙. Dßle jsou zde navrhovßna ke zruÜenφ rovn∞₧ ustanovenφ º 71 odst. 4 a poslednφ v∞ty v ustanovenφ º 72 odst. 2 zßkona, kterß uklßdajφ p°ihlΘdnout p°i p°eklßdßnφ soudc∙ k soud∙m vyÜÜφch stup≥∙ k hodnocenφ jejich odbornΘ zp∙sobilosti, Φßst ustanovenφ º 82 odst. 2, uklßdajφcφ soudci povinnost podrobit se zßkonem stanoven²m zp∙sobem hodnocenφ a posouzenφ sv²ch odborn²ch znalostφ a v∞domostφ, a ustanovenφ º 94 pφsm. d) danΘho zßkona, kterΘ stanovφ, ₧e funkce soudce zanikß dnem prßvnφ moci rozhodnutφ, kter²m byla zjiÜt∞na jeho odbornß nezp∙sobilost vykonßvat tuto funkci. KoneΦn∞ jsou v rßmci tohoto okruhu navrhovßna ke zruÜenφ: ustanovenφ o sd∞lovßnφ zhodnocenφ v²sledk∙ odbornΘho vzd∞lßvßnφ soudce JustiΦnφ akademiφ p°φsluÜn²m osobßm a institucφm (º 132 odst. 3 zßkona o soudech a soudcφch), ustanovenφ p°echodnΘ, kterΘ stanovφ lh∙tu pro posouzenφ odbornΘ zp∙sobilosti u soudc∙ jmenovan²ch do funkce p°ede dnem nabytφ ·Φinnosti tohoto zßkona (º 185 zßkona), a ustanovenφ o navrhovßnφ advokßt∙ a notß°e za Φleny Rady pro odbornou zp∙sobilost soudc∙ (v º 187 slova "3 advokßty za Φleny Rady pro odbornou zp∙sobilost soudc∙ a jejich 3 nßhradnφky a" a º 188 zßkona). Shora uvedenß ustanovenφ zßkona o soudech a soudcφch jsou navrhovßna ke zruÜenφ pro jejich rozpor s Φl. 1, Φl. 82 odst. 1 a 2 a Φl. 93 ┌stavy.

V rßmci dalÜφho tematickΘho okruhu, t²kajφcφho se v²konu stßtnφ sprßvy soud∙, jsou ke zruÜenφ p°edn∞ navrhovßna z oddφlu 4 dφlu 1 hlavy I Φßsti prvnφ zßkona o soudech a soudcφch, upravujφcφho organizaci a Φinnost soud∙, ustanovenφ º 15 odst. 2 v∞ta druhß, º 26 odst. 2 v∞ta druhß, º 30 odst. 2 v∞ta druhß a º 34 odst. 2 v∞ta druhß, kterß stanovφ, ₧e p°edsedovΘ a mφstop°edsedovΘ uveden²ch jednotliv²ch stup≥∙ obecn²ch soud∙ vykonßvajφ krom∞ rozhodovacφ Φinnosti takΘ stßtnφ sprßvu p°φsluÜn²ch soud∙ v rozsahu stanovenΘm zßkonem. V dalÜφm ke zruÜenφ navrhovanΘm ustanovenφ º 119 odst. 2 a 3 citovanΘho zßkona se potom v²slovn∞ stanovφ, ₧e p°edsedovΘ a mφstop°edsedovΘ jednotliv²ch stup≥∙ obecn²ch soud∙ jsou orgßny stßtnφ sprßvy soud∙ a podφlejφ se na nφ v rozsahu a za podmφnek stanoven²ch tφmto zßkonem i p°edsedovΘ senßt∙ a ostatnφ soudci. Navazujφcφ ustanovenφ º 120 a 121 zßkona o soudech a soudcφch pak stanovφ, ₧e v²kon stßtnφ sprßvy soud∙ vykonßvß Ministerstvo spravedlnosti bu∩ p°φmo nebo prost°ednictvφm p°edsed∙ t∞chto soud∙, kte°φ ji realizujφ v rozsahu stanovenΘm tφmto zßkonem a kte°φ mohou pov∞°it tφmto v²konem mφstop°edsedy a p°φpadn∞ i p°edsedy senßtu a ostatnφ soudce p°φsluÜnΘho soudu. Napadeno je i ustanovenφ º 74 odst. 3 zßkona stanovφcφ, ₧e funkce p°edsedy a mφstop°edsedy soudu a n∞kterΘ dalÜφ zde vyjmenovanΘ Φinnosti se nepova₧ujφ za funkci ve ve°ejnΘ sprßv∞. Z dφlu 3 hlavy III Φßsti prvnφ zßkona o soudech a soudcφch, upravujφcφho p∙sobnost orgßn∙ stßtnφ sprßvy soud∙, jsou dßle ke zruÜenφ navrhovßna ustanovenφ º 124, 125, 126 a 127, kterß konkrΘtn∞ stanovφ Φinnosti, jimi₧ p°edsedovΘ jednotliv²ch stup≥∙ obecn²ch soud∙ vykonßvajφ stßtnφ sprßvu, jako₧ i navazujφcφ ustanovenφ º 128 danΘho zßkona, upravujφcφ postup orgßnu stßtnφ sprßvy soud∙ p°i zjiÜt∞nφ zavin∞nΘho poruÜenφ povinnosti soudce p°i v²konu jeho funkce. DalÜφ ke zruÜenφ navr₧enΘ ustanovenφ º 106 odst. 1 zßkona o soudech a soudcφch stanovφ mo₧nost odvolat p°edsedu a mφstop°edsedu soudu ze svΘ funkce tφm, kdo ho do funkce jmenoval, jestli₧e neplnφ °ßdn∞ svΘ povinnosti. Ke zruÜenφ jsou dßle navrhovßna v ustanovenφ º 68 odst. 1 citovanΘho zßkona slova "k ministerstvu nebo" a tatß₧ slova v º 99 odst. 1 pφsm. c) tohoto zßkona, kter²mi je umo₧n∞no p°id∞lenφ soudce k Ministerstvu spravedlnosti a stanovuje se doΦasnΘ zproÜt∞nφ v²konu funkce soudce v p°φpad∞ tohoto p°id∞lenφ. U v²Üe uveden²ch ustanovenφ zßkona o soudech a soudcφch mß nßvrh za to, ₧e jsou v rozporu s Φl. 82 odst. 3 ┌stavy.

Poslednφ tematick² okruh ke zruÜenφ navrhovan²ch ustanovenφ zßkona o soudech a soudcφch se t²kß povinnΘho za°azovßnφ soudc∙ k odbornΘmu vzd∞lßvßnφ v JustiΦnφ akademii. Jde zde p°edevÜφm o zruÜenφ v∞ty druhΘ odstavce druhΘho º 82 zßkona o soudech a soudcφch, kterß stanovφ povinnost soudce ·Φastnit se odbornΘho vzd∞lßvßnφ v JustiΦnφ akademii a podrobit se hodnocenφ a posouzenφ sv²ch odborn²ch znalostφ a v∞domostφ. V nßvaznosti na toto ustanovenφ pak v dφlu 4 hlavy III Φßsti prvnφ zßkona o soudech a soudcφch, upravujφcφm z°izovßnφ, organizaci a Φinnost JustiΦnφ akademie, jsou navrhovßna ke zruÜenφ v ustanovenφ º 130 odst. 2 slova "za°azenφ soudc∙" a nßvazn∞ pak ustanovenφ º 131 odst. 1 pφsm. a) a b) a º 132 odst. 1 pφsm. a) a b), v odst. 2 slova "soudc∙ a" a odst. 3. T∞mito ustanovenφmi je povinnost soudce ·Φastnit se odbornΘho vzd∞lßvßnφ v JustiΦnφ akademii dßle up°esn∞na uvedenφm dΘlky studia, zp∙sobem ukonΦenφ a sd∞lenφ zhodnocenφ v²sledk∙ odbornΘho vzd∞lßvßnφ soudce. Podan² nßvrh u t∞chto napaden²ch zßkonn²ch ustanovenφ tvrdφ jejich rozpor s Φl. 1, Φl. 81 a Φl. 82 odst. 1 ┌stavy.

V.

V preambuli k ┌stav∞ a v jejφm Φl. 1, tak i v ·vodnφm prohlßÜenφ k Listin∞, jako₧ i v mezinßrodnφch smlouvßch ve smyslu Φl. 10 ┌stavy, p°ihlaÜuje se ╚eskß republika k osv∞dΦen²m princip∙m demokratickΘho prßvnφho stßtu zalo₧enΘho na ·ct∞ k prßv∙m a svobodßm Φlov∞ka a obΦana (cit. Φl. 1 ┌stavy) a na demokratick²ch hodnotßch (Φl. 2 odst. 1 Listiny). V tomto stßt∞ je podle Φl. 2 odst. 1 ┌stavy zdrojem veÜkerΘ stßtnφ moci lid, vykonßvajφcφ ji prost°ednictvφm orgßn∙ moci zßkonodßrnΘ, v²konnΘ a soudnφ. Ji₧ z tohoto ·vodnφho konstatovßnφ lze dovodit, ₧e v samotnΘm zßkladu naÜeho ·stavnφho systΘmu je zakotven princip d∞lby stßtnφ moci, princip vychßzejφcφ z myÜlenky, ₧e v p°irozenosti Φlov∞ka je zakotvena tendence ke koncentraci moci a jejφmu zneu₧itφ, kter² se stal garancφ proti libov∙li a zneu₧itφ stßtnφ moci a v podstat∞ i zßrukou svobody a ochrany jednotlivce, princip, kter² je v²sledkem a reflexφ dosavadnφho historickΘho, myÜlenkovΘho a institucionßlnφho v²voje, na n∞m₧ se kup°. v novov∞ku podφlely takovΘ v²raznΘ osobnosti, jakΘ p°edstavujφ John Locke a Charles Montesqieu, institucionßln∞ pak kup°. britsk² parlament a britskß justice. Nenφ ·kolem ┌stavnφho soudu, aby v situaci, kterou lze pova₧ovat za ji₧ danou, se blφ₧e zab²val v²vojem a p°φΦinami vzniku tohoto principu. LeΦ p°esto pova₧uje za nezbytnΘ jen ve struΦnosti konstatovat, ₧e v samotn²ch zßkladech uvedenΘho principu je obsa₧eno v empirick²ch poznatcφch zakotvenΘ p°esv∞dΦenφ, ₧e lidskΘmu myÜlenφ a spoleΦensk²m d∞j∙m nebylo mo₧no nikdy p°isuzovat jen racionßlnφ charakter, nebo¥ obsahovaly i evidentnφ iracionßlnφ prvky, a navφc racionalita myÜlenφ se nikdy pln∞ nekryla s racionalitou jednßnφ. Jako vyjßd°enφ ji₧ existujφcφho stavu je toti₧ "vlßda vÜech" pouhou ideologickou formulφ, Φasto zastφrajφcφ zcela opaΦn² socißlnφ stav. V socißlnφ situaci vyznaΦujφcφ se vnit°nφ i vn∞jÜφ nedostatkovostφ jednotlivce i celΘ spoleΦnosti mohou b²t zßkladnφ lidskΘ pot°eby uspokojovßny a souΦasn∞ i udr₧ovßn alespo≥ sm∞r k cφli, jak² p°edstavuje demokracie, pouze cestou konfliktnφho vyrovnßvßnφ jednotliv²ch zßjm∙. Jakkoli tedy ani ve sfΘ°e justice neusiluje ani demokratick² stßt o maximalistickΘ programy, a je proto zcela vzdßlen p°edstav∞ "soudcovskΘho stßtu" - orgßnem stßtnφ moci je toti₧, jak ji₧ bylo konstatovßno, i moc zßkonodßrnß i v²konnß, a proto tato stßtnφ moc m∙₧e b²t v demokratickΘm systΘmu funkΦn∞ realizovßna jen p°i spln∞nφ podmφnky fungovßnφ vÜech jejφch orgßn∙ - je na druhΘ stran∞ povinen vytvß°et institucionßlnφ p°edpoklady pro to, co, pokud jde o justici, platφ jako specifickΘ a nepodmφn∞nΘ, toti₧ konstituovßnφ a etablovßnφ reßlnΘ nezßvislosti soud∙, jako - pro stabilizaci nejen jejich pozice, ale i celΘho demokratickΘho systΘmu, ve vztahu k legislativ∞ a exekutiv∞ - v²znamnΘho stßtotvornΘho, souΦasn∞ vÜak i polemickΘho prvku. Uvedenß reßlnß nezßvislost soud∙ je specifick²m a nepostradateln²m atributem soudnφ moci, od∙vodn∞n²m a takΘ vy₧adovan²m Φl. 4 ┌stavy, podle kterΘho zßkladnφ prßva a svobody jsou pod ochranou soudnφ moci, jako₧ i Φl. 81 a 82 ┌stavy, podle kter²ch soudnφ moc vykonßvajφ jmΘnem republiky nezßvislΘ soudy s tφm, ₧e soudci jsou p°i v²konu svΘ funkce nezßvislφ a jejich nestrannost nesmφ nikdo ohro₧ovat. Ji₧ konstatovan² specifick² rys a obsah soudnφ moci nem∙₧e b²t proto zpochyb≥ovßn, a proto ani jejφ zßkladnφ funkce nejsou sluΦitelnΘ se ₧ßdn²m zp∙sobem infiltrace jinΘ stßtnφ moci, kterß₧to premisa byla v ┌stavnφ listin∞ ╚eskoslovenskΘ republiky uvozenΘ zßkonem Φ. 121/1920 Sb. vyjßd°ena ustanovenφm º 96 odst. 1, podle kterΘho soudnictvφ jest ve vÜech stolicφch odd∞leno od sprßvy, v souΦasnΘ ┌stav∞ pak v Φl. 82 odst. 3, podle kterΘho funkce soudce nenφ sluΦitelnß s funkcφ prezidenta republiky, Φlena Parlamentu ani s jakoukoli funkcφ ve°ejnΘ sprßvy. Princip nezßvislosti soudu mß tedy v tomto sm∞ru, jak ji₧ uvedeno, nepodmφn∞nou povahu vyluΦujφcφ mo₧nost ingerence v²konnΘ moci. Tomuto po₧adavku vÜak napadenß zßkonnß ·prava nevyhovuje.

Prezident republiky ve svΘm nßvrhu v prvΘ °ad∞ napadß ustanovenφ zßkona vztahujφcφ se k periodickΘmu posuzovßnφ a hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti vÜech soudc∙, vΦetn∞ ustanovenφ, kterß s nimi komplementßrn∞ souvisejφ. KonkrΘtn∞ se jednß o º 134 a₧ 163 (dφl 5 hlavy III - posuzovßnφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙) a v souvislosti s nimi º 50 odst. 1 pφsm. f) a pφsm. g), odst. 3 a odst. 4, º 51 odst. 1 pφsm. f) a pφsm. g), odst. 3 a odst. 4, º 52 odst. 1 pφsm. f) a pφsm. g), odst. 3 a odst. 4, º 53 odst. 1 pφsm. e), odst. 3 a odst. 4, º 71 odst. 4, º 72 odst. 2 ve v∞t∞ poslednφ, º 74 odst. 3 ve slovech "v Rad∞ a", º 82 odst. 2 ve v∞t∞ druhΘ, º 94 pφsm. d), º 123 odst. 3 a odst. 4, º 124 odst. 4, º 125 odst. 3, º 126 odst. 3, º 127 odst. 3, º 132 odst. 3, º 185, º 187 ve slovech "3 advokßty za Φleny Rady pro odbornou zp∙sobilost soudc∙ a jejich 3 nßhradnφky a" a º 188.

Pro posouzenφ d∙vodnosti tΘto Φßsti nßvrhu jevφ se nezbytnΘ uvΘst p°ehled t∞ch jednotliv²ch ustanovenφ, jimi₧ v rßmci posuzovanΘho institutu hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙ jsou zßkonem poskytovßna oprßvn∞nφ jednotliv²m orgßn∙m stßtnφ sprßvy soud∙.

Podle prßvnφ ·pravy vyjßd°enΘ v napaden²ch ustanovenφch, jejich₧ p°evß₧nß Φßst je systematicky za°azena do hlavy III Φßsti prvnφ zßkona, oznaΦenΘ (co₧ v dan²ch souvislostech nenφ bez v²znamu) jako stßtnφ sprßva soud∙, sleduje odbornou zp∙sobilost soudc∙, kte°φ jsou povinni se podrobit zßkonem stanovenΘmu zp∙sobu hodnocenφ a posouzenφ sv²ch odborn²ch znalostφ a v∞domostφ (º 82 odst. 2), Ministerstvo spravedlnosti (º 123 odst. 3). K tomuto ·Φelu metodicky °φdφ hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙ a metodicky °φdφ prov∞rky jejich rozhodovacφ Φinnosti (º 123 odst. 3). K posouzenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙ potom vytvß°φ p°φsluÜnΘ Rady [Radu pro oblast trestnφho prßva, Radu pro oblast civilnφho prßva a Radu pro oblast sprßvnφho soudnictvφ (º 123 odst. 4)]. P°edsedovΘ NejvyÜÜφho soudu, vrchnφch, krajsk²ch a okresnφch soud∙, coby nositelΘ funkce ve stßtnφ sprßv∞ soud∙, do nφ₧ jsou jmenovßni (vyjma p°edsedy a mφstop°edsedy NejvyÜÜφho soudu) ministrem spravedlnosti, majφcφm pravomoc je odvolat na zßklad∞ obecn∞, zcela vßgn∞ formulovanΘho d∙vodu "°ßdnΘho nepln∞nφ povinnostφ" (º 103 odst. 1, º 104 odst. 1, º 105 odst. 1, º 106 odst. 1), vykonßvajφ vyjmenovanΘ kompetence ve vztahu k hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙ (º 124 odst. 4, º 125 odst. 3, º 126 odst. 3, º 127 odst. 3) a tito p°edsedovΘ, vyjma p°edsed∙ okresnφch soud∙, tuto zp∙sobilost tΘ₧ hodnotφ (º 135). Hlediska, pod jejich₧ zorn²m ·hlem je odbornß zp∙sobilost soudce hodnocena, se zkoumajφ mimo jinΘ na zßklad∞ posudku vypracovanΘho p°φsluÜn²m p°edsedou soudu a zprßvy o v²sledcφch odbornΘho vzd∞lßvßnφ soudce vypracovanΘ JustiΦnφ akademiφ (º 136 odst. 2), °φzenou °editelem jmenovan²m op∞t ministrem spravedlnosti. ╚leny zvlßÜtnφho senßtu, provßd∞jφcφho prov∞rku rozhodovacφ Φinnosti soudce, jmenuje z °ad soudc∙ p°φsluÜn² p°edseda soudu (º 137 odst. 2), kter² (v p°φpadech nevyhovujφcφho hodnocenφ soudce zvlßÜtnφm senßtem, anebo pokud on sßm se zprßvou zvlßÜtnφho senßtu, v n∞m₧ je rozhodovacφ Φinnost soudce hodnocena jako vyhovujφcφ, nesouhlasφ) podßvß tΘ₧ nßvrh, aby odbornou zp∙sobilost soudce posoudila Rada tento nßvrh projednßvajφcφ a o n∞m rozhodujφcφ, p°iΦem₧ ta je z°φzena ministerstvem (º 138, º 139 odst. 1), a Φßst jejφch Φlen∙ a nßhradnφk∙ z °ad stßtnφch zßstupc∙, advokßt∙, notß°∙ a odbornφk∙ z oblasti trestnφho, civilnφho a sprßvnφho prßva jmenuje na nßvrh p°φsluÜn²ch orgßn∙ ministr (º 139 odst. 8). Rada m∙₧e jednat a rozhodovat za p°φtomnosti nejmΘn∞ sv²ch 7 Φlen∙ nebo jejich nßhradnφk∙ a k p°ijetφ rozhodnutφ je t°eba souhlasu nadpoloviΦnφ v∞tÜiny p°φtomn²ch Φlen∙ nebo jejich nßhradnφk∙ (º 141 odst. 2), z Φeho₧ plyne, ₧e jejφ rozhodnutφ vzhledem ke slo₧enφ tΘ kterΘ Rady (º 139 odst. 4, 5 a 6) m∙₧e b²t p°ijato i v²hradn∞ pouze Φleny, z nich₧ ani jeden nenφ soudcem. V tΘto souvislosti t°eba poznamenat, ₧e sßm fakt, ₧e v oznaΦenΘm orgßnu majφ zasedat a o dalÜφm osudu soudce tak rozhodovat osoby z °ad advokßt∙, stßtnφch zßstupc∙ a notß°∙, se jevφ vysoce problematick²m s ohledem na jejich mo₧nou motivaci plynoucφ z jejich postavenφ strany Φi zßstupce v °φzenφ p°ed soudem. ╪φzenφ p°ed Radou se zahajuje na nßvrh podan² p°φsluÜn²m p°edsedou soudu (º 144), kter² je (vedle soudce, o jeho₧ odbornou zp∙sobilost jde) ·Φastnφkem p°edm∞tnΘho °φzenφ, stejn∞ jako i ministr spravedlnosti (º 145 odst. 1). Nesouhlasφ-li n∞kter² z t∞chto ·Φastnφk∙ s rozhodnutφm Rady, m∙₧e podat nßvrh na posouzenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudce u NejvyÜÜφho soudu (º 153), je ·Φastnφkem takto vyvolanΘho °φzenφ (º 157), kterΘ konΦφ rozhodnutφm NejvyÜÜφho soudu.

Ji₧ ze samotnΘho v²Φtu jednotliv²ch oprßvn∞nφ orgßn∙ moci v²konnΘ (kterΘ jsou samy ve vztazφch nad°φzenosti a pod°φzenosti) plyne podle nßzoru ┌stavnφho soudu ne·m∞rnß mo₧nost ingerence exekutivy do moci soudnφ. Takto Üiroce a mnohostrann∞ pojatΘ kompetence p°edstavitel∙ moci v²konnΘ ve vztahu k posuzovßnφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙ ji₧ jmenovan²ch ve svΘ kumulaci nerespektujφ princip d∞lby moci a nelze je ve sv∞tle shora uveden²ch ·stavnφch hodnot akceptovat. V²konnß moc, kterß mß v pom∞ru k moci soudnφ pouze vytvß°et p°edpoklady materißlnφ a organizaΦnφ pro jejφ °ßdnΘ fungovßnφ, jimi zφskßvß instrumenty, kterΘ jsou zp∙sobilΘ, by¥ i jen nep°φmo, nezßvislΘ rozhodovßnφ soudc∙ ovliv≥ovat. SkuteΦnost, ₧e koneΦnΘ rozhodovßnφ o odbornΘ zp∙sobilosti je v rukou senßtu NejvyÜÜφho soudu, na uvedenΘm zßv∞ru o nep°im∞°enΘ mo₧nosti moci v²konnΘ ingerovat do moci soudnφ nem∙₧e ji₧ v zßsad∞ niΦeho zm∞nit, stejn∞ jako fakt, ₧e k hodnocenφ soudc∙ se vyjad°ujφ zßkonem rovn∞₧ nov∞ z°izovanΘ soudcovskΘ rady volenΘ z °ad soudc∙ u jednotliv²ch soud∙, nebo¥ ty majφ hlasy pouze poradnφ, je₧ p°edstavitelΘ moci v²konnΘ nemajφ povinnost akceptovat. V tΘto souvislosti nutno takΘ zd∙raznit, ₧e soudcovskΘ rady nemajφ podle zßkona zast°eÜujφcφ orgßn, jen₧ by mohl b²t skuteΦn²m reprezentantem soudnφ moci a partnerem Ministerstva spravedlnosti jako ·st°ednφho orgßnu stßtnφ sprßvy, p°φpadn∞ sßm nesl odpov∞dnost za °φzenφ a v²kon sprßvy soud∙, jako₧ i odpov∞dnost za kvalitu soudcovskΘho sboru.

Ji₧ zmφn∞n² Φl. 81 ┌stavy stanovφ, ₧e soudnφ moc vykonßvajφ jmΘnem republiky nezßvislΘ soudy. ╚l. 82 odst. 1 ┌stavy pak stanovφ, ₧e soudci jsou p°i v²konu svΘ funkce nezßvislφ a jejich nestrannost nesmφ nikdo ohro₧ovat. Nezßvislost soudce stejn∞ tak jako nezßvislost soudnφ moci tedy souvisφ a jsou ve vztahu vzßjemnΘ podmφn∞nosti, a to i s nestrannostφ soudce a soudu. Nezßvislost a nestrannost jsou neodmysliteln²mi atributy pojmu soud. Jeho nestrannost a nezßvislost je hodnotou, je₧ prospφvß vÜem, nebo¥ je jednou ze zßruk rovnosti a prßvnφ jistoty v demokratickΘ spoleΦnosti. Pouze nestrann² soud je zp∙sobil² poskytovat skuteΦnou spravedlnost v₧dy a vÜem, p°iΦem₧ jednφm z prost°edk∙ nestrannost soudu zaruΦujφcφch je soudcovskß nezßvislost. Principem soudcovskΘ nezßvislosti se ┌stavnφ soud zab²val ji₧ v °ad∞ sv²ch rozhodnutφ, nap°. ve v∞ci sp. zn. Pl. ┌S 13/99 (Sbφrka nßlez∙ a usnesenφ ┌stavnφho soudu, sv. 15, str. 191 - 202), Pl. ┌S 18/99 (sv. 19, str. 3 - 21), Pl. ┌S 41/2000 (sv. 21, str. 493 - 500), v nich₧ zd∙raznil v²znam jejich zßruk jako zßkladnφho p°edpokladu pro napln∞nφ ·stavnφho postavenφ soudnφ moci jako zvlßÜtnφ specifickΘ formy v²konu stßtnφ moci. ┌Φelem t∞chto zßruk je zabezpeΦit takovΘ postavenφ soudce, kterΘ vy₧aduje jeho role v procesu nestrannΘho, spravedlivΘho soudnφho rozhodovßnφ, p°i n∞m₧ je soudce podle svΘho slibu vßzßn toliko prßvnφm °ßdem a sv²m nejlepÜφm v∞domφm a sv∞domφm (p°irozen∞ stßle konfrontovan²m zßkladnφmi hodnotami upφnajφcφmi se k Φlov∞ku a spravedlnosti). Ka₧d² takΘ m∙₧e legitimn∞, v souladu s Φl. 6 ┌mluvy, nezßvislost a nestrannost od soudnictvφ i od ka₧dΘho soudce, jemu₧ je sv∞°ena ochrana jeho prßv, oΦekßvat. Podle uvedenΘ normy byl takΘ po₧adavek "nezßvislΘho a nestrannΘho soudu z°φzenΘho zßkonem" v judikatu°e EvropskΘho soudu pro lidskß prßva rozvinut tak, ₧e pro spln∞nφ podmφnky nezßvislosti je nezbytnΘ, aby soud mohl op°φt svß rozhodnutφ o sv∙j vlastnφ svobodn² nßzor na fakta a jejich prßvnφ strßnku, ani₧ by m∞l jak²koliv zßvazek v∙Φi stranßm a ve°ejn²m orgßn∙m a ani₧ by jeho rozhodnutφ podlΘhalo p°ezkoumßnφ jin²m orgßnem, kter² by nebyl stejn∞ nezßvisl²m v uvedenΘm smyslu. V tΘto souvislosti mo₧no takΘ zmφnit mezinßrodnφ dokumenty nezßvislost soudnφ moci a soudc∙ zd∙raz≥ujφcφ, jako jsou Zßkladnφ zßsady nezßvislosti soudnφ moci, p°ijatΘ OSN v roce 1985, i postoje Rady Evropy k soudnictvφ, kterΘ jsou formulovßny v DoporuΦenφ V²boru ministr∙ Rady Evropy Φ. 12 z roku 1994, zd∙raz≥ujφcφ nezbytnost nezßvislosti soudce v procesu rozhodovßnφ k jednßnφ bez p°φtomnosti jakΘhokoliv omezenφ, nepat°iΦnΘho vlivu, vn∞jÜφch popud∙, tlak∙, hrozeb nebo zasahovßnφ, p°φmΘho nebo nep°φmΘho z jakΘhokoliv sm∞ru a z jakΘhokoliv d∙vodu a akcentujφcφ ve sm∞ru k moci v²konnΘ a zßkonodßrnΘ pot°ebu vytvo°enφ a posilovßnφ zßruk nezßvislosti soud∙. K t∞mto zßrukßm v naÜφ ┌stav∞ pat°φ krom∞ zßsady nesluΦitelnosti funkcφ takΘ Φasovß neomezenost funkce soudce (Φl. 93 odst. 1 ┌stavy), nep°elo₧itelnost a takΘ jeho neodvolatelnost, tak jak je zakotvena v Φl. 82 odst. 2 a 3 ┌stavy. Odstavec 2 tohoto ustanovenφ stanovφ, ₧e soudce nelze proti jeho v∙li odvolat nebo p°elo₧it k jinΘmu soudu; v²jimky vypl²vajφcφ zejmΘna z kßrnΘ odpov∞dnosti stanovφ zßkon. V tΘto souvislosti je t°eba uvΘst, ₧e jist² prostor, kter² ·stavodßrce zßkonodßrci poskytl v citovanΘm ustanovenφ u₧itφm pojmu "zejmΘna", je t°eba prßv∞ proto, ₧e je pou₧it v relaci k v²jimce, vyklßdat v souladu s obvyklou zßsadou prßvnφ o vztahu pravidla a v²jimky p°φsn∞ restriktivnφm zp∙sobem. Lze tak zcela souhlasit s nßvrhem, ₧e v²jimky z pravidla neodvolatelnosti soudc∙ mohou postihovat jen jednßnφ svou intenzitou srovnatelnΘ s kßrn²m provin∞nφm v²slovn∞ ┌stavou zmi≥ovan²m. Takovou povahu mß nap°φklad dalÜφ zßkonem uvßd∞n² d∙vod, kter² mß za nßsledek zßnik funkce soudce, toti₧ odsuzujφcφ rozhodnutφ pro trestn² Φin spßchan² ·mysln∞ nebo odsuzujφcφ rozhodnutφ k nepodmφn∞nΘmu trestu odn∞tφ svobody pro trestn² Φin spßchan² z nedbalosti, nem∙₧e ji vÜak mφt nevyhovujφcφ hodnocenφ jeho odbornΘ zp∙sobilosti, navφc, jak ji₧ shora zd∙razn∞no, ovliv≥ovanΘ z podstatnΘ Φßsti mocφ v²konnou.

Nepochybn∞ je t°eba souhlasit s tφm, ₧e odbornß zp∙sobilost soudce, vedle jeho integrity mravnφ, je nezpochybniteln²m p°edpokladem °ßdnΘho v²konu jeho funkce, a je proto t°eba klßst na ni d∙raz mimo°ßdn². Ten je vÜak nutno upφnat p°edevÜφm k p°φprav∞ na toto povolßnφ. Akt ustanovenφ soudce do jeho funkce bez ΦasovΘho omezenφ musφ vÜak ji₧ b²t uΦin∞n v p°esv∞dΦenφ o tom, ₧e kandidßt ve vÜech sm∞rech - a to v zßsad∞ i z pohledu podstatnΘ Φßsti hledisek uvßd∞n²ch pro hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙ v ustanovenφ º 136 odst. 1 zßkona - obstojφ. Prßv∞ do procesu p°edchßzejφcφmu jmenovßnφ soudce do jeho funkce by tak m∞lo b²t koncentrovßno veÜkerΘ kvantum mo₧n²ch po₧adavk∙ na soudce kladen²ch, a prßv∞ zde tedy musφ hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti podlΘhat t∞m nejp°φsn∞jÜφm kritΘriφm, vyluΦujφcφm tak ji₧ v samotnΘm poΦßtku mo₧nost jmenovat soudcem osobu nedostateΦn∞ odborn∞ zp∙sobilou a takovou, u nφ₧ nejsou dßny zßruky dalÜφho sebevzd∞lßvßnφ (p°φpadn∞ i za cenu zm∞ny dosavadnφ praxe za takovou, kterß by umo₧≥ovala do funkce soudce jmenovat pouze takovou osobu, u kterΘ ji₧ jejφ kvality mravnφ, lidskΘ i odbornΘ byly v²sledky jejφ d°φv∞jÜφ profese ov∞°eny). Okam₧ikem jmenovßnφ se vÜak takovß osoba stßvß soudcem a aktivizuje se tak i nezbytn² atribut tΘto funkce, vystupujφcφ v podob∞ nezßvislosti soudce. Ten pak p°i rozhodovacφm procesu nejen₧e sßm musφ b²t nezßvisl²m a nestrann²m, ale m∞l by takto b²t takΘ objektivn∞ ve°ejnostφ vnφmßn. I z toho d∙vodu pova₧uje ┌stavnφ soud posuzovan² mechanismus nßslednΘho a opakovanΘho hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudce, kter² m∙₧e vΘst a₧ k jeho odvolßnφ, za stojφcφ v rozporu s ·stavnφmi garancemi soudcovskΘ nezßvislosti. Jevφ se tak proto, ₧e takovΘmu hodnocenφ - navφc metodicky °φzenΘmu orgßnem moci v²konnΘ - je v∙bec vystavovßn soudce, jeho₧ zp∙sobilost, a to i odbornß, tuto funkci vykonßvat byla ji₧ stßtem aprobovßna. Ve spojitosti s tφm, co bylo prßv∞ uvedeno, pak nelze pomφjet ani mo₧n² dopad p°φpadn²ch odvolßnφ z uveden²ch d∙vod∙ na prßvnφ jistotu v∙bec, a to v pom∞ru k t∞m soudnφm rozhodnutφm, je₧ byla takto pro nezp∙sobilost odvolan²m soudcem ji₧ d°φve vydßna.

Jakkoliv je cφl sledovan² prßvnφ ·pravou, sna₧φcφ se o dosa₧enφ kvalitativn∞ vyÜÜφ ·rovn∞ soudcovskΘho sboru, legitimnφ, je t°eba zvolen² prost°edek k n∞mu sm∞°ujφcφ, tak jak je konstruovßn v napaden²ch ustanovenφch, hodnotit jako nerespektujφcφ zßkladnφ ·stavnφ principy. Navφc je t°eba brßt v ·vahu, ₧e zßkon v nßvaznosti na v n∞m deklarovanou odpov∞dnost soudc∙ za svou odbornou ·rove≥ p°i v²konu funkce (º 82 odst. 1) v²slovn∞ mezi povinnosti soudc∙ jim zßrove≥ uklßdanΘ za°adil takΘ povinnost se soustavn∞ vzd∞lßvat a prohlubovat svΘ odbornΘ znalosti pro °ßdn² v²kon funkce (º 82 odst. 2), jako₧ i povinnost tuto funkci vykonßvat v souladu se zßjmem na °ßdnΘm v²konu soudnictvφ, p°itom zavin∞nΘ poruÜenφ povinnosti soudce je kßrn²m provin∞nφm (º 87), za n∞₧ nese soudce i kßrnou odpov∞dnost (º 86), je₧ m∙₧e vΘst a₧ k jeho odvolßnφ [º 88 odst. 1 pφsm. d)]. Lze tak konstatovat, ₧e k dosa₧enφ stavu, aby ze soudcovskΘho sboru byly vylouΦeny osoby, kterΘ povinnost dbßt na svoji odbornou ·rove≥ ignorujφ, disponuje zßkon prost°edkem, a to prost°edkem, jen₧ je - jako v²jimka ze zßsady neodvolatelnosti - ┌stavou v²slovn∞ p°edpoklßdßn.

┌stavnφ soud je tak p°esv∞dΦen o tom, ₧e napaden² mechanismus p°ezkoumßvßnφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙ tak, jak je zßkonem upraven, je t°eba odmφtnout a pova₧ovat jej za proti·stavnφ z d∙vod∙ poruÜujφcφch princip d∞lby moci a na n∞j navazujφcφ princip soudcovskΘ nezßvislosti. Ta, jak ji₧ shora uvedeno, mß nepodmφn∞nou povahu, vyluΦujφcφ mo₧nost takovΘho zp∙sobu ingerence v²konnΘ moci, jak ji p°edstavuje z jejφ strany nep°im∞°en² a ne·m∞rn² podφl na p°ezkoumßvßnφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙. Z t∞chto d∙vod∙ ┌stavnφ soud vyhov∞l nßvrhu prezidenta republiky a zruÜil vÜechna ustanovenφ zßkona o soudech a soudcφch hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti se t²kajφcφ tak, jak jsou v ·vodu tΘto Φßsti vyjmenovßna, pro jejich rozpor s Φl. 1, Φl. 2 odst. 1, Φl. 81, Φl. 82 odst. 1 a 2 a Φl. 93 ┌stavy, ani₧ bylo t°eba samostatn∞ se zab²vat Φi posuzovat ·stavnost ustanovenφ º 160 zßkona, nebo¥ institut hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙ je t°eba zruÜit s ohledem na provßzanost jednotliv²ch stup≥∙, na nich₧ se hodnocenφ provßdφ, jako celek vΦetn∞ t∞ch Φßstφ ustanovenφ, kterΘ se tohoto institutu dot²kajφ.

Z principu d∞lby moci, nezßvislosti moci soudnφ i soudcovskΘ nezßvislosti pak ┌stavnφ soud vychßzel a i v nßvaznosti na to, co ji₧ bylo k t∞mto pojm∙m uvedeno, posuzoval i dalÜφ Φßstφ prezidentova nßvrhu napadenß ustanovenφ, vztahujφcφ se k jimi stanovenΘ povinnosti soudc∙ periodicky absolvovat vzd∞lßvßnφ v JustiΦnφ akademii (º 82 odst. 2 v∞ta druhß). Ta je zßkonem z°φzena jako organizaΦnφ slo₧ka stßtu (º 129 odst. 1), nad jejφ₧ Φinnostφ vykonßvß dohled Ministerstvo spravedlnosti (º 130 odst. 4). ╪φdφ ji °editel jmenovan² a odvolßvan² ministrem spravedlnosti, p°iΦem₧ obsahovou nßpl≥ vzd∞lßvacφ Φinnosti, za°azovßnφ soudc∙ a studijnφ programy stanovφ Rada JustiΦnφ akademie, jmenovanß op∞t ministrem spravedlnosti (º 130 odst. 2), kter² takΘ na nßvrh °editele JustiΦnφ akademie jmenuje a odvolßvß uΦitele na akademii p∙sobφcφ (º 133). Z toho plyne, ₧e je to op∞t p°edevÜφm moc v²konnß, reprezentovanß ministrem spravedlnosti, kterΘ zßkon poskytuje oprßvn∞nφ urΦovat zp∙sob vzd∞lßvßnφ vÜem soudc∙m, nebo¥ i kdy₧ zßkon umo₧≥uje odbornΘ vzd∞lßvßnφ tΘ₧ prost°ednictvφm NejvyÜÜφho soudu (º 129 odst. 3), jde o p°edstavu, ₧e by tak NejvyÜÜφ soud p°i svΘ souΦasnΘ rozhodovacφ a jinΘ Φinnosti mohl Φinit v takovΘm rozsahu, jak² zßkon p°edpoklßdß u vÜech soudc∙ v jφm stanovenΘm ΦasovΘm rozsahu (º 131 a 132 zßkona), nereßlnou. Takov² stav, plynoucφ ze zßkonnΘ ·pravy, jak je shora rozvedena, kdy zp∙sob vzd∞lßvßnφ vΦetn∞ vymezenφ jeho obsahu z∙stßvß fakticky v rukou moci v²konnΘ, akceptovat nelze, nebo¥ jde o dalÜφ projev principu d∞lby moci neodpovφdajφcφho a nep°φpustnΘho vlivu moci v²konnΘ na moc soudnφ. S ohledem na povahu moci nelze toti₧ bez dalÜφho p°edpoklßdat, ₧e v²konnß moc p°i existenci zßkonem jφ poskytnut²ch oprßvn∞nφ bude sebeomezujφcφm a zdr₧enliv²m zp∙sobem tato oprßvn∞nφ takΘ vykonßvat. V tΘto souvislosti je t°eba op∞tovn∞ poukßzat na to, ₧e ·kolem soudnφ moci je, a to prost°ednictvφm soudcovskΘ nezßvislosti jako p°edpokladu jejφho °ßdnΘho v²konu, chrßnit prßva obΦan∙, a to i p°ed libov∙lφ Φi neoprßvn∞n²mi zßsahy stßtu, tedy i moci v²konnΘ. Mo₧nost ovliv≥ovat charakter tΘto ochrany, by¥ i zp∙sobem navenek od∞n²m do po₧adavku °ßdnΘho zajiÜt∞nφ odbornΘ zp∙sobilosti soudc∙, by mohla za zßkonem konstruovanΘho stavu vΘst naopak k restrikci takto chßpanΘ nezßvislosti. Uveden² systΘm vzd∞lßvßnφ, °φzen² fakticky z centra moci v²konnΘ, nesk²tß takΘ k nezßvislΘ a svobodnΘ tvorb∞ nßzoru pot°ebn² a nutn² p°edpoklad co nejÜirÜφ otev°enosti s mo₧nostφ konfrontace rozdφln²ch nßzor∙ z r∙zn²ch pramen∙ (jejich₧ volba by m∞la b²t ponechßna autonomnφmu rozhodnutφ soudce samotnΘho) vΦetn∞ zdroj∙ zahraniΦnφch. Takov² systΘm pak takΘ v souvislosti se zßkonem stanoven²m zp∙sobem ukonΦenφ vzd∞lßvßnφ i v pom∞ru k soudc∙m zßv∞reΦnou pracφ (º 132 odst. 2), je₧ je podrobovßna hodnocenφ (jeho₧ v²sledek bude tak z°ejm∞ z povahy v∞ci podmi≥ovßn i soudcovou akceptacφ v akademii p°edlo₧en²ch nßzor∙), a to je pak jednφm z podklad∙ p°i hodnocenφ odbornΘ zp∙sobilosti soudce, m∙₧e vyvolat poci¥ovanou zßvislost a vΘst k dalÜφm ne₧ßdoucφm d∙sledk∙m, jak²m je ztrßta pocitu vlastnφ odpov∞dnosti v procesu samotnΘho rozhodovßnφ.

V t∞chto souvislostech je t°eba blφ₧e reagovat na vyjßd°enφ PoslaneckΘ sn∞movny, zd∙vod≥ujφcφ p°ijetφ napadenΘho zßkona pot°ebou novΘ reformy, jejφm₧ cφlem je rychlΘ, spravedlivΘ a jednotnΘ soudnictvφ, kterΘ vÜak postrßdß hlubÜφ ponor do problΘmu jednoty a jednotnosti a prozrazuje souΦasn∞ neujasn∞nost povahy a funkce socißlnφch jev∙ a institut∙ v∙bec. Bli₧Üφ anal²za jakΘhokoli socißlnφho jevu ukazuje toti₧ na p°φtomnost v n∞m p∙sobφcφch protikladn²ch sil vytvß°ejφcφch funkΦnφ nap∞tφ obou t∞chto souvzta₧n²ch element∙, nap∞tφ, je₧ je nepostradatelnou podmφnkou socißlnφho v²voje. V socißlnφm d∞nφ p∙sobφcφ princip polarity vytvß°φ tak nap∞tφ, a to vedle celΘ °ady dalÜφch forem, takΘ mezi ·silφm o jednotu a r∙znorodost. Z uvedenΘho myÜlenkovΘho zßkladu vychßzφ takΘ demokracie, je₧ sice na tento fakt pohlφ₧φ jako na obtφ₧nou a problematickou realitu, nicmΘn∞ souΦasn∞ jako nejzßva₧n∞jÜφ p°ekß₧ku disfunkΦnφ jednokolejnosti. Proto i "reßlnΘ" jednoty lze dosahovat pouze st°etßvßnφm r∙znorod²ch, ke specifick²m oblastem se vztahujφcφch aspekt∙, z nich₧ jedny sm∞°ujφ k jednot∞, zatφmco jinΘ k r∙znorodosti. Pramen skuteΦnΘ jednoty je proto t°eba hledat v prvΘ °ad∞ v konfliktu, nebo¥ teprve p∙sobenφm mnohosti Φasto i v²razn∞ odchyln²ch nßzor∙ a postoj∙ zφskßvß ka₧d² Φlov∞k i v∞domφ socißlnφ sounßle₧itosti a takΘ jednoty.

Uvedeno v ji₧ zcela ·zkou souvislost s projednßvanou v∞cφ, t°eba pova₧ovat po₧adavek jednotnΘho soudnictvφ v naznaΦen²ch sm∞rech za problematick², a to jak ve svΘm aspektu jednotnΘho vzd∞lßvßnφ, tak i v aspektu jednotnΘho rozhodovßnφ. Jakßkoli jednota m∙₧e toti₧ plnit pozitivnφ socißlnφ funkci jen tehdy, jestli₧e ti, kte°φ k nφ sm∞°ujφ, jsou s to se i odliÜovat, aby tφm smyslupln∞ji a ·Φinn∞ji se mohli sjednocovat. NiΦφm nepodmi≥ovanß jednota soudnictvφ by naopak vedla i k ne₧ßdoucφm ·Φink∙m v podmφnkßch, v nich₧ by ka₧d² jednotliv² soudce byl p°ikazovßn p°ijφmat dalÜφ vzd∞lßvßnφ ze stßtem urΦenΘho zdroje a pod tlakem hypertrofie sjednocovßnφ ka₧dΘho detailu zbavovßn podmφnek pro spravedlivΘ posouzenφ ka₧dΘho individußlnφho p°φpadu respektovßnφm jeho jedineΦnosti. MechanickΘ p°ebφrßnφ ji₧ "sjednocenΘho" by tak vedlo nejen k ne₧ßdoucφ Üablon∞, ale ohrozilo by sßm v²voj prßvnφho myÜlenφ. V podmφnkßch soudnictvφ lze proto akceptovat tvorbu relativn∞ jednotnΘho nßzoru pouze v rßmci danΘm procesnφmi postupy, kterΘ samy nevyluΦujφ st°et nßzor∙ r∙zn²ch.

Zajistit prßvnφ jistot∞ a ·ct∞ k prßv∙m (Φl. 1 ┌stavy) odpovφdajφcφ p°edvφdatelnost soudnφho rozhodovßnφ je pak ·kolem p°edevÜφm p°φpravy budoucφch soudc∙, a v jejφm rßmci nalezenφ vhodn²ch metod zp∙sobil²ch zajistit osvojovßnφ standardnφch postup∙ ve standardnφch situacφch a ov∞°ovßnφ znalostφ nejen prßvnφch p°edpis∙, ale i soudnφ judikatury. ┌kolem p°edevÜφm tΘ je pak usm∞r≥ovat v²klad p°edpis∙ v intencφch ·stavnφch princip∙ a odpov∞dnostφ soudc∙ samotn²ch judikaturu nejen znßt, ale tv∙rΦφm zp∙sobem, dostateΦn∞ takΘ reagujφcφm na m∞nφcφ se socißlnφ realitu, ji rozvφjet.

Je nespornΘ, ₧e kontinußlnφ odbornΘ vzd∞lßvßnφ soudc∙ se u tohoto povolßnφ p°edpoklßdß. Uveden² postulßt plyne i ze zmi≥ovan²ch mezinßrodnφch dokument∙. Jak ji₧ d°φve v jinΘ souvislosti uvedeno, je stanoven jako povinnost i tφmto zßkonem v ustanovenφ º 82 odst. 2 a zßkon zßrove≥ stanovφ, ₧e soudce nese za svou odbornou ·rove≥ odpov∞dnost. Tato odpov∞dnost, a to je t°eba zd∙raznit, vÜak plyne p°edevÜφm ze samotnΘ podstaty soudcovskΘ nezßvislosti, s nφ₧ je ji nezbytn∞ t°eba spojovat, a z nφ₧ tak vypl²vß zßvazek ka₧dΘho jednotlivΘho soudce nejen ke spravedlivΘmu a nestrannΘmu rozhodovßnφ, ale i rozhodovßnφ p°edvφdatelnΘmu, budovanΘmu na dokonalΘ znalosti prßvnφch p°edpis∙ a soudnφ judikatury, nebo¥ to, co je pro atribut nezßvislosti soudnictvφ typickΘ a takΘ v zßjmu fungovßnφ demokratickΘho systΘmu nezbytnΘ, je prßv∞ p°irozenΘ spojovßnφ tohoto atributu se soudcovskou odpov∞dnostφ, vypl²vajφcφ takΘ z Φl. 90 a 95 ┌stavy a detailn∞ pak vyjßd°enou nap°. v Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy, uklßdajφcφm soudu povinnost odpovφdajφcφ prßvu ka₧dΘho na to, aby jeho zßle₧itost byla spravedliv∞, ve°ejn∞ a v p°im∞°enΘ lh∙t∞ projednßna nezßvisl²m a nestrann²m soudem. Odpov∞dnost a ruΦenφ za tento zßvazek vÜak musφ nΘst soudnφ moc sama.

Lze tak uzav°φt, ₧e samotnΘ z°φzenφ JustiΦnφ akademie zßkonem mß svΘ opodstatn∞nφ s ohledem na funkci, kterou mß plnit p°i vzd∞lßvßnφ justiΦnφch Φekatel∙ a dalÜφch pracovnφk∙ soud∙, ve vztahu ke kontinußlnφmu vzd∞lßvßnφ soudc∙ je ji vÜak mo₧no s ohledem na to, co bylo shora uvedeno, chßpat pouze jako jeden z mo₧n²ch, samotn²m soudcem svobodn∞ zvolen²ch zdroj∙. ┌stavnφ soud proto z uveden²ch d∙vod∙ zruÜil vÜechna ta ustanovenφ zßkona, kterß vzd∞lßvßnφ soudc∙ v JustiΦnφ akademii stanovφ jako povinnost, jako₧ i ustanovenφ na n∞ obsahov∞ navazujφcφ, t²kajφcφ se rozsahu tΘto povinnosti.

Poslednφ okruh nßvrhem napaden²ch ustanovenφ [º 15 odst. 2 v∞ta druhß, º 26 odst. 2 v∞ta druhß, º 30 odst. 2 v∞ta druhß, º 34 odst. 2 v∞ta druhß, º 68 odst. 1 ve slovech "k ministerstvu nebo", º 74 odst. 3, º 99 odst. 1 pφsm. c) ve slovech "k ministerstvu nebo", º 106 odst. 1, º 119 odst. 2 a odst. 3, º 120, º 121, º 124 a₧ 128] se v podstat∞ t²kß ·pravy regulujφcφ zp∙sob v²konu stßtnφ sprßvy soud∙. P°i posuzovßnφ tΘto Φßsti nßvrhu musel ┌stavnφ soud brßt v ·vahu, ₧e nßvrhem prezidenta republiky, jeho₧ petitem je ┌stavnφ soud vßzßn, nebylo napadeno postavenφ Ministerstva spravedlnosti jako ·st°ednφho orgßnu stßtnφ sprßvy soud∙, a stejn∞ tak a₧ na v²jimky nebyly napadeny kompetence tohoto orgßnu.

P°i hodnocenφ uveden²ch ustanovenφ mß klφΦov² v²znam ustanovenφ º 74 odst. 3 zßkona, v n∞m₧ je uvedeno, ₧e za funkci ve ve°ejnΘ sprßv∞ se nepova₧uje funkce p°edsedy a mφstop°edsedy soudu, doΦasnΘ p°id∞lenφ k ministerstvu, Φlenstvφ v Rad∞ a Rad∞ pro odbornou zp∙sobilost stßtnφch zßstupc∙, Φlenstvφ v poradnφch orgßnech ministerstva, vlßdy a v orgßnech komor Parlamentu. Pro jeho posouzenφ je urΦujφcφ obsah Φl. 82 odst. 3 ┌stavy, v n∞m₧ se pravφ, ₧e funkce soudce nenφ sluΦitelnß s funkcφ prezidenta republiky, Φlena Parlamentu, ani s jakoukoliv funkcφ ve ve°ejnΘ sprßv∞; zßkon stanovφ, se kter²mi dalÜφmi Φinnostmi je v²kon soudcovskΘ funkce nesluΦiteln². ┌stava tak stanovφ, kterΘ funkce jsou s funkcφ soudce zßsadn∞ nesluΦitelnΘ, p°iΦem₧ jeho prvou v∞tu je t°eba chßpat jako demonstrativnφ v²Φet, jeho₧ vymezenφ lze sice v souladu s v∞tou druhou za st°ednφkem rozÜφ°it, nikoliv vÜak z·₧it tak, jak to Φinφ ustanovenφ º 74 odst. 3 zßkona. Zßkonodßrci takto zmocn∞nΘmu k rozÜφ°enφ uvedenΘho v²Φtu, nikoliv vÜak k jeho omezenφ, nep°φsluÜφ m∞nit v∙li ·stavodßrce vydßnφm prßvnφ normy, jdoucφ nad tento obsah, a nemajφcφ tak v n∞m sv∙j ·stavnφ zßklad. Stanovφ-li tedy ┌stava jako norma nejvyÜÜφ prßvnφ sφly pravidlo inkompatibility funkce soudce s jakoukoliv funkcφ ve ve°ejnΘ sprßv∞, za kterou₧to Φinnost je t°eba nepochybn∞ pova₧ovat z podstatnΘ Φßsti i Φinnosti vyjmenovanΘ v navazujφcφch ustanovenφch, kterΘ vykonßvajφ p°edsedovΘ a mφstop°edsedovΘ soud∙ (ostatn∞ ustanovenφm º 119 odst. 2 a 3 v²slovn∞ za orgßny stßtnφ sprßvy oznaΦovanΘ), pak nelze uΦinit jin² zßv∞r, ne₧ ₧e uvedenΘ ustanovenφ je v rozporu s Φl. 82 odst. 3 ┌stavy a ve spojitosti s nφm i vÜechna dalÜφ z n∞j vychßzejφcφ, kterß postavenφ p°edsed∙ a mφstop°edsed∙ soud∙ i jejich Φinnosti blφ₧e normujφ. Zde je vÜak nutno zd∙raznit, ₧e ke zruÜenφ t∞chto ustanovenφ p°istoupil ┌stavnφ soud pouze z uveden²ch formßlnφch d∙vod∙ a ₧e derogacφ ustanovenφ º 74 odst. 3 zßkona nemφnil dßt najevo, ₧e by vedenφm a sprßvou soud∙ m∞ly b²t pov∞°ovßny jinΘ osoby ne₧ osoby z °ad soudc∙.

Zßsada nesluΦitelnosti funkcφ, vyjßd°enß ve shora citovanΘm Φlßnku ┌stavy, pak nem∙₧e b²t poruÜovßna ani tφm, ₧e by zßkon p°ipouÜt∞l mo₧nost p∙sobenφ soudc∙ v orgßnech moci v²konnΘ, p°φpadn∞ moci zßkonodßrnΘ tak, jak to dßle Φinφ napadenΘ ustanovenφ º 74 odst. 3 zßkona. Uvedenß zßsada inkompatibility funkcφ je jednou z dalÜφch zßruk soudcovskΘ nezßvislosti. Jako zßsadu ·stavnφ je t°eba ji striktn∞ dodr₧ovat, a nem∙₧e b²t obchßzena ani takov²m °eÜenφm, jakΘ obsahuje ustanovenφ º 99 odst. 1 pφsm. c) zßkona, podle n∞ho₧ se soudce po dobu svΘho p∙sobenφ - v²slovn∞ pouze u ministerstva - doΦasn∞ zproÜ¥uje v²konu svΘ funkce. Imanentnφm rysem tΘto funkce je toti₧ jejφ kontinußlnost. ╚lenstvφ v poradnφch orgßnech ministerstva, vlßdy i obou komor Parlamentu pak jist∞ zahrnuje i relevantnφ pln∞nφ ·kol∙ t∞chto odliÜn²ch slo₧ek stßtnφ moci, a p∙sobenφ soudc∙ v uveden²ch orgßnech je tak v rozporu s principem d∞lby moci, nehled∞ k tomu, ₧e osobnφ a mimosoudnφ vazby, k nim₧ p°i takovΘ Φinnosti dochßzφ, nevyhnuteln∞ zvyÜujφ pravd∞podobnost mo₧nΘho st°etu zßjm∙, a Φinφ tak nestrannost v podob∞ nepodjatosti soudc∙ zpochybnitelnou.

┌stavnφ soud tak z uveden²ch d∙vod∙ pro rozpor s Φl. 82 odst. 3 ┌stavy zruÜil ustanovenφ º 74 odst. 3, jako₧ i vÜechna ta dalÜφ ustanovenφ, kterß z n∞j vychßzejφ, obsahov∞ Φi systematicky na n∞j navazujφ, tak, jak jsou shora vyjmenovßna. Navφc t°eba dodat, ₧e ke zruÜenφ ustanovenφ º 106 odst. 1 vedl ┌stavnφ soud, krom∞ ji₧ uveden²ch d∙vod∙, i d∙vod dalÜφ, toti₧ zcela obecnΘ a neurΦitΘ - principu prßvnφ jistoty neodpovφdajφcφ - vyjßd°enφ d∙vod∙ vedoucφch k odvolßvßnφ p°edsed∙ a mφstop°edsed∙ soud∙. V tΘto souvislosti pak ┌stavnφ soud pova₧uje za pot°ebnΘ poznamenat, ₧e funkce p°edsed∙ a mφstop°edsed∙ soud∙ by m∞la b²t pova₧ovßna za kariΘrnφ postup soudce (podobn∞ jako je tomu v p°φpad∞ jmenovßnφ p°edsedou senßtu), a proto by ani p°edseda a mφstop°edseda soudu nem∞l b²t odvolateln² jinak, ne₧ pro zßkonem p°edvφdan² d∙vod a postupem v kßrnΘm °φzenφ, tj. rozhodnutφm soudu. Takovß konstrukce, kdy p°edsedovΘ a mφstop°edsedovΘ soud∙ vykonßvajφ i Φinnosti, je₧ jsou svou povahou Φinnostφ sprßvnφ, ani₧ by vÜak z tohoto d∙vodu tyto osoby ztrßcely kvalitu postavenφ nezßvislΘho soudce, a dostßvaly se jen proto do pozice stßtnφho zam∞stnance, jeho₧ v²razn²m definiΦnφm rysem je vztah pod°φzenosti a respektovßnφ p°φkaz∙ slu₧ebn∞ nad°φzen²ch osob, je v °ad∞ vysp∞l²ch zemφ Evropy (nap°. Rakousko, N∞mecko, èvΘdsko, Norsko, Nizozemφ, Velkß Britßnie, Irsko, Itßlie, Portugalsko) pova₧ovßna za integrßlnφ souΦßst principu d∞lby moci, pramenφcφ z po₧adavk∙ prßvnφho stßtu a z n∞ho odvozenΘho principu institucionßlnφ nezßvislosti soudnictvφ, jako₧ i principu neruÜenΘho v²konu osobnφho nezßvislΘho soudcovskΘho mandßtu. Zßrove≥ ┌stavnφ soud dodßvß, ₧e souΦasn² stav, kdy ·st°ednφm orgßnem stßtnφ sprßvy soud∙ je Ministerstvo spravedlnosti a soudnφ moc sama nemß vlastnφ reprezentativnφ orgßn na jeho ·rovni (kter²₧to orgßn by mohl b²t orgßnem povolan²m p°evzφt ·lohu ministerstva ve v∞cech personßlnφch vΦetn∞ dohledu nad odbornou ·rovnφ soudcovskΘho sboru, p°φpadn∞ i v dalÜφch oblastech °φzenφ a v²konu sprßvy soudnictvφ), podle nßzoru ┌stavnφho soudu dostateΦn∞ nevyluΦuje p°φpadnΘ mo₧nosti nep°φmΘho ovliv≥ovßnφ soudnφ moci mocφ v²konnou (nap°. prost°ednictvφm p°id∞lovßnφ rozpoΦtov²ch prost°edk∙ a kontrolou jejich vyu₧φvßnφ). Z toho, co ji₧ bylo d°φve uvedeno, je vÜak z°ejmΘ, ₧e p°edchozφ napadenΘ Φßsti zßkona byly zruÜeny z p°eva₧ujφcφ Φßsti s odkazem na nerespektovßnφ principu d∞lby moci. Proto p°i posuzovßnφ touto Φßstφ nßvrhu napaden²ch ustanovenφ musel i ┌stavnφ soud sßm tohoto principu dbßt. ┌stavnφmu soudu nep°φsluÜφ rozhodovat o tom, jak²m zp∙sobem by m∞la b²t °eÜena otßzka v²konu sprßvy soud∙, nebo¥ to je ·kolem moci zßkonodßrnΘ. Ta by vÜak m∞la p°i volb∞ modelu sprßvy soud∙ d∙sledn∞ respektovat separaci stßtnφch mocφ. Proto, aby zßkonodßrci byl dßn dostateΦn² prostor pro p°ijetφ novΘ ·pravy sprßvy soud∙, ┌stavnφ soud odlo₧il vykonatelnost tΘto Φßsti nßlezu, tj. u t∞ch ustanovenφ, kterß jsou vyjmenovßna v bodu 2 v²roku nßlezu, na dobu do 1. 7. 2003.

P°edseda ┌stavnφho soudu:
v z. JUDr. HoleΦek v. r.
mφstop°edseda

OdliÜnß stanoviska podle º 14 zßkona Φ. 182/1993 Sb., o ┌stavnφm soudu, zaujali k rozhodnutφ plΘna soudci JUDr. Vojen G╧ttler, JUDr. Ji°φ Malenovsk², JUDr. Vlastimil èevΦφk a JUDr. Pavel Varva°ovsk².