Tradiční podpisová metoda. Virus ve svém těle obsahuje na definovaném místě definovaný řetezec znaků, který slouží k detekci jeho přítomnosti. Jak již bylo výše uvedeno v souvislosti s detekcí virů, např. virus Pojer pro svoji identifikaci používá řetězec "XmY?!&" uložený 12 bajtů před koncem souboru.

Metoda využívající zejména možnosti nastavení času souboru na nesmyslný údaj. Virus Vienna nastavuje položku sekund času na hodnotu 62.
Existují i různé odvozeniny využívající konkrétní čas souboru. Příkladem je virus Datacrime, který poslední tři bity údaje sekund času nastavuje na stejnou hodnotu podle posledních tří bitů minut.

Jde o nastavení data mimo logický rozsah. Virus Tremor nastavuje rok souboru zvětšený o 100.

Komplikovanější způsob indikace přítomnosti viru, který se snaží zamezit nahodilým shodám. Např. virus OneHalf mění datum a čas souboru podle vzorce (datum mod 1eh)=(čas and 1fh).
Nevýhodou všech indikací pomocí data a času souboru je jejich nefunkčnost v případě vícenásobného zavirování programu několika různými viry, využívajícími tuto techniku. Tento problém má však daleko obecnější podstatu (viz. obr. 37). Málokdy dokáže virus A odolat programu, který byl později zavirován virem B. Viry totiž nevyhledávají své identifikační řetězce v celém těle programu, ale na přesně definovaném místě, což v uvedeném případě znamená, že aktivní virus A bude hledat svůj identifikační řetězec v těle viru B; tam jej nenalezne a opětovně zaviruje program svým tělem.
Od problému vícenásobného zavirování jsou oproštěny souborové viry přepisující i duplicitní (doprovodné). Přepisující viry přepisují tělo infikovaného programu a viry duplicitní vytváří naprosto oddělený soubor. Obojí neprodlužuje délku infikovaného programu, a proto zde vícenásobné zavirování nehrozí.

Netradiční způsob indikace přítomnosti viru. Virus Anthrax zarovnává velikost souboru na hodnotu dělitelnou 16. Pochopitelně, že řada souborů, jejichž nezavirovaná velikost splňuje uvedenou podmínku, nebude virem Anthrax nikdy napadena.

Zajímavá možnost využívající přepisu první instrukce či několika prvních instrukcí na instrukce identifikační, tj. na instrukce jejichž výskyt je v úvodu programu nepravděpodobný a který charakterizuje přítomnost viru. Může jít např. o sled nop (90h) instrukcí, či jako v případě viru Seventh Son o instrukci dec BP (4dh). Každopádně vždy se jedná o instrukce nevýznamné pro vlastní běh programu.