Rozhovor s ředitelem společnosti Hewlett-Packard, s. r. o., Pavlem Kaláškem
Umění vidět budoucnost
Pavel Kalášek je ředitelem českého HP už sedm let. Nyní stojí před novým úkolem. HP se spojuje s Compaqem. Spojuje, protože spojení je příležitost...

Chip: Když jste na květnové tiskovce oficiálně ohlásili "nové HP", nebylo ještě příliš jasné, co všechno bude fúze znamenat pro české zastoupení. Můžete nyní už být konkrétnější?
Pavel Kalášek (PK): Na rozdíl od stavu, který byl v době květnové tiskovky, můžeme dnes říci, že celý proces integrace se rozjel. Je velice dobře řízen a priority, které jsme si stanovili na jeho začátku, držíme.

Chip: Které to byly?
PK: Tou nejvyšší byl vztah k zákazníkovi. Vyhlásil jsem vnitřní heslo, že zákazníka nezajímá, řešíme-li uvnitř firmy nějaké problémy. První akcí, kterou jsme rozjeli, bylo určení vztahu k zákazníkům. A co to znamená? U velkých zákazníků především definování odpovědných pracovníků account managerů. Dodnes je nemohu veřejně ohlásit z různých legislativních důvodů, ale každý náš velký zákazník už ví, kdo je jeho account manager. A ví to od prvního týdne.
Druhou věcí, která s tím velmi těsně souvisí, je organizační struktura. Důležité je její vytvoření a personální politika. V této záležitosti mám v tuto chvíli problém; postavil jsem se tady před 400 lidí a slíbil, že do konce června oznámím, která místa budou v procesu spojování zrušena. To se mi nepodařilo dodržet. Takže jsem se postavil před 400 lidí a omluvil jsem se jim. Troufám si tvrdit, že dnes je přes 80 % lidí, kteří vědí, že práci mají.

Chip: V čem byl problém?
PK: V tom, že já si tady mohu udělat mnoho rozhodnutí - jak se říká - "na junácké štěstí". Jinými slovy, přestože mi to korporace nedovoluje, já to udělám. To byl třeba případ account managerů. Řekl jsem si: "Tak mi třeba utrhněte hlavu, ale náš zákazník jednoduše potřebuje vědět, kdo je jeho partner." Ale rozhodnutí o tom které pozice mají být v průběhu spojovaní zrušeny, není o junáckém štěstí, to je o pravidlech hry. K tomu nemám dodnes od korporace zelenou, a to z důvodů, které jsou velmi racionální.
Vzhledem ke skutečnosti, že se spojují dvě velmi silné a velmi úspěšné firmy na našem trhu, jsem přesvědčen o tom, že celkové procento zrušených pozic bude nižší, než je celosvětově ohlášený standard.
Jiné to už je v oblasti administrativy, která se z větší části překrývá. Ovšem díky efektivitě obou firem předpokládám, že i tady to bude méně, než je korporativní standard.
Obě firmy jsou zatím dva právní subjekty a ještě řadu měsíců budou. Původní představa sice byla, že to půjde rychleji, ale nejde. Nelze však říci, že by zde někdo něco významného zanedbal. Budoucnost nelze předvídat až tak přesně, jak bychom si přáli. Takže i celou řadu administrativních institucí nebude možné zatím upravit, protože obě firmy musí zatím fungovat jako dva nezávislé právní subjekty. Takže dvě účtárny, dvě mzdovky a podobně tady prostě budou. Budeme se snažit celou věc řešit kultivovaným způsobem, nemyslete si, že dotyční budou žít půl roku v napětí, to nikoliv.

Chip: Dáte lidem šanci najít si v rámci nového HP svou novou pozici?
PK: Ano. A samozřejmě nejen v rámci české pobočky, ale i v zahraničí. Domnívám se, že u nás pracuje mnoho mladých talentovaných lidí, kteří mají velikou šanci se někde chytit. Budeme se snažit být fér. Ale jistě, bolestivé to je. Nezažíváme to poprvé, obě společnosti si už procesy redukce prošly. Určitě si pamatujete na situaci zhruba před rokem, kdy společnost HP oznámila krácení stavů a dotklo se to i nás. Snažili jsme se celou věc provést tak důstojně, jak to jen šlo. S řadou lidí jsme se rozešli bez averzí a emocí, a nakonec s některými spolupracujeme dodnes, zastávají různé pozice např. u našich partnerů. Víte, práce ve firmách, jako je HP nebo Compaq, učí lidi jedné velmi podstatné věci, a to že pro jejich existenci je velmi důležitá jejich hodnota na trhu. To není o tom, že jsou u HP, ale jak jsou dobří. Je to symetrický vztah. Nejen že by si oni měli považovat, že jsou u HP, ale i HP si považuje, že má tak dobré pracovníky. O to je to bolestivější, když si uvědomíte, že i zaměstnanci, kteří obsazují v žebříčku výkonnosti spodní příčky, jsou u jiných zaměstnavatelů ještě velice úspěšní. V tomto ohledu jsou takové firmy asi nejlepšími univerzitami. Ale je to samozřejmě také v přístupu každého jednotlivce.

Chip: Asi nejožehavější otázkou budou mezilidské vztahy mezi bývalými konkurenty a nyní spolupracovníky.
PK: Já jsem zvyklý mezi lidi chodit a koukat, jak mají smutné oči. To je důležité. V poslední době neregistruji výrazně mnoho případů smutných očí. Ono to možná bylo i tím, že my jsme byli od začátku velmi akční. Jeli jsme podle postupu: zákazník, obchodní model, organizační struktura, plánování, návštěvy zákazníků..., prostě podle standardní rutiny. Samozřejmě je pro nás špatně, že sedíme ve dvou budovách. Ale je to realita, se kterou musíme žít. Já jako i jiní pendluji mezi oběma budovami. Nepozoruji problém nějaké nevraživosti. Učíme se spolu žít. Řekl bych, že kulturní úroveň a vyspělost lidí na obou stranách jsou velmi vysoké. Jsou samozřejmě i konfliktní situace, nebudeme si nic malovat na růžovo, ale zdá se mi, že se nám zatím dobře daří je identifikovat a řešit.

Chip: Vzniklo pro proces spojování obou firem nějaké speciální oddělení?
PK: Integrační úřad vede Senta Čermáková (předtím zaměstnaná u Compaqu, pozn. red.). A musím říci, že při jejím výběru mě "bůh osvítil". Dlouho jsem přemýšlel, kdo by byl tím pravým, a najednou se mi vybavila ona. Napadlo mě, že do úřadu potřebuju někoho, kdo není z HP. Kdo bude mým protipólem. Kdo bude znát druhou stranu, protože já se musím učit také. Někdo rázný, kdo dotahuje věci do konce, kdo má výraznou sociální inteligenci. Tu potřebujeme v tuto chvíli mnohem více než logiku. Prostě ženu. Tak jsem ji požádal a ona to vzala. A to byla úžasná klika. Spousta věcí jede. My máme akční plán, který dodržujeme, a samozřejmě kromě organizačních a technických problémů řešíme i problémy lidské. Snažíme se vše řešit za chodu a zatím se nám to daří. Naším největším současným problémem je skutečnost, že vše, co se zdálo na první pohled velmi jednoduché, je tou největší složitostí. Prokázalo se, že některé týmy jsou prostě jednobarevné, zvyklé na zavedené partnery, zavedené procesy. Ale dnes máme i partnery, kteří přišli s druhou firmou, a naším současným úkolem je chovat se ke všem stejně.

Chip: Dosavadní šéf Compaqu byl pověřen "koordinací integrace" obou společností nechybějí hlasy, že tím byl tak trochu "uklizen". Je na tom něco pravdy, nebo se s ním v HP dále počítá pro některou významnou funkci?
PK: Já jsem se s Janem Zadákem stýkal velmi málo, byl to šéf konkurenční firmy, takže naše styky byly na společenské úrovni. Víc jsme spolu začali spolupracovat poté, co byl zvolen do představenstva SPIS. Tam jsem ho začal pomalu poznávat. Po spojení obou firem jsem s ním začal spolupracovat velmi intenzivně. Manažer a talent typu Honzy Zadáka má v této situaci dvě možnosti: buď odejde, nebo dostane nabídku na vyšší pozici. Já pevně věřím, že b) je správně. Já jsem Honzovi nabídl v rámci nového HP velmi zajímavé místo, ale pro člověka jeho kvalit by to byl krok zpět. A ten on nemá důvod dělat. Já už dnes v organizační struktuře regionálního managementu vidím zcela jasně místa, která jsou, pevně věřím, připravena pro Jana Zadáka. Pokud by se tak nestalo, byla by to velká škoda. Byla by škoda, kdyby nový HP nenašel pro Jana Zadáka motivující místo. On je ten, kdo může v danou chvíli udělat obrovský krok nahoru. V HP se ví, že Kalášek už se nacestoval v životě dost a že se mu Praha líbí. Já se neženu do nějakých regionálních funkcí a ani jsem to v minulosti nedělal. Přestože jsem už sedm roků ředitelem a člověk by už měl dělat něco jiného. Pak přišlo spojení a já jsem si řekl, že obě firmy spojím, a potom se uvidí. Ale Janovi je 37. Jsem přesvědčen, že v této firmě vystoupá jednou hodně vysoko. Jsem přesvědčen i o tom, že můj šéf stoprocentně ví, co v Janovi má. Je to o smlouvě, jak už jsme o tom hovořili, pracovník musí chtít firmu a firma jeho. A to platí jak pro naši dívku v recepci, která je naším hlasem a tváří, tak pro ředitele.
Jan odvedl neuvěřitelný kus práce a integrace obou firem by byla někde úplně jinde, kdyby Jan nebyl pověřen funkcí koordinace. Mě spolupráce s ním nesmírně obohatila a pevně věřím, že HP neudělá tu chybu, aby se jeho služeb do budoucna vzdal. Toho člověka bych nechtěl mít proti sobě jako konkurenta.

Chip: Spojením české "jedničky" s "trojkou" vstoupil na náš trh velice silný hráč. Můžete prozradit jeho ambice? Je pravda, že teď chcete dosahovat většího obratu než IBM, a to s menším počtem zaměstnanců?
PK: My jsme teď tady největší, a to hodně největší, a chceme být ještě větší. Netajíme se s tím, že v roce 2005 chceme mít obrat půl miliardy USD. Chceme růst a myslím, že k tomu máme všechny předpoklady. Produktové mapy jsou nastavené, je nás dost - i ve službách. Navíc jsme doposud mnoho energie vybili vzájemně - a tu teď máme navíc. Nyní ji musíme z určité části využít proti našim konkurentům, ale já bych ji chtěl z velké části použít ve vztahu k zákazníkům. Abychom skokově zvedli kvalitu - abychom se o ně více starali, abychom měli více času jim naslouchat a rozumět jim. Moje filozofie obchodu v IT je, že úspěch je v běhu na dlouhou trať. Je to v trpělivosti, porozumění, serióznosti vztahu, budování kvality. To je partnerství. Ne že jen prodám někde nějaký box. Budeme silný technologický hráč, který bude chtít být tím nejlepším partnerem našim zákazníkům při budování infrastruktur a cílených řešení. Pokud bude zákazník chtít nějaké řešení, první, co ho napadne, musí být HP to "umí nejlépe". Není nic horšího než říci: "My umíme všechno". Já chci mít "v baráku" ty věci, které umíme nejlépe. Má filozofie je vše postavit na dobrém technologickém gruntu a obalit špičkovými lidmi ve službách.

Chip: Výrobní programy obou zúčastněných firem se částečně překrývaly. Které produkty teď zmizí z trhu, které dostanou jen novou značku a kterých se změna vůbec nedotkne?
PK: Síla našeho spojení - nesnáším slovo akvizice, to je jednorázové dílo, spojení je příležitost - je mimo jiné i v tom, že jsme byli od první chvíle schopni říci, jak se budeme produktově profilovat. Na první pohled také bylo vidět, že nejde o akvizici. Už na začátku bylo například jasné, že budoucnost HP NT serverů bude do určitého data a jejich další budoucnost je ProLiant. Vymalováno. Obohatili jsme se v oblasti systémů fault tolerant, v budoucnu Tandem se bude jmenovat HP NonStop. Alfa zůstává na produktové mapě, která byla deklarována Compaqem ještě před spojením. V oblasti PDA je to také jasné, nástupce je HP iPAQ. V čem byl Digital a posléze Compaq skvělý? Alfa, klastrové systémy. Teď už to můžu říci. A vše dnes vtéká do jedné řeky. Vložené náklady je nesmysl vyhazovat znova. Shrnuto: u přirozeného cyklu obměny IT vybavení, který si dnešní průmysl u svých zákazníků vynucuje, naše produktové mapy dávají veliký pocit jistoty, co se týče ochrany investic.

Chip: Kdo sleduje dění v branži ICT, nemůže si nevzpomenout na predátorskou posloupnost Digital - Compaq - HP. Nemáte obavy, že se jednoho dne objeví ještě další článek tohoto "potravinového řetězce"?
PK: Já si nemyslím, že by bylo něco takového na obzoru. Pokud se podíváte na velké fúze, a v USA se odehraje cca 10 000 fúzí ročně, tak samozřejmě nic se nedá vyloučit. Ale myslím si, že mě už to nepotká.

Chip: Jak vidíte další vývoj internetu a jeho pronikání do našeho běžného života? V čem by mohla být jeho budoucnost a co nového by nám mohl přinést?
PK: Mně se v této souvislosti líbí Felixovo "Svět je on-line". (Ondřej Felix byl dlouholetým ředitelem české pobočky společnosti Oracle, nyní zastává pozici předsedy představenstva Českého telecomu. Pozn. red.). To je podstatné a geniální pojmenování současného fenoménu. Pokud si řekneme, že internet je o tom, že svět je on-line, odpovídáme si tím i na otázku, jaká je jeho budoucnost. Ne všichni jsou on-line. Ne všichni lidé, ne všechny subjekty, ne všechny firmy, kulturní instituce, thesaury, znalostní báze, slovníky a podobně. Ale postupně budou. Možná tomu ani nebudeme za pár let říkat internet, ale způsob, jakým budou lidé nakupovat, získávat informace, komunikovat, řídit, bude hodně ovlivněn skutečností, že svět je on-line. Do budoucna obrovsky rozšíří množství lidí, kteří budou mít přístup ke vzdělání. Dnes už se provádějí složité operace s konzultacemi odborníků přes půlku planety, jako by byli přímo u nich. To je moje vize světa, který by se měl otevírat tímto směrem. Samozřejmě je za tím vším spousta peněz. Pozitivum je ohromné a padají bariéry. V Číně teď mají problémy s internetovými kavárnami. Není českého internetu, není evropského internetu. Svět je on-line.

Chip: Jak vidíte další vývoj PC? Mají ve své současné podobě budoucnost? Kterým směrem se vývoj pohne dále?
PK: Myslím, že jde o otázku přístupových zařízení do světa on-line. A ta projdou v nejbližším období velkými revolucemi. Desktop ve své současné podobě asi nevymizí. Má-li člověk své pevné pracovní místo, ke kterému se každý den vrací, nemá asi potřebu mobility. Zařízení budou jednoduchá, zvítězí tenký klient. Data budou někde, procesor bude někde a uživatelé budou mít jen své "okno do světa". Další krok do světa on-line bude výrazně ovlivněn tím, jak půjde vývoj v oblasti rozpoznávání hlasu. Myslím, že budoucnost mají zařízení multimediální a integrovaná v podobě dnešních PDA, která budou umět fotografovat, telefonovat, tisknout, promítat, lokalizovat polohu a ukázat ji na mapě. Vždyť technologie už na to máme a jejich komercionalizace je jen otázkou času. Zmáčknete knoflík, když budete stát před Týnem, a "ono" vám to začne o něm povídat, protože to bude vědět, že tam stojíte. Vždyť to už dnes funguje přes GSM, přes telefon, tak proč by to ještě nemohlo promítat obrázky. Myslím, že nás čeká velmi vzrušující období a zařízení budou vypadat ještě lépe, než jak jsem o nich hovořil.

Chip: Děkujeme vám za rozhovor.

Za Chip se ptali Miloš Helcl a Jiří Palyza