Doby, kdy filmoví amatéři stříhali své „osmičky“ skutečnými nůžkami či k tomu sloužícími „udělátky“, aby je následně poslepovali lepidlem či průhlednou páskou, sice nejsou časově až tak vzdálené, ale přesto se nám už jeví jako prehistorie. Z této praxe nám zůstalo vlastně jen jediné – pojem stříhat, jako označení činnosti okolo zpracování natočených záběrů. I amatérské filmování dávno ovládlo video a od té doby, kdy zhruba před šesti lety obléklo digitální kabát, začaly se i amatérům otevírat netušené možnosti zpracovávat video na počítači. S tím, jak se technika počítačové editace videa z profesionálních pracovišť začala stěhovat do obyčejných domácností, vyvstal pro výrobce nový úkol: nabídnout uživatelům systémy, které budou nejen cenově dostupné, ale také snadno obsluhovatelné. K nejúspěšnějším společnostem na tomto poli patří bezesporu americká firma Pinnacle, která už dříve produkovala výrobky pro profesionální oblast a v amatérském sektoru se začala výrazně angažovat po té, co koupila německou firmu Miro, jednoho z průkopníků počítačového videa pro amatéry. V současnosti je střihový systém Pinnacle Studio nejprodávanějším produktem svého druhu u nás a to i díky tomu, že dva přední výrobci digitálních videokamer, Sony a JVC, nabízejí cenově zvýhodněné komplety kamer a Studia.

Instalace Kopírování Česká nápověda http://www.exac.cz

trial verze  |    Win.9x/Me, Win.NT, Win.2k,.Win.XP  |    45,4.MB  |    česky

Pinnacle Studio vlastně není jeden výrobek, ale celá řada produktů, které mají společný základ – PCI kartu a software Studio 7 - a liší se ve výbavě karty vstupy a výstupy a v „plnosti“ verze programu. Celkem je k dispozici pět variant: nejjednodušším modelem je Studio DV Clip, který obsahuje kartu s digitálním vstupem a výstupem a „lehkou“ verzi softwaru Studio 7 (právě v této podobě je Studio „bundlováno“ i se zmíněnými videokamerami). Studio DV V7, které je nejprodávanější variantou a představuje prakticky základní verzi, má plnou verzi softwaru, což navíc přináší možnost zpomalovat a zrychlovat video, provádět na něm barevné korekce a tzv. insertní střih (možnost pracovat s obrazem a zvukem odděleně). Studio DV Plus V7 má navíc na kartě i analogový výstup (kompozitní a S-Video). Novinkou je Studio Deluxe, které je kromě digitálního rozhraní vybaveno i kompletní sadou analogových vstupů a výstupů v praktickém provedení připojovacího boxu spojeného s kartou kabelem. Navíc je v ceně sada dalších cca 250 přechodových efektů – Hollywood FX Plus 4.5. Trochu stranou tohoto „hlavního proudu“ založeného na kartě s rozhraním IEEE 1394 (Fire Wire, I-link) je pak model Studio DC 10 Plus V7, který je vybaven pouze analogovými vstupy a výstupy. Na rozdíl od původní verze programu Studio DV, která byla vázána na konkrétní střihové karty Pinnacle, současné Studio Verze 7 lze používat s libovolnou střihovou kartou, včetně konkurenčních výrobků, takže program je dostupný i samostatně. Pro naše uživatele je podstatné, že prostředí programu je kompletně přeloženo do češtiny; plug-in s češtinou je jak na CD přikládaném ke všem variantám a obsahujícím i podrobný český návod, tak na internetových stránkách společnosti Exac (www.exac.cz), která výrobky této značky na tuzemském trhu zastupuje. Pro bližší seznámení s možnostmi střihového systému Pinnacle Studio nám společnost Exac zapůjčila verzi Studio Deluxe – další text se tedy týká praktického provozu systému v této konfiguraci při použití digitální videokamery.  

Začínáme

Po rutinní instalaci karty a softwaru do počítače je třeba připojit kameru (či jiný zdroj videosignálu – třeba videorekordér); v případě digitálních přístrojů DV nebo D8 přiloženým kabelem ke konektoru IEEE 1394 na kartě, v případě analogového zařízení AV- případně S-Video kabelem k připojovacímu boxu. Pokud pracujeme s analogovým videem karta ho zdigitalizuje rovněž do formátu DV a dále už pracuje stejně jako v případě původního digitálního zdroje. Po spuštění programu se na obrazovce objeví základní pracovní prostředí Studia sloužící k editování natočeného videa. Pokud ovšem začínáme zpracovávat zcela nový projekt, musíme nejprve zvolit „stránku“ Nahrávání. Zcela nahoře, pod hlavní lištou, jsou záložky pro volbu tří základních částí editace – a s nimi spojených pracovních prostředí : 1-Nahrávání, 2-Editace, 3-Export Videa. Stránka Nahrávání slouží pro přepis natočeného videa na harddisk počítače. Pracovní plocha má čtyři části, stejně jako v dalších položkách graficky zpracované tak, aby připomínaly pohled na pracovní stůl. Vlevo nahoře je otevřený „sešit“ – Album, kam se ukládají tzv. klipy, tj. jednotlivé části natočeného materiálu, s nimiž pak při vlastní editaci pracujeme. Klipy můžeme z hrubé nahrávky vybírat ručně, určením začátku a konce stiskem klávesy „mezera“, při větší dálce natočeného materiálu je ale mnohem pohodlnější svěřit výrobu klipů automatice nazývané SmartDetection. Ta nám dokonce dává na výběr dvě možnosti určení rozhraní scén - podle času (tj. podle změn v časovém kódu zapisovaném v digitálním videu automaticky při natáčení na pásek) nebo podle střihu (systém se orientuje podle výrazných změn v obraze – tuto funkci lze tedy využít i pro záznamy, které nemají časový kód). Třetí, z hlediska dalšího zpracování ale nejméně praktickou možností automatiky, je zadání vytvoření klipů se stejnou, předvolenou délkou. Během načítání se na „stránkách“ alba postupně řadí jednotlivé klipy charakterizované vždy políčkem s počátečním snímkem. Vedle Alba je na stránce „monitor“, tedy náhledové okno, v němž  vidíme nahrávaný obsah a můžeme si jej i přehrát, dole je pak stylizovaná videokamera se základními ovladači, jimiž můžeme myší ovládat pohyb pásku a spouštění reprodukce ve skutečné připojené kameře. Vpravo dole je pak velmi důležitá část: tzv. diskoměr, zobrazující v podobě kruhové výseče stupeň zaplnění disku počítače, vedle něj je přesný údaj o velikosti disku, použitém objemu dat a času, který zbývající kapacita pro záznam poskytuje. V souvislosti s kapacitou je třeba se zmínit o jedné z nejdůležitějších vlastností programu Studio, totiž funkcí SmartCapture představující možnost zaznamenávat video ke zpracování pouze v náhledové kvalitě (na výběr je dokonce několik stupňů kvality).Tím se výrazně šetří nároky na kapacitu harddisku. Pokud tuto variantu zvolíme, klipy jsou uloženy v silně komprimované podobě, která ale pro práci při editaci bez problémů stačí. Program teprve, když je film sestříhaný, načte podle hotového „scénáře“ pouze použité části v plné kvalitě, vypočítá použité efekty a titulky a vše uloží na pevný disk. Tím je pak připraven k dalšímu využití hotový film. Používání klipů v náhledové kvalitě tedy nemá sebemenší vliv na kvalitu výsledku, ale výrazně šetří spotřebu místa na disku. V souvislosti s načítáním videa do počítače ještě dvě poznámky: při práci s digitálním záznamem je nezbytným předpokladem zmíněných funkcí, včetně práce s videem v náhledové kvalitě, souvislý časový kód celé původní nahrávky. Při natáčení na novu kazetu se ovšem při přepínání mezi funkcemi záznamu a reprodukce snadno stane, že kousek místa na pásku vynecháme a záznam nenaváže na předchozí. Tento zdánlivý detail, který při natáčení snadno přehlédneme, má ovšem za následek, že systém se nedokáže v nahrávce orientovat a protože porušený timekód nelze dodatečně opravit, všechny automatické funkce, založené právě na časovém kódu, vypadnou ze hry a nezbývá než pracné ruční definování klipů a uložení videa na disk v plné kvalitě. Proto je nejlepší každou novou kazetu nejprve kompletně nahrát libovolným záznamem (nejlépe, aby nedošlo k omylu, černou plochou zakrytého objektivu)  – tím se problémům s vypadlým časovým kódem zcela vyhneme. Druhá poznámka se týká velikosti souborů: pokud pracujeme v prostředí Windows 98SE, jsme limitováni maximální velikostí jednoho souboru 4 GB (pro systém souborů FAT32): pro běžné klipy je souvislá délka cca 18 minut záznamu dostatečná, pokud ale zpracováváme delší úseky, je třeba na to pamatovat. Ve Windows 2000 či XP se tomuto omezení lze vyhnout díky možnosti pracovat v systému souborů NTFS.  

Editace

Druhou a nejdůležitější částí procesu zpracování videa je vlastní edice, chcete-li „střih“. Přepnutím na záložku 2-Editace se změní dolní část obrazovky – přibyla zde tzv. časová osa, na níž budeme podobně jako noty do notové osnovy klást jednotlivé části budoucího filmu. Jeho stavebními kameny jsou klipy vytvořené při nahrávání včetně jejich originálního zvuku (který ovšem můžeme i zcela vynechat), dále titulky, zvukové efekty a zvuk/hudba na pozadí – každá z uvedených složek má na časové ose svou linku. Horní část obrazovky zůstala vizuálně prakticky beze změny – opět je zde v levé části Album s načtenými klipy a pravé okno přehrávacího „monitoru“, kterému pouze přibyly ovládací prvky spouštění reprodukce. Na albu se ale navíc staly aktivními záložky otevírající sady přechodových a zvukových efektů, nabídku předdefinovaných titulků a místo pro případné statické fotografie, které lze rovněž zařadit do projektu. Na časovou osu přemísťujeme klipy, ale i další útvary - např. efekty – jednoduchých přetahováním myší. Základní součástí editace je stanovení délky jednotlivých klipů i dalších součástí projektu; hrubší úpravu můžeme opět provádět myší, tažením jejich okrajů, pro přesné definování délky obrazových a zvukových složek slouží funkce Nastavení obrazu/zvuku. Po stisku příslušeného tlačítka v záhlaví časové osy „vyjede“ nastavovací okno s dvojicí „monitorů“ zobrazujících začátek a konec klipu (editujeme-li obraz), ovládacími prvky pro pohyb ve vybraném úseku a časovými údaji o délce celého úseku i jeho „střižené“ (tzv. trimované) části – přesnost střihu je zde na jednotlivý snímek. K dalším možnostem Nastavení patří i uložení jednotlivých statických snímků - digitálních fotografií - z videa a v kategorii amatérských střihových programů nadstandardní funkce zrychlení nebo zpomalení reprodukce a úpravy vzhledu obrazu – korekce jasu, kontrastu, sytosti barev a celkového barevného tónu, kterými můžeme do jisté míry opravit i to se nepovedlo při natáčení (např. špatnou expozici nebo barevné vyvážení) a čtveřice efektů – rozmazání obrazu, vytvoření pseudoreliéfu, mozaiky či solarizace.       

Přechody mezi jednotlivými částmi filmu můžeme ozvláštnit tzv. přechodovými efekty – od nejjednoduššího rozetmění a zatmění scény či prolnutí dvou klipů přes stíračky, přechody jednoho obrazu v druhý různými geometrickými obrazci, rozpad a složení mozaiky, až po rafinované trojrozměrné efekty, které nabízí plug-in Hollywood FX. Vybírat je opravdu z čeho – připočteme-li k základní sadě programu Studio 7 i efekty Hollywood FX, blíží se počet možností ke čtyřem stovkám. Ve zvukových efektech najdeme nejrůznější zvuky a ruchy, jako je třeba potlesk, smích, hlasy zvířat, hluk typických strojů a zařízení, střelba, zvony apod. Do programu lze ovšem oby typy efektů dále doplňovat. Ve zvukové stopě lze využít i hudbu nahranou z CD nebo namluvený komentář; velice vtipné a praktické řešení nabízí Studio pro vytvoření hudby přesně na míru – zde nazývané hudba na pozadí (i když ji můžeme využít i jako hlavní či jediný zvukový doprovod obrazu). Funkce SmartSound obsahuje různé předefinované skladby základních hudebních žánrů (klasika, rock, jazz, pop atd.) vždy v několika modifikacích. Stačí vhodnou skladbu vybrat a umístit na zvolený úsek časové osy – vtip je v tom, že skladby se skládají z různě sestavitelných kratších „modulů“, takže program dokáže jejich délku přesně přizpůsobit časovému úseku zvolené pasáže. I zde platí, že pro zkrácení či prodloužení stačí uchopit okraj myší a táhnout. Stejným způsobem, tažením myší, upravujeme i hlasitost zvukových stop.

Elegantním doplňkem videa jsou nepochybně titulky. Zde nabízí Studio opravdu vyčerpávající možnosti: především je tu už zmíněná část Alba s předdefinovanými titulky. Obsahuje celkem 36 hotových titulků různých typů písma i grafického ztvárnění. Titulky sice obsahují anglické popisky typu Merry Christmas, Happy Holydays a The End či Directed By…, ale to nehraje žádnou roli: všechny titulky lze libovolně upravovat – jiným textem, včetně české diakritiky počínaje a typem a barvou písma konče. Titulky lze umístit na libovolné pozadí (včetně fotografie), vložit do videa, problémem není ani vytvoření pohyblivých titulků – rolujících zdola nahoru či ubíhajících vodorovně.

Při střihu je neustále potřeba zkoušet různé alternativy, proto jednotlivé úseky i celý projekt lze kdykoliv přehrát v okně „monitoru“, včetně pohybu jezdcem v časové ose; pro různé potřeby orientace v projektu je praktická i možnost různého typu zobrazení klipů (včetně písemné soupisky) a především možnost roztáhnout si časovou osu na požadovaný časový úsek – na šíři obrazovky tak můžeme zobrazit jak několik sekund, tak třeba hodinový projekt.

Střih videa je samozřejmě tvůrčí proces, takže o výsledku především rozhoduje autorská invence. Program Studio ovšem dává dostatečný prostor pro realizaci nejrůznějších nápadů. Osobně si myslím, že největším úskalím je pro amatéra-začátečníka nepodlehnout bohaté nabídce různých efektů a film jimi nepřeplácat…    

Hotovo aneb kam s ním

Když jsem dokončili editaci a i po několikerém přehrání projektu na časové ose jsme s výsledem spokojeni, zbývá třetí krok – Export videa. Pracovní plocha programu se oproti předchozí etapě změní jen v levé horní části: Album s klipy nahradil nám už známý diskoměr informující o volném i využitém místě na disku a odhadu velikosti hotového filmu. V sousedství diskoměru jsou pak přepínače pro jednotlivé formáty, do nichž můžeme výsledek uložit.  Počítač v této fázi vyrobí hotový film a uloží ho podle této volby. Základní možností je pracovní formát systému, tedy DV, a nahrání sestříhaného filmu z harddisku počítače na pásek připojeného digitálního přístroje (právě pro tento krok jsou velmi praktické digitální kamery s otevřeným vstupem, které umožňují stejnou cestou, kterou video putovalo do počítače, nahrát výsledek na kazetu). Další alternativy představují nekomprimovaný formát AVI, streamové formáty RealVideo a WindowsMedia a rovněž i mimo počítačovou oblast využitelné MPEG-1 a MPEG-2. V případě obou empegů můžeme výsledek vypálit na CD-R/RW (např. pomocí populárního programu Ahead Nero), MPEG-1 jako Video-CD přehratelné prakticky na všech DVD přehrávačích, MPEG-2 jako kvalitnější Super Video CD (SVCD), které zvládá stále větší počet DVD přehrávačů. Video v MPEG-2 ovšem můžeme využít i jako materiál pro záznam na DVD – pak ovšem budeme potřebovat ještě další tzv. authoringový program (z těch jednodušších uveďme např. MyDVD, z těch náročnějších Pinnacle Impression) pro zhotovení kapitol a menu dévédéčka a ovšem DVD záznamovou mechaniku. Dlužno dodat, že kodek používaný programem Studio pro kompresi MPEG-2 je spíše průměrné kvality (kvalitnějších výsledků docílíme např. známým kodekem Tsunami), což je na druhou stranu vyváženo přijatelnějším časem potřebným pro výpočet.

Závěr: snadno a příjemně

Základním kladem střihového systému Pinnacle Studio je především to, že jeho tvůrcům se podařilo úspěšně skloubit dva protichůdné nároky: snadnou, intuitivní obsluhu s bohatou paletou funkcí. Kromě základní střihové úpravy natočeného materiálu umožňuje Studio využít i bohatou paletu nejrůznějších efektů, takže výsledkem je (či přesněji může být) elegantní dílko. To vše za velmi přijatelnou cenu.

Petr Žák