Pinnacle
|
Doby,
kdy filmoví amatéři stříhali své „osmičky“ skutečnými nůžkami či
k tomu sloužícími „udělátky“, aby je následně poslepovali
lepidlem či průhlednou páskou, sice nejsou časově až tak vzdálené, ale přesto
se nám už jeví jako prehistorie. Z této praxe nám zůstalo vlastně
jen jediné – pojem stříhat, jako označení činnosti okolo zpracování
natočených záběrů. I amatérské filmování dávno ovládlo video a od té
doby, kdy zhruba před šesti lety obléklo digitální kabát, začaly se i
amatérům otevírat netušené možnosti zpracovávat video na počítači. S tím,
jak se technika počítačové editace videa z profesionálních pracovišť
začala stěhovat do obyčejných domácností, vyvstal pro výrobce nový úkol:
nabídnout uživatelům systémy, které budou nejen cenově dostupné, ale také
snadno obsluhovatelné. K nejúspěšnějším společnostem na tomto poli
patří bezesporu americká firma Pinnacle, která už dříve produkovala výrobky
pro profesionální oblast a v amatérském sektoru se začala výrazně
angažovat po té, co koupila německou firmu Miro, jednoho z průkopníků
počítačového videa pro amatéry. V současnosti je střihový systém Pinnacle
Studio nejprodávanějším produktem svého druhu u nás a to i díky tomu,
že dva přední výrobci digitálních videokamer, Sony a JVC, nabízejí cenově
zvýhodněné komplety kamer a Studia.
|
||||||||||||||
|
Pinnacle
Studio vlastně není jeden výrobek, ale celá řada produktů, které mají
společný základ – PCI kartu a software Studio 7 - a liší se ve výbavě
karty vstupy a výstupy a v „plnosti“ verze programu. Celkem je k dispozici
pět variant: nejjednodušším modelem je Studio DV Clip, který
obsahuje kartu s digitálním vstupem a výstupem a „lehkou“ verzi
softwaru Studio 7 (právě v této podobě je Studio „bundlováno“
i se zmíněnými videokamerami). Studio DV V7, které je nejprodávanější
variantou a představuje prakticky základní verzi, má plnou verzi softwaru,
což navíc přináší možnost zpomalovat a zrychlovat video, provádět na něm
barevné korekce a tzv. insertní střih (možnost pracovat s obrazem a
zvukem odděleně). Studio DV Plus V7 má navíc na kartě i analogový výstup
(kompozitní a S-Video). Novinkou je Studio Deluxe, které je kromě
digitálního rozhraní vybaveno i kompletní sadou analogových vstupů a výstupů
v praktickém provedení připojovacího boxu spojeného s kartou
kabelem. Navíc je v ceně sada dalších cca 250 přechodových efektů
– Hollywood FX Plus 4.5. Trochu stranou tohoto „hlavního proudu“
založeného na kartě s rozhraním IEEE 1394 (Fire Wire, I-link) je pak
model Studio DC 10 Plus V7, který je vybaven pouze analogovými vstupy a
výstupy. Na rozdíl od původní verze programu Studio DV, která byla vázána
na konkrétní střihové karty Pinnacle, současné Studio Verze 7 lze
používat s libovolnou střihovou kartou, včetně konkurenčních výrobků,
takže program je dostupný i samostatně. Pro naše uživatele je podstatné,
že prostředí programu je kompletně přeloženo do češtiny; plug-in s češtinou
je jak na CD přikládaném ke všem variantám a obsahujícím i podrobný český
návod, tak na internetových stránkách společnosti Exac (www.exac.cz), která
výrobky této značky na tuzemském trhu zastupuje. Pro bližší seznámení s možnostmi
střihového systému Pinnacle Studio nám společnost Exac zapůjčila verzi
Studio Deluxe – další text se tedy týká praktického provozu systému v této
konfiguraci při použití digitální videokamery.
Po
rutinní instalaci karty a softwaru do počítače je třeba připojit kameru (či
jiný zdroj videosignálu – třeba videorekordér); v případě digitálních
přístrojů DV nebo D8 přiloženým kabelem ke konektoru IEEE 1394 na kartě,
v případě analogového zařízení AV- případně S-Video kabelem k připojovacímu
boxu. Pokud pracujeme s analogovým videem karta ho zdigitalizuje rovněž
do formátu DV a dále už pracuje stejně jako v případě původního
digitálního zdroje. Po spuštění programu se na obrazovce objeví základní
pracovní prostředí Studia sloužící k editování natočeného videa.
Pokud ovšem začínáme zpracovávat zcela nový projekt, musíme nejprve
zvolit „stránku“ Nahrávání. Zcela nahoře, pod hlavní lištou,
jsou záložky pro volbu tří základních částí editace – a s nimi
spojených pracovních prostředí : 1-Nahrávání, 2-Editace, 3-Export
Videa. Stránka Nahrávání slouží pro přepis natočeného videa
na harddisk počítače. Pracovní plocha má čtyři části, stejně jako v dalších
položkách graficky zpracované tak, aby připomínaly pohled na pracovní stůl.
Vlevo nahoře je otevřený „sešit“ – Album, kam se ukládají
tzv. klipy, tj. jednotlivé části natočeného materiálu, s nimiž pak při
vlastní editaci pracujeme. Klipy můžeme z hrubé nahrávky vybírat ručně,
určením začátku a konce stiskem klávesy „mezera“, při větší dálce
natočeného materiálu je ale mnohem pohodlnější svěřit výrobu klipů
automatice nazývané SmartDetection. Ta nám dokonce dává na výběr
dvě možnosti určení rozhraní scén - podle času (tj. podle změn v časovém
kódu zapisovaném v digitálním videu automaticky při natáčení na pásek)
nebo podle střihu (systém se orientuje podle výrazných změn v obraze
– tuto funkci lze tedy využít i pro záznamy, které nemají časový kód).
Třetí, z hlediska dalšího zpracování ale nejméně praktickou možností
automatiky, je zadání vytvoření klipů se stejnou, předvolenou délkou. Během
načítání se na „stránkách“ alba postupně řadí jednotlivé klipy
charakterizované vždy políčkem s počátečním snímkem. Vedle Alba je
na stránce „monitor“, tedy náhledové okno, v němž
vidíme nahrávaný obsah a můžeme si jej i přehrát, dole je pak
stylizovaná videokamera se základními ovladači, jimiž můžeme myší ovládat
pohyb pásku a spouštění reprodukce ve skutečné připojené kameře. Vpravo
dole je pak velmi důležitá část: tzv. diskoměr, zobrazující v podobě
kruhové výseče stupeň zaplnění disku počítače, vedle něj je přesný
údaj o velikosti disku, použitém objemu dat a času, který zbývající
kapacita pro záznam poskytuje. V souvislosti s kapacitou je třeba se
zmínit o jedné z nejdůležitějších vlastností programu Studio, totiž
funkcí SmartCapture představující možnost zaznamenávat video ke
zpracování pouze v náhledové kvalitě (na výběr je dokonce několik
stupňů kvality).Tím se výrazně šetří nároky na kapacitu harddisku.
Pokud tuto variantu zvolíme, klipy jsou uloženy v silně komprimované
podobě, která ale pro práci při editaci bez problémů stačí. Program
teprve, když je film sestříhaný, načte podle hotového „scénáře“
pouze použité části v plné kvalitě, vypočítá použité efekty a
titulky a vše uloží na pevný disk. Tím je pak připraven k dalšímu
využití hotový film. Používání klipů v náhledové kvalitě tedy
nemá sebemenší vliv na kvalitu výsledku, ale výrazně šetří spotřebu místa
na disku. V souvislosti s načítáním videa do počítače ještě
dvě poznámky: při práci s digitálním záznamem je nezbytným předpokladem
zmíněných funkcí, včetně práce s videem v náhledové kvalitě,
souvislý časový kód celé původní nahrávky. Při natáčení na novu
kazetu se ovšem při přepínání mezi funkcemi záznamu a reprodukce snadno
stane, že kousek místa na pásku vynecháme a záznam nenaváže na předchozí.
Tento zdánlivý detail, který při natáčení snadno přehlédneme, má ovšem
za následek, že systém se nedokáže v nahrávce orientovat a protože
porušený timekód nelze dodatečně opravit, všechny automatické funkce,
založené právě na časovém kódu, vypadnou ze hry a nezbývá než pracné
ruční definování klipů a uložení videa na disk v plné kvalitě.
Proto je nejlepší každou novou kazetu nejprve kompletně nahrát libovolným
záznamem (nejlépe, aby nedošlo k omylu, černou plochou zakrytého
objektivu) – tím se problémům
s vypadlým časovým kódem zcela vyhneme. Druhá poznámka se týká
velikosti souborů: pokud pracujeme v prostředí Windows 98SE, jsme
limitováni maximální velikostí jednoho souboru 4 GB (pro systém souborů
FAT32): pro běžné klipy je souvislá délka cca 18 minut záznamu dostatečná,
pokud ale zpracováváme delší úseky, je třeba na to pamatovat. Ve Windows
2000 či XP se tomuto omezení lze vyhnout díky možnosti pracovat v systému
souborů NTFS.
Druhou
a nejdůležitější částí procesu zpracování videa je vlastní edice,
chcete-li „střih“. Přepnutím na záložku 2-Editace se změní
dolní část obrazovky – přibyla zde tzv. časová osa, na níž budeme
podobně jako noty do notové osnovy klást jednotlivé části budoucího
filmu. Jeho stavebními kameny jsou klipy vytvořené při nahrávání včetně
jejich originálního zvuku (který ovšem můžeme i zcela vynechat), dále
titulky, zvukové efekty a zvuk/hudba na pozadí – každá z uvedených složek
má na časové ose svou linku. Horní část obrazovky zůstala vizuálně
prakticky beze změny – opět je zde v levé části Album s načtenými
klipy a pravé okno přehrávacího „monitoru“, kterému pouze přibyly ovládací
prvky spouštění reprodukce. Na albu se ale navíc staly aktivními záložky
otevírající sady přechodových a zvukových efektů, nabídku předdefinovaných
titulků a místo pro případné statické fotografie, které lze rovněž zařadit
do projektu. Na časovou osu přemísťujeme klipy, ale i další útvary - např.
efekty – jednoduchých přetahováním myší. Základní součástí editace
je stanovení délky jednotlivých klipů i dalších součástí projektu; hrubší
úpravu můžeme opět provádět myší, tažením jejich okrajů, pro přesné
definování délky obrazových a zvukových složek slouží funkce Nastavení
obrazu/zvuku. Po stisku příslušeného tlačítka v záhlaví časové
osy „vyjede“ nastavovací okno s dvojicí „monitorů“ zobrazujících
začátek a konec klipu (editujeme-li obraz), ovládacími prvky pro pohyb ve
vybraném úseku a časovými údaji o délce celého úseku i jeho „střižené“
(tzv. trimované) části – přesnost střihu je zde na jednotlivý snímek. K dalším
možnostem Nastavení patří i uložení jednotlivých statických snímků
- digitálních fotografií - z videa a v kategorii amatérských střihových
programů nadstandardní funkce zrychlení nebo zpomalení reprodukce a úpravy
vzhledu obrazu – korekce jasu, kontrastu, sytosti barev a celkového barevného
tónu, kterými můžeme do jisté míry opravit i to se nepovedlo při natáčení
(např. špatnou expozici nebo barevné vyvážení) a čtveřice efektů –
rozmazání obrazu, vytvoření pseudoreliéfu, mozaiky či solarizace.
Přechody mezi jednotlivými částmi filmu můžeme
ozvláštnit tzv. přechodovými efekty – od nejjednoduššího rozetmění a
zatmění scény či prolnutí dvou klipů přes stíračky, přechody jednoho
obrazu v druhý různými geometrickými obrazci, rozpad a složení
mozaiky, až po rafinované trojrozměrné efekty, které nabízí plug-in Hollywood
FX. Vybírat je opravdu z čeho – připočteme-li k základní
sadě programu Studio 7 i efekty Hollywood FX, blíží se počet
možností ke čtyřem stovkám. Ve zvukových efektech najdeme nejrůznější
zvuky a ruchy, jako je třeba potlesk, smích, hlasy zvířat, hluk typických
strojů a zařízení, střelba, zvony apod. Do programu lze ovšem oby typy
efektů dále doplňovat. Ve zvukové stopě lze využít i hudbu nahranou z CD
nebo namluvený komentář; velice vtipné a praktické řešení nabízí
Studio pro vytvoření hudby přesně na míru – zde nazývané hudba na
pozadí (i když ji můžeme využít i jako hlavní či jediný zvukový
doprovod obrazu). Funkce SmartSound obsahuje různé předefinované
skladby základních hudebních žánrů (klasika, rock, jazz, pop atd.) vždy v několika
modifikacích. Stačí vhodnou skladbu vybrat a umístit na zvolený úsek časové
osy – vtip je v tom, že skladby se skládají z různě sestavitelných
kratších „modulů“, takže program dokáže jejich délku přesně přizpůsobit
časovému úseku zvolené pasáže. I zde platí, že pro zkrácení či
prodloužení stačí uchopit okraj myší a táhnout. Stejným způsobem, tažením
myší, upravujeme i hlasitost zvukových stop.
Elegantním
doplňkem videa jsou nepochybně titulky. Zde nabízí Studio opravdu vyčerpávající
možnosti: především je tu už zmíněná část Alba s předdefinovanými
titulky. Obsahuje celkem 36 hotových titulků různých typů písma i grafického
ztvárnění. Titulky sice obsahují anglické popisky typu Merry Christmas,
Happy Holydays a The End či Directed By…, ale to nehraje
žádnou roli: všechny titulky lze libovolně upravovat – jiným textem, včetně
české diakritiky počínaje a typem a barvou písma konče. Titulky lze umístit
na libovolné pozadí (včetně fotografie), vložit do videa, problémem není
ani vytvoření pohyblivých titulků – rolujících zdola nahoru či ubíhajících
vodorovně.
Při
střihu je neustále potřeba zkoušet různé alternativy, proto jednotlivé úseky
i celý projekt lze kdykoliv přehrát v okně „monitoru“, včetně
pohybu jezdcem v časové ose; pro různé potřeby orientace v projektu
je praktická i možnost různého typu zobrazení klipů (včetně písemné
soupisky) a především možnost roztáhnout si časovou osu na požadovaný časový
úsek – na šíři obrazovky tak můžeme zobrazit jak několik sekund, tak třeba
hodinový projekt.
Střih
videa je samozřejmě tvůrčí proces, takže o výsledku především
rozhoduje autorská invence. Program Studio ovšem dává dostatečný prostor
pro realizaci nejrůznějších nápadů. Osobně si myslím, že největším
úskalím je pro amatéra-začátečníka nepodlehnout bohaté nabídce různých
efektů a film jimi nepřeplácat…
Když
jsem dokončili editaci a i po několikerém přehrání projektu na časové
ose jsme s výsledem spokojeni, zbývá třetí krok – Export videa.
Pracovní plocha programu se oproti předchozí etapě změní jen v levé
horní části: Album s klipy nahradil nám už známý diskoměr informující
o volném i využitém místě na disku a odhadu velikosti hotového filmu. V sousedství
diskoměru jsou pak přepínače pro jednotlivé formáty, do nichž můžeme výsledek
uložit. Počítač v této fázi
vyrobí hotový film a uloží ho podle této volby. Základní možností je
pracovní formát systému, tedy DV, a nahrání sestříhaného filmu z harddisku
počítače na pásek připojeného digitálního přístroje (právě pro tento
krok jsou velmi praktické digitální kamery s otevřeným vstupem, které
umožňují stejnou cestou, kterou video putovalo do počítače, nahrát výsledek
na kazetu). Další alternativy představují nekomprimovaný formát AVI,
streamové formáty RealVideo a WindowsMedia a rovněž i mimo počítačovou
oblast využitelné MPEG-1 a MPEG-2. V případě obou empegů můžeme výsledek
vypálit na CD-R/RW (např. pomocí populárního programu Ahead Nero),
MPEG-1 jako Video-CD přehratelné prakticky na všech DVD přehrávačích,
MPEG-2 jako kvalitnější Super Video CD (SVCD), které zvládá stále větší
počet DVD přehrávačů. Video v MPEG-2 ovšem můžeme využít i jako
materiál pro záznam na DVD – pak ovšem budeme potřebovat ještě další
tzv. authoringový program (z těch jednodušších uveďme např. MyDVD,
z těch náročnějších Pinnacle Impression) pro zhotovení
kapitol a menu dévédéčka a ovšem DVD záznamovou mechaniku. Dlužno dodat,
že kodek používaný programem Studio pro kompresi MPEG-2 je spíše průměrné
kvality (kvalitnějších výsledků docílíme např. známým kodekem Tsunami),
což je na druhou stranu vyváženo přijatelnějším časem potřebným pro výpočet.
Základním
kladem střihového systému Pinnacle Studio je především to, že jeho tvůrcům
se podařilo úspěšně skloubit dva protichůdné nároky: snadnou, intuitivní
obsluhu s bohatou paletou funkcí. Kromě základní střihové úpravy
natočeného materiálu umožňuje Studio využít i bohatou paletu nejrůznějších
efektů, takže výsledkem je (či přesněji může být) elegantní dílko. To
vše za velmi přijatelnou cenu.