Před časem spustil Český Telecom testovací provoz přípojek ADSL v Praze, který je nyní u konce a čeká se na zahájení ostrého provozu, který by měl začít někdy v září. Přes neutuchající spory o výhodnosti či nevýhodnosti jednotlivých technologií pro vysokorychlostní připojení k internetu včetně ADSL, panuje právě kolem ADSL nespočet mýtů, které vznikají částečně z neznalosti a částečně z přehnaných očekávání, že konečně bude každý z nás mít možnost vysokorychlostního připojení na internet za přístupnou cenu. V tomto článku bych rád postavil technologii ADSL zpět na zem a vyvrátil mýty, které o ní panují.

Co je ADSL?

ADSL (=Asymmetric Digital Subscriber Line) je technologie, která umožňuje přenášet data po běžném telefonním vedení v rychlostech řádu stovek kb/s až jednotek Mb/s. ADSL bylo od počátku koncipováno jako přenosová technika pro koncové zákazníky telefonní sítě. Asymetricita poskytovaných přenosových rychlostí vychází z běžného provozu při připojení na internet, kdy se směrem od účastníka k poskytovateli přenášejí malé objemy dat (požadavky na www stránky, e-maily ...) zatímco směrem od poskytovatele k uživateli velké objemy dat (www stránky, stahované soubory).

Ze všech komponentů stávající telefonní přípojky používá ADSL pouze vlastní linku (tedy drát zakopaný v zemi), ostatní komponenty pro ADSL jsou odlišné. Z toho vyplývají základní výhody a nevýhody této technologie. Výhodou je zachování stávajících telefonních služeb (normální telefon nebo ISDN) a nevýhodou je nutnost vybavit každou telefonní ústřednou potřebnými komponenty pro ADSL. Z tohoto důvodu se tedy nepředpokládá dostupnost služeb ADSL pro všechny stávající telefonní stanice.

Jak pracuje ADSL?

Ve specifikacích ADSL je uvedeno několik modulací, nicméně Český Telecom se rozhodl používat nejmodernější a nejkomlikovanější z nich. Je to DMT (Discrete Multitone). Přesto že je tato modulace technicky velice komplikovaná, její základní idea je prostá. Telefonní vedení má nějaké obecné parametry a může přenášet kmitočty od 300 Hz do 1,104 MHz. Toto pásmo se rozdělí na subpásma o šířce 4,3 kHz. V každém subpásmu se pak dají přenášet data pomocí čtyřstavové fázové modulace (QAM) o rychlosti 6,5 - 50 kbit/s. Z celého tohoto dostupného spektra se vynechá pásmo 300 Hz - 4,3 kHz pro telefon, případně 300 Hz - 138 kHz pro ISDN. Zbytek pásem je pak dostupný pro ADSL. Modem ADSL vyhodnocuje přenosové vlastnosti jednotlivých subpásem a podle nich pak pro ně volí maximální možnou přenosovou rychlost. Při silném rušení může rušená subpásma i vynechat a nepoužívat je vůbec.

Technologie ADSL umožňuje dosáhnout maximální přenosové rychlosti od poskytovatele k uživateli 9 Mbit/s (download) a směrem od uživatele k poskytovateli 640 kbit/s (upload). Tyto rychlosti jsou však teoretické maximum. V praxi jsou přenosové rychlosti omezené jednak kvalitou linky a pak také kvalitou páteřní sítě poskytovatele. Zde je však nutno poznamenat, že útlum na běžných telefonních linkách s frekvencí i délkou linky velice rychle roste. Maximální délka linky je striktně omezena na 4,2 km, což není mnoho. Z tohoto důvodu je použití ADSL snadno realizovatelné jen ve větších městech, kde jsou účastníci dostatečně blízko k telefonní ústředně. Teoreticky je sice možno na vedení instalovat opakovače, nebo umístit komponenty ADSL blíže k účastníkovi a připojit je optickým vláknem, ale z ekonomického hlediska je to neúnosné.