|
ISSN 1213-0818 25.04.2002 12:17 |
Včera přibližně v půli odpoledne středoevropského času zveřejnila společnost nVidia tiskovou zprávu oficiálně oznamující uvedení rodiny grafických čipů GeForce 4. Proč používám termín rodiny ? GeForce 4 existuje v mnoha verzích, rozmanitost sortimentu by jí mohly závidět i kečupy značky Heinz :o). Obr. 1 - Divoký výkon Ještě než začneme popisovat GeForce 4 podíváme se dnes na historii celé ságy GeForce. Historie grafických procesorů GeForce GeForce 256 Koncem léta roku 1999 byl uveden grafický procesor od firmy nVidia, který dostal neobvyklé jméno - GeForce 256. Přinášel tehdy převratnou funkci "transformace a osvětlení" označovanou ve zkratce jako T&L. Její podstatou je přesunutí výpočtu geometrických transformací a osvětlení 3D scény z hlavního procesoru počítače do grafického procesoru. Tento čip se vyznačoval 256-ti bitovým enginem, pracoval na frekvenci 120 MHz, jeho T&L jednotka byla schopna zpracovat 15 milionů trojúhelníků za sekundu. Další specifikace tohoto čipu udávaly jeho fillrate - 480 Mpixelů/s (texelrate dosahuje stejné hodnoty) a výkon při operacích v plovoucí desetinné čárce 50 Gflops (floating operations per second). GeForce 2 Druhým v řadě byl grafický procesor GeForce 2 GTS, který byl uveden koncem druhé čtvrtiny roku 2000. Přinesl nejen vyšší pracovní frekvenci samotného čipu (200 MHz) ale i výkonnější T&L jednotku (25 milionů trojúhelníků za sekundu) a také hardware antialiasing. Jeho výkon měřený počtem megapixelů udává 800 pro fillrate a 1600 pro texelrate (čip GF2 je schopen aplikovat dvě textury na pixel v jednom cyklu). Další zajímavou novinkou byl "per pixel shader" tedy stínování na úrovni pixelu. Postupně se objevily celkem čtyři další varianty tohoto čipu. GeForce 2 Pro a GeForce 2 Ultra (frekvence čipu 250 MHz), které jsou výkonnější verzí čipu GeForce 2, GeForce 2 Go je mobilní verzí tohoto velice oblíbeného čipu a GeForce 2 Ti je pak nejmladší variace. Poněkud stranou od čipu GeForce stojí jeho dosud nejoblíbenější verze - GeForce 2 MX, která taktéž postupně existovala v mnoha provedeních. Samotná první GeForce 2 MX (později existovala ve dvou dalších provedeních) byla vyráběna 0,18 mikronovým procesem, čip pracoval na 175 MHz a jeho T&L jednotka byla schopná zpracovat 20 miliónů trojúhelníků za sekundu. Fillrate byla "pouhých" 350 Mpixelů a texelrate pak 700 Mpixelů/s. Následovala verze GeForce 2 MX400, která mírně zvýšila tak grafického procesoru na 200 MHz (fillrate stoupla na 400 Mpixelů/s a texelrate pak na 800 Mpixelů/s). Další verzí posléze byla GeForce 2 MX200, která obsahovala stejný čip jako původní GeForce 2 MX, ale její paměťová sběrnice byla pouze 64-ti bitová a průchodnost tedy klesla ze 2,7 GB/s na polovinu. Samozřejmě se to projevilo na výkonu celé karty, protože paměťová propustnost je hlavní brzdou výkonu grafické karty. GeForce 3 GeForce 3 byla uvedena přibližně před rokem a přinesla některé dříve nevídané vymoženosti (viz odkaz na konci odstavce). Čip samotný je vyráběn 0,15 mikronovým výrobním procesem a obsahuje 57 milionů transistorů. Jeho pracovní frekvence je 200 MHz (stejně jako u GeForce 2 GTS - trik ve výkonu je skryt jinde, než v samotné frekvenci). Čip se posléze objevil ve dvou dalších variantách, GeForce 3 Ti200 a dosud nejvýkonnější GeForce 3 Ti500. Jelikož podrobný popis novinek jako je nfiniteFX Engine, Lightspeed Memory Architecture a nově implementovaného Anti-Aliasingu čipu GeForce 3 by byl delší než celý tento článek uvádím zde odkaz na rok starý článek, který vše podrobně popisuje. Přehled kódových jmen čipů rodiny GeForce
Takže ve dnešním článku jsme si prošli celou historii čipů GeForce a zítra se již podíváme podrobně na rodinu čipů GeForce 4. Máte se tedy na co těšit :o). Odkazy na další články seriálu
Zdroj: Sv─¢t hardware, nVidia
|
|