Videokarty Canopus DVStorm RT a DVRaptor RT

Když firma Canopus vstoupila na trh semiprofesionálních videoeditačních karet s přívlastkem real-time, nemohla pro své řešení zvolit příhodnější název. DVStorm skutečně v době svého uvedení vyvolal menší "bouři". O rozruch se postaralo celkové originální pojetí karty - DVStorm je založen na firemní škálovatelné technologii, jejíž výkon nevyužívá kapacity jednoúčelového čipu, ale je závislý na výkonu procesoru, resp. celého systému. V praxi to znamená, že schopnosti karty pro úpravu videa v reálném čase nejsou limitovány, ale zvyšují se s rychlejším procesorem. Tím nechci naznačit, že je bezpodmínečně nutný nejvýkonnější procesor. Abychom využili základních předností real-time editace, měl by být náš PC vybaven alespoň procesorem 700 MHz a 256 MB RAM paměti a samozřejmě i rychlejším diskem. Jak vidíte, nejsou to přehnané nároky - koneckonců stejné parametry by měl splňovat kterýkoliv systém určený k nelineární editaci. Ovšem budete-li chtít editovat více stop videa s vrstvenými efekty, měli byste uvažovat o některém ze současných procesorů Pentium 4 nebo Athlon XP.

Canopus DVStorm RT
Dalším důvodem pro vyšší konfiguraci je i přímý výstup videa přes rozhraní FireWire bez nutnosti renderingu. Abych to vysvětlil. Většina podobných karet disponuje jak analogovými, tak digitálními výstupy, ale náhled na TV monitoru je možný jen přes analogový výstup a před exportem na DV rekordér musí být proveden výpočet upravených částí filmu – to u Stormu odpadá. Předpokládejme, že všechny použité efekty a vrstvy zvládne počítač zpracovat v reálném čase. V takovém případě stačí ve videoeditoru stisknout Play a celý film zaznamenat přímo z časové osy editoru na DV pásku, popřípadě současně i na analogový přístroj. Tolik trocha teorie, podívejme se, co vše tato „bouře“ dokáže.

Hardware a software
Na poměrně robustní kartě najdeme několik externích i interních konektorů. Pro připojení video- a audiopřístrojů slouží analogové vstupy/výstupy (S-Video a kompozitní) společně s jedním konektorem FireWire na zadní straně. Přímo na desce najdeme přípojná místa pro hardwarový encoder MPEG a Storm Bay, což je panel se všemi vstupy a výstupy zabudovatelný do 5,25“ šachty PC skříně (není v základní ceně). Nesporně zajímavá je i softwarová výbava – přiznám se, že jsem na tolik „stříbrných kotoučků“ u jiného hardwaru ještě nenarazil. Ale po pořádku…
Acid 2.0 od firmy Sonic Foundry je jednoduchý program pro komponování hudby. Poskládáním zvukových smyček, které jsou na jiném přiloženém CD, můžeme vytvořit originální zvukový podklad pro video. Od Sonicu pochází i nástroj pro převod a organizaci zvukových formátů, Siren Xpress. Dalším „third party“ doplňkem je populární DVDit! 2.3 SE pro authoring DVD. O další úpravy videa, konkrétně o animaci, titulkování a klíčování, se postarají dva z pohledu zpracování videa velmi zajímavé programy od Artelu – Boris Graffiti a Factory.

Nyní přichází na řadu firemní software Canopus. Nejdříve CD s ovladači – zde je kromě ovladačů softwarový encoder MPEG-2 SoftMpeg a editační program StormEdit. Jeho omezenou nabídku přechodových efektů a videoefektů podstatně rozšiřují zbylé dva CD, Xplode Basic a 3D RT. Zatímco Xplode nabízí asi 300 předdefinovaných zejména 3D přechodů a efektů, 3D RT je sadou pěti skupin 3D transitions. Na rozdíl od efektů Xplode, které musejí být přepočítávány, jsou 3D RT prováděny v reálném čase. Přednosti přechodů 3D RT jsou již dosti závislé na výkonu procesoru, proto je doporučována CPU alespoň 1,5 GHz. K urychlení výpočtu efektů Xplode pro změnu přispívá videokarta s hardwarovou akcelerací OpenGL. Nejlepší volbou jsou VGA karty postavené na čipech Nvidia, protože pro ně jsou Xplode optimalizovány. Sám jsem si ověřil, že to není jen pouhé tvrzení výrobce. S použitím průměrné karty GeForce MX 200 byla rychlost renderingu dvojnásobná.

Ovladače
Tímto bych mohl kapitolu věnovanou softwaru uzavřít, ale nedostalo by se na ovladače, které u Stormu, stejně jako u každé videoeditační karty, hrají důležitou roli. Možností karty využívají tři jednoduché doplňky: StormAudio, StormVideo a Storm Navi. Všechny jsou předurčeny k přípravě videa či zvukového materiálu. Pro lepší představu naznačím jejich konkrétní využití. V modulu StormVideo provedeme jednoduchý záznam videa na disk. Máme dvě možnosti – buď video importujeme prostřednictvím digitálního rozhraní, nebo jej nahráváme přes analogové vstupy. To je umožněno obousměrným hardwarovým DV/analogovým převodníkem na kartě, takže se přímo nabízí digitalizace analogových nahrávek. Všimněte si na obrázku množství informací, které můžeme z displeje ovládacího panelu vyčíst.

Modul StormAudio je podobný videomodulu, ale je zaměřen jen na grabování audia. Tím je myšleno získání čistě zvukové složky, protože zvuk je samozřejmě zaznamenáván i při nahrávání videa. Zajímavou vlastností je podpora čtyřkanálového zvukového doprovodu s 12bitovým rozlišením a 32kHz frekvencí.
Pokud bychom chtěli z pásky vybrat jen některé scény, musíme použít Storm Navi. Ten prohlédne videokazetu a sestaví na základě časových kódů soupisku všech zaznamenaných scén. Ty pak můžeme přeorganizovat, mazat apod. a seznam uložit například na disketu. Nejde ale jen o jednoduchý „katalogizér“, neboť jeho význam pochopíme až ve spojení s editorem Raptor Edit. Otevřeme-li v jeho prostředí soupisku scén, můžeme využít dávkového záznamu (Batch Capture). Jeho kouzlo spočívá v tom, že software sám ovládá videokameru a zaznamenává vybrané scény, aniž bychom se museli obtěžovat manuálním řízením přístroje. Užitečné, ale v době, kdy je tento problém řešen čistě softwarově, tedy bez mechanického namáhání videokamery, by tomuto nástroji prospěla menší modernizace.

Editace
Editace záznamu je prováděna ve výše uvedeném videoeditoru StormEdit. Přiznám se, že mně osobně více vyhovuje „klasika“ Adobe Premiere, protože Edit má trochu jiné rozvržení časové osy. Práce v jednostopém režimu je sice trochu neobvyklá, ale po krátké době jsem si rychle zvykl. Obrovskou výhodou Editu jsou integrované funkce pro záznam. Prakticky dokáže suplovat všechny záznamové funkce, kterými disponuje StormVideo. Zaznamenané video/audiosekvence jsou soustředěny ve Storyboardu, který slouží jako „knihovna“ pro jejich výběr a zařazení do časové osy. Po vložení videa do Timeline mě okamžitě zarazil naprosto plynulý a rychlý scrubbing. Předpokládám, že to má na svědomí optimalizace programu pro Canopus DV kodek. Edit si neklade vysoké animační nebo kompoziční nároky. Časová osa obsahuje jen jednu hlavní videostopu, jednu overlay vrstvu pro video a další grafiku, pět titulkovacích stop a dvě audiostopy. Síla Editu spočívá v rychlosti a základní editaci, to znamená sestříhání hrubého záznamu. Přesto zde najdeme i zdařilý titulkovač se slušnými možnostmi pro tvorbu titulků včetně pohyblivých.

Filtry
Editoru dávají zcela nový, řekněme „real-time“ rozměr filtry a efekty. Všech dvacet video- a devět audiofiltrů je prováděno v reálném čase, takže všechny jimi provedené úpravy jsou okamžitě zobrazovány i na kontrolním TV monitoru. Na TV se promítne jakákoliv změna jejich parametrů, takže výsledný obraz můžeme doladit „televizním“ parametrům. Na první pohled není filtrů takové množství, jaké známe z jiných editorů (musíme si však uvědomit, že tam bývá značná část filtrů nepoužitelná a že je musíme pro hladký průběh přehrávání vyrenderovat). Efekty Canopus obsahují nejčastěji používané nástroje pro úpravu obrazu. Jejich nízký počet rozhodně kompenzují možnosti nastavení, které jsou u některých filtrů dokonale vypilovány a poskytují plnou kontrolu nad jejich průběhem. Podrobný výčet možností nastavení a různých kombinací by vydal na samostatný článek, takže se zmíním jen o některých. Jedná se například o vkládání klíčových bodů pro obraz v obraze (dokonce i pro 2D přechody), nastavení trajektorie pohybu výřezu, klíčování pohybu PiP, akcelerovaný pohyb, vektorskop, umístění filtru na zvolenou část obrazu apod. Velkou pozornost si zaslouží i filtr Old Film, který si v ničem nezadá s podobnými moduly pro Premiere, jakými jsou například AgedFilm nebo Film FX. Stejně tak klíčovací nástroje, které jsou jednoduše řečeno vynikající. Pokud filtry navrstvíme, dosáhneme opravdu zajímavých výsledků.

Přechodové efekty
Přechodové efekty mají rovněž přívlastek RT (real-time), ale jde víceméně o klasické 2D přechody. 3D prolínačky jsou zastoupeny jen výše uvedenými pěti sadami efektů 3D RT. Vzhledem k tomu, že každá skupina obsahuje několik předdefinovaných stylů, je i jejich množství dostatečné. Musím upozornit, že řeč je stále o efektech prováděných v reálném čase. Větší kreativitu totiž nabízejí efekty Xplode, které se RT chlubit nemohou, ale poskytují tolik možností, že by měly uspokojit nároky přívrženců všech možných 3D efektů.

Závěr
DVStorm si jednoznačně zaslouží pozornost náročnějších uživatelů. Jim bych ale doporučil, aby zvážili přikoupení výkonnějšího nástroje pro editaci videa Adobe Premiere 6.0, kde mohou vrstvením stop naplno využít real-time schopnosti karty. V době psaní této recenze dokonce Canopus ohlásil nové ovladače, které kartě umožní zpracovat až pět stop videa v reálném čase.

DVStorm jsem zkoušel asi týden, k testu jsem používal Windows 98 SE i 2000 a na obou operačních systémech se choval naprosto stabilně. Dokonce i s procesorem Athlon 800 MHz byla většina jednoduchých (tím myslím nevrstvených) filtrů včetně několika titulkových stop prováděna v reálném čase. Storm si mě získal i perfektními filtry, zejména jejich možnostmi při barevných korekcích obrazu nebo množstvím parametrů pro obrazové klíčování. Jediné, co by mohlo někomu chybět, je hardwarová podpora formátů MPEG. To však lze řešit exportem ze StormEditu prostřednictvím softwarového encoderu nebo dokoupením dceřiné karty, určené přímo k tomuto účelu. Cena karty v základním provedení je po nedávném snížení ceny ve své kategorii zcela přijatelná. Jediný problém vidím v tom, že Stormu může zdatně konkurovat jeho firemní kolega, podstatně levnější DVRaptor RT (jeho recenzi naleznete na přiloženém Chip CD).

Canopus DVStorm RT - real-time karta pro zpracování digitálního i analogového videa.
Minimální požadavky: Pentium III 700 MHz, 256 MB RAM, AV rated HD, CD-ROM, grafika s HW DirectDraw overlay, Windows 98 SE/NT 4.0/2000/Me
Výrobce: Canopus Corp., Kobe, Japonsko, Poskytl: SYNTEX Praha, Cena: 48 678 Kč s DPH

Canopus DVRaptor RT
V závěru recenze videoeditační karty Canopus DVStorm jsem vyřkl obavu, že tato karta patrně najde největšího konkurenta ve vlastních řadách. Tím „protivníkem“ by měl být Canopus DVRaptor RT, protože jeho možnosti jsou v porovnání se Stormem srovnatelné, a v mnohém se dokonce podobají jako vejce vejci.

DVRaptor RT byl uveden již na jaře loňského roku a ihned na sebe upoutal pozornost všech videoamatérů, protože prolomil do té doby nevídanou cenovou hranici 30 000 Kč. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby jej označení „RT“ nepředurčovalo ke zpracování videa v reálném čase. DVRaptor RT vychází z osvědčeného konceptu Stormu – v podstatě jsou si obě karty velmi podobné. Nový Raptor taktéž využívá škálovatelnou architekturu, která je závislá na rychlosti procesoru, nikoliv jen jednoúčelový čip, jak tomu bylo doposud u většiny RT karet. Takto je možné editovat v reálném čase tři videostopy s libovolným počtem filtrů a deset grafických, resp. titulkovacích vrstev. Vše, co zvládne Raptor zpracovat v reálném čase, závisí právě na výkonu sestavy. Slabý PC dovolí například jen jednu vrstvu efektů na dvou stopách, silnější naopak více vrstev i více overlay stop.

Zásadní rozdíl mezi oběma kartami spočívá v  analogově digitálním převodníku. DVRaptor RT jím nedisponuje, takže  výstup videa v reálném čase je z prostředí videoeditoru možný jen prostřednictvím analogových výstupů. Proto na kartě analogové vstupy nenajdeme a před exportem videa na DV zařízení musí být proveden rendering. Další, méně podstatné odlišnosti najdeme v absenci konektorů pro připojení MPEG encoderu a panelu s konektory. DVRaptor má také o něco chudší softwarovou výbavu, kterou u „odlehčené“ verze SE tvoří jen ovladače. V maloprodejním balení je k dostání Adobe Premiere 6.0 a sada 3D efektů Xplode Basics, 3D RT a authoringový program DVDit!. Ovladače Stormu jsou zaměřeny více pro náročné uživatele, což ale nemá žádný vliv na vlastní editaci videa. Předmětem testu byla plná verze karty s „plnou polní“ – mám na mysli Adobe Premiere. Vzhledem k tomu, že Raptor je použitelný jen s tímto softwarem, doporučuji nešetřit a dát přednost této verzi. 

Výrobce doporučuje stejnou minimální konfiguraci sestavy jako u Stormu. Musím však upozornit na to, že se vyplatí věnovat více pozornosti výběru základní desky. U některých základních desek s čipsety VIA se může stát, že karta nebude pracovat tak, jak má – raději si kompatibilitu desky ověřte na stránkách výrobce. Instalace Raptoru byla naprosto bezproblémová, dokonce nebylo nutné dodržovat nějaký referenční postup – jen program Premiere musí být nainstalován jako první. Ovladače jsou určeny pro operační systémy Windows 98, Me a 2000. Pro XP k dispozici zatím oficiálně nejsou, ale i v „Xpéčkách“ se karta zabydlí s malou „záplatou“ a s ovladači pro Windows 2000.

Společně s ovladačem se nainstaluje program RaptorRT Video, který slouží k nahrávání a přehrávání souborů Canopus DV. Raptor, podobně jako jiné DV karty od firmy Canopus, není kompatibilní se standardem IEEE 1394, takže ke grabování nelze použít „cizí“ software, pokud neobsahuje (např. jako Premiere) podporu karet Canopus. Nemožnost připojení například externího disku FireWire je v porovnání s jednoduchými OHCI adaptéry omezující, ale je nutné vzít v úvahu, že tato karta je určena k editaci videa a k tomu je optimalizován  její výkon i ovladače. Jako příklad uvedu podporu AVI souborů větších než 2, resp. 4 GB. Canopus obchází omezující limit OS vytvořením referenčního AVI souboru, který obsahuje informace o navazujících souborech, takže dlouhé video je přehráváno souvisle, přestože je tvořeno několika samostatnými soubory.

Jak jsem uvedl, real-time schopnosti karty se projeví jen ve spojení s Adobe Premiere, na rozdíl od Stormu, který má podporu i v StormEditu. Podmínky pro editaci v reálném čase vytvářejí Canopus plug-iny, které se integrují do Premiere. Aby nedocházelo k nesrovnalostem v nastavení projektu, je možné vybrat předdefinovaný profil s parametry, který je Raptoru „šitý na míru“.

Podstatná část schopností karty je dílem firemních videofiltrů – bez nich by byl DVRaptor jako tělo bez duše. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že nejde o žádné dnes tak moderní 3D efekty. Ty jsou přenechány Xplode nebo 3D RT. Jde o tytéž efekty, které najdeme u karty DVStorm a které znají uživatelé karet firmy Canopus z aplikace Video Doctor Tools. Základ tvoří dvacet videofiltrů, zaměřených převážně na obrazové korekce. K jednodušším patří několik efektů pro rozmazání a rozostření obrazu nebo efekt pro přidání šumu. Mezi jednoúčelové filtry můžeme zařadit vytvoření reliéfu, mozaiky nebo filtr Skica, který navozuje dojem tuhou kresleného obrazu. Mezi nejzajímavější (ne funkcí, ale nastavením) patří korekce barev. Můžeme nezávisle měnit lineárně i sinusovou interpolací všechny barevné složky, nastavení purpurové, žluté a azurové barvy, kontrast nebo ostrost. Díky vektorskopu je okamžitě pozorovatelný nežádoucí rozptyl a rozložení barev. Efektem Monochromatic  lze měnit nastavení barvonosných složek a změnit barevný odstín obrazu. Velmi užitečný je i filtr Region. Jeho pomocí vymezíme požadovanou oblast obrazu (jen čtvercovou nebo obdélníkovou) a přiřadíme jí efekt. Výřez lze i  animovat, takže zakryje i objekty v pohybu (něco podobného vídáme v praxi téměř denně např. ve zpravodajských pořadech).

Dalším zajímavým filtrem  je Chrominance – pracuje se s ním podobně jako s klíčovacím modulem, ale umožňuje trochu jiné úpravy. Konkrétně jde o aplikaci filtru na zvolenou barvu nebo na místo, které leží mimo zvolený barevný rozsah. Představte si například dvoubarevný, horizontálně rozdělený obraz. Barvě nad horizontem může být doplněn nějaký efekt a jiný efekt druhé barvě. Pokud tedy budeme chtít změnit pozadí za nějakým objektem, dejme tomu na červené, nemusíme obraz klíčovat na červené pozadí, ale stačí nahradit klíčovanou barvu pomocí filtru Solid Color, který nahrazuje obraz jednobarevnou plochou. Mezi filtry je zařazen i jednoduchý generátor několika testovacích signálů nebo efekty Blend Effects a Combine Effects. Oba umožňují mix několika efektů. Blend efekt navíc umožňuje nastavení priority jednoho  ze dvou efektů nebo vkládání klíčových snímků. Je také jedinou možností, jak klíčové snímky použít, protože v timeline Premiere s nimi nelze pracovat (pouze u Canopus efektů).

Zvláštním efektem je Old Film. O co jde, je zřejmé již z názvu – jde o velmi propracovaný efekt starého filmu. Přidáním „škrábanců“, šumu, nestability, korekcí barev apod. lze docílit velmi věrohodného výsledku. A nyní tři poslední efekty. Dva z nich, Chrominance a Luminance Key, jsou velmi podobné a oba slouží ke klíčování obrazu. První samozřejmě na barvonosnou a druhý na jasovou složku. Posledním efektem je PiP neboli obraz v obraze. Využití je, myslím, opět jasné. Z možných nastavení uvedu jen některé – nastavení průhlednosti, barevné orámování, stín vržený vloženým obrazem a samozřejmě určení trajektorie, po které se bude vložený obraz pohybovat.

Jak vidíte, jde o zajímavé a hlavně použitelné efekty. Ještě vyššího využití dosáhneme jejich kombinací – některé jsou této možnosti přímo podřízeny. Nesmím zapomenout ani na to, že u některých efektů jsou již některé hodnoty přednastavené, takže si nemusíme lámat hlavu se správným nastavením. Pokud bychom trvali na vlastním, můžeme jej uložit a zařadit do seznamu.  Před exportem na pásek je nutné úseky upravené efekty, filtry apod. vyrenderovat, pokud se nerozhodneme video přímo z Premiere převést do MPEG. K vytvoření MPEG streamu pro Video CD, SVCD nebo DVD můžeme využít softwarový encoder SofMPEG od firmy Canopus a posléze DVDit! pro authoring disku – ten je rovněž součástí softwaru.

A jak si DVRaptor vedl při real-time editaci?  Stejně jako  DVStorm – mé CPU (Athlon 800 MHz) nečinily žádné problémy několikavrstvé titulky (včetně pohyblivých) ani naprostá většina samostatných filtrů (záleží na jejich nastavení). Kombinace grafiky a dvousekundových přechodů rovněž nepůsobila problém, bohužel filtr navíc již přehrávání zpomalil. Naštěstí to lze vyřešit doplněním bufferu, což je jakési „odkladiště“ předem renderovaných snímků. Kartu jsem podrobil poměrně náročným zkouškám, které neodpovídají běžné editaci v Premiere. Se silnějším procesorem (nebo lépe se dvěma) bychom se dočkali lepších výsledků. Přesto se dá i s CPU okolo 800 MHz již celkem obstojně pracovat. Co mě opravdu potěšilo, byla vysoká kvalita výstupu a okamžitá odezva filtrů na TV monitoru a žádné zadrhávání při scrubbingu. A  ještě povzbuzení pro majitele slabších počítačů – rendering Canopus filtrů je nesrovnatelně rychlejší než těch běžných v Premiere. Provedl jsem porovnání rychlosti při zpracování čtyřsekundové prolínačky Dissolve a dvacetisekundového filtru Emboss pro Premiere a Canopus. V prvním případě byl Canopus dvakrát rychlejší, ve druhém dokonce desetkrát.

K editaci v Premiere není, myslím, co dodat. Vše fungovalo naprosto bez problému, až na jednu maličkost – místa, na nichž jsou použity filtry nebo přechody Premiere, nejsou na monitoru ani v původní podobě. Místo toho se dočkáme jen nápisu „Not yet rendered“. Tento problém ale netrápí jen Canopus, podobně na tom jsou (nebo byly?) i jiné videoeditační karty.

DVRaptor je bezesporu výborná a přitom cenově dostupná alternativa real-time editace. Navíc jsem díky nepříliš výkonnému procesoru nemohl plně využít všech jejích předností. Trochu mi chyběla možnost skenování pásky a dávkového záznamu prostřednictvím programu Navi, který je ve výbavě Stormu. Kartu bych doporučil náročnějšímu uživateli, který požaduje editaci v reálném čase a zároveň se spokojí s menším množstvím 3D real-time filtrů.

Canopus DVRaptor RT - karta pro zpracování digitálního videa s real-time analogovým výstupem.
Minimální požadavky: Pentium III 700 MHz, 256 MB RAM, AV rated HD, CD-ROM, grafika s HW DirectDraw overlay, Windows 98 SE/NT 4.0/2000/Me
Výrobce: Canopus Corp., Kobe, Japonsko, Poskytl: SYNTEX Praha, Cena: 21 948 Kč s DPH

Jan Kosnar