Kniha líčí téměř 350 let marného úsilí matematiků celého světa o dosažení důkazu tzv. Velké Fermatovy věty, kterou vyslovil francouzský matematik 17. století Pierre de Fermat (1601 - 1665) okolo roku 1637. Na okraji překladu Diofantovy "Aritmetiky" si poznamenal, že rovnice xn + yn = zn nemá řešení v množině přirozených čísel (N) pro n >2 a že zná důkaz tohoto tvrzení, ale nevešel by se mu na okraj knihy.
Kniha je strhujícím vyprávěním o důkazu této věty, kterému předcházelo mnoho let práce předchozích generací matematiků celého světa a hlavně sedm let práce v dobrovolné izolaci toho, kdo celý problém rozlouskl. Tím byl britský matematik Andrew Wiles, který působí v Princetonu. Sama věta není důležitá pro matematiku ani její aplikace. Ale matematikové jsou podobni horolezcům, kteří zdolávají horské velikány, protože jsou. Matematikové se zabývají problémy, protože jsou. Matematická věta je tím krásnější, čím je její formulace jednodušší a její důkaz obtížnější.
Kniha má osm kapitol a dodatky, ve kterých jsou důkazy některých tvrzení, která
jsou v knize zmíněna a která jsou vesměs těm, kdo maturovali z matematiky nebo
mají za sebou vysokoškolský kurz matematiky, známa (např. důkaz Pythagorovy
věty, důkaz iracionality odmocniny ze dvou).
Předností knihy je rozsáhlý seznam doporučené literatury, kterou překladatelé
doplnili o některé novější a u nás vydané tituly.
Sama kniha se snaží být co nejsrozumitelnější, aby byla co nejdostupnější pro široký okruh čtenářů. Byla napsána na základě materiálů, které autor nashromáždil při natáčení dokumentu o Wilesovi pro BBC. Pro svoji srozumitelnost mohla vyjít v Academii již ve 2. vydání. Myslím však, že ji ocení všichni, kdo se zajímají o matematiku, ať už jsou to studenti matematiky nebo jejich učitelé. V knize čtenář nenajde hlubší vysvětlení podstaty důkazu Andrewa Wilese, což se dá vysvětlit velkým rozsahem důkazu (130 stran) a omluvit tím, že seznam literatury obsahuje titul, který důkaz pro matematicky vzdělané čtenáře vysvětluje.
Kniha rovněž seznamuje čtenáře s některými dosud nedokázanými tvrzeními, jako
je problém optimálního srovnání koulí v prostoru, a obsahuje podrobný výklad
historie Velké Fermatovy věty a průběh dokazování tohoto tvrzení jednotlivým
vědci, ať už to byl Leonhard Euler nebo jiní. Rovněž obsahuje životopisy některých
matematiků, jejichž teorie Wiles k důkazu použil, jako byl např. Evariste Galois.
Při čtení této knihy jsem si uvědomil, kolik velkých matematiků trpělo duševní
chorobou - ať už to byl Kurt Goedel, zřejmě nejslavnější matematik 20. století,
který se narodil v Brně a zemřel v USA na podvýživu, protože trpěl paranoidní
představou, že ho chce někdo otrávit, nebo George Cantor či hrdina filmu Čistá
duše. Zřejmě touto chorobou trpěl i Evariste Galois.
Knihu mohu doporučit každému, kdo se alespoň trochu zajímá o matematiku.
Karel Vašíček
|
|