Německá slovesa dělíme do pěti skupin: pomocná slovesa, slabá slovesa, silná slovesa, způsobová slovesa a smíšená slovesa. Připravili jsme pro Vás podrobný přehled časování jednotlivých sloves. Pro všechna slovesa platí určité společné zásady, proto čtěte dále a používejte pomocné menu.

V němčině jsou čtyři infinitivní tvary.

Dva činné:

1. infinitiv přítomný - končí na –en: kaufen, machen, kommen
2. infinitiv minulý – skládá se z příčestí minulého a z infinitivu pomocného slovesa haben nebo sein: gekauft haben, gemacht haben, gekommen sein

Dva trpné:

1. infinitiv přítomný – skládá se z příčestí minulého a slovesa werden: gekauft werden, gemacht werden
2. infinitiv minulý - skládá se z příčestí minulého + worden sein: gekauft worden sein

Příčestí

1. Příčestí přítomné se tvoří od infinitivu přítomného připojením –d. Má činný význam jako český přechodník přítomný: kochend – vařící se, schreibend – píšící, singend – zpívající
2. Příčestí minulé označuje již ukončený děj, v přívlastku se skloňuje jako přídavné jméno.Tvoří se předponou ge- slovesným kmenem – koncovkou –t (u slabých sloves) nebo koncovkou –en a změnou kmenové samohlásky (u silných sloves):  ge + kauf + t = gekauft, ge + blieb + en = geblieben. 

Předpona ge- v příčestí minulém není:

1. u sloves s neodlučitelnými předponami: verkauft, bekommen
2. u sloves se dvěma předponami: ausverkauft
3. u sloves končících na –ieren: studiert, diktiert

U sloves s odlučitelnou předponou se vkládá ge- mezi přeponu a kmen: eingekauft.

Rozkazovací způsob sloves

Rozkazovací způsob vyjadřuje rozkaz, vybídnutí, prosbu.

·      Tvoří se ze slovesného kmene přidáním osobních koncovek, 2. os. č. j. – bez koncovky nebo koncovka –e, musí být u sloves s kmenem končícím na –t, -d . U silných sloves s kmenovým e se koncovka nepřidává. Ve 2. os. č. mn. je koncovka –t.

Příklady: kauf(e)! kauft! arbeite! arbeitet! komm! kommt! gib!

·         Ve 2. os. čísla  jednotného a množného není osobní zájmeno.

·         V mn. čísle se rozkazovací způsob tvoří pravidelně.

1. os. č. mn. – lernen wir! fahren wir! 3. os. č. mn. - lernen Sie! fahren Sie!

·      Silná slovesa mění kmenovou samohlásku jen v jednotném čísle. Pokud nemají přehlásku v slovesném kmeni, nemají ji ani v rozkazovacím způsobu: fahr! fahrt! gib! gebt! nimm! nehmt! lies! lest! sieh! seht!

Zvratná slovesa

Pokud chcete správně používat zvratná slovesa v němčině, zapomeňte na češtinu, kde se pro všechny osoby užívá stejný tvar zvratného zájmena se, si.

·         Zvratné zájmeno sich je v němčině jen ve 3. os. obou čísel a v infinitivu a na rozdíl od češtiny se skloňuje.

·         V 1. a 2. os. obou čísel je nahrazeno osobním zájmenem příslušné osoby ve 4. nebo 3. pádě. Příklady: ich wasche mich (mir) – myju se, si, du wäscht dich (dir), er (sie, es) wäscht sich (sich), wir waschen uns (uns), ihr wascht euch (euch), sie (Sie) waschen sich (sich)

·         Mnohá česká zvratná slovesa nejsou zvratná v němčině. Příklady: ptát se - fragen, jmenovat se - heißen, učit se - lernen, přihodit se, stát se - passieren, zkazit se - verderben

·         Někdy se pád českého a německého zvratného slovesa liší: ich ruhe mich aus – odpočinu si, ich gewöhne mich daran – zvyknu si na to, ich lege mich – lehnu si, ich sehe mir an - podívám se, prohlédnu si

·         Ve spojení infinitivu zvratného slovesa se způsobovým slovesem se zvratné zájmeno řídí podmětem. Ich muss mich ausruhen. / Musím si odpočinout.

·         V rozkazovacím způsobu se zvratnost vyjadřuje zájmenem příslušné osoby.

stell dich (dir) vor!- představ se! představ si!, stellt euch (euch) vor! stellen wir uns (uns) vor! stellen Sie sich (sich) vor!

Příklady některých zvratných sloves v němčině  

sich setzen /posadit se, sednout si, sich legen / lehnout si, sich stellen / postavit se, stoupnout si, sich ansehen /prohlédnout si, sich ausruhen, sich erholen / odpočinout si, sich waschen /mýt se, si, sich kaufen / koupit si, sich vorstellen / představit se/si, sich benehmen / chovat se, sich unterhalten / bavit se, sich anziehen / obléknout se/si, sich ausziehen / svléknout se, si, sich umziehen / převléknout se, sich wünschen / přát si, sich langweilen / nudit se, sich ärgern / zlobit se, sich kümmern / starat se, sich treffen / setkat se  

Některá česká zvratná slovesa jsou v němčině nezvratná např.: jmenovat se / heißen, zkazit se / verderben, stát se / passieren, učit se / lernen, ptát se / fragen, hrát si / spielen, koupat se / baden

Slovesa s odlučitelnými a neodlučitelnými předponami

Předpony v němčině mění význam slovesa. Určitě se vyplatí, když se naučíte neodlučitelné předpony nazpaměť. Ostatní předpony si pak lépe zapamatujete, pokud budete hodně číst, mluvit a překládat různé texty.

·         předpony neodlučitelné – be-, ge-, ent-, emp-, er-, ver-, zer-, miss-

·         předpony odlučitelné – ab-, an-, auf-, aus-, bei-, ein-, mit-, nach-, vor-, weg-, zu-

·         předpony částečně odlučitelné – durch-, hinter-, über-, um-, unter-, wieder - předpona je odlučitelná u sloves nepřechodných, u sloves přechodných v původním významu, u nichž 4. pád závisí přímo na slovese.

Příklady některých sloves:

 Infinitiv prostý

Prostý infinitiv se vyskytuje:

1. po způsobových slovesech – Ich muss schon gehen.

2. po slovesech bleiben, lassen – Bleib sitzen! Lass das liegen!

3. po slovesech smyslového vnímání jako sehen, hören, spüren, fühlen – Ich höre sie kommen. Ich sehe ihn kommen.

4. po slovesech pohybu jako gehen, kommen, fahren, fliegen – Wir fahren einkaufen. Er geht schlafen.

5. po slovesech lernen, lehren, helfen, heißen, pokud není rozvitý – Ich helfe dir aufräumen. Wir lehren ihn Auto fahren.

6. po slovesu brauchen je užití fakultativní – Du brauchst nicht (zu) lügen.

7. po slovesech finden, machen, schicken, legen, haben, sein ve zvláštních případech – Er schickt sie schlafen. Ich fand das Kind auf der Straße liegen.

V ostatních případech stojí infinitiv závislý – Es begann zu schneien.  

Jedná se zejména o slovesa: anfangen, beginnen, aufhören, vergessen, versprechen, gelingen, versuchen, sich lohnen, sich bemühen.

Infinitiv závislý  

Infinitiv závislý je spojen spojovacím výrazem zu, který se klade před infinitiv a píše se odděleně. U sloves s odlučitelnou předponou se vkládá mezi předponu a sloveso. Následuje-li po sobě několik závislých infinitivů, stojí zu jen u posledního.  

Příklady: Er versprach, uns einen Brief  zu schicken. Das Kind versprach aufzuräumen.  

Infinitiv závisí:

1.  na slovese:  Wir denken nicht daran, mitzugehen.

2.  na podstatném jméně:  Ich habe die Absicht, nach Italien zu fliegen.

3.  na  přídavném jméně:  Es ist nicht leicht, alles gut zu machen.

Zvláštní význam má spojení sein + infinitiv s zu. Označuje trpnou možnost nebo nutnost. Překládá se do češtiny výrazy: je možno, je nutno, lze, je třeba, je patrno. Příklady: Der Antrag ist auszufüllen. / Žádost je třeba vyplnit.

Spojení slovesa haben + infinitiv s zu vyjadřuje, že podmět má povinnost, možnost něco učinit. Příklady: Was hast du zu berichten?/ Co máš vyřídit?  Ich habe etwas zu schreiben. / Mám něco napsat.

Trpný rod

Trpný rod se tvoří pomocí slovesa werden + příčestí minulého významového slovesa, vyjadřuje průběh děje.

Přítomný čas:             Der Patient wird untersucht.

Budoucí čas:              Der Patient wird untersucht werden.

Préteritum:                 Der Patient wurde untersucht.

Perfektum:                 Der Patient ist untersucht worden

Plusquamperfektum: Der Patient war untersucht worden.

Trpný rod ve spojení  se způsobovým slovesem se tvoří příslušným tvarem způsobového slovesa a infinitivem přítomným trpného rodu.

Přítomný čas:            Der Patient muss untersucht werden.

Budoucí čas:             Der Patient wird untersucht werden müssen.

Préteritum:                 Der Patient musste untersucht werden.

Perfektum:                Der Patient hat untersucht werden müssen.

Plusquamperfektum: Der Patient hatte untersucht werden müssen.untersucht werden müssen.  

Původce děje se vyjadřuje předložkovým pádem s von nebo předložkou durch, mit: 

Der Patient wird  vom Arzt untersucht. Der Brief wurde mit der Schreibmaschine geschrieben.

Trpný rod můžeme vyjádřit rovněž pomocí konstrukce sein + příčestí minulé, jedná se o stavové pasívum, které vyjadřuje stav a výsledek děje: Der Patient ist untersucht. (Pacient je již vyšetřený).

Trpný rod tvoří jen slovesa, v jejichž významu je rys akčnosti. Bez pasivních forem jsou:

1. modální slovesa

2. slovesa vyjadřující povětrnostní údaje: es regnet, es schneit

3. slovesa, jejichž předmětem je část těla

4. slovesa haben, besitzen, bekommen, erhalten, enthalten

5. údaje ceny, míry, váhy: kosten, wiegen, betragen, umfassen

6. slovesa hören, lassen, sehen v kombinaci s jiným infinitivem

7. událostní slovesa: stattfinden, sich ereignen

8. reflexívní slovesa

9. slovesa označující procesy, stavy, vztahy: fehlen, gefallen, gehören, gelten, passen

10. konstrukce es gibt

11. slovesa s významem být, znamenat: sein, entsprechen, bilden

Konjunktiv

Konjunktiv se v němčině tvoří od všech časů. Vyjadřuje se jím možnost, nejistota, neskutečnost, přání, skromné mínění, vybídnutí.

Konjunktiv přítomného času se tvoří přidáním koncovek e, st, e, en, et, en k nezměněnému infinitivnímu kmeni. Sloveso sein nemá v 1. a 3. os. č. j. koncovku - e: ich suche, du suchest, er suche, wir suchen, ihr suchet, sie suchen, ich sei, du sei(e)st, er sei, wir seien, ihr seiet, sie seien

Konjunktiv perfekta se tvoří pomocí slovesa sein nebo haben v konjunktivu prézenta + příčestí minulé významového slovesa:  ich habe gesucht, du habest gesucht, er habe gesucht, wir haben gesucht, ihr habet gesucht, sie haben gesucht, ich sei gereist, du seiest gereist, er sei gereist, wir seien gereist, ihr seiet gereist, sie seien gereist

Konjunktiv futura se tvoří pomocí konjunktivu prézenta slovesa werden+ infinitivu významového slovesa: ich werde suchen, du werdest suchen, er werde suchen, wir werden suchen, ihr werdet suchen, sie werden suchen

Konjunktiv préterita tvoří slovesa od oznamovacího způsobu préterita přehláskou kmenové samohlásky, 1. a 3. os. č. j. mají stejný tvar: ich hätte, ich wäre, du würdest, er käme, wir kauften, ich könnte. Slabá a silná slovesa vyjadřují konjunktiv především pomocí tvaru würde+infinitiv.

·       slabá  slovesa - konjunktiv préterita se shoduje s tvarem oznamovacího způsobu  préterita, proto se vyjadřuje pomocí tvaru würde + infinitiv významového slovesa: ich würde kaufen, du würdest kaufen, er würde kaufen, wir würden kaufen, ihr würdet kaufen, sie würden kaufen

·       silná slovesa - tvoří konjunktiv od préteritálního kmene, pokud jsou schopná, tak přehlasují samohlásku, často se používá opisný tvar würde + infinitiv významového slovesa: ich käme, du bliebest

·       způsobová slovesa a sloveso wissen - tvoří konjunktiv od oznamovacího způsobu préterita přehláskou kmenové samohlásky, s výjimkou wollen, sollen: ich dürfte, du könntest, er möchte, wir müssten, ihr wolltet, sie sollten, ich wüsste

Konjunktiv plusquamperfekta se tvoří pomocí pomocného slovesa sein, haben ve tvaru konjunktivu préterita+příčestí minulé významového slovesa: ich hätte gesucht, du wärest gekommen. Ve spojení způsobového slovesa s významovým slovesem se užívá infinitivu způsobového slovesa místo příčestí minulého: ich hätte kommen müssen, er hätte bleiben wollen 

Stránku připravují lektoři vzdělávacího centra ASSET České Budějovice od prosince 1999. Změny a doplňování stránky provádíme minimálně 1x týdně.  Prosíme, pište nám Vaše dotazy, hodnocení obsahu, náměty a připomínky na náš e-mail: asset@nj.cz