JAN HUS (asi 1371 - 1415)

Narodil se v Husinci u Prachatic, studoval na Karlově univerzitě artistickou fakultu a získal hodnost mistra svobodných umění. Dále studoval teologii, byl vysvěcen na kněze a působil jako pedagog Univerzity, kde byl roku 1409 zvolen rektorem. V letech 1402-1412 kázal v Betlémské kapli. Měl zásluhu na vydání Kutnohorského dekretu (1409), jímž se omezil vliv cizinců na Karlově univerzitě.
V roce 1412 vystupoval proti odpustkům a odešel na Kozí hrádek, kde psal své spisy a kázal venkovskému lidu. 1414 byl Zikmundem vyzván k účasti na koncilu v Kostnici, kde byl 6.7. 1415 upálen jako kacíř. Spisy psal česky i latinsky. Jeho dílo je základem české filosofie. Ve svých dílech kritizuje světskou moc a papeže, přičemž nejvyšší normou mu je zákon boží. Neodmítá vzpouru a je realistou (idee a pojmy pro něj reálně existují).

Díla:
DE ECCLESIA - O CÍRKVI - je kritikou církve. Hus se tu opírá o Wicliffovy názory. Tvrdil, že hlavou církve není papež, ale Kristus. Církev také popuzovala prohlášení, že pokud hodnostáři nežijí podle bible, nemusí je pravý křesťan poslouchat.
VÝKLAD VIERY, DESATERA A PÁTEŘE je dílo, ve kterém ho rozbor tří nejdůležitějších modliteb vede k úvahám nad otázkami mravního života a kritice společnosti.
KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ - kritika vlivu peněz na církev a soudobou společnost. (Odpustky, peníze za obřady...)
O ŠESTI BLUDIECH - v tomto latinsky psaném díle líčí vztah mezi církví a životem. Jsou to vlastně motlitby a poznámky napsané na stěnách Betlémské kaple.
POSTILA je sbírka kázání (post illa verba = po těch slovech). Dílo je psáno česky.
DCERKA je dílo psané pro ženy, autor se tu jeví jako rádce, vychovatel a psycholog.
O ČESKÉM PRAVOPISU (De orthographia Bohemica) je spis, ve kterém Hus odstranil zpřežkový pravopis a nahradil ho diakritickým, ve kterém zavedl tzv. nabodeníčko (dlouhé, krátké).
LISTY Z KOSTNICE obsahují Husovy dopisy přátelům. Je pro ně typický vybroušený jazyk.

PETR CHELČICKÝ (1390 - 1460)

Pocházel z jižních Čech a byl zemanem. Neměl univerzitní vzdělání a nezvládal příliš latinu. V Praze se seznámil s díly Wicliffa, Husa a Štítného. Odmítal jakékoli násilí a vystoupil s teorií neodporování zlu, v čemž se rozcházel s Husem. Jeho myšlenky ovlivnily i řadu pozdějších učenců (Tolstoj, Masaryk).

Díla:
O BOJI DUCHOVNÍM - odmítá třeba i spravedlivou válku. U této ideje setrval celý život.
O TROJIEM LIDU - odmítá tu stavovský systém a hlásá rovnost všech lidí.
POSTILA je sbírka úvah psaných formou kázání - poukazuje na protiklady společnosti.
SIEŤ VIERY PRAVEJ - kritizuje tu morálku, neuznává vyšší vzdělání, vyjadřuje rovnost mezi lidmi a odmítá násilí.

1458 - Chelčického názory ovlivnily velké množství lidí v důsledku čehož vznikla skupina, která se rozhodla žít podle jeho učení a usadila se ve vesnici Kunvald. Vedl je mnich Řehoř Krejčí. Manuálně pracovali, odmítali vojenskou službu, soudy a původně i vyšší vzdělání. Později si vytvořili i vlastní církev - JEDNOTU BRATRSKOU (pozn. říkali si bratři a sestry - odtud název). Postupně začali i zakládat školy, jednota bratrská získala větší vliv a stala se i nositelkou vzdělanosti. Ohlas měla hlavně v počátcích své existence. Snaží se o mravní obrodu, návrat ke křesťanským ideím a odmítá násilí a vzpouru.

JAN ÁMOS KOMENSKÝ (1592 - 1670)

Narodil se v Nivnici na jihovýchodní Moravě v českobratrské rodině. Jeho otec pocházel z vesnice Komny ( odtud jméno Komenský ). Brzy osiřel a starala se o něj jednota bratrská. Po studiích v Německu působil jako bratrský kněz a učitel v Přerově a Fulneku. Pobělohorské události krutě zasáhly do jeho života ( z Fulneku musel uprchnout a za moru v Přerově mu zemřela žena a dvě děti). R. 1628 byl nucen odejít do vyhnanství do polského Lešna, kde byl zvolen biskupem a písařem jednoty bratrské. Při požáru v Lešně přišel o majetek a větší část své tvorby ( největší ztrátou byl SLOVNÍK ČESKÉHO JAZYKA a práce, ve kterých chtěl shrnout všechny vědní obory ).
Působil i v Anglii, Švédsku, Maďarsku, Německu a zemřel v Holandsku v Amsterodamu.

Díla:
V 1. období tvorby psal česky i latinsky, věnoval se filosofickým a náboženským textům.
LISTOVÉ DO NEBE - o společenských rozporech pobělohorské doby; obsahem je pět fiktivních dopisů od chudých a bohatých Kristovi, ve kterých si stěžují na své poměry a vztahy. Kristus napomíná chudé i bohaté, aby žili podle božího zákona.
TRUCHLIVÝ - o sporu víry s rozumem
PŘEMYŠLOVÁNÍ O DOKONALOSTI KŘESŤANSKÉ
O POEZII ČESKÉ - usiluje o obrodu českého básnictví, zavádí časoměrný verš; jde o vlastní básnické pokusy, překlady žalmů a Katonových dvojverší
MOUDRÉHO KATONA MRAVNÍ POUČOVÁNÍ - přebásněné latinské žalmy a poučení
POKLADY ČESKÉHO JAZYKA - slovník
LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE (1631) - rozsáhlá skladba znázorňující autorovu pouť světem, zobrazeným alegoricky jako město. Bloudí v něm a je zoufalý z ubohého stavu lidské společnosti, na výzvu boha se uzavře v ráji svého srdce. Je to dílo velkých slovesných hodnot i kulturně historického významu.
HLUBINA BEZPEČNOSTI - rozvádí zde myšlenku, že jediným středem bezpečnosti je bůh
KŠAFT UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ - napsaná v emigraci; jde o alegorickou formu závěti, prohlašuje, že jednota bratrská dohrála svou úlohu, ale jejím dědicem se stane celý český národ
KANCIONÁL - jedna z vrcholných sbírka české duchovní lyriky
Ve 2. období píše latinsky a zabývá se výchovou a vyučováním.
DIDACTICA MAGNA ( 1657 ) - rozděluje školu na mateřskou, národní, latinskou a akademii
INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ - určeno matkám a chůvám
BRÁNA JAZYKUM OTEVŘENÁ - učebnice, prosazuje učení v souvislostech
ORBIS PICTUS = SVĚT V OBRAZECH - vzor pro učebnice cizích jazyků
SCHOLA LUDUS = ŠKOLA HROU - soubor latinských her, které prohlubovaly znalost latiny
VŠEOBECNÁ PORADA O NÁPRAVĚ VĚCÍ LIDSKÝCH

Ve své filosofii tvořil Komenský opozici vůči Descartovi, jemuž vytýkal přílišný důraz na rozum. Usiloval o harmonii a nápravu lidského života harmonizujícího se světem a naplněného morálními hodnotami.
PANSOFISTA - neodděluje filosofii od teologie

BERNARD BOLZANO

VĚDOSLOVÍ - snaží se dát návod, jak využít vědění ve prospěch a pokrok lidstva, k nápravu společnosti, k ovládnutí přírody a jak dosáhnout nejpřesnějšího vědění.

J. E. PURKYNĚ

FRANTIŠEK PALACKÝ

AUGUSTIN SMETANA
- filosofie dějin, navazuje na Hegella
VÝZNAM SOUČASNÝCH DĚJIN

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK (7.3. 1850 Hodonín - 1937)

Byl synem Josefa Masaryka, který byl zřízenec habsburských statků, a jeho ženy Marie, která byla kuchařka. Často se stěhovali po jižní Moravě a svoje nejšťastnější léta prožil v Čejkovicích.
Vzdělání měl německé, studoval gymnázium ve Vídni a od roku 1870 studoval na Vídeňské universitě. Studia ukončil roku 1876 doktorátem z filosofie a závěrečnou prací na téma Podstata duše u Platóna, což je kritická studie z empirického hlediska. Poté odešel do Lipska, kde se zabýval filosofií a teologií. Studia v Lipsku završuje roku 1878 habilitací (možnost přednášet na vysoké škole), habilitační prací Sebevražda, jako masový sociální jev současnosti. V Lipsku se také setkal s Charlottou Garrigue, se kterou se v Americe oženil. Od roku 1879 do roku 1892 přednáší na filosofické fakultě ve Vídni hlavně o Platónovi a Aristotelovi. V roce 1879 se mu narodilo první dítě dcera Alice, roku 1880 byl přijat do evangelické církve. V roce 1880 se mu také narodilo další dítě syn Herbert, později ještě syn Jan a dcera Olga. V roce 1882 končí přednášky ve Vídni a odjíždí do Prahy (pražská universita je rozdělena na českou a německou část, dekret o otevření české university podepsal František Josef II. 13. srpna 1882), kde začíná působit také historik Stanislav Goll a jazykovědec Jan Gebauer, kteří se společně s Masarykem podíleli na vzniku vědeckého realismu. V letech 1884 - 1890 vychází český vědecký časopis Atheneum, jehož šéfredaktorem je do roku 1890 Masaryk. V roce 1886 se Masaryk podílel na objasňování sporů o Zelenohradské rukopisy, jejichž falešnost se prokázala až v 60. letech 20. století díky chemické zkoušce inkoustu. Jako odpůrce antisemitismu se Masaryk podílel i na tzv. Hilsneriádě.
Jako politik položil Masaryk základy realistického hnutí, které vyústilo v založení Realistické strany roku 1900. Byl poslancem Říšského sněmu za Realistickou stranu, kde si svým vystupováním proti nacionalismu znepřátelil Staročechy i Mladočechy a kritikou revoluce i socialisty. V zahraničí se věnoval národnímu odboji a snahám o vytvoření samostatného státu.Vytvoření a uznání českých legií v roce 1917 dohodovými mocnostmi značně zlepšilo postavení Československé Národní Rady vytvořené v roce 1916, kterou tvořili také M. R. Štefánik a E. Beneš. Po skončení 1. světové války byl Masaryk Národním shromážděním zvolen 14.11. 1918 presidentem Československa a úřadu se ujal 21.12. 1918. Poté byl ještě zvolen v letech 1920, 1927 a 1934. Jako president měl Masaryk poměrně malé pravomoci, ale zdůrazňuje se jeho humánní profil. Roku 1935 musel kvůli zdravotnímu stavu abdikovat. Umírá v roce 1937.
Masaryk je považován za nejvýznamnějšího představitele české psychologie a sociologie konce 19. století a 1/3. 20. století. Byl velkým odpůrcem klerikalismu (snahy církve o světskou moc) a antisemitismu. Smysl filosofie vidí především v řešení praktických otázek morálky a politiky. Vycházel z pozitivizmu, kterému ovšem vytýkal mravní a etickou nezakotvenost. Jeho kritický realismus je tedy spojením pozitivní empirie a racionálního zhodnocení získaných poznatků (emociální a mravní postoje člověka + otázky smyslu života a bytí. Ve svém vztahu k náboženství neuznává institucionalizovanou podobu náboženství (církev), nicméně zdůrazňuje nutnost víry. Jinak se nám Masaryk jeví jako bojovník za demokracii, odpůrce extrémů a tvrdý polemik, který ovlivnil a inspiroval řadu českých a slovenských filosofů.