Čeština a její útvary Autor:Seminarky.cz Spisovná čeština - Reprezentativní útvar národního jazyka, jednotný na celém území ( jazyk státních a úředních dokumentů, literatury, jednací jazyk na veřejnosti - v tisku, rozhlase, televizi, ve škole ap.) - Vznikla na základě středočeského nářečí - Hovorová čeština = mluvená podoba spisovné češtiny; v běžném osobním styku (neužívá tvarů knižních, volnější stavba větná, méně přesné formulace, emocionální prvky, např. moc krásný, můžu, nesem, to je fakt) Nespisovné útvary jazyky a) nářečí (dialekty) - místně a zeměpisně odlišné (odraz feudální rozdrobenosti); rozdíly ve slovní zásobě, hláskosloví, tvarosloví - v současné době se nářečí rozdíly stírají (jsou jen v mluvě starších, častěji na vesnici) pod vlivem školy, hromadných sdělovacích prostředků, rozmachu dopravy a snadného pohybu obyvatel. - Pozůstatky v Čechách okraj. oblastech (chodské, podkrkonošské nářečí), na Moravě zřetelnější rozdíly (větší vzdálenost od jazykového centra) oblast: hanácká (střední Morava), moravskoslovenská (jihových. Morava), lašská (severovýchodní Morava a Slezsko) b) Vznik nadnářečních útvarů (interdialekty) - větší oblasti společných nářečních znaků, např. interdialekt hanácký lašský, - nejdůležitější je obecná čeština - na většin Čech i na Moravě, vyvíjí tlak i na spisovný jazyk c) Sociální diferenciace češtiny - rozdíly v slovníku a frazeologii - profesní mluva - mluva v různých povolání - slang - mluva zájmových skupin; emocionální zabarvení - argot - mluva společensky deklasovaných vrstev