V²voj grafick²ch zobrazovaΦ∙

     Od tΘ doby, kdy bylo upuÜt∞no od d∞rn²ch pßsk∙ a Ütφtk∙
jako jedin²ch prost°edk∙ vyu₧φvan²ch pro dorozumφvßnφ Φlov∞ka
s poΦφtaΦem, je komunikace zprost°edkovßvßna zejmΘna
klßvesnicφ a monitorem. B∞hem poslednφho desetiletφ, ve
kterΘm nastal obrovsk² rozmach poΦφtaΦ∙ IBM PC
a kompatibilnφch, se samoz°ejm∞ vyvφjel i hardware
umo₧≥ujφcφ zobrazit v²stup z poΦφtaΦe na obrazovce. Od prvnφ
grafickΘ karty, je₧ vytvß°ela obraz tΘme° nesledovateln²
bez nßslednΘ bolesti oΦφ, a₧ po poslednφ modely modernφch
grafick²ch akcelerßtor∙, je₧ dokß₧φ na barevn²ch monitorech
vykouzlit obraz k nerozeznßnφ podobn² fotografii, vedla
dlouhß cesta.
     Prvnφ grafickou kartou pou₧φvanou v poΦφtaΦφch IBM PC
byla grafickß karta CGA (Color Graphics Adapter - Barevn²
grafick² adaptΘr). Byla sestrojena tak, aby zachovßvala
kompatibilitu s televiznφmi p°ijφmaΦi a tehdy dostupn²mi
levn²mi monitory, kterΘ ovÜem nebyly nijak technicky vysp∞lΘ a
omezovaly maximßlnφ rozliÜenφ. Karta CGA tedy poskytovala
rozliÜenφ pouze 320 x 200 se 4 barvami, kterΘ dob°e
spolupracuje s televizφ. Na kompozitnφch monitorech bylo
dokonce mo₧nΘ pou₧φvat grafick² re₧im 640 x 200. Vzhledem
k velikosti pam∞ti 16K nebylo mo₧nΘ p°i tomto rozliÜenφ
zobrazovat souΦasn∞ vφce ne₧ 2 barvy, p°iΦem₧ jedna z nich
v₧dy musela b²t Φernß. NovΘ aplikace vÜak vy₧adovaly v∞tÜφ
rozliÜenφ a v∞tÜφ poΦet barev. ZvlßÜt∞ pro nejΦast∞jÜφ
nasazenφ poΦφtaΦ∙ - pro zpracovßnφ text∙ - grafickß karta
CGA sv²m nφzk²m rozliÜenφm nevyhovovala. Vznikla tak
grafickß karta MDA (Monochrome Display Adapter), kterß m∞la
jen 4K pam∞ti a um∞la zobrazovat pouze text ve dvou barvßch.
Matice pro jeden znak se vÜak sklßdala z 9 x 14 pixel∙, co₧
zv∞tÜilo souvislost obrazu, kter² se tφm stal mΘn∞ ·navn²m
pro lidskΘ oko. Konstrukce adaptΘru MDA navφc umo₧nila
pou₧φvat najednou v jednom poΦφtaΦi dva adaptΘry - MDA
a CGA.
     V roce 1982 se firma Hercules Computer Technologies
pokusila slouΦit v²hody obou p°edeÜl²ch adaptΘr∙
a zkonstruovala zobrazovacφ adaptΘr Hercules Graphics Card.
Karta poskytovala v textovΘm re₧imu stejnΘ mo₧nosti jako MDA
a navφc zvlßdala jeÜt∞ monochromatick² grafick² re₧im
s rozliÜenφm 720 x 348. M∞la pam∞¥ 32K a op∞t mohla b²t
pou₧φvßna spoleΦn∞ s kartou CGA. Jedinou nev²hodou byla
nekompatibilita grafick²ch re₧im∙ karty Hercules a CGA.
Tento nedostatek m∙₧e b²t °eÜen pomocφ rezidentnφch
softwarov²ch emulßtor∙. Pozd∞ji byly vyrßb∞ny n∞kterΘ
modifikace karty Hercules, kterΘ umo₧≥ovaly prßci s vφce
grafick²mi strßnkami, zobrazenφ 16 barev a definovßnφ
vlastnφ sady znak∙.
     Po₧adavky u₧ivatel∙ vÜak byly stßle v∞tÜφ, nestaΦilo
jim pouze dvoubarevnΘ zobrazenφ p°i vyÜÜφch rozliÜenφch,
a tak v roce 1984 firma IBM uvedla nov² zobrazovacφ adaptΘr
EGA (Enhanced Graphics Adapter). Umo₧≥oval zobrazenφ 16
barev z palety 64, pou₧φvßnφ n∞kolika obrazov²ch strßnek,
definovßnφ si vlastnφ sady znak∙. Jeho nejvyÜÜφ rozliÜenφ
bylo 640 x 350 pixel∙ a matice pro jeden znak se sklßdala
z 8 x 14 bod∙. Velkou v²hodou tΘto karty byla kompatibilita
jak s MDA tak i s CGA (p°i pou₧itφ barevnΘho monitoru).
Ovlßdßnφ tΘto karty bylo ji₧ slo₧it∞jÜφ, proto₧e p°i
nepou₧φvßnφ pomal²ch rutin BIOS je nutno ovlßdat velkΘ
mno₧stvφ registr∙ grafickΘ karty a orientovat se v jejφch
r∙zn²ch zobrazovacφch re₧imech. Velk²m nedostatkem tΘto
karty je jejφ zp∙sob prßce s grafick²mi registry umo₧≥ujφcφ
pouze zßpis. To vyluΦuje mo₧nost zjistit v jakΘm re₧imu
grafickß karta prßv∞ pracuje (tyto informace by m∞ly zjistit
a po svΘm skonΦenφ obnovit nap°. rezidentnφ programy).
N∞kte°φ v²robci nabφzeli adaptΘry pln∞ sluΦitelnΘ s EGA,
dopln∞nΘ o n∞kterΘ novΘ funkce, podporujφcφ vyÜÜφ rozliÜenφ
atd. Bohu₧el, tato rozÜφ°enφ nebyla nijak standardizovßna,
tak₧e ka₧d² v²robce musel s kartou dodßvat ovladaΦe pro
r∙znΘ aplikaΦnφ programy, aby v nich mohly b²t vyu₧ity
specißlnφ vlastnosti t∞chto tzv. Super EGA grafick²ch karet.
     V roce 1984 uvedla IBM na trh adaptΘr PGC (Proffesional
Graphic Controller), kter² um∞l p°i rozliÜenφ 640 x 480
pracovat s 256 barvami z palety 4096. Tento adaptΘr se vÜak
nijak v²razn∞ nerozÜφ°il. Mnohem ·sp∞Ün∞jÜφ byly adaptΘry,
kterΘ se objevily spolu s °adou poΦφtaΦ∙ PS/2. Z t∞chto t°φ
karet IBM 8514/A, IBM MCGA a IBM VGA, se hlavn∞ ta poslednφ
nejvφce rozÜφ°ila a v souΦasnΘ dob∞ je to v podstat∞ nepsan²
standard grafick²ch karet na poΦφtaΦφch IBM PC. IBM 8514/A
je jednak kartou VGA a jednak grafick²m akcelerßtorem.
Umo₧≥uje pracovat a₧ s 256 barvami p°i rozliÜenφ 1024
x 768. Volßnφm AI (Application Interface) m∙₧eme odlehΦit
prßci procesoru na grafice. Tato karta toti₧ obsahuje
grafick² procesor, kter² m∙₧e s pam∞tφ videokarty pracovat
nezßvisle na procesoru poΦφtaΦe. Pomocφ AI staΦφ sd∞lit, ₧e
chceme nakreslit Φßru odtud a₧ potud a vÜe ostatnφ u₧ vykonß
grafickß karta. MCGA (MultiColor Graphics Array) je pln∞
sluΦitelnß s CGA, navφc podporuje definici vlastnφch
znakov²ch sad a re₧imy s vyÜÜφm rozliÜenφm (a₧ do 640 x 480
p°i 2 barvßch).
     Zobrazovacφ adaptΘr VGA (Video Graphics Array) je pln∞
sluΦiteln² s adaptΘrem EGA. Standardn∞ obsahuje 256K pam∞ti
a narozdφl od EGA podporuje n∞kolik nov²ch re₧im∙. Jejich
maximßlnφ rozliÜenφ je 640 x 480 p°i zobrazenφ 16 barev
z palety 262144. VGA mß takΘ grafick² re₧im 320 x 200
s 256 barvami, kter² je hojn∞ pou₧φvßn zejmΘna poΦφtaΦov²mi
hrami, kterΘ vyu₧φvajφ jeho barevn²ch mo₧nostφ. Velkou
zm∞nou k lepÜφmu oproti EGA je mo₧nost Φtenφ registr∙
grafickΘho adaptΘru.
     Stejn∞ tak jako vznikly adaptΘry Super EGA, vznikly
i adaptΘry Super VGA. Aby byla zachovßna kompatibilita i p°i
zobrazovacφch re₧imech s vyÜÜφm rozliÜenφm stanovila VESA
(Video Electronics Standards Association) formßt volßnφ BIOS
a uspo°ßdßnφ grafick²ch dat v pam∞ti. Tato specifikace
pokr²vß grafickΘ re₧imy od 800 x 600 (16 barev) a₧ po 1280
x 1024 (16 nebo 256 barev). Dßle definuje rozhranφ pro
zjiÜt∞nφ t∞ch specifick²ch ·daj∙ o grafickΘm adaptΘru, kterΘ
jsou nezbytnΘ pro vyu₧φvanφ jeho nov²ch schopnostφ.
     Poslednφ grafickou kartou, kterou uvedla IBM, byla XGA
(Extended Graphic Array), kterß srovnßvala nßskok Super VGA
karet t°etφch v²robc∙, p°ed standardnφ IBM VGA kartou. Tato
karta zvlßdß rozliÜenφ 1024 x 768 p°i 256 barvßch.
     S rychl²m nßstupem aplikacφ nßroΦn²ch na grafiku (CAD,
Windows) se rychle zv²Üily nßroky na rychlost zpracovßnφ
grafiky. Vznikl tak nap°φklad standard TIGA, kter²
specifikuje softwarovΘ rozhranφ mezi aplikacφ a grafick²mi
kartami osazen²mi Φipy firmy Texas Instruments (TI 34010
a TI 34020). Tyto Φipy umo₧≥ujφ samostatn∞ bez zat∞₧ovßnφ
hlavnφho procesoru vykreslovat Φßry, vybarvovat plochy,
zv∞tÜovat v²°ezy obrazovky apod. Uplat≥ujφ se zejmΘna v CAD
programech. Naproti tomu grafickΘ akcelerßtory pro Windows
t∞₧φ z toho, ₧e je Φasto nutnΘ p°enΘst velk² blok dat (okno,
dialogov² box) z normßlnφ pam∞ti do videopam∞ti. Tuto prßci
obvykle obstarßvß procesor, jeho p°φstup do videopam∞ti je
vÜak velmi pomal². Akcelerßtory pro Windows jsou proto
konstruovßny tak, aby m∞ly umo₧n∞n p°φm² p°φstup do pam∞ti
a mohly tak mnohem rychleji p°enßÜet data do/z videopam∞ti.

[PokraΦovßnφ] | [Obsah]