Načítání dokumentů v 602Text
Zdroj: Software602

Po spuštění otevře 602Text jedno prázdné okno připravené pro zápis nového dokumentu. Pokud budete chtít pracovat na již existujícím dokumentu, je třeba ho otevřít načtením ze souboru, kde je uložen. Před ukončením práce je zapotřebí dokument uložit. To je ovšem užitečné dělat i čas od času v průběhu práce, abyste v případě poruchy počítač, zhroucení operačního systému či výpadku elektřiny o všechnu práci nepřišli.

Dialog pro načítání dokumentů

Chcete-li načíst dokument, který již existuje a je uložen v nějakém souboru, pak máte v nabídce Soubor k dispozici příkaz Otevřít. Ten zpřístupní univerzální dialog, který umožňuje požadovaný soubor vyhledat a načíst. Pracovat lze několika způsoby - klasickým postupem disk - adresář - soubor, dále volbou ze šanonů (obrázky z alb spravovaných nadstavbou 602Album; poslední možností je načtení dokumentu z internetového skladiště dokumentů eDock.

Obecný popis dialogu

Volič Kde hledat
Pole voliče Kde hledat ukazuje adresář, jehož obsah (soubory a podadresáře) je právě vypsán na pracovní ploše dialogu. Rozvinete-li ho tlačítkem se šipkou v jeho pravé části, máte k dispozici seznam všech diskových jednotek vašeho počítače; včetně těch, které máte dostupné ve vaší počítačové síti.

Tlačítka vedle voliče
Skupina tlačítek na vodorovné liště vpravo od pole Kde hledat umožňuje přejít do nadřazeného adresáře, založit nový podadresář, měnit způsob zobrazení na pracovní ploše dialogu a pracovat se schránkou Windows (Clipboard).

Tlačítka ve svislém sloupci vlevo
Svislá skupina tlačítek je voličem zdroje, odkud chcete soubory načítat. Na výběr je základní adresář Windows - Plocha, běžný diskový a adresářový strom, Alba a tzv. internetový sklad dokumentů eDock. Poslední tlačítko umožní vyhledávání dokumentů právě v tomto skladu.

Pracovní plocha dialogu
Pracovní plocha dialogu ukazuje obsah adresáře vybraného voličem Kde hledat ve spolupráci s tlačítky ve svislé liště vlevo. Způsob zobrazení jednotlivých položek můžete ovládat tlačítky v horní vodorovné liště.

Voliče pod pracovní plochou
Voliče konkrétního souboru pro načtení, souborové masky pro zúžení obsahu pracovní plochy na soubory určitého typu a způsobu kódování - interpretace znaků národních typů.

Zaškrtávací čtverce
Skupina zaškrtávacích čtverců vám umožní upřesnit způsob načtení souboru.

Výběr disku a adresáře
Pro další výklad předpokládejme, že máte stisknuté tlačítko Adresáře; budeme soubor vybírat tak, jak bývá zvykem klasickým způsobem (tedy po linii disk - adresář podadresáře - soubor).

Klepněte si myší na tlačítko se šipkou v pravé části voliče Kde hledat. Otevře se struktura disků a síťových svazků, které máte v dané chvíli skutečně k dispozici. Pokud jste právě v některém z podadresářů, ukáže se i strom přístupové cesty.

Klepnutím na označení jiného disku se na pracovní ploše dialogu zobrazí základní struktura jeho adresářů. Před dalším výkladem se podívejme, jak může zobrazení na pracovní ploše vypadat.

Na horní vodorovné liště s tlačítky stiskněte druhé tlačítko zleva - má bublinovou nápovědu Způsob zobrazení dokumentů (jsou na něm brýle).
Možnosti zobrazení

Stiskem tlačítka Způsob zobrazení dokumentů se otevře nabídka se třemi příkazy. Podívejme se, co znamenají.

Zobrazení náhledů
Položky adresářů jsou na pracovní ploše prezentovány kartotéčním štítkem s názvem adresáře, soubory pak podle jejich charakteru. Dokumenty a sešity většinou nabídnou náhled na svou první stránku (v neformátovaném tvaru), obrázky pak obvykle zmenšený náhled samy na sebe. Soubor, se kterým chcete pracovat, označíte klepnutím myší - orámuje se červeným obdélníkem.

Tlačítkem s lupou zvětšíte náhled tak, abyste jej mohli posoudit. Zvětšení ukončíte tlačítkem Esc nebo klepnutím mimo náhled do dialogu.

Zobrazení seznamu
Při zobrazení seznamu se na pracovní plochu dialogu vypisují jen názvy souborů a adresářů. Před každou z položek je grafický symbol, který umožňuje její identifikaci (adresářové položky mají svůj typický žlutý štítek, soubory pak symbol podle typu programu, kterým byly vytvořeny).

Zobrazení detailů
Zobrazení detailů je jednosloupcové. Ke každé položce se navíc vypisuje její typ (přípona), velikost a datum i čas poslední aktualizace.

Přechod do vyššího adresáře
Do vyššího, tedy hierarchicky nadřazeného adresáře, přejdete stiskem tlačítka s bublinovou nápovědou O úroveň výš. Po jeho stisku se také ihned aktualizuje, obsah pracovní plochy dialogu.

Založení nového adresáře
Pokud potřebujete pro své soubory založit nový adresář, nastavte si v dialogu ten adresář, k němuž má být podadresářem. Pak stiskněte tlačítko s bublinovou nápovědou Vytvořit novou složku.

Nový adresář (neboli v terminologii Windows složka) se založí s pracovním názvem Nový adresář. Jak inverzní způsob zobrazení napovídá, můžete jej ihned přejmenovat podle vlastní úvahy - stačí zvýrazněnou volbu přepsat.

Práce se schránkou Windows
Schránka Windows vám umožní vybraný a označený soubor zkopírovat a pak vložit, kam bude třeba.
Na pracovní ploše dialogu klepnutím myší označte požadovaný soubor a stiskněte tlačítko s bublinovou nápovědou Kopírovat.

Pak si nastavte adresář, kam budete chtít soubor zkopírovat a stiskněte tlačítko s bublinovou nápovědou Vložit.

Vymazání souboru (vyhození do koše)
Potřebujete-li se některého ze souborů zbavit, můžete jej tak zvaně vyhodit do koše. Označte přebytečný soubor a stiskněte tlačítko s bublinovou nápovědou Hodit do koše. Po potvrzení bezpečnostního dotazu se soubor přesune do adresáře aplikace Koš. Zde jej později můžete nenávratně zlikvidovat - nebo podle potřeby ještě zachránit, obnovit. Pokud při stisku tlačítka podržíte klávesu Shift, soubor se vymaže bez možnosti náhrady.

Filtrace zastoupení souborů v dialogu
Na pracovní ploše dialogu se vám zobrazí jen ty soubory, které upřesníte pomocí filtru - souborové masky nastavené voličem Soubory typu.
Volič otevřete tlačítkem se šipkou v jeho pravé části. Klepnutím myší si vyberte vhodnou položku. Hned na to se zastoupení souborů v dialogu upraví tak, aby odpovídalo nastavené masce - filtru.

Kódování češtiny
V dnešní době je kódování znaků s českou diakritikou v prostředí Windows již prakticky bez problémů. Pokud přijdete do styku se staršími dokumenty, kde je čeština kódována jiným způsobem, můžete je v korektním tvaru načíst pomocí voliče Kódování.

Otevření dokumentu jen pro čtení (Read Only)
Pokud zaškrtnete čtverec Otevřít jen pro čtení, načte se soubor bez možnosti editace - bude si ho možné prohlížet, ale nikoliv editovat.
Má být dokument otevřen v novém okně?

Pokud je zaškrtnutý čtverec Nové okno, dokument se načte do nového samostatného okna v rámci hlavního okna. Implicitní zaškrtnutí čtverce zajistíte v konfiguračním dialogu Předvolby (Pomůcky - Předvolby) zaškrtnutím volby Dokument načítat do nového okna.

Má se zachovat výchozí formát?
Pokud dokument načtete z jiného formátu, než je implicitně nastavený, bude jej buď moci uložit opět v tomto formátu - nebo jej exportovat do formátu jiného. Chcete-li zajistit implicitní uložení do výchozího formátu, zaškrtněte čtverec Zachovat typ formátu.
Implicitní formát souborů nastavíte voličem Implicitní typ na kartě Soubory v konfiguračním dialogu. Na stejné kartě je také čtverec Automaticky zachovávat formát souboru; jeho zaškrtnutí ovlivní výchozí stav čtverce Zachovat typ formátu v dialogu Otevření souboru.

Ukončení výběru a otevření souboru
Stiskem tlačítka Otevřít se načte soubor vybraný v poli Název souboru. Tlačítko Storno dialog uzavře aniž by se cokoliv provedlo.

Další funkce tlačítka Adresáře
Stiskem pravé části tlačítka adresáře se šipkou se otevře nabídka s několika upřesňujícími příkazy.

Naposledy otevřený - bude zobrazen obsah toho adresáře, který byl použit naposledy otevřený před ukončením programu...
Plocha - bude zobrazen obsah adresáře odpovídajícího pracovní ploše Windows.
Dokumenty - bude vypsán obsah pracovního adresáře Dokumenty a v něm uložených podadresářů (skříně, šanony, alba, soubory).
Tento počítač - zobrazí se strom struktury diskových jednotek počítače včetně z něj přímo aktuálně dostupných síťových svazků.
Okolní počítače - vypíše strukturu jmen počítačů dostupných sítí (odpovídá systémovému příkazu Okolní počítače).
Vlastní adresář - otevře dialog Nastavení adresáře pro výběr konkrétního adresáře podle vlastní volby, jenž bude zařazen do nabídky tlačítka Adresář. Při zaškrtnutí čtverce Používat jako výchozí bude položka zvolená v dialogu Nastavení adresáře implicitně přednastavena jako výchozí při každém otevření dialogu Otevření souboru.

Načítání stránek ve formátu HTML
Součástí dialogu pro načítání souborů ve verzi 2001 již není prohlížečová nadstavba pro načítání z Webu. Voličem Soubory typu ale můžete načítat soubory ve formátu HTM, HTML a kaskádové styly CSS.

Rychlé načítání souborů z plochy Windows
Plochu Windows lze použít jako jisté odkladiště souborů, které právě často používáte. Výpis obsažených souborů nejsnáze získáte tlačítkem Plocha, které je první ve svislém sloupci vlevo. Odkládání na plochu však nepřehánějte, abyste po spuštění Windows neviděli pestrobarevnou změť několika vrstev spouštěcích ikon.

Načítání z nadstavby 602Album
Dokumenty můžete také načítat s využitím nadstavby 602Album. Zde jsou soubory archivovány kancelářským způsobem ve struktuře skříní, šanonů a složek a obrázky ve fotografických albech. Do této nadstavby se dostanete tlačítkem Alba ve svislém sloupci vlevo. Doplňkové tlačítko se šipkou otevře přímo nabídku dostupných skříní a také položku pro přechod do prostředí fotografických alb.

Internetový sklad dokumentů eDock
Nadstavba eDock je samostatná aplikace, která je použitelná univerzálně - není to součást balíku PC SUITE. Její pomocí lze na Internetu založit veřejně přístupný sklad dokumentů, dostupný komukoliv, kdo používá Internet a má k tomu oprávnění.
Máte-li nadstavbu eDock instalovanou, dostanete se do ní tlačítkem eDock. Soubory v ní můžete vyhledávat v dialogu otevřeném tlačítkem Vyhledávání.

Styly
Zdroj: Software602

Jak na styly odstavců?
Pro nejčastěji používané kolekce parametrů na úrovni odstavce si můžete předdefinovat, pojmenovat a uložit vlastní styly. Mohou to být třeba nadpisy různých velikostí, běžný text odstavce, poznámkové pasáže, zvýrazněné definice; zkrátka co vás jen napadne. Při práci je pak můžete na další odstavce operativně aplikovat výběrem ze seznamu. Tím odstavci (skupině odstavců) v jediné operaci přiřadíte řadu parametrů, jejichž jednotlivé nastavení by bylo zbytečnou ztrátou času.

Co je to styl?
Styl zahrnuje kompletní výčet všech parametrů nastavovaných na úrovni odstavce a písma, tedy de facto obsah dialogů příkazů Odstavec a Písmo.
Princip práce se styly je velice jednoduchý. Přiřadíte-li odstavci nějaký styl, automaticky se mu nastaví všechny se stylem spojené parametry a odstavec se podle nich zformátuje. Každému odstavci je přiřazen právě jeden pojmenovaný styl (jinak řečeno, neexistuje odstavec, který by neměl styl definovaný). Každý styl lze kdykoliv změnit a upravit.

Styl se týká vždy celého odstavce. To však neznamená, že byste nemohli podle potřeby některé z parametrů upravit; například upravit (třeba ztučnit) písmo některých slov, pozměnit odsazení apod. Stále mu však zůstává původně nastavený styl. Pokud dojdete k závěru, že upravený styl budete používat častěji, můžete jej pojmenovat a uložit jako nový samostatný styl.

Každý nově založený dokument má předdefinováno několik stylů (např. Základní text) na základě přiřazené šablony. Další styly, platné v rámci dokumentu, při jehož editaci jste je vytvořili, si můžete v libovolném množství vytvořit sami. Styly se také spolu s dokumentem ukládají do souboru. Styly můžete mezi dokumenty přenášet prostřednictvím šablon nebo přenosem přes ze schránku (Clipboard) Windows.

Podívejme se, jak poznáte, který ze stylů je přiřazen kterému odstavci. Název stylu konkrétního odstavce, tedy toho, ve kterém je v dané chvíli řádkový kurzor, uvidíte v poli voliče na levém konci formátovací lišty.

Pokud máte zájem vidět styly všech odstavců v dokumentu, aniž byste museli posunovat řádkový kurzor po odstavcích, využijte stylové bubliny. Máte-li na kartě Zobrazení zaškrtnutý přepínač Stylové bubliny, pak se název stylu každého odstavce zobrazí v bublině u jeho levého horního rohu. Tuto bublinu budeme dále nazývat stylová bublina. Je-li některý z parametrů odstavce proti původní definici stylu změněn, je obsah bubliny doplněn hvězdičkou.

Velký počet hvězdiček ve stylových bublinách vypovídá o chaotickém přístupu tvůrce dokumentu.

Bubliny můžete využít pro označení odstavců myší. Pokud do bubliny klepnete levým tlačítkem, celý odstavec u bubliny se označí.

Jak styl vytvoříte?
Ve svém dokumentu můžete kdykoliv vytvořit nový styl nesoucí kompletní popis vlastností odstavce. Nově založený styl však také může zahrnovat pouze odchylky od již hotového výchozího stylu odstavce - svého rodičovského stylu (například nadpisy různých úrovní mají stejné písmo, ale různou velikost znaků).

Nejjednodušší je sejmout parametry podle zformátovaného odstavce
Tento postup je sice poněkud empirický, zato však rychlý a účinný.

Nejprve zformátujte vzorový odstavec tak, aby vypadal podle vašich představ - tedy aby všechny parametry písma a odstavce odpovídaly tomu, co budete od stylu později požadovat.
Dále máte několik možností:

• Využijte vstupní pole voliče stylů na formátové liště a zapište do něj název nového stylu. Po potvrzení dotazu se definice stylu zařadí mezi ostatní a styl se ihned přiřadí vzorovému odstavci.
• Klepněte pravým tlačítkem do stylové bubliny před vzorovým odstavcem. V plovoucí nabídce spusťte příkaz Vytvořit styl a v následujícím dialogu nový styl pojmenujte. Přepínač Odvodit ze stylu je implicitně zatržený a vede k převzetí parametrů rodičovského odstavce do stylu.
  
  
  
• Řádkový kurzor nastavte kamkoli do vzorového odstavce. V nabídce Formát spusťte příkaz Použít styl odstavce. Do vstupního pole dialogu napište nový název a vše je hotovo. Tímto způsobem lze samozřejmě také předefinovat stávající styl.
  

Definice nového stylu pomocí dialogu
Dialog pro vytvoření nového stylu otevřete příkazem Definice stylu odstavce z nabídky Formát.

Jak pomocí dialogu vytvoříte nový styl:

• Ve schématu struktury stylů nastavte ukazatel na ten styl, který budete chtít použít jako rodičovský.
  
  
• Stiskněte tlačítko Přidat.
  
  
  
  
• Otevře se nové políčko s nápisem Nový styl. Ten přepište názvem, který budete chtít dát novému stylu.
  
  
  
• Tlačítky Vlastnosti odstavce a Vlastnosti písma otevřete dialogy Odstavec a Písmo a nastavte potřebné parametry. Tlačítkem Jazyk můžete vybrat jazyk, podle kterého budou nastaveny potřebné slovníky (rozdělování slov, synonyma, kontrola pravopisu…)
  
  
  
  
• Pomocí voliče vyberte styl, jaký má mít následující odstavec, pokud zápis odstavce s tímto stylem ukončíte běžným způsobem (stiskem klávesy Enter vkládajícím skrytý znak pro ukončení odstavce).
  
  
• Podle potřeby přiřaďte spouštěcí klávesový povel.

Stejný dialog můžete použít pro změnu parametrů existujícího stylu. Ukazatel nastavte na jeho název a změňte parametry, které potřebujete.

Rodičovský styl
Použití rodičovského stylu je výhodné zejména u podobných stylů, které se liší jen v maličkostech. Typický příklad je hierarchie nadpisů, které se liší třeba jen velikostí písma. Pak je výhodné využít možnost definice nového stylu, který vychází ze stylu xxx, liší se však jen tím, že písmo není čtrnáctibodové, ale jiné, třeba jen dvanáctibodové.

Změnou rodičovského stylu automaticky docílíte změnu všech stylů odvozených. V limitním případě tak lze přeformátovat celý dokument. Tak třeba máte ve stylu Základní text předdefinováno písmo Times New Roman. Z tohoto stylu se odvíjejí všechny styly odvozené, jde tedy o styl rodičovský (ba přímo prarodičovský). Změnou písma třeba na Courier se písmo všech odstavců změní, ovšem se zachováním formátování vlastního příslušným stylům (velikost, tučný styl apod.).

Následný styl

Následný styl specifikuje styl, který bude použit při zápisu následujícího nově zapisovaného odstavce. Tak například napíšete nadpis kapitoly a přiřadíte mu styl Nadpis2. Aby následující odstavec, který pravděpodobně bude obsahovat běžný text, nebyl také ve stylu nadpisu (respektive abyste nemuseli ručně nastavovat styl základního textu), můžete specifikovat, že po stylu Nadpis2 má následovat styl Základní text.

Pozor:- následující styl má význam opravdu jen u nově zapisovaných odstavců. Pokud přeformátujete styl odstavce někde uprostřed dokumentu, následující styl se bezprostředně nijak neuplatní; neovlivní tedy následující existující odstavce.

Spouštěcí klávesový povel
Spouštěcí klávesové povely využijete u často používaných stylů. Nastavením textového kurzoru do odstavce a aplikací povelu se tomuto odstavci neprodleně přiřadí příslušný styl.

Pro klávesové povely jsou vyhrazeny kombinace kláves Alt+Ctrl+F1 až Alt+Ctrl+F12, případně Alt+Ctrl(+Shift)+F1 až Alt+Ctrl(+Shift)+F12. Bez klávesy Shift se odstavci přiřadí pouze atributy písma daného stylem. Pokud klávesu Shift přiberete, odstavci se nastaví všechny atributy se stylem spojené (tedy nejen vlastnosti písma, ale i rozměrová charakteristika a další).

Změna rodičovské závislosti

Pokud potřebujete zrušit rodičovskou závislost určitého stylu, nastavte na něj ukazatel schématu a stiskněte tlačítko Zrušit závislost. Styl se tak stane naprosto nezávislý. Jeho vlastnosti na úrovni písma a odstavce se nezmění. Pokud přenesete styl, jenž má sám další styly dceřinné, přenesou se spolu s ním.

Potřebujete-li závislost změnit přiřazením k jinému stylu, přetáhněte k němu položku s názvem myší.

Úpravy stylů

Přejmenování stylu

Na označenou položku struktury stylů klepněte myší nebo na ni nastavte ukazatel a stiskněte tlačítko Přejmenovat. Název stylu se změní ve vstupní pole, ve kterém jej můžete přejmenovat.

Vymazání stylu
V dialogu Definice stylu odstavce nastavte ukazatel struktury na styl, který chcete vymazat. Pak stiskněte proškrtnuté tlačítko Smazat (klávesu Del) a potvrďte bezpečnostní dotaz. Styl odstavce se změní na Základní text*, formátování zůstane zachováno.

Aktualizace stylu ze šablony

Na požadovanou položku struktury stylů nastavte ukazatel a stiskněte tlačítko Aktualizace stylu ze šablony. Parametry stylu se změní na ty, které odpovídají definici stylu v šabloně dokumentu.

Styly v šabloně Normal

Vytvořené styly můžete také ukládat do základní šablony Normal nebo obsah této šablony vrátit do původního stavu. K tomuto účelu jsou v dialogu vpravo nahoře dvě tlačítka:

• Uložit styl do šablony Normal - vloží styl pod ukazatelem seznamu do šablony Normal
• Reset šablony Normal - vrátí šablonu do původního stavu.
  

Aplikace stylu na odstavec
Definovaný styl můžete přiřadit libovolnému odstavci vašeho dokumentu.

Nastavte textový kurzor do požadovaného odstavce (označte skupinu odstavců). Pak:

• Spusťte příkaz Použít styl odstavce z nabídky Formát. Pomocí seznamu Styl (alternativně zápisem do jeho vstupního pole) vyberete styl, o který máte právě zájem. Pokud zatrhnete přepínač Pouze na text, aplikuje se jen ta složka stylu, která má vliv na písmo (nikoliv na rozměry odstavce, zarovnání apod.).
  
  
  
  
• Zapíšete-li do pole jméno neexistujícího stylu, změní se tlačítko Použít na Vytvořit. Jeho stiskem se vytvoří nový styl s parametry odstavce pod textovým kurzorem.
  
  
• Pokud aplikujete příkaz na pozměněný styl (s hvězdičkou v bublině), změní se tlačítko Použít na Modifikovat. Jeho stiskem můžete styl přizpůsobit vzoru v odstavci.
  
  
• Vyberte styl ze seznamu na formátovací liště. Pokud při potvrzení výběru položky (je lhostejné, zda myší nebo klávesou Enter) podržíte stisknutou klávesu Ctrl, bude se změna stylu týkat pouze vkládaného písma nebo označeného bloku.
  
  
• Vyberte styl pomocí plovoucí nabídky ze stylové bubliny. Pokud máte nastaveno zobrazení skrytých znaků, můžete k volbě stylu využít stylovou bublinu. Klepněte do ní pravým tlačítkem myši a v plovoucí nabídce spusťte příkaz Použít styl. Tím se otevře výše zmíněný dialog Styl odstavce.
  
  
• Příkaz Použít styl není uveden, je-li v dokumentu definováno sedm a méně stylů. V tom případě se jejich názvy vypisují přímo v plovoucí nabídce.
  
  
• Případně (pokud jste jej přiřadili) použijte váš klávesový povel. Působnost povelu můžete rozšířit, přiberete-li ke klávesám Alt+Ctrl ještě klávesu Shift. Pak se přiřazením stylu odstavci nastaví všechny atributy se stylem spojené (tedy nejen vlastnosti písma, ale i rozměrová charakteristika a další). Stejný povel bez klávesy Shift bude mít vliv jen na písmo (font, velikost a styl); rozměry odstavce zůstanou beze změny.
  

Nezapomeňte, že odstavce jsou i vložené prázdné řádky. Pokud je součástí stylu například vystínování rámečku, nesmí vás překvapit, že se všechny prázdné řádky pod blokem orámují a vyšrafují. Náprava je však snadná a rychlá: nežádoucím rámečkům prostě změňte styl na původní.

K zvýraznění oddělení odstavců proto raději nevkládejte prázdné řádky, ale upravte parametr Za odstavcem.

Shoda parametrů odstavce s jeho stylem
Skutečný odstavec může mít oproti výchozímu stylu některé parametry odlišné (třeba jen jedno tučně zobrazené slovo, ale modifikací může samozřejmě být libovolně mnoho).
Pokud se parametry odstavce plně shodují s těmi, které jsou mu dány stylem, je položka příkazu Odstavec daný stylem v nabídce Formát označena zatržením.
V opačném případě položka zatržená není a název stylu v bublině, je-li zobrazena, je označen hvězdičkou.

Spuštěním příkazu Odstavec daný stylem se všechny parametry odstavce vrátí k původním nastavením daným stylem; položka příkazu se označí zatržením.
V rámci odstavce lze písmo měnit na úrovni jediného znaku, každá taková změna samozřejmě znamená odchylku od stylu. Pokud chcete všechny znaky odstavce přeformátovat na písmo podle stylu, použijte příkaz Písmo dané stylem (klávesový povel Alt+Ctrl+Mezerník).

Při návratu parametrů odstavce k hodnotám nastaveným ve stylu můžete využít také stylovou bublinu. V plovoucí nabídce zobrazené pravým klepnutím myší spusťte příkaz Návrat ke stylu. Tím se vrátí odstavci všechny parametry stylu, který je vypsán v bublině a hvězdička u jeho názvu zmizí.

Tato rada je určena těm, kdo jsou zvyklí měnit parametry písma přímo při zápisu textu. Tak například píšete běžný text, najednou přejdete do tučného písma, pak opět pokračujete chvíli normálně, pak zase chvíli píšete v kurzívě. Nadefinujte si klávesové povely pro styly s uplatněním požadovaného písma (např. "tučné" či "kurzíva") a přiřaďte jim klávesové povely. V průběhu zápisu pak stačí zadat klávesový povel (třeba Ctrl+Alt+F1), psát nastaveným písmem a pak se příkazem Ctrl+Alt+Mezerník vrátit k "normálnímu" písmu podle stylu.

Kapitoly
Zdroj: Software602

Členíte dokumenty do kapitol?

Využíváte při přípravě vašich dokumentů možnost členit text do kapitol? Pokud ne, ochuzujete se o řadu věcí, které dovedou vašemu dílu dát punc profesionálního zpracování. Co je kapitola v knize, jistě není zapotřebí vysvětlovat. Ale co je kapitola v dokumentu? Je to automaticky úsek od jednoho nadpisu ke druhému?

Co je to kapitola v dokumentu 602Text?

Za kapitolu se považuje část dokumentu ohraničená speciálními znaky "konec kapitoly". Tolik tedy definice. Kapitola je prostě úsek textu mezi dvěma explicitně vloženými znaky "konec kapitoly". Rozčlenění do kapitol nemusí tedy nutně být spojeno s nadpisy; je spíše věcí zvyku a "dobrých mravů", že kapitola začíná nějakým tím nadpisem. Samozřejmě že začátek první kapitoly a konec poslední kapitoly explicitně specifikovat není třeba; splývají se začátkem a koncem celého dokumentu.
Kapitoly nemají souvislost s automatickým generováním obsahu; obsah se vytváří na základě úrovní osnovy přidělených jednotlivým stylům, zde opravdu obvykle stylům nadpisů. K čemu tedy kapitoly jsou vlastně dobré?

• Kapitoly lze volitelným způsobem očíslovat
• Pro kapitolu můžete samostatně nastavit číslování stránek.
• Kapitoly mohou mít různá záhlaví a zápatí.
• V rámci kapitol lze členit poznámky pod čarou (pokud je nevkládáte průběžně, lze je shromáždit vždy na konci kapitoly).
• V rozmezí kapitol je možné specifikovat požadavek na opakované zobrazení objektů.

Ohraničení kapitoly

Kapitolu ukončíte pomocí speciálního skrytého znaku "konec kapitoly". Začátek první kapitoly splývá se začátkem dokumentu. Pokud žádný ukončující znak nevložíte, tvoří celý dokument jedinou celistvou kapitolu. Chcete-li vložit příznak konce kapitoly:

• Nastavte kurzoru na místo, kde chcete kapitolu ukončit.
• V nabídce Vložit spusťte příkaz Ukončení a v následující podnabídce pak příkaz Konec kapitoly. Můžete také použít klávesový povel Shift+Ctrl+Enter.
  

Konec kapitoly se projeví odstránkováním. Zároveň vzroste hodnota čítače kapitol o jednotku. Čítač kapitol je v pravé části stavového řádku a je označen indikátorem Kap.

Konec kapitoly je při zobrazení skrytých znaků (viz nastavení přepínačů na kartě Zobrazení konfiguračního dialogu) indikován přerušovanou čarou s nápisem: Konec kapitoly.

Dále popisované parametry se vztahují vždy k té kapitole, ve které je právě umístěn textový kurzor. Pokud je označen blok, který (třeba i částečně) překrývá dvě nebo více kapitol, platí nastavené parametry pro všechny kapitoly, které jsou součástí bloku.

Číslování kapitol

Základní číslování kapitol je automatické, vzestupné a souvislé v celém dokumentu. Pokud potřebujete, můžete však každé kapitole přiřadit určité číslo individuálně.
Chcete-li ovlivnit číslování kapitol, tak v nabídce Formát spusťte příkaz Kapitola a v následující podnabídce pak příkaz Vlastnosti. V dialogu Vlastnosti kapitoly otevřete kartu Číslování

Tip: dialog můžete také snadno a rychle otevřít klepnutím myší na indikátor kapitol na stavovém řádku.

Způsob číslování jednotlivých kapitol nastavíte v sekci Číslování kapitol:

• Vzestupné - automaticky se nastaví číslo o jednotku větší proti kapitole předchozí. U první kapitoly to bude číslo 1.
  
• Nastavené - nastavené kapitole můžete přiřadit libovolné číslo, které zapíšete do vstupního pole nebo nastavíte šipkovým voličem. Pokud má následující kapitola přiřazeno vzestupné číslování (podle předchozího bodu), přečísluje se.

Čísla stránek v kapitole

Při číslování stránek můžete zvolit způsob číslování a jeho počáteční hodnotu. Stránky můžete v kapitolách číslovat:

• Pokud budete chtít stránky v dokumentu číslovat průběžně a spojitě v celém dokumentu, ponechte přepínač Začít od kapitoly v sekci Číslo stránky nezaškrtnutý. Do vstupního pole Začít číslem vložte číslo, jaké má mít první stránka dokumentu.
  
• Pokud chcete nastavenou kapitolu začít číslovat samostatně (nezávisle na číslování ostatních kapitol), zatrhněte přepínač Začít od kapitoly. Kapitola bude číslována od hodnoty, kterou vložíte do pole Začít číslem.

Číslování stránek v kapitolách je směrodatné pro děje, které se na něj odvolávají - odskoky podle čísel stránek a tisk ve zvoleném rozsahu.
Pole pro zobrazení čísla stránky vložíte ze seznamu, který najdete v dialogu příkazu Pole spuštěného z nabídky Vložit (klávesovým povelem Ctrl+K).Vyžadujete-li průběžné číslování stránek, vložte pole do opakovacího textového objektu. Můžete přímo využít objekty se záhlavím a zápatím stránek.

Záhlaví a zápatí

Záhlaví (zápatí) jsou objekty opakující se na začátku (konci) každé stránky. Bývají do nich umisťovány třeba názvy kapitol, číslování stránek a další orientační údaje.
Obsah záhlaví a zápatí určíte příkazy Záhlaví a Zápatí spuštěnými z nabídky Formát a podnabídky příkazu Kapitola.

Pokud v kapitole dosud žádné záhlaví (zápatí) není, zobrazí se dialog Nové záhlaví pro volbu způsobu opakování. Dialog je stejný pro záhlaví i zápatí.

Potvrzením dialogu se otevře textový rámec, který bude umístěn nad horním (pod dolním) okrajem stránky. Do rámce zapište text, případně vložte vhodné pole (např. pro číslování stránek). Charakter rámce zaručí jeho zobrazení a tisk na všech stránkách kapitoly.

Pokud nějaké záhlaví (zápatí) již v dokumentu existuje, otevře se dialog Výběr záhlaví. Ten umožní kapitole přiřadit záhlaví (zápatí) stejné jako v některé z již existujících kapitol.

V kapitole o opakovacích objektech je popsán způsob jak specifikovat, aby se objekt opakoval jen na sudých (lichých) stránkách, případně aby byl vyloučen ze zobrazení na první stránce kapitoly.

Poznámky pod čarou

Poznámky pod čarou umožňují například vkládat vysvětlující a komentářové texty, které by při čtení samotného dokumentu mohly působit rušivě a tříštit pozornost. Do dokumentu se na místo vložení poznámky zařadí smluvená značka. K ní se pak na konec stránky pod příslušný sloupec textu zapíše odpovídající informace.

Ke vložení poznámky pod čarou použijete příkaz Poznámku pod čarou z nabídky Vložit nebo klávesový povel Ctrl+H. Příkaz vloží do textu na pozici kurzoru referenční bod (číslo poznámky).

Na konci stránky je vytvořen optický oddělovač a prostor pro zápis jejího textu.

Oddělovače poznámek pod čarou

Čísla poznámek pod čarou mohou být generována v souvislosti se stránkami, kapitolami nebo celým dokumentem. Volič Číslovat vám nabízí tři možnosti:

• Každou stránku zvlášť - čísla budou generována zvlášť v rámci každé stránky.
  
• Každou kapitolu zvlášť - čísla budou generována spojitě v rámci celé kapitoly.
  
• Spojitě v dokumentu - čísla poznámek budou spojitá v celém dokumentu.
  

Poznámky pod čarou se zapisují pod sloupec, ve kterém je umístěna příslušná značka. Oddělují se čarou volitelného stylu a délky. Dialog k nastavení oddělovací čáry najdete takto: v nabídce Formát spusťte příkaz Kapitola, v následující podnabídce pak příkaz Vlastnosti a v dialogu Vlastnosti kapitoly otevřete kartu Poznámka pod čarou.

• Typ oddělovací čáry a její barvu vyberte pomocí dvojice voličů Typy čar.
  
• Relativní délku čáry vzhledem ke sloupci nastavíte buď jezdcem voliče Délka čáry nebo zápisem do pole Podle šířky sloupce (%). Údaj v poli a poloha jezdce spolu vzájemně korespondují. Procentuální údaj v poli udává, jak bude čára dlouhá. Je-li zde např. číslo 50, bude délka oddělovací čáry polovinou šířku sloupce textu.
  

Oddělovací čáry se zalamují k levému okraji sloupce. Pokud je poznámek na stránce několik, vkládají se pod jednu oddělovací čáru. Pro text poznámek pod čarou je výhodné vytvořit zvláštní styl (nejspíše s menším písmem než je text ostatního dokumentu).

Implicitní značka poznámky pod čarou

Implicitní tvar značek poznámek pod čarou můžete vybrat na kartě Nastavení konfiguračního dialogu. Značku zapište do pole Implicitní značka poznámky v sekci Poznámka pod čarou.