Přejeme vám příjemné odpoledne. Dnes je neděle 10.6.2001 a svátek má Gita. Do konce školního roku zbývá 20 dní.

Gymnázium Děčín

Úvod

  Na sklonku 19. století představovaly Čechy s pouhými třemi procenty analfabetů mezi obyvatelstvem starším deseti let zemi s nejvyšší gramotností v monarchii.
  Vzdělanost měla v Čechách své kořeny hluboko v minulosti, ale až liberalizace života po r. 1848 a zejména poslední školská reforma z let 1868 - 1869 podstatně přispěly k jejímu vzestupu. Spolu s uvolňováním obecných poměrů a s hospodářským rozvojem se od šedesátých let stol. začala rychle rozšiřovat všeobecná orientace obyvatelstva. Stále častěji nebrali lidé do rukou jen modlitební knížky a pracovní návody, ale i kalendáře, noviny, časopisy a někdy i knihy. Rostl počet základních i středních škol.
  Tak jako v jiných oblastech pohraničí, splývalo zprvu české obyvatelstvo na Děčínsku s německým prostředím. získávajíc vzdělání pouze v německých školách. V době koexistence česky a německy mluvícího obyvatelstva se národnostní sounáležitost projevovala spíše v sociálním rozvrstvení společnosti a v míře vzdělanosti, než v používání jazyka. Společenství dvou různých etnik sjednocovala zemská přináležitost.
  Měšťané v německém prostředí byli obecně vzdělanější než v prostředí ryze českém - měli lepší základní a posléze i odborné vzdělání a měli k dispozici spolky, knihovny i místní tisk. Město Děčín s převahou německého obyvatelstva potvrzuje tuto skutečnost již od poloviny 19. stol.
Na rozvoj města od 2. pol. 19. stol. působila nová skutečnost - s industrializací a s čilým dopravním a obchodním ruchem v děčínském regionu začalo vedle Děčína vyrůstat moderní průmyslové město Podmokly, kde bylo silněji než v Děčíně zastoupeno české obyvatelstvo. Obě města se rozvíjela samostatně a poměrně odlišně až do r. 1938. resp. 1942, kdy byla administrativně sloučena v jeden městský správní celek.
Mezitím však dějinný vývoj přinesl namísto demokratického rozvoje národů v jejich koexistenci vzájemné odcizování, intoleranci a násilí. Byla-li po první světové válce ještě možnost obnovit v novém státě pokojné česko-německé soužití. druhá světová válka předznamenala jeho konec.

Počátky snahy o střední školu v Děčíně

V  šeobecné emancipační snahy, rozvíjející se po polovině 19. sto]., vyžadovaly smělejší a sebevědomější vystupování. Sevřená lokální městská společnost se potřebovala vymanit z hmotné a duchovní průměrnosti až podprůměrnosti. aby mohla překonávat dobové stereotypy a realizovat velkorysejší projekty. Na školách, v městské radě i ve spolcích bylo zapotřebí iniciativních, schopných a obětavých jedinců, otevřených veřejnému dění a životu. Byli to vlivní a majetní úředníci a advokáti, lékaři, učitelé i někteří velkopodnikatelé, kteří se začali výrazněji uplatňovat v obecně prospěšných záležitostech a stali se společenskými protagonisty v životě města. Tito aktivní prominentní lidé představovali pro jeho rozvoj hybnou a progresivní sílu, která znamenala také zřizování a financování škol.
O rozvoj školství v Děčíně. Podmoklech a v okolních obcích se významnou měrou zasloužil František Antonín hrabě Thun (1786 - 1873), známý především jako spoluzakladatel zemědělské školy v Libverdě u Děčína (1850). Thun usiloval o to, aby možnosti vzdělání odpovídaly hospodářskému a populačnímu růstu města i příměstských obcí.
  V r. 1858 vznikla za Thunovy vydatné finanční a organizační účasti iniciativa, která směřovala ke zřízení reálné školy, jež měla vedle všeobecného vzdělání poskytovat hlavně obchodní a živnostenské odborné vzdělání, potřebné pro hospodářské, průmyslové a obchodní podnikání. Šestileté (úd r. 1868 sedmileté) reálky, na nichž se vzdělávali žáci od deseti let, odpovídaly zájmu o technická studia, který rostl s tím, jak se prohlubovala specializace jednotlivých hospodářských oborů. Reálné školy připravovaly budoucí posluchače techniky a vyšších škol vůbec.
Finanční prostředky pro zřízení reálky v Děčíně byly shromažďovány jak prostřednictvím nadací a sbírek, tak i z výnosů nejrůznějších dobročinných a spo1ečenských akcí- např. z divadelních představení či oblíbených výstav květin v zámecké zahradě.
  Místo pro školu bylo vybráno stranou centra města, v sousedství kaple sv. Anny (na dnešním Komenského náměstí). Základní kámen byl položen v letech 1866, ale vlastní stavba se uskutečnila až v letech 1869 - 1870. Budovu postavil stavitel Josef Perthen z Přípeře podle plánů děčínského architekta C. Höniga z let 1866 - 1867.
  Mezitím však byla školními zákony z r. 1868 a 1869 zavedena státní školská správa, reprezentovaná okresními školními inspektory, a provedena reforma základního školství, která zřízení reálky znemožnila. Zákony totiž stanovily povinnou osmiletou školní docházku a celkově rozšířily výuku - základní vzdělání zprostředkovávaly pětitřídní obecné školy, na něž navazovaly ve městech tříleté měšťanské školy s náročnější osnovou a s poměrně značným důrazem na přírodovědné a praktické předměty. Měšťanské školy sloužily přípravě budoucích řemeslníků, živnostníků a drobných obchodníků. Nadanější žáci nenavštěvovali třídy měšťanské školy, ale odcházeli již z obecné školy na školy střední. Nejbližší možnosti gymnaziálního nebo reálně gymnaziálního studia byly v Ústí n L., v České Lípě a v Litoměřicích.
  Tak byla v nové školní budově otevřena r. 1871 místo připravované reálky, která měla nést Thunovo jméno, škola měšťanská, resp. chlapecké školy - obecná a měšťanská. Od r. 1873 sídlily v budově také dívčí školy obecná a měšťanská.
  Protože hospodářský rozmach a technický pokrok vyžadovaly stále větší odbornost vzdělání a průpravy, bylo v sedmdesátých letech v Děčíně a v Podmoklech zřízeno několik odborných pokračovacích škol (srovnatelných se soudobými učilišti) a v r. 1893 byla založena státní řemeslnická škola.
  Se stoupajícím počtem obyvatelstva a s obecným vzrůstem ekonomické, kulturní i politické aktivity na konci století se zájem o vzdělání stále více rozšiřoval. V Děčíně ožily snahy o založení střední školy, které se brzy setkaly s úspěchem.