Nßvrat
Dφvßm se na hodinky. V²tahem u₧ jedu skoro p∞t minut. Vypadß jako nov², i
kdy₧ tu je aspo≥ padesßt let. Nikdo se o n∞j nestarß, nikdo ho nepou₧φvß.
Svφtφ tu jen jedna ₧lutß zß°ivka, a tak ani nedohlΘdnu na prot∞jÜφ st∞nu.
Celou dobu stojφm u dve°φ pln oΦekßvßnφ i p°esto, ₧e jφzda bude trvat
jeÜt∞ deset minut. Abych nebyl netrp∞liv², kdy₧ jsem Zemi nevid∞l sedm set
let. Ano, tehdy m∞ odsoudili za zloΦin, kter² jsem spßchal. Nerad na to
vzpomφnßm. Ka₧d² v mΘ situaci by se tehdy zachoval stejn∞. Bylo to
neodvratitelnΘ. Je zvlßÜtnφ, ₧e v kritick²ch situacφch se zdß vÜe
neodvratitelnΘ, ₧ßdnß jinß mo₧nost, osud. Äivot mne nauΦil v∞°it v
osud, proto₧e kdy₧ se sna₧φte zm∞nit osud, poznßte, ₧e prßv∞ vaÜφm
osudem je zm∞nit ten osud. Äßdnß mo₧nost jak se od n∞j oprostit. A¥ ud∞lßte
cokoliv, v₧dy vßs bude mφt tam, kde chce. A tak poprvΘ uv∞°φte.
Byl jsem nekompromisn∞ odsouzen ke zmrazenφ na p∞t set let. Soudce to bral dost osobn∞, a tak jsem byl rßd, ₧e m∞ rovnou neposlal na smrt. Up°φmn∞, tehdy nikdo nev∞°il, ₧e by n∞kdo mohl b²t n∞kdy rozmra₧en. Stejn∞ nechßpu jak na mne mohli zapomenout. 200 let navφc! No nic, te∩ se s tφm stejn∞ u₧ nedß nic d∞lat.
Abych zahnal nep°φjemnΘ vzpomφnky, sna₧φm si p°edstavit, jak to naho°e bude vypadat. LidΘ se zaΦali st∞hovat pod zem ji₧ v dob∞, kdy jsem ₧il normßlnφm ₧ivotem. Tehdy jsme je pova₧ovali za blßzny, ale p°elidn∞nφ a nßsledn² ekologick² kolaps zahnal vÜechny lidi pod zem.
Dozv∞d∞l jsem se, ₧e p°ed p∞ti lety byla na povrch vyslßna skupinka v∞dc∙, kte°φ zaznamenali nßvrat k ekologickΘ rovnovßze. Ale dalÜφ v²pravy vyslßny nebyly. Ka₧d² na sv∞t naho°e u₧ zapomn∞l. Dnes je to pro ka₧dΘho normßlnφ ₧φt tady dole. Narodili se tu a cht∞jφ tu i zem°φt. NenaÜel jsem jedin² videozßznam a ani obyΦejnou fotografii sv∞ta Tam Naho°e. Kdy₧ jsem se pφdil po n∞jak²ch informacφch, dφvali se na m∞ jak na blßzna. Ale i p°esto se naÜlo pßr t∞ch, kte°φ mi cht∞li pomoct. Snad ze soucitu, snad si dokßzali p°edstavit, jakΘ to je, kdy₧ se Φlov∞k probudφ po sedmi stech letech v ·pln∞ cizφm sv∞t∞. Po m∞sφci jsem dokonce dostal povolenφ podφvat se nahoru. A te∩ je ten den, ta hodina, kdy se skuteΦn∞ vrßtφm. Snad to i tuÜili, ₧e naho°e budu chtφt z∙stat, a proto m∞ pustili samotnΘho. Stejn∞ by t∞₧ko hledali dobrovolnφka, kter² by m∞ ▓doprovßzel▓.
Najednou zaslechnu tupou rßnu a v²tah se zaΦφnß cel² ot°ßsat. Ano, u₧ jsem na konci cesty zp∞t dom∙! V²tah nejspφÜ zaΦal brzdit. Najednou se cφtφm skuteΦn∞ svobodn². Kdy₧ nßhle ucφtφm prudk² propad a pomalu se vznßÜφm ke stropu. Padßm. To poznßnφ m∞ zasßhlo tak bolestiv∞. Srdce se mi svφrß hr∙zou, neschopen dechu.
Sbohem ₧ivote!àZatracenej osud!
Set°epßvßm ze sebe pocit tΘ hroznΘ neodvratitelnosti a do poslednφ chvφle se sna₧φm myslet na ten sv∞t TAM NAHO╪Eààà
www.nuda.cz/brigady a prace pro studenty