- DobrΘ rßno
babi.
- Ahoj Pe¥uÜko.Jak ses dneska vyspala?
- Skv∞le babi.A jak ty?
- Jß?To vφÜ, ₧e dob°e.V₧dy se cφtφm , jak se tomu jen °φkßàvelice
fit.
- Aha, chßpu, co myslφÜà.Tady to ale krßsn∞ vonφ.
- P°ichystala jsem ti snφdani.Tvoje oblφbenΘ buchty a ΦerstvΘ mlΘko.
- Tak to je super.Mßm toti₧ hrozn² hlad.
- To v∞°φm.VΦera jsme p°i tom vyprßv∞nφ zapomn∞ly poveΦe°et, co? (na
tvß°i se jφ objevil ·sm∞v)
- Hmm, to jo. (rozesmßla jsem se)Tys mi veΦer °ekla, ₧e mi rßno jeÜt∞ n∞co
povyprßvφÜ.
- No jo.To jsem ti vß₧n∞ slφbila.VΦera u₧ na to nezbyl Φas.(znovu ·sm∞v)VφÜ
co?Tak si sedni a nasnφdej se.Jß ti to pak °eknu.
- Babi, prosφm, ne a₧ pak.Jß jsem hrozn∞ nedoΦkavß.Mohla bys zaΦφt u₧
te∩?Prosφm, prosφmà
- No tak dob°e, ale nebudeÜ m∞ vyruÜovat, dob°e?
- Ano.Slibuji.
BabiΦka se posadila naproti mne.Zhluboka se nadechla a zaΦala vyprßv∞t.
- VΦera ses mi st∞₧ovala, ₧e t∞ maminka s tatφnkem necht∞jφ nikde pouÜt∞t, a tak bych ti cht∞la °φct, aby ses nebßla, oni Φasem zm∞nφ sv∙j nßzor.P°ece mßÜ jeÜt∞ dost Φasu a taky v dneÜnφ dob∞ Φlov∞k nemß takovou jistotu, aby svΘ dφt∞ n∞kde pouÜt∞l.Na ka₧dΘm kroku na nßs Φφhß n∞jakΘ nebezpeΦφ a na mladΘ dφvky v tvΘm v∞ku obzvlßÜ¥.Jsou vÜelijacφ lidΘ se zajφmav²mi zßlibami.ZnßÜ to p°ece.N∞kte°φ d∞lajφ rßdi tamto, n∞kte°φ zas toàN∞co takovΘho se neodehrßvalo v dob∞, kdy₧ jsem byla mladß.Mohla jsem chodit skoro kdekoliv. Bydlela jsem na vesnici a tam n∞co takovΘho prost∞ nebylo.Byly tancovaΦky, v²lety na hory, zßbavaà Cht∞la jsem ti povyprßv∞t o jednom odpoledni, kterΘ v mΘ pam∞ti z∙stalo dodnes.Pamatuji si ten den, jako by byl vΦera.Bylo to zrovna p°ed Vßnoci.VÜude byly stromeΦky, ozdoby, sv∞t²lka, krßsn∞ sn∞₧ilo à Tehdy se nekupovalo dßrky jako dnes.╚lov∞k podaroval svΘ blφzkΘ osob∞ n∞jakou drobnost na pamßtku.Jednoho dne jsme se s p°ßteli rozhodli, ₧e se n∞kde sejdeme, popovφdßme, pobavφme, podarujeme si navzßjem n∞jakou drobn∙stku na pamßtku, à prost∞ abychom jsme se lΘpe poznali, strßvili spolu n∞jakou tu chvφlià SeÜlo se nßs tehdy 8.Byl to takov² piknik v naÜem milovanΘm domeΦku. SvΘ mφsto m∞l v horßch.Zrovna u toho naÜeho jezera.SlunφΦko krßsn∞ h°ßlo, nebe bylo bez oblßΦk∙, venku krßsn∞ mrazivoàZe Üesti m²ch kamarßdek tam vyΦnφval jeden kluk, a to kamarßd David.Jako jedin² z mu₧skΘho zastupitelstvφ se rozhodl pro₧φt to odpoledne s nßmi.Musφm °φct, ₧e nßs tam skv∞le bavil.Byla jsem hrozn∞ rßda, ₧e tam byl.Zdßl se mi ze vÜech kamarßd∙ nejrozumn∞jÜφ.Velmi dob°e se mi s nφm povφdalo.Rad∞ji se vrßtφm k tΘmatu, proto₧e jsem se n∞jak zamyslela.Noàkde jsem to jen skonΦilaà
- NoàseÜli
jste se, bylo vßs tam osmà
- Aha, u₧ vφm.D∞kuji.
- NemßÜ zaΦ.
- Noàroztßhli jsme na deku vÜe jφdlo z koÜφku a zaΦali jsme pojφdat r∙znΘ
dobroty.P°i tom jsme si °φkali novinky vÜeho druhu.NaÜim Φast²m tΘmatem
byla zima a vÜe, co s nφ je spojeno.Vßnoce, ly₧ovßnφ, snφh, à Asi po
hodince a p∙l nßs musely opustit t°i kamarßdky, a tak jsem tam pak z∙stala
s m²mi velice dobr²mi t°emi kamarßdkami a Davidem.I kdy₧ jsem se dob°e
kamarßdila se vÜemi, po odchodu t∞ch kamarßdek se tam ta nßlada celß jeÜt∞
vylepÜila.Nabylo to tam jinou atmosfΘru, takovou vß₧n∞jÜφ.Povφdali jsme
si o ₧ivot∞, o lßsce, o tom, co nßs trßpilo a co nßs naopak Φinilo Ü¥astn²mià
Dokßzali jsme tak sed∞t do p∙lnoci.O tom Φase jsme u₧ pak mohli sledovat
nebe plnΘ hv∞zdiΦek a krßsy noci.Po°ßd jsme si dokßzali o n∞Φem povφdat.
NenaÜla se chvφle, ve kterΘ bychom mlΦeli.Asi kolem druhΘ rßno n∞kte°φ
z nßs zaΦφnali usφnat.P°ece toho u₧ bylo pon∞kud moc.Kamarßdky u₧ spaly
jako nemluv≥ata, ale jß po°ßd ne a ne usnout.Sedla jsem si k oknu a jen tak
jsem se dφvala venà. P°i tom jsem p°em²Ülela tak o vÜem.Myslela jsem si,
₧e jß jedinß nem∙₧u usnout, ale po pßr minutßch m∞ p°ekvapil David,
kter² taky nemohl usnout.Sedl si vedle m∞, a tak jsme si zaΦali znovu povφdat.Abych
pravdu °ekla, David se mi hrozn∞ lφbil.M∞l takovou tajemnou povahu, ze kterΘ
Φlov∞k nemohl moc vyΦφst.No a kdy₧ jsem n∞co °φkala, zahled∞l se na m∞
a jß pak nedokßzala zjistit, na co myslφ.Mßlokdy se mi povedlo uhßdnout
jeho myÜlenky.Podφvala jsem se na hv∞zdy a vÜimla jsem si padajφcφ hv∞zdy.Upozornila
jsem ho na to a °ekla mu, a¥ si n∞co p°eje.Znovu se na m∞ podφval t²m sv²m
pohledem, a pak se m∞ zeptal, jestli vφm, co si p°ßl.Odpov∞d∞la jsem mu,
₧e je hrozn∞ t∞₧kΘ uhßdnout, na co myslφ.Nechßpav∞ se na m∞ zahled∞l
a zeptal se m∞, kdy nap°φklad.╪ekla jsem, ₧e t°ebas v tu dobu, kdy₧ se na
m∞ äzahledφô.V jeho oΦφch se objevil mal² plamφnek Üt∞stφ.Zdßly se
b²t takovΘ nevinnΘ.Po Φase mi prozradil, ₧e se na m∞ prost∞ rßd dφvß.A
to hled∞nφ je zp∙sobeno tφm, ₧e si tak p°edstavuje to, co by si hrozn∞ p°ßl,
aby se mu vyplnilo.Tentokrßt jsem se na n∞ho nechßpav∞ koukla jß.Nemohla
jsem uv∞°it tomu, ₧e koneΦn∞ vφm vÜe to, s Φφm jsem si lßmala
hlavu.Znovu se m∞ zeptal, jestli vφm, co si p°ßl.P°ik²vla jsem hlavou,
nebo¥ jsem to tuÜila.Nev∞d∞la jsem to sice jist∞, ale tuÜila jsem.P°ßla
jsem si toti₧ to samΘ.Znovu se na m∞ zadφval sv²ma oΦimaàKoukla jsem se
na nebe a tam zrovna padala dalÜφ hv∞zda.Zvedl svou tvß° a uvid∞l ji
taky.Podφvali jsme se na sebe takov²m tou₧φcφm pohledem a polφbili se.
- To je krßsnΘ
babi.To bych cht∞la taky jednou pro₧φt.
- Ten veΦer byl opravdu krßsn².Od toho veΦera jsme pro₧φvali hromadu krßsn²ch
chvφlφ, romantick²ch okam₧ik∙,à Pamatuji si to vÜe tak dob°e, jako by
se to celΘ odehrßlo nedßvno, a p°ece tomu je 50 let.╚lov∞k by nev∞°il,
jak ten Φas rychle b∞₧φ.Byla to mß prvnφ lßska, na kterou budu pamatovat
s bo₧φ pomoci jeÜt∞ dlouho.
- A jak to vlastn∞ skonΦilo?
- NoàByli jsme spolu asi dva roky, pak se musel z rodinn²ch d∙vod∙ odst∞hovat.Z
poΦßtku jsem to nesla hodn∞ zt∞₧ka, ale pak jsem si °ekla, ₧e tφm m²m
ätruchlenφmô nic nevy°eÜφm.V ₧ivot∞ takov²ch v∞cφ jeÜt∞
budeàByla jsem Ü¥astnß z ka₧dΘ chvφle strßvenΘ s nφm.Mßm na ty Φasy
krßsnΘ vzpomφnky a to je dob°e, proto₧e Φlov∞k by m∞l mφt krßsnΘ
vzpomφnky.
- To je pravda.Kdo vφ, mo₧nß, ₧e to jednou taky pro₧iji, i kdy₧ànevφm.
- V∞°φm v to, ₧e se ti to taky vyplnφ.Je to opravdu à
- à krßsnΘà
- Ano, ano.Hrozn∞ ti to p°eji.
- D∞kuji babi.(na mΘ tvß°i se objevil ·sm∞v)
Tyhle prßzdniny byly nejhezΦφ v mΘm ₧ivot∞.Hodn∞ si jich vß₧φm, proto₧e
pak jsem u₧ takovΘ nepro₧ila.BabiΦka toti₧ za p∙l roku t∞₧ce onemocn∞la
a pak za n∞jakou dobu zem°ela.
M∞la jsem jφ velice rßda.Je takov² m∙j vzor do ₧ivota.Je to asi jedinß
osoba, kterΘ si tolik vß₧φm.Te∩ u₧ vφm, ₧e po mΘm tehdejÜφm odjezdu z
jejφho domeΦku na m∞ myslela.Od toho rßna za rok, kdy mi vyprßv∞la o tom
nezapomenutelnΘm odpoledni, jsem pro₧ila podobnou p°φhodu.Nevφm sice,
jestli to je mß opravdovß lßska, ale pro₧φvßm te∩ krßsnΘ chvφle, i kdy₧
by byly jeÜt∞ hezΦφ, kdyby babiΦka byla jeÜt∞ po°ßd se mnouà
www.nuda.cz - vÜe pro studenty