Sedφm na
rozkvetlΘ louce a jen tak nechßvßm myÜlenky voln∞ prochßzet hlavou. Kolem
m∞ bzuΦφ hmyz a vonφ kv∞tiny a mn∞ se op∞t vracφ vzpomφnka, kterou nosφm
zastrΦenou hluboko v sob∞.... a jako by mi to n∞kdo vyprßv∞l, n∞jak² hlas
ve mn∞. Vyprßvφ toto:
äByla jednou jedna holΦiΦka a jejφ maminka. A ta holΦiΦka jezdila s
maminkou ka₧d² den do snovΘho sv∞ta, kde mohla pobφhat, poslouchat bzuΦenφ
vΦeliΦek a von∞t ke kytiΦkßm. Byla rßda, ₧e m∙₧e zkouÜet novΘ v∞ci s
nov²mi nßstroji. Jen₧e pak zjistila, ₧e u₧ to nenφ hra, ale ₧e ty v∞ci d∞lat
musφ a kdy₧ nechce, kdy₧ by si rad∞j hrßla, stßvß se z Φlov∞ka, kter²
si s nφ hrßl, Netvor. HolΦiΦka nemohla pochopit, proΦ u₧ si nem∙₧e tolik
hrßt a proΦ musφ d∞lat v∞ci, kterΘ nechce. Ale d∞lala je, proto₧e Netvor
jφ sliboval, ₧e jednou v tom sv∞t∞ postavφ ·₧asnΘ v∞ci, kde si holΦiΦka
bude moci hrßt a kterΘ se jφ budou lφbit. HolΦiΦka tomu v∞°ila, a °φkala
si: éOn ten Netvor vlastn∞ tak hrozn² nenφ, on to myslφ dob°e, tak se
budu hodn∞ sna₧it, aby u₧ brzy postavil ty krßsnΘ v∞ci, o kter²ch
mluvilæ.
Jen₧e pak
p°iÜel den, kdy zjistila, ₧e Netvor je mnohem hrozn∞jÜφ, ne₧ by se zdßlo.
Zrovna krmila krßlφΦky a chviliΦku si s nimi pohrßla. A u₧ slyÜela °vßt
Netvora, ten °ev byl temn² jak nejtemn∞jÜφ noc a bylo ho slyÜet hodn∞
daleko. HolΦiΦka nemohla v∞°it sv²m uÜφm: Netvor °val éJß ji zabiju!
Ona mß pracovat a mφsto toho si hraje s krßlφkama!æ A holΦiΦka taky slyÜela
maminku, jak se poprvΘ postavila Netvorovi...
Od tΘ doby se holΦiΦka bßla Φφm dßl tφm vφc a maminka jφ dodßvala
odvahu. Ale p°eÜlo pßr let a z holΦiΦky se stala velikß holka a ta
zjistila, ₧e se vlastn∞ i maminka hrozn∞ bojφ Netvora a kdy₧ ji nikdo nevidφ,
tak sedφ v koutku a plßΦe. A tΘ velikΘ holce to zaΦalo b²t lφto a taky
zaΦa-la dostßvat hrozn² vztek na Netvora. P°em²Ülela, jak by ho zabila.
Jen₧e Netvor byl hrozn∞ siln² a nebezpeΦn², a ta velikß holka se ho stßle
jeÜt∞ bßla, i kdy₧ u₧ ne tolik jako d°φv, te∩ u₧ se p°ed nφm net°ßsla
strachy, ale odporem. Zabφt ho nemohla, proto₧e by asi zabil ji, a tak za nφm
chodila a ptala se ho, proΦ to vÜechno d∞lß, proΦ nenechß maminku na
pokoji, v₧dy¥ je z toho tak neÜ¥astnß. Netvor mluvil a mluvil a to, co °φkal,
zn∞lo ·pln∞ neskuteΦn∞ a tΘ velikΘ holce se z toho d∞lalo zle. NalΘhala
na maminku, a¥ odejdou, a¥ za Netvorem nejezdφ, jen₧e maminka se stßle
nemohla rozhodnout, m∞la toti₧ toho Netvora rßda....
Pak ale p°iÜel
den, kter² byl hrozn² a zßrove≥ poΦßtek jinΘho, Ü¥astn∞jÜφho ₧ivota:
um°el Φlo-v∞k, kterΘho m∞la ta holΦiΦka a pozd∞ji holka moc rßda a smrt
toho milovanΘho Φlov∞ka sou-Φasn∞ znamenala odlouΦenφ od Netvora, nebo¥
tu byl jeÜt∞ jeden Φlov∞k, kter² maminku a vel-kou holku hodn∞ pot°eboval...
A tak Netvor vymizel z jejich ₧ivota... Nezem°el, ale v duÜi a srdci holky
zem°el u₧ dßvno, mo₧nß u₧ tenkrßt, kdy₧ byla jeÜt∞ malß holΦiΦka...ô
Hlas ve mn∞ dovyprßv∞l, byl nejvyÜÜφ Φas, b∞₧φ ke mn∞ d∞ti. Dφvßm
se jim vst°φc, kdy₧ tu na-jednou vidφm, jak se v b∞hu zarß₧φ a divn∞ se
na m∞ koukajφ a pak opatrn∞ na sebe. Je mi to divnΘ, a tak p°em²Ülφm, co
je na m∞ udivilo, kdy₧ tu najednou cφtφm, ₧e po m²ch tvß°φch cosi stΘkß...
ochutnßm... je to slanΘ...vzpomφnky bolφ...
www.nuda.cz - vÜe pro studenty