|
Tonda je asi podez°el² z toho, ₧e mi
vyzradil vojenskΘ, nebo nedej bo₧e stßtnφ tajemstvφ a Karla
bude hrßt n∞jakou roli sv∞dka nebo n∞co podobnΘho. Ani ve snu
mne nenapadlo, ₧e hlavnφm vyvrhelem mohu b²t jß. Tajemn²
kapitßn se vrßtil skoro okam₧it∞, proto₧e asi pova₧oval za
velmi riskantnφ mne nechat bez dohledu. Karla p°iÜla za chvφli
jeÜt∞ rozespalß, jen co se staΦila trochu upravit. Tajemn²
kapitßn stojφcφ vedle stejn∞ nenßpadnΘ Ükodovky s civilnφm
Φφslem, jφ ukßzal rukou na zadnφ sedadlo vedle mne, kam se mß
posadit. Byl to prost∞ elegantnφ d₧entlmen s bezvadn∞ uvßzanou
kravatou, o Φem₧ sv∞dΦil ka₧d² jeho pohyb Φi gesto. Karla se
posadila vedle mne, vym∞nili jsme si nechßpavΘ pohledy a
vyrazili jsme vst°φc udßlostem p°φÜtφm. Silnice z Diany na
mezinßrodnφ E-12 byla samß dφra, tak₧e naÜi jφzdu provßzely
pom∞rn∞ silnΘ zvuky rachotφcφho plechu. Proto jsem si troufl
sm∞rem ke Karle procedit mezi zuby. öTonda nikdy o Φß°e
nemluvilö a p°i tom jsem se dφval na kapitßna, kter² pozorn∞
sledoval silnici mezi dφrami. Ale asi jsem podcenil jeho
cviΦenΘ, bystrΘ bd∞lΘ oko, nebo¥ za onoho rachotu na mne
zahulßkal. öCo ste jφ to °ikal?!ö. öNo ptal jsem se jφ jestli
netuÜφ o co jdeö. Zbyl²ch asi dvacet kilometr∙ ub∞hlo naprosto
beze slov. KoneΦnß byla n∞kde v dolnφ Φßsti Tachova asi poblφ₧
n.p. Rybena, proto₧e byl znaΦn∞ cφtit jejφ pach, pro ni tak
typick². Myslφm, ₧e to bylo n∞jakΘ odd∞lenφ VB kam nßs
zavedli. Karlu odvedli neznßmo kam a jß jsem byl doprovozen do
n∞jakΘ pr∙chozφ mφstnosti, kde mi byla nabφdnuta ₧idle. Kdy₧
ub∞hly asi dv∞ hodiny a stßle jsem Φekal neznßmo naΦ,
prochßzel mφstnostφ n∞jak² Φlov∞k v civilu a zeptal se mne
jestli mßm n∞jakΘ p°ßnφ. öKdy₧ u₧ tady tak dlouho sedφm, dal
bych si kafe. Stejn∞ jak vßs soudruzi znßm, jednß se jist∞ o
n∞jakou pitomostö. Pracovnφk mou poznßmku se z°ejmou nevolφ
spolkl a zmizel v protilehl²ch dve°φch, aby se asi po deseti
minutßch ve stejn²ch dve°φch objevil znovu, ovÜem ji₧ s
hrneΦkem kßvy v ruce. Postavil kßvu na st∙l a velmi vlφdn²m
ötak prosφmö mi ji nabφdl a vrßtil se do stejn²ch dve°φ. Za
dalÜφch deset minut se ve dve°φch ukßzal znovu a ve z°ejmΘm
chvatu sm∞°oval ke dve°φm naproti. Cestou se na mne podφval a
polo₧il mi otßzku. öProΦ nepijete?ö . öVφte jß jsem zvykl² na
kßvu s cukremö. Jako odpov∞∩ jsem zaslechl n∞co jako za moment
a dokonΦil svou cestu do cφlov²ch dve°φ. Pomyslel jsem si, ₧e
mß asi st°evnφ potφ₧e, proto₧e skuteΦn∞ za chvφli byl zpßtky a
vracel se do prot∞jÜφ mφstnosti, odkud mi p°inesl cukr na
l₧iΦce. Pod∞koval jsem a on se otoΦil a vrßtil se zp∞t. Cukr i
se l₧iΦkou jsem pono°il do kßvy a rovnou kßvu zamφchal. Vytßhl
jsem z kapsy cigarety, s chutφ si zapßlil a p°em²Ülel jsem nad
tφm, jakß je to vlastn∞ v²hoda podßvat cukr rovnou na l₧iΦce.
UÜet°φ se skuteΦn∞ tak asi t°i pracovnφ ·kony. Zvednutφ
l₧iΦky, nabrßnφ cukru, nasypßnφ cukru a pono°enφ l₧iΦky. Je to
asi dva a p∙l, proto₧e ten mal² pohyb nutn² k pono°enφ
vysypanΘ l₧iΦky asi nelze pova₧ovat za cel² ·kon. Znovu jsem
se k tΘto nedo°eÜenΘ otßzce vrßtil, proto₧e jsem nem∞l o Φem
p°em²Ület. P°em²Ület o smyslu mΘ zdejÜφ p°φtomnosti nem∞lo
cenu. Musel bych dojφt ke stejnΘmu zßv∞ru ke kterΘmu jsem ji₧
jednou doÜel. Kßvu jsem ji₧ dopil, cigaretu dokou°il, a jen
tak koukat do blba jsem nedokßzal a na konec, jsem p°eci v
mφstnosti sßm. Po uplynutφ dalÜφ dlouhΘ hodiny, se dve°e znova
rozev°ely a byl jsem vyzvßn ji₧ m∞ znßm²m dßrcem kßvy ke
vstupu do kancelß°e. Za psacφm stolem jsem spat°il mΘho
tajemnΘho mu₧e, jen₧ mi pokynul abych se posadil po jeho
pravici. Po pravici mΘ, naproti tajemnΘmu se posadil m∙j ji₧
znßm² kßvodßrce. Jen jsem se usadil, vypßlil na mne tajemn².
öTak jak to bylo s tφm poklademö! V tu chvφli jsem se nemohl
udr₧et a propukl jsem v nekontrolovateln² smφch. ö╚emu se tak
sm∞jete?ö Zazn∞la dalÜφ otßzka tajemnΘho. öV₧dy¥ jsem vßm
°φkal, ₧e to bude n∞jakß pitomostö. öJak jste to myslel,
zaslechl jsem z levΘ strany pon∞kud nevrle.ö öTak jak jsem to
°eklö, odpov∞d∞l jsem. Potom nßsledovaly dalÜφ otßzky jako co
jsem kopal na zahrad∞. Dostalo se mu pravdivΘ odpov∞di, ₧e
pa°eniÜt∞. | |
|